QUEST: Pohřbené lži - D

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 16 pro 2016, 23:09

Když jí Leif odsunul židli, zašklebila se na něj. Milé, ale já jsem bojovnice, žádná baronesa. Ty zdvořilosti si můžeš nechat, chtěla mu na to říct, ale rychle si uvědomila, že nejsou sami. Krom toho se Leif pořád ještě snažil zachovávat tvář urozeného hosta - ačkoliv už pochybovala, že mu to Von Gnyid kdy uvěřil. Nakonec mlčela.

Na jeho otázku zareagoval kastelán překvapivě bouřlivě v porovnání s tím, jak nezúčastněně se tvářil doposud. Na obvinění vůči svému řádu, dala-li se za něj Leifova otázka vůbec považovat, byl docela háklivý. Nakonec se ovládl a s klidem se ohradil, ale nemohla si nevšimnout, jak pevně sevřel dřevo svými plátovými rukavicemi. Přemýšlela, proč ho ta zmínka tak popudila.

Na její otázky odpověděl potom, a to velmi obsáhle. Z jeho vyprávění vyšlo najevo, že rytíři nebrali podivné dění na kopci na tak lehkou váhu, jak si původně myslela, a podnikli toho docela dost. Žádná z jejich akcí však nepřinesla něco, co by jí alespoň trochu nastínilo, co by v kobce mohlo číhat. Zneklidnilo ji, když jí kastelán potvrdil, že ten předchozí zaklínač se dolů skutečně vydal a nevyšel. Skutečně si to tedy nerozmyslel a neobrátil směr. A jeho selhání přidávalo nebezpečí na váze. Thyra si náhle nebyla tak jistá, zda chce riskovat stejný osud.
Další věcí z vyprávění, která ji zaujala, byla skutečnost, že je krypta součástí nějakého rozsáhlejšího podzemního komplexu. To znamenalo, že by mohla mít ještě nějaké další vchody, o kterých se neví. I to by mohla být možnost, kterak se do ní původce potíží dostal.

Když domluvil, ještě chvíli váhala a pak se rozhodla. "Myslím, že nezbývá nic jiného, než se do krypty podívat. Kdy mne tam můžete zavést?" zeptala se Von Gnyida a pak s vážným výrazem pohlédla na Leifa. Jí do kobky táhla zvědavost a vlastní hrdost - když už se do toho zamotala, nehodlala couvnout. Jestli se smrtelnému nebezpečí vystaví i on, bylo jen na něm. Nehodlala ho tedy odrazovat ani pobízet a čekala, jak se rozhodne on sám.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 61
Registrován: 06 lis 2016, 21:35

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Leif » 17 pro 2016, 23:26

Thyra nevypadala, že by jí hraní na "šlechtice" dále zajímalo. Leif byl sice rád, že si může hrát na důležitého, ale vše krásné jednoho dne končí. Kastelána jeho poznámka nejspíše rozzuřila. Soudil dle výrazu. To se Leifovy líbilo a také se důkaz toho usmál. " Tak trochu... spíše rodinná". Von Gnyid si nakonec poškrábal stůl svými kovovými rukavicemi. "Chudák stůl" prolétlo mu hlavou a taky se v ní smál.

V klidu poslouchal jak vypráví o zesnulých v kryptách. A to vyprávění vzal celkem z gruntu, ale co aspoň má Thyra na čem stavět. Trochu znejistil, když se kastelán rozhlížel po nádvoří, ale po chvíli se mu to spojilo s větou o čaroději. Když padly slova "uklouzl" a "umřel" napadla ho stejná otázka jako zaklínačku ve vesnici. "Krypty... rozlehlé? Pod vesnicí? Čím dál zajímavější" stupňovala se Leifova zvědavost ke kopci i skrz odpor k Řádu. "Ooo ano chápeme," řekl hned, co domluvil pan Von Gnyid. Jelikož se mu mísil v krvi odpor k Řádu, ale i mu do ní vtékala zvědavost tak mu trvalo delší dobu než opravil zaklínačku slovy "Nás" a při tom na ní upřímně kývl hlavou.
No a co že mám Brokilonský přízvuk!


Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 18 pro 2016, 19:28

Kastelán dál ignoroval Leifa, pro někoho možná ze zřejmých důvodů. Když ale viděl zájem vás obou se podívat do krypty, kývl hlavou. "Dobrá.... když mě omluvíte. Mám ještě spoustu zařizování." Vstal a pokynul rukou muži po své levici. "Adelard vás odvede do krypty a zařídí cokoli dalšího bude potřeba." Bratr Řádu udělal několik kroků a otočil se na vás, než jste ho následovali. Von Gnyid hleděl stranou, ale ještě vám, spíše Leifovi věnoval poslední otázku. "Pokud se smím zeptat. Jakého ostrova jste Jarl?"

Bratr Adelard byl mladý a poměrně drobný, možná o pohlavek větší, než zaklínačka. Ačkoli to mohl ovlivňovat fakt, že měl na hlavě kapuci z kroužkové zbroje. Obešli jste hlavní věž sídla, takže na Gnyida a ostatní jste neviděli. Ale došli jste k velkým dveřím, u kterých stáli další dva strážní. Adelard je odemkl a vešli jste do krypty. Tedy, jen pár schodů, než vám cestu blokovala ocelová branka, kterou tvořila spousta kovových úponů, zkroucených do symetrických tvarů. Něco s trochou síly by je roztáhlo a protáhlo se ven, ale pořád to bylo lepší, než nic. Rozmotal řetěz, kterým byla branka protkaná a otevřel ji. "Budu tady. Jestli něco potřebujete, řekněte a uvidím, co se dá dělat."
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 18 pro 2016, 20:59

Leif se nakonec rozhodl jít do kobky s ní. Uznale se na něj podívala, ale stejně si říkala, že to od něj bylo hloupé a dost možná riskuje život. Ona ostatně také. Ale už bylo rozhodnuto.
Kastelán jim určil průvodce, který je na místo zavede, a rozloučil se s nimi. Ale předtím se ještě rozhodl ověřit si Leifův hraný šlechtický původ. A sakra, blesklo jí hlavou. Ona sama už si žádné místní názvy ze Skellige nepamatovala - aby také ano, když tam od svých pěti let nezavítala. Neříkal mi Leif náhodou v hostinci, že z ostrovů také pochází? Vzpomněla si a doufala, že ho něco napadne.

Když konečně opustili Von Gnyida, mlčky následovala Adelarda hradem a dumala nad záhadou. Prošli hlídanými dveřmi a poté se dostali i k na takové místo nečekaně zdobené malé brance, která nevypadala dvakrát bytelně. Pozorně si ji ale prohlédla a nebyla nijak poškozená. Pokud nebylo dění na hradě magického původu, příšera nebo osoba musela být s to se přes ni bez způsobení újmy dostat. I kdyby to však dokázala, byly tu ty další dveře se stráží. Tu možnost tedy prozatím vyloučila. Zatímco Adelard branku odemykal, se ho zeptala: "Kdo všechno má od té krypty klíč? A byla takhle zabezpečena už před těmi podivnými událostmi?"

Poté, co jí odpověděl, poděkovala a prošla brankou. Její oči se brzy přizpůsobily nedostatku světla a tak s viděním v šeru chodby neměla velké potíže. Začala pečlivě prozkoumávat zem pod sebou, nenarazí-li zde na nějaké stopy.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 61
Registrován: 06 lis 2016, 21:35

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Leif » 20 pro 2016, 21:25

Dostali opatrovnici. Byl to malý, mladý človíček. Kastelán hleděl stranou a jednou otázkou Leifa dostal. Leif nebyl na Skellige od svých pěti let. Od té doby, co ztratil svého biologického otce a získal svého pravého. Ale zase úplně mimo nebyl, jelikož jeho strýc byl taky původem ostrovan tak mu něco málo z legend a historie říkal. Už byl na odchodu, ale zastavil se, otočil a nadechl se. " Ale samozřejmě, že smíte," usmál se na něj a " Z ostrova mlh pane. Moc lidí ho nezná."

