QUEST: ZRÁDNÉ MALINY - D

[Arleight Primm]

Arleight šel a šel a šel, než mu naše báječná třetí ruka dopomohla vejít do takové krásné bažinky, že se vlastně nemohl dostat ven. Naštvaně si vydechl, jako by udělal každý správný puberťák na jeho místě a úkosem se podíval na ty dva. Jasně, úplně v klidu ho mohli vytáhnout, nebo si prostě později mohl nějakým tím kouzlem dopomoct sám. Ale on kouzla nepoužíval a svou magii taktně zakrýval, tak, aby nebyla k vycítění. Koukl se na Elima, který... samo sebou byl taky magič, protože jinak se jeho aura vyložit nedala a hlasitě si povzdechl.
"No jasně, všiml jsem si toho, párátko," řekl a pokud po něčem toužil, pak to bylo nestát v týhle břečce, po který bude vonět jako prase. Odvázal si od boku lano a hodil ho tomu klukovi.
"Tak to aspoň přivaž k nejbližšímu stromu, já pomoc od vědmáků nechci," řekl zatvrzele Arleight a pokynul hlavou k pevně vypadajícímu stromu...

[Elim Alerion]

Elim stál v bažině a přemýšlel nad tím, zda ten chlápek má vůbec nějaký pud sebezáchovy. Stál tam, po pás v bažině a kolem byli 2 lidé, co mu mohli pomoci. Od jednoho pomoc nechtěl, protože byl "vědmák" a druhému, tedy Elimovi, říkal "Párátko" Samozřejmě měl i jiné možnosti jak se dostat ven, ale zřejmě nechtěl. A Elim už z toho byl trošku otrávený. Ten chlápek byl opravdu nepříjemný a ještě k tomu byl velice neuctivý...
"Já nevím, to bych se musel tou bažinou brodit k nejbližšímu stromu... opravdu chcete tuhle práci svěřit párátku?" zeptal se a ačkoliv chytil konec lana, tak to nevypadalo, že by se chystal ho někam uvazovat.
"Netuším, co maj lidi proti zaklínačům... však chrání lidi před netvory a relikty chaosu... a že to dělaj za peníze? Však zadarmo ani kuře nehrabe..." postěžoval si nahlas a začal se brodit ke stromu. Ačkoliv byl naštvaný na jeho chování, tak by nikdy nenechal člověka uvíznout v bažině. Ale tak napůl doufal, že by ho zaklínač mohl zastavit. Pokud to neudělal, tak lano uvázal kolem stromu lodním uzlem.

[Lyrn Rys]

Lyrn sa nechal tým jednookým šialencom vtiahnuť do močarín, ale neprotestoval.
Najmä, keď sa spravodlivosť rozhodla využiť bahno a nie plány pomsty, ktoré zaklínač vymýšľal v necharakteristickej tichosti. Arleeho nepoctil ani pohľadom, ale zato Elimovu poznámku ocenil pobaveným odfrknutím.
"Neprovokuj ho. Aj špáratkom sa dajú vypichnúť oči, a ty nemáš žiadne do zásoby. Počuj, daj mi to lano, nech tam nezahučíš aj ty," otočil sa k šľachticovi, ktorého škriabance pekne ladili s jeho šatom. Samozrejme, úškrn na tvári nemal Lyrn na okrasu - drobnú osobnú pomstu, ku ktorej sa situácia priam ponúkala, si nenechal ujsť. V prípade, že spolupracoval, Lyrn lano podľa požiadaviek uviazal o pevne vyzerajúci strom. Tm niekde jeho ochota dosiahla svoje hranice - buď Arlee prijme, že mu zaklínač zachránil kejhák a nejakého uspokojenia sa snáď dostane aj aristokratovi, alebo nech si v smradľavej močarine aj zhnije.
Potom sa zvrtol, konečne mu napadlo využiť meč na presekanie si cesty húštinou, a než vykročil, pozrel spýtavo na Elima, či ide s ním, ale sa mu chce čakať a pozerať sa, či a ako sa ich spoločník vytiahne z bažiny. Či išiel alebo nie, Lyrn sa napínajúc všetky zmysly vrhol odhodlane do boja s húštinou.

[Elim Alerion]

Neudělal ani 2 kroky bahnem, když ho zaklínač požádal o lano. Elim se na něj jen ušklíbl, ale dával si pozor, aby si toho kyklop nevšiml. Těch pár kroků by ho sice nezabilo, ale nemohl si odpustit tuhle drobnou zlomyslnost.
"To je od vás velice velkorysé, děkuju..." řekl a okamžitě mu podal lano. Pokud pro něj byla pomoc "vědmáka" tak nepřijatelná, tak ať si užije bažinu, mohl se v ní topit i se svojí pýchou. Na výsledek ale nečekal. V přítomnosti zaklínače se cítil přeci jen trochu bezpečnějí, takže mu raději pomáhal prosekávat si cestu, zároveň mu ale nepřekážet. O zaklínačkých mečích slyšel mnoho legend. Nebyl si sice jist, zda jsou pravdivé, ale dostat mečem přes ucho se mu nechtělo ani od sedláka, natož od zaklínače...
Navíc nemohli být už daleko od toho kouře... a přes ten hrozný vichr a houpání větví nemohlo snad být slyšet ani jejich sekání... přeci jen si ale dával pozor. Stejně nerad by narazil na bandu nějakých agresivních lidí bez předchozího varování...

