QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Sarren]

Sarren přikývl na Maurovu otázku, a pokud to bylo nutné pověděl mu, co třeba. "Co kdybys mi pak pomoh s tím balvanem?" navrhl. Sarren usoudil, že je k tomu nejlepší adept, protože v kapitánovy dovednosti pořád příliš nevěřil a u té ženštiny... no, možná kdyby s tím balvanem mohla pohnout svou vůli, pak by je všechny strčila do kapsy. Ale Sarren byl přesvědčen, že svou vůlí předměty hýbat nemůže. "S tím dřevem, máš nějaký nápad?" zeptal se ještě. Napadlo ho udělat nějaké kůly, ale to by mohlo být příliš nápadné. Zaklínači celkově v tomhle byli nejspíš poměrně přímočaří - díky svým mutacím zvládali i situace, kdy proti sobě měli více protivníků. A také měli na pomoc znamení. Tak proč to víc komplikovat?

***

Přišel večer a (nejspíš) všichni se zase vrátili do chatky. Pro Sarrena nebylo moc časté, že pobýval mezi čtyřmi stěnami, pokud tedy nešlo o jeskyni. Byl to tulák, jak se patří. A na přítomnost jiných lidí taky nebyl zvyklý, a tak zhodnotil, jaké má možnosti. Buď mohl vyzvídat záležitosti od kolegy medvěda, ale to ho moc nezajímalo. Byl k ostatním zaklínačským školám chladný, ačkoliv zrovna k medvědům nejspíš nechoval zášť. Kapitán... ten mu nespíš mohl znovu nabízet alkohol a snažit se navázat nějakou konverzaci beze smyslu. A divoženka? Jo. S tou by se pořád rád popral. Doufal, že k tomu jednou dostane příležitost.

Ale nemohl tam jen tak jít a vrazit jí, to by taky mohl rychle skončit s ocelí mezi žebry. Rozhodl se na to jít jako člověk. Po chvilce zaváhání přešel k divožence v koutě a přidřepl si k ní. "Hele, ty," začal a poškrábal se ve vlasech. "Proč jsi tady?" zeptal se. "Na severu," dodal, aby si to náhodou nevyložila jinak.

[Mauro]

Medvěd mohl být rád, že byl aspoň někdo víceméně sdílnější, když mu druhý zaklínač sdělil ještě další informace, co potřeboval, aby plně věděl, co tu doopravdy dělali a plánovali. Pomalu přikývl. „Jo, to bych mohl,“ odsouhlasil, neboť neměl sebemenší problém. Jeho vzezření samo o sobě vypovídalo o velké síle, se kterou to bude o něco jednodušší. Co se týkalo hromady dřeva v lese, trochu se zamračil, protože tušil, že by na něco takového potřebovali další nástroje, které ale sebou neměli. A čekat na někoho druhého byla možná spíše už jen ztráta času, pak už nemuseli stihnout všechno.
Krom toho i on byl toho názoru, že to všechno museli promyslet a zvážit tak, aby na pasti nikdo nepřišel předem. Hlavně se nesměli prozradit, což snad bylo jasné i divošce, o kterou se sice nezajímal ani pohledem, ale jestli měl obavy, tak to bylo pravděpodobně jejím směrem. Ne, že by se strachoval přímo o ni, ale spíš o to, co udělá. „Mohlo by se použít na oštěpy, ale nemáme tu moc nástrojů a na někoho čekat, to mi připadá zbytečné vzhledem k času. Mimochodem,“ konečně se podíval divoščiným směrem a neodpustil si poznámku na její adresu, byť svůj hlas značně utišil, aby to slyšel jen Sarren.
„Měli bychom být vůči ní ostražitější. Nevěřím jí natolik, abych si ji nechal za zády,“ čemuž se ani nešlo divit s ohledem na to, jak se doposud chovala. Nikdo z nich se v ní nemohl vyznat, těžko se odhadovala, třebaže mu nepřišla nijak zvlášť nebezpečná, především pro zaklínače, ale to neznamenalo, že by je nemohla zasáhnout šípem, jakmile by dostala příležitost. Měl zkrátka pochybnosti o její důvěryhodnosti, a tak se podle toho choval.

