Dívka stále působila vylekaně, ale po tvých slovech jí došlo, že se jí nechystáš zabít, a ocitla se tak v pozici, kdy sama mohla klást otázky. Neměla v plánu se vyvlíkat - stejně neměla kam utéct. "Vysvětlím. Jen mi řekni, zavolal tě někdo do naší vesnice, nebo jsi jen projížděl? Kdo tě poslal za mnou, ví o tom Ida?" zeptala se. Mohl sis všimnout, že si tě při tom intenzivně prohlíží, přestože z tebe musela kvůli tmě vidět jen málo. Odevzdaně svěsila ramena a začala vyprávět.
"Pravda je taková, že já si.. nemůžu pomoct! Mít dvojí život - to je jediné řešení, jak být v téhle zatracené vesnici sama sebou!" začala svou obhajobu. "Jako jedna z mála tady dokážu číst, studovat. Vím, co je to za nemoc - říkají tomu Nymphomania. Většina.. postižených končí jako kurtizány, ale to já nechci! Nemohla bych takhle zahanbit sebe ani svého otce," mluvila se sklopeným pohledem, a kdesi pod tom maskou pokory bublal vztek.. těžko říct, jestli ho měla sama na sebe, na to do jaké situace jí osud dostal, nebo na tebe - protože jsi odhalil její převlek a ona neměla na výběr nic, než přiznat barvu. "Normálně bych si to asi nechala pro sebe i kdybys mi vyhrožoval smrtí, ale ty nejsi zdejší. Musíš vědět, že ne všude to chodí tak jako tady. Já to vím. Ten hrozný fanatismus v Rožnicích před pár lety... nikdy nevíš, kdy povstane znovu. Kdyby se provalilo, co dělám, skončila bych přinejlepším se zmrzačenými prsty a nadoživotí bych musela mýt nohy všem počestným v klášteře," slovo počestným spíše vyplivla, než vyřkla. Sama věděla, že na počestnost si stejně většina obyvatel jen hraje. Ožírají se, šoustají, hrají hazard a lžou. Tak to vždycky bylo a bude, a žádný fanatický kněz to nezmění. "Když jsem narazila na svazek o netvorech, sukuba mi vnukla nápad. Když jsem se stala monstrem, jehož samotnou podstatou je rozkoš, je to jiné. Monstrum lidé berou takové, jaké je. Neptají se, zda je pannou, zda je cudné a věrné svému muži. Neříkají mu, koho si musí vzít, protože je to důležité pro rodinu. A pro Rodrika, hořce se uchechtla, když vyslovila jméno Idiného muže. "Pro toho jsem byla jako zjevení. S Idou není spokojený ani za mák!" dívka znovu zvedla zrak a zaryla do tebe svůj pohled. Její vůle musela být mnohem silnější, než se kdy předtím jevila. "Tak mi teď řekni, zaklínači, co s tím uděláš. Řekni mi, zda skutečně jsem... monstrum?"
uběhlo to strašně rychle. Nicméně musím říci, že mě to neskutečně bavilo a jsem rád, že jsem to vyhrál zrovna já. Výborný děj, měli jsme tam detektivní prvky, pátračku a i trochu akce na závěr, takže si z hráčského pohledu nemůžu na nic ztěžovat. Vlastně naopak, chrochtal jsem si jako prase v blátě. 