[Světlomila]

Uvázané lano kolem stromu se nakonec vyjevilo jako spásný nápad, ačkoliv při vymaňování se z hlubin močálu Arleight tak jako tak přišel o jednu ze svých bot. Poslední bublinka, která nad oním místem zabřednutí praskla, jakoby pravila Něco za něco. Jednooký byl ale zachráněn a mohl pokračovat se svými společníky dál. Ti si píď po pídi klestili cestu nepřívětivými zamotanými větvemi, které je však nenechávaly na pokoji. Takže jakmile se půda pod nohama přestala blátivě propadat, oděv všech (kromě kovových částí zaklínačovo výzbroje, chápeme se) nesl známky potrhání. Obzvláště Elimův baret pak vypadal jakoby jej nadvakrát kravka přežvýkala a poté vyplivla zpět na hošíkovu hlavu, na rozdíl však od Arleighta nic v močálu nezanechal.
Měli jste však čas na odpočinek po takto náročném prodírání? Navíc když jste v dáli zaslechli útržky ne zrovna přátelského rozhovoru: "Naval zboží, ne..." "Nic vám nedám..." "Zaplatíš životem, dědku..." a mezi kmeny zahlédli výjev, kdy rozvrzaný povoz táhnutý zestárlým koněm zastavili dvě individua. Čas však kvapil a přepadení se odehrávalo odchýleně od kouřem určeného kurzu.

[Arleight Primm]

Arleighta si pravděpodobně přála vysléci i bažina, která mu velice ukázkově pozřela botu a tak se musel obejít bez ní a to jen v ponožce, takže to prodírání nebylo úplně šťastné. Sem tam mu ulétla nějaká ta nadávka.
"Co mají proti nim? Ale jasně, nech mě přemýšlet, třeba když nedostane takový pan zaklínač dostatečně zaplaceno, mnohem raději pak povraždí vesničku jako je ta, ze které jsme přišli. A to všechno aby měl, já nevím, lepší výnos?" optal se nanejvýš sarkasticky, ale pro všeobecné dobro pak mrmlal jen pro sebe, protože došel k názoru, že s těma dvěma nebude kloudného slovíčka k prohození. Samo sebou si mumlal něco co by jinak nemohl říct nahlas, protože věděl, že by to nevedlo k dobrému.
Jakmile uviděl, že tam přepadávají jakéhosi dědka... no, bylo mu to upřímně jedno a kdyby bývalo bylo po jeho a on by tu byl sám, asi by dědka pěkně okradl a ani by nehnul brvou. Pro dobro své pověsti před těmahle dvěma usmrkancema však vytáhl luk a přešel do dostatečné vzdálenosti od místa přepadení, natáhl tětivu a houkl na ně..
"Co tam trčíte, nechcete si hledět svýho a nechat ho bejt, vy ničemové?" zeptal se dostatečně nahlas na to, aby si ho všimli a také aby postřehli, že není jen tak beze zbraně a stačí sekunda na to, aby svou střelu poslal k některému z nich.
K těm dalším dvěma z jeho "týmu" uhl svým očkem a sykl tiše a nesmlouvavě "Vypadněte k tomu kouři, než si to rozmyslím," dále už samo sebou věnoval pozornost oběma chlapíkům, kteří si hráli na jakousi hru s názvem přepadení.

[Lyrn Rys]

Lyrn nebol nadšený a) Arleeho rečami (úprimne premýšľal nad tým, že ho aspoň sekne mečom), b) močarinami, či čo to bolo za svinstvo, ktorým sa brodili, c) bujnou flrou, d) vyrušením a e) povahou vyrušenia. Nebol nejaký Robin Hood alebo nebodaj Jánošík či Scoia' tel aby zachraňoval každého dedka na ceste. Totiž on sa prihlásil na záchranu nejakej, podľa slov jej manžela, dobre vyzerajúcej ženskej. Tá by ho odmenila aj bez peňazí, ak rozumiete. Tntokrát sa však ukázalo byť to, že je v tíme, výhodné. Nechal Arleeho zamachrovať pred tými idiotmi, len tak naoko dúfajúc, že s tým lukom naozaj vie sa trafiť. Zaklínač strmo vykročil k miestu, odkiaľ stúpal dym, a nechal na Arleem aby mu a jeho tieňu, totiž Elimovi, kryl chrbát.