***

Když se vrátili zpátky, ani Mauro nebyl nějak více sdílnější. Ostatně tu nebyl pro to, aby si s někým potlachal u alkoholu, tohle byla čistě pracovní záležitost, při které si nehledal žádné kamarády. Raději se tedy věnoval sám sobě, kontroloval si svoje zbraně, čistil je a stejnou péči pak věnoval i své odlehčené medvědí zbroji. Chtěl být dostatečně připravený, aby ho nic nepřekvapilo a měl jistotu, že udělal maximum pro splnění úkolu. Ani o sobě nepochyboval. Koutkem oka pohlédl na divošku, se kterou si začal povídat ten druhý zaklínač. Bylo to spíš z ostražitosti, kterou měl silně pod kůží. A pokud se mu někdo nezdál a nelíbil, dával si setsakra pozor.

[Alfréd Borg]

Průzkum byl hotov a to znamenalo, že se všichni zase pomalu dotáhnou do super chajdy ve které společně přebývali. Vypadalo to tak, že s tím kamenem si poradí páni zaklínači, což ho na jednu stranu štvalo, ale na druhou stranu těšilo, jsou přeci pod těmi mutacemi co jim přidávají i na síle a nebo ne? No to se asi uvidí zítra.
**
Do chatky nešel rovnou, měl přeci ve městě i svoje místo pro život. Stavil se tam a nabral si sebou nějaké potřebné věci mezi které patřila i zase nějaké ta dobrá lahvinka na večer. Bylo to potřebné hlavně, když byl v takové šlamastice jako byla takhle. Tohle by opravdu dělat neměl, ale když se to tak vezme, nemuselo by to dopadnou pro něj špatně no a taky mohlo. Bohužel nebylo cesty zpět a proto to chtěl udělat co nejlépe a nejčistěji to šlo. Čím více profesionální ta práce bude tím bude méně důkazu na usvědčení všech co v tom měli prsty. To je ta taktika o kterou se teď snažil a přesně k tomu mu měl pomoci ten zázrak v podobě domácí medovinky. Do domu, kde se všichni scházeli přišel později logicky, pokud jeho příchod někdo zaznamenal usmál se na něj no a pokud ne tak si vzal nějakou volnou židličku a sedl si stranou od všech. Otevřel si nápoj kuráže a napil se. Neplánoval to dnes přehnat, ale na chuť by to mělo být zcela v pohodě.

[Kalyphisea]

V chatce to vypadalo na klidný večer, jenže... tentokrát si našel někdo jiný chvilku, aby otravoval její život. V duchu se ptá proč. Stačí jen splnit zakázku a pak si každý půjde po svých. Ale ne, oni mají chuť si pořád povídat a něco řešit. Zvedne opovržlivě zrak, když se k ní blíží čtvrtý člen jejich výpravy, který se na ní pomalu ani nepodíval za celou tu dobu. Ne, že by jí to vadilo, ale co tu teď tedy chce? Nadzvedne obočí, když dojde řeč na ni. Tohle ho vůbec nemusí zajímat. S těmihle se nebude bavit o své pravé práci. Nevypadají věrohodně, ani že by něco mohli vědět. A její dosavadní vyptávání k ničemu nebylo, takže si řekla, že bude lepší to řešit jinak. "Ne tvůj problém. Taky neptat, nezajímat." Jestli čekal něco jiného, tak má asi smůlu. Ona se mu nebude svěřovat. Ale jestli jde o něco jiného... Se uvidí, do má tvrdší pěsti.

[Sarren]

Sarren zachytil její opovržlivý pohled a ucítil, jak se v jeho těle zvedá hladina adrenalinu. Sakra, jak ho tím štvala! Přesně tohle, její neochota a nezávislost ji stavěla na stejnou laťku, jako byl on. A možná to bylo i tím, že byla cizinka, a vymykala se vším, od mluvy, po odívání. Když s ní byl v jedné místnosti, prostě ji nedokázal ignorovat a to ho dráždilo. Jen trochu upustit kontrolu těm nepříjemným pocitům, aby mohl alespoň meditovat, nebo se uzavřít do své myšlenkové pevnosti. Projevil snahu být trochu společenský a za odměnu očekával, že bude alespoň trochu sdílná. A místo toho dostal co? Vpálila mu do xichtu, že si má hledět svýho! Nečekal to, a vztekle zatnul zuby. "Jen jsem se zeptal," procedil, "ty špíno," záměrně ji urazil, nehledě na to, jestli na sobě skutečně nějakou špínu měla nebo ne a soustředěně se jí díval do očí. Bedlivě pozoroval její reakci a nehnul ani brvou, jen zpevnil svůj postoj. Čekal, až mu vrazí. Chtěl, aby to začala.