Obešli jsme věž a došli ke dveřím s dalšími strážnými. Leif se na oba sarkasticky pousmál a pokračoval po schodech dál. Tam na ně čekal branka, která působila, že ji postavili na styl "Co dům dal." Mladík ji odemkl a položil otázku. " Hmm.... Chtělo by to pochodeň," zamračil se, když pohlížel do tmy za brankou. Pak přistoupil, co možná nejblíž k Adelardovy " A tohle bych si s dovolením vzal. Ne že bych vám nevěřil, ale nevěřím" a natahoval se po ruce s klíčem od branky. Dál byl rozhodnut následovat Thyru.
No a co že mám Brokilonský přízvuk!


Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 421
Registrován: 09 kvě 2016, 22:41

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Silas » 20 pro 2016, 22:19

"Teď mám klíč jen já a von Gnyid. Před tím to byl Ardan a předchozí kastelán. Ten odešel po smrti mladého pána. Co vím byla minimálně zamčená a nikdo sem moc nechodil." Zamyslel se Adelard a otočil se, aby z jednoho držáku na zdi vytáhl hořící pochodeň a čekal, že si ji někdo z vás vezme. Zatím sem doléhalo dost světla z otevřených dveří a druhé pochodně na opačné stěně, ale hlouběji v kryptě se jíný zdroj světla čekat nedal.

Mladý bratr žádu před Leifem o krok ustoupil a napřímil se. Ale i tak nedosahoval ani zdaleka jeho výšky. Ruku s klíčem schoval za záda a potom obě dal před sebe, ukazujíc holé dlaně. "Naše pravidla. Pořád můžete odejít, jestli se Vám to nelíbí."
Při pohledu za branku do chodeb krypty jste viděli, jak se ihned rozchází do stran, kde byly ale jen krátké slepé chodbičky se sarkofágy na stranách. Až po třech takovýchto chodbičkách na každé straně se chodba rozdělila do tří zdánlivě nekonečných cest stavěných dost podobně, jako první úsek krypty.
ObrázekObrázekObrázek

nemá zaklínačský amulet; pokud pozorně posloucháte a víte, co hledat, odhalíte slabý nilfgaardský přízvuk

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 20 pro 2016, 23:30

Na mladíkovu odpověď jen přikývla. Pořád nic, čeho by se mohla chytit. Pokud se sem tedy dostával někdo, o kom nevěděli, musel to umět se šperhákem.

Z chodby toho moc nevyčetla. Otočila se k jejímu ústí a sledovala Leifa, který zřejmě pojal podezření, že by je tu hradní posádka mohla z nějakého důvodu chtít zamknout. Možná ho k tomu vedla averze vůči řádu, možná věřil, že jim kastelán něco zatajil. Což byl fakt. Klidně se proti nim mohli spiknout, ačkoliv jí to připadalo spíše nepravděpodobné. A když věnovala ještě jeden pohled malé brance a dveřím, řekla si, že Leifova sekera a dobře mířené znamení Aard z její strany by je přinejhorším nejspíš ven dostaly. "Nech to být," poznamenala směrem k němu. Pak si uvědomila, že bez té pochodně se stejně neobejdou, ale počítala s tím, že si ji vezme on, a zatím postoupila dále do chodby.