[Elim Alerion]

Elim nebyl bezcitný, právě naopak. Jeho přítomnost na téhle misi to dokazovala. Nicméně jak říkal jeho mistr - mág se nesměl zatěžovat osudy každého jednotlivce, musel se dívat do budoucnosti pro dobro všech. A v tuhle chvíli bylo důležité jeho studium zaklínačů. A navíc to vypadalo, že kyklop má všechno pod kontrolou, mohli ho tedy nechat to dodělat samotného. A tak se vydal společně se zaklínačem ke kouři. Teprve tehdy zaregistrovla, jak hrozně jeho oděv vypadá. Nebylo naplat... hned jak se dostane domů tak ho vyhodí a pořídí si nový. Měl štěstí, že si baret sundal a schoval (před pár posty) jinak by byl patrně v hrozném stavu...
Otázkou zůstávalo, zda ti lidé co patrně unesli tu ženu byli stále u toho kouře, nebo zda je to jen pozůstatek jejich tábořiště. A nebo možná něco docela jiného? Brzo měli být dost blízko, aby to zjistili. Meč ale už schoval, ostatně to sekání do větví bylo tak nějak vrchol jeho šermířského umění. Pokud by přeci jen narazili na potíže, tak znal pár triků, které mohli být účinější...

[Zenn]

Arleight
Oba pánové na narušitele jejich akce pohlédli s přímo hmatatelnou zuřivostí. Už z toho muselo být jasné, že se Arleightovi přívětivého přivítání nedostane. A co víc – ani němá hrozba lukem a šípy je neodradila od pokusu za vyrušení vetřelce pořádně ztrestat a oba se velice hloupě a jako smyslů zbavení po mladíkovi vrhli.
(Na střelbu lukem přehazuješ 12 pro 100% účinnost, 5 a méně pak je 100% vedle, pokud chceš kouzlit, řiďme se pravidly pro dané kouzlo, pokud cokoliv jiného, tak přehazuješ 8)

Elim a Lyrn
Dvojice tvořená zaklínačem a mladým hrabátkem mezitím podstoupila o něco příjemnější cestu již docela přívětivým lesem, dokonce i fučení větru trochu ustalo a nakonec se dostali na travnatou planinu rovnou tolik co vodní hladina a i vlnící se rostliny v nich mohli vyvolat dojem přelévajících se mořských vln – až na občasné trnité keříky a osamocené balvany, mnohdy větší než kůň.
Naštěstí pro ně byla tahle krajina ke stopování o mnoho přívětivější, neboť ušlapaná cesta vysokou travou přímo bila do očí od prvního pohlédnutí a následovat ji také nebylo nic složitého. Co však mohlo vhánět vrásky do tváří, byly všudypřítomné kapičky krve ulpěné na listech travin. Příčinu nalezli záhy.
Na obzvláště zdupaném kousku půdy tu bezvládně ležela žena sotva dechu popadající. Potrhané oblečení a odhalené kousky kůže samá podlitina, obličej ošklivě pomlácený s nosem nadvakrát zlomeným. Po její slibované kráse se zem slehla, přesto tu byly důkazy usvědčující – zelené oči vyvalené očividně v děsu ze smrti, která se kolem plížila natahujíc své pokroucené pařáty po na vlásku visícím životě neboženky a havraní vlasy slepené srážející se krví v nevzhledné chuchvalce.
Zhasínající pohled utkvěl na obou mladících s úpěnlivou prosbou o záchranu života, nebo alespoň o maličkou pomoc s jejím odchodem.
(Léčivé kouzlo - 12, a léčitelství nikdo z vás nemá)


Mimo herně:
Číslaísla byla vymyšlena pro celou trojici pohromadě dle vašich statů, tak aby byla v součtu relativně snadno přehoditelná, ale neměním je. Prostě tu obtížnost berte jako daň za vaše rozdělení sil.
PS: Sorry za prodlevu.

[Arleight Primm]

Po důkladném přezkoumání nabyl podobného pocitu, jako zaklínač a to minimálně v ohledu nespokojenosti s charakterem situace. Vlastně byl nespokojen tak nějak defaultně, protože si pisatelka řekla, že nechce hrát za milouše a že si pro jednou zkusí kyklopí sketu, která sice měla oči dvě, ovšem to druhé světu nedávala na obdiv a bylo tak maličkým tajemstvím.
Pokud šlo o chlapíky, kteří se zdánlivě rozhodli, že luk a šípy jsou pravděpodobně hračky pro malé děti, rozhodně se nestranil toho, aby je proklál šípy, které měl samo sebou do zásoby ve svém toulci, který se mu, narozdíl od oné boty, povedlo dostat skrze nehezké bažiny a nepříznivý nádech prostředí. Byl za to v tuto chvíli neskrývaně rád.

Mimo herně:
Střelba lukem +3

Arleight Primm hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
3, 6, 4