[Kalyphisea]

Špína možná byla nazvána ona, ale to je přesně to, co si myslí ona o něm. A nejenom o něm. Samozřejmě ji to naštve. Nemá přece důvod ji takhle nazývat. "Já zas jen odpovědět, {ty urážlivý hrubiáne}." I kdyby to uměla vyslovit obecným jazykem, nesnížila by se na jeho úroveň. Nechápe, o co se tu snaží? Vyprovokovat ji? Proč? Chce se snad poprat? Ona o to rozhodně nestojí, ale jestli bude pokračovat, s radostí mu to jeho přání splní. "Co ty chtít? Proč tak zajímat? Proč urážet? Tohle práce, ne" spolek sdružených amazonek "mluvit skupina." I ona tyhle slova procedí jen mezi zuby. Nelíbí se ji ten tón s jakým na ni spustil. Nevidí jediný důvod. A to ji dohání k totálnímu šílenství. Pravda, nechová se jako správný společník, ale pro spolčování tu není. Jen od udělání práce, získaní těch cenných lesklých věcí. Jestli se chtějí bavit, tak můžou mezi sebou. Ji to nezajímá.

[Sarren]

Zaklínač čekal... a čekal.. a rána nepřicházela. Sarren v reakci zavrčel. "Tu tvoji hatlamatilku si vytahuj na někoho jinýho," odpověděl. Nehnul se z místa, spíš na ni pořád neurčitě civěl, protože to byl prostě jeho způsob. Možná akorát tak z jeho očí šel vyčíst určitý hlad, hlad po konfliktu, i kdyby mělo jít o naprostou malichernost. Vyslechl si, co mu chtěla říct, a dalo se říct, že byl zklamaný - čekal, že zareaguje ohnivěji, ne, že se s ním bude chtít dál bavit. Tedy, ona se s ním očividně bavit nechtěla, ale to mu bylo jedno. Chtěl jí ukázat, že je dominantnější než ona. V tomhle byl skutečně spíš jako nějaké zvíře.

"Ano, přesně! Tohle je práce, kde máme pracovat společně. Já o to nikoho nežádal. Ale jestli máš problém, tak ti rád ukážu, kde je tvoje místo, divoško," promnul si pěst, aby pochopila, co tím má na mysli. "Jsi cizinka, nikdo ti tu nevěří. Bylo by vhodný, kdybys sakra řekla, co tu na severu chceš. Proč bych jen tak riskoval, že při přepadu skončím s šípem v zádech, když tě vůbec neznám, hm?" řekl pronikavě a nahnul se k ní tak blízko, že jistě mnohonásobně překonal zásady osobního prostoru. Částečně si vymýšlel, a částečně na tom, co říkal, něco bylo. Byla příliš vzpurná na tuhle akci a hlavně nevyzpytatelná. I ten medvěd to říkal. Chtěl ji mít pod kontrolou jako štěně. To byla skutečná podstata toho, co právě dělal. Tak proč to neschovat za obavy o úspěšnost mise?

[Kalyphisea]

Hatmatilku. Kdyby jen věděla, co to znamená, zuřila by asi ještě víc, než doteď. Zuří ale stejně a to je tu zrovna podstatné. Pořád tady na ni vytahuje nějaké řeči, ale jinak nic. Pořád nechápe, o co mu jde. Tu zvířecí zuřivost mu v očích vidí, samozřejmě, narodila se v zemi takových zvířat, mnohem horších, než je on. Nedává však smysl, proč ji tak uráží, provokuje. To ji tu snad tak nechce? Totiž, neví o té debatě jednoho zaklínače s druhým. Každopádně se v mužích tohoto světa nespletla. Ti jejich jsou alespoň vychovaní. Spíše zkroceni.
Soptí čím dál tím víc, když poslouchá, co ji chce říct. Není to nic lichotivého, ale už si tu zvykla na spoustu věcí. Už ji začíná docházet, že hledá důvod ji jednu natáhnout. Sic neví, proč to neudělá, jsou si přece rovni. Nebo aspoň ona to tak vidí. Že to tady mají jinak, nebere v potaz. A sopka tu je připravená k vybuchnutí. Po posledních slovech je napnutá až až, takže jakmile se k ní nakloní a poruší její osobní prostor, vytasí se ze základním pudem ženy - fackou.

Ouchíí | +

Vyjde to?
Obratnost

Quitana hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

"Brzy skončit, za ta slova, když nedat pokoj." S těmi slovy se po něm ožene ještě jednou, vstane a pokusí se ho odstrčit od sebe. Tahle blízkost se ji ani trochu nelíbí. A je jí jedno, že tímhle možná začne bitku. Vlastně ona není ta, co tohle začala.

Mimo herně:
Tak ještě pokus o odstrčení
Síla

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Sarren]

Tak tady to vázlo! Prostě se k ní musel přiblížit, aby pochopila, oč tu kráčí! Věděl, že ženy to nemají rády. Však k tomu taky měly důvod, spousta mužů mělo i jinačí zvířecí pudy, než Sarren. A proto když zaznamenal tu zažehnutou jiskru v jejím oku, pouze zatnul svaly v tváři - věděl, že to přijde, neuhýbal. Ozvala se hlasitá rána, jak to plesklo. Přímo ukázková facka, jako z filmu. Taky to pořádně zaštípalo, a Sarren mohl být rád, že to nebyla pěst - s takovou silou by to totiž nemuselo být zdravé pro jeho zuby. Na jeho bledé tváři se objevil fialovorudý otisk. Hurá, on ani nebude potřebovat na ten přepad válečné barvy! Nehledě na bolest zkřivil ústa do mírného úsměvu. Pak do něj divoška strčila.

Mimo herně:
Tělesná konstituce

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
4, 1

Ale téměř dvoumetrový zaklínač se skoro nehnul. Možná se trochu zakymácel, ale tam to končilo. O moment později se Sarren proměnil v čmouhu, když se vrhnul proti divošce. Pokusil se ji ukotvit na zemi a vrazit jí - hezky na tvář, tam kde i ona udeřila jeho. A ač se mohlo zdát, že zaklínač vidí rudě, opak byl pravdou. Byl šťastný, že se mohl trochu vybít, což neznamenalo, že úplně odříznul svůj rozum. Jeho pěsti měly sílu zabíjet, ale tím by tady ničemu nepomohl. Udeřil tedy silou umírněnou - hezky aby to bolelo, ale ne aby jí přelomil čelist. Vypadal u toho jako šílenec, kterým dozajista byl. Kdo jiný by se v tom tak vyžíval.

Mimo herně:
Síla (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

[Alfréd Borg]

Alfréd si chtěl udělat jen krásný večer, trochu si odpočinou před dalším úkolem, který jim zadal Karl. Upřímně chtěl to mít co nejrychleji za sebou. Samozřejmě, že v týhle partě kreténu se prostě muselo něco pokazit, to by přeci nebyla ta sranda, která by tu chyběla. Flaška medoviny už byla poloprázdná a nebo spíše poloplná? Ne určitě poloprázdná, když začala ta milá debata těch dvou milých lidí, se kterými měl chudák Fredík spolupracovat. Nejdřív to začínalo v klidu a pokoji, nečekal, že by se jeden nebo druhá do sebe začali pouštět nějak tvrdě. To už se mu přestávalo líbit. No a pomalu to už začala vyvrcholovat. Začínalo tu být moc těch pomyslných plamínků. Oba si vyměnili i nějaké ty facky což ho už celkem nasralo, neměl nějaký ochranářský syndrom nebo tak, ona si o to koledovala, ale co je moc je moc. Nebudou se mu tu přeci rvát jak dva malý fakani. Napil se ze své lahve, zavřel jí. Hrdlo uchopil do ruky a mrštil jí na prostoru kde stáli oni dva uličníci.
Mimo herně:
Hod lahve od medoviny
Síla 2

Alfréd Borg hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
2, 1

Hod byl dost na hovno, a proto spadla lahev před ně a ani se nějak epicky neroztříštila. Vlastně byl i rád, že ani jednoho z nich netrefil. "Stačí kurva, chováte se jak dva malý fakani!" řekl naštvaným hlasem a s tíhou se zvedl ze židle. Ne úplně jistým krokem došel mezi ně a pokusil se je rozdělit. Věděl, že na tu ženu nemá náladu ani on a tak se jí otočil zády a snažil se promluvit i k zaklínači. "Přemýšlej, vážně se chceš kvůli takový ženský dostat do sraček. Věř mi, že jestli si tě podají nějaký stráže tak jim bude fakt jedno jestli jsi zaklínač a nebo vidlák. Kolik jich zabiješ? Pět? Šest naráz? A co když jich na tebe přijde třeba dvacet? Stojí ti za to, se tu srát s tou ženskou? Musíme vyřešit to co po nás ten chlápek chce a pak ji při troše štěstí už nikdy neuvidíš." snažil se k němu být zcela upřímný a chtěl, aby se to vyřešilo a ne, aby se mu tady parťáci porvali.