Když dorazili na rozcestí, zastavila. I když se rozdělí, stejně nepokryjí všechny tři cesty, a tak nezbývalo, než alespoň jednu vypustit. Procházela kolem nich, ale nenašla nic, co by je od sebe nějak zvlášť rozlišovalo, a tak se nakonec náhodně zastavila u vstupu do té vpravo, kterou se nejspíš vydá. "Připadá ti nějaká z nich odlišná?" zeptala se Leifa s náznakem očekávání v hlase, i když ani on toho zřejmě moc nalézt nemohl.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 61
Registrován: 06 lis 2016, 21:35

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Leif » 20 pro 2016, 23:45

Mladík se pokusil napřímit, aby se mu vyrovnal. Marně. Chlapeček si schoval klíč a asi si chtěl hrát a asi si neuvědomil, že by ho mohl vmžiku rozmáčknout jako červa. Ale otočil hlavu na Thyru " Dobrá" řekl potichu a vytrhl pochodeň z ruky Ardanovy. A s ní v ruce pokračoval za svou zaklínačskou společnicí. "Blbej Řád!" Ale co aspoň tady dole bude klid a něco zajímavého."

Postupovali stále dál a dál dokud nebyli na rozcestí. Při poslouchání společnice pozorně pozoroval chodby. Ale nic, byli stejné. Viděl tam nejspíš o něco méně než zaklínačka se svými žlutými kukadly. " Ani ne " zabručel a mromnul si vousy "Šel bych vlevo. Je to Sisyna oblíbená strana" usmál se povzdech si.
No a co že mám Brokilonský přízvuk!


Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 33
Registrován: 23 črc 2016, 06:21

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Thyra » 21 pro 2016, 00:12

Leif nakonec zbytečný konflikt s Adelardem vzdal, za což byla ráda. V hradu nebyli moc vítáni už teď a tohle by to příliš nevylepšilo. Počkala, až ji dojde s pochodní a pak už pokračovali společně.

Když Leif odpověděl a potvrdil její předtuchu, a sice, že z chodeb budou vážně muset vybrat namátkou, pokrčila rameny. Tady se jim nic vymyslet nepodaří. "Tak tedy vlevo," souhlasila s ním, stejně to bylo jedno. Rozhodla se se nakonec nerozdělovat. Dva jsou pořád lepší než jeden. Ačkoliv v ne zrovna široké chodbě by v případném boji početní převaha moc velkou výhodu neznamenala. "Kdo je Sis? Další elfka?" vstoupivši do levého tunelu se zeptala na jméno, které Leif předtím zmínil, částečně ze zvědavosti, částečně, aby se řečí rozptýlila z nespokojenosti nad tím, že dosud nenarazili na žádnou očividnou stopu, která by věc alespoň trochu objasnila. Začínala z toho být docela rozmrzelá.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 61
Registrován: 06 lis 2016, 21:35

Re: QUEST: Pohřbené lži

Příspěvek od Leif » 21 pro 2016, 22:14

"Tak tedy vlevo" pronesl na souhlas. Napřímil se zvedl ruku s pochodní nad hlavu a vkročil do levé chodby. Chodba, tedy chodbička byla docela těsná. Pro něj tedy určitě. Pokračovali v chůzi a mu se občas připletla do cesty lepkavá pavučina. Otočil s úsměvem hlavu na Thyru " Ani jedna není kupodivu elfka. Elfa jsem znal jen jednoho" podíval se opět do tmy v chodbě s výrazem jako by v sobě něco držel. " Je to moje...no jak je to? S...Si.. Sestra." odpověděl a neviděl důvod, proč by se nesvěřil. Jsou to informace, které může znát. Přeci jí začínal důvěřovat. A důvěra pochází oběma směry.

Pokračovali chodbou a nic jen tma, pavučiny a zase tma. Pomalu si začal podvědomě přát, aby už narazili na to, co zaměstnalo předchozího zaklínače. "A co ty? Pověs mi něco o sobě..... Zaklínačko" a poslední slovo vyslovil tak, aby vyznělo vznešeně a ne urážlivě jak to dělá s oblibou dost lidí.
No a co že mám Brokilonský přízvuk!


PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků