Zkušební lokace: Krčma U Dvou krkavců

[Admin]

Zkušební lokace, ve které si můžete se svými postavami "na vážno" vyzkoušet volnou hru.

Krčma U Dvou krkavců se nachází asi den a půl cesty od Novigradu a místní ji dříve znali jako Hostinec U Mlynářovy cérky; svůj nový název získala podle nedalekého místa, kde vojáci Nilfgaardské pěchoty při jednom ze svých postupů věšeli na výstrahu vlastní dezertéry (přítomní krkavci samozřejmě nikdy nebyli pouze dva, ale víte jak to s názvy chodí).
Krčma má dvě patra, dolní je složeno z jedné velké světnice a menší kuchyně, odkud se obvykle line příjemná vůně v peci pečených placek a jehněčího. Hladovým pocestným nabízí krčma různé luštěninové kaše a placky s ovocem či povidly, pro náročnější (a movitější) také drůbeží a vepřové maso okořeněné nejrůznějšími bylinkami, nejčastěji šalvějí, tymiánem nebo majoránkou.
Příjemně překvapí i nabídka alkoholu - krom místního piva je možné si objednat vynikající trpasličí medovinu známou jako Mahakamský dvoják, pro silnější povahy je k dostání několik druhů ovocných kořalek a špiritů pro ty, kteří nemají příliš velké obavy o svůj zrak. Pro nejnáročnější zákazníky možná najde věčně dobře naladěný hostinský i archivní flašku vína z Mettiny.
Hostinec je zájezdní, je tedy možné se v něm za vcelku příznivý peníz i ubytovat. Pokoje jsou maličké, postele jsou vycpané slámou a k přikrytí slouží leda lněná deka, většinou v nich však návštěvník blechy nenajde a za menší příplatek je možné objednat si i káď s horkou vodou na vykoupání.

[Arleight Primm]

Byl podvečer, vítr zvenčí pofukoval chladnými poryvy a mraky naznačovaly, že se zanedlouho spustí provazce deště, terorizující půdu co by chabá náhražka šípů. Nebyla zima, ovšem teplem se to sychravé počasí venku také nedalo nazvat a nejspíše právě to počasí zahnalo vysokého chlapce ke krčmě. Potřeboval se ohřát, ale také najíst a odpočinout, protože měl za sebou opravdu perný den. Dveře se otevřely, jenže mladík musel krapet sklonit hlavu, neboť se zde patrně nepočítalo s jeho výškou, nebo ty dveře zkrátka měly příliš nízký rám. Mladík se uchýlil do rohu krčmy a na obsluhu nemusel čekat dlouho. Tady ho sice nikdo neznal, ale i na hospodské bylo patrné, že z něj nemá úplně nejlepší pocit. Zachmuřil se a odbyl ji rychlou objednávkou hrachové kaše, pivo však nechal k slavnostnějším a tak si objednal místo něj horký bylinkový čaj. A dál? Postavil na kraj stolu kalíšek, za kterého se vykutálelo pár dřevěných kostek. Všímavějším hostům mohlo dojít, že je vybízí ke hře kostkového pokru takovým tišším, nenuceným způsobem. Loupl očkem ke svíčce a působil zcela nezaujatě, pro okolí možná nebezpečně, protože se v jeho výrazu nezračilo, že by byl zrovna mílius.

[Irviel]

V rohu místnosti seděla zachmuřená a poněkud pobledlá elfka, oděna do praktického koženého oděvu. Nebylo divu, že u svého stolu neměla žádnou společnost - lidé v těchhle končinách se báli s elfy byť jen promluvit, aby je někdo hned nepodezíral ze spiknutí. Nutno podotknout, že černovlasé Irviel to tak poměrně vyhovovalo. Na stole před ní se válela prázdná miska od hrachové kaše a nedopité pivo. Seděla téměř bez hnutí a s dlaněmi pod bradou pozorovala okolí. Někomu by možná připadalo, že se snaží vyhlídnout oběť pro zločin, nebo se sama preventivně informuje o možném nebezpečí. Pravda však byla taková, že se docela nudila. Kéž by tu byl nějaký trpaslík!

Jako na zavolanou, v momentě kdy si pomyslela své přání, se otevřely dveře dokořán. Irviel k nim obrátila zrak jen proto, aby přišlo zklamání. jak si jen mohla myslet, že zrovna tady... kdepak. Byl to jen lidský chlapec na samé hranici dospělosti, s koženou páskou přes oko. Irviel ztratila zájem a zadívala se zpátky na svou prázdnou misku, usrkla z piva. Jen o moment později se automaticky otočila za známým zvukem - kostky vysypané na stůl. Pozvedla obočí a zahleděla se tím směrem. Byl to zcela určitě Dh´oine, ale typicky zrovna nevypadal. Člen nějaké bandy, možná, to by mohla snést. Irviel na chvíli zaváhala a poté se s hlasitým vrznutím dřevěné židle zvedla a zamířila směrem k němu.

Celé to proběhlo beze slov - alespoň z její strany. Ukázala na kostky a položila k nim několik orénů. Nečekala na povel a prostě si přisedla. Poté na člověka kývla, aby přihodil svou sázku.

[Arleight Primm]

Ke stolu se přikradla elfí slečna, dívka, dáma - vážně netušil, jak by ji měl správně nazvat, v tom se ani v nejmenším nevyznal, ale díky bohu, slova zatím nebyla potřeba. Jiní by se elfky nejspíše báli, protože jak víme, mocnosti tyto ušaté tvorečky odsuzovali velmi krutými způsoby. Když pohlédl na sázku, krapet pozvedl obočí, ale nenechal se unášet hned na začátku a tak jako by se s něčím smiřoval, vydechl a vytáhl měšec, jehož obsah sestával povětšinou z novigradských korun a vytáhl z něj několik mincí podobným těch jejím. I Oreny se skvěly v jeho měšci mezi ostatními mincemi.
Bezeslovně přiložil několik Orénů k těm jejím. Nyní jí zkoumalo podezíravým pohledem jeho indigově modré oko, jistě to mohlo být nepříjemné, ale aby se o něco takového staral, musel by také chtít. A holku neznal, mohla to být cácorka z kdejakého nevěstince, takže se mu tuplem nechtělo. Soupeře v kostkách si ale samozřejmě nevybíral a tady šlo o hru, nikoli o požitek ze společnosti, alespoň zatím tedy popadl rychlým, rozmáchlým pohybem svůj kalíšek, naplnil jej kostkami a bylo jasné, že teď už není cesty zpět. A hádat se o peníze s ozbrojeným, pochybně vypadajícím trotlem bylo nejspíše vcelku nebezpečným krokem a málokdo by pokoušel někoho, jako je Arleight.
Zatřepal tedy s kalíškem a na stůl hodil kostky, po očku pozorujíc pihatou elfku.

Arleight Primm hodil/a 5d6 a součet kostek je 21:
2, 6, 5, 6, 2

[Irviel]

Elfka příliš nedbala na to, že člověk se pozastavil nad jejím výběrem měny. Jednoduše nabídla to, co zrovna měla u sebe a ani ji nepřekvapilo, když odpověděl doslova stejnou mincí. Ačkoliv se snažila tvářit neutrálně, ten pohled jediného modrého oka ji skutečně znervózňoval. Měla co dělat, aby se nedívala tím směrem, ale na kostky. Byla si vědoma, že když dnes prohraje všechny mince, tak se určitě v suché posteli nevyspí. Ale co naplat, byla zvyklá spát v divočině a ta nejistota, jak to nakonec dopadne jí vlastně dodávala příjemnou adrenalinovou infuzi.

Člověk hodil kostkami jako první. Irviel přimhouřila oči, když v hodu spatřila dvě dvojice. Obvykle nebylo moc těžké něco podobného přehodit, ale rozhodně neměla nic jisté.

Irviel hodil/a 5d6 a součet kostek je 13:
4, 1, 2, 1, 5

[Arleight Primm]

Hra v kostku probíhala monotonním, avšak napínavým způsobem. Bez jakéhokoli slůvka se oba koukali na kostky a očekávali výsledky. V této chvíli to vypadalo pro Arleighta dobře. V kostkách toho našel mnohem více, než dotyčná tmavovláska a musel si přiznat, že z ní cítí jakousi nervozitu. Nervozita je dobrá, zakaluje úsudek. Neměl v nejmenším úmyslu brát si na mysl nějaké prošení o odvetu bez jediné mince z její strany.
"Sama?" zaznělo od něj jediné slůvko pronesené hlubším hlasem příjemným na poslech. Samozřejmě, zákeřnost otázky dodávala celé situaci jakési napětí. Arleight si vzal tři kostky z pěti, aby se pokusil nalézt štěstí ještě jedním hodem. Pokud by hodil ještě nějaké šestky, mohlo by to být moc dobré. Dokonce znamenité, neboť by to znamenalo, že první kolo pro něj bude vítězným. Zkrátka nevěřil, že ho ona krasotinka přehodí a tak si věřil o poznání víc.

Ponechává: 6,6

Dohazuje:

Arleight Primm hodil/a 3d6 a součet kostek je 17:
6, 6, 5

[Irviel]

Hod se elfce příliš nepodařil, zatímco jednooký mládenec zazářil rovnou se čtyřmi šestkami. Irviel se zamračila - proti čtveřici mohla hodit pouze remízu nebo pětici, což jí vůbec nešlo do plánu zkusit házet na postupku. Člověk se také nečekaně chopil slova a položil jí jednoduchou otázku - takovou, které samozřejmě rozuměla. Zvedla zrak a pootevřela ústa, nadechla se, ale odpověděla až po chvíli. "Moc," jednoduché, výstižné slovo. Její spoluhráč pravděpodobně nemohl ani tušit, jak moc se mezi lidmi cítila osamělá. Nicméně, pořád bylo lepší hrát kostky v zapadlé krčmě, než ohýbat hřbet před Dh´oine a leštit jim boty na špinavých ulicích města.

Chopila se vybraných kostek a vrhla. Napjatě očekávala, jestli se na ni přeci jen neusměje štěstí. A pokud ne, pořád měla šanci v druhém kole.

Ponechává: 1,1

Dohazuje:

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
4, 6, 1

[Zenn]

>
Vstupní dveře dnes měly zaskřípět minimálně ještě jednou. Tentokrát však vpustili do tepla hostince osobu, jejíž hlava měla k boření futer značně daleko.
Se sundáváním kapuce nijak nespěchal, neb pokud existovala možnost, jak veškerý rozruch kolem jeho osoby oddálit, rozhodně jí neplýtval a raději byl jen podezřelým podivínem, než-li zrůdou se zakrvácenýma rukama, díky které údajně všem přítomným kysne pivo.
Ostříží smysly mu umožnili velice rychle získat přehled o veškerém dění v místnosti, aniž by se o to musel vyloženě snažit a zákonitě tak zbystřil i velmi známou siluetu, krčící se u jednoho ze stolů. Beze spěchu, ale s jasným cílem, zamířil přímo tam, by se zastavil přímo za zády Arleeho soupeřky v kostkách, pročež se jal, upřeně, s kamennou tváří zpola skrytou, blýskat svýma hadíma očima přes elfčino útlé rameno.

[Arleight Primm]

Na odpověď nemusel čekat dlouho. Jak se zdálo, dívka z něj neměla takový strach, jak by u ní čekal, na druhou stranu on z konverzace s ní neměl žádné obavy, které by byly na místě. Jestli byla sama, mohl jí okrást i o ten zbytek, který měla. Mohl být prohnaný a neférový, ale nic takového nezamýšlel. Řekněme, že on a jeho druhové kradli jen od těch, kteří měli dostatek, takže od nelidí nikdy nekladli, poněvadž věděli, že to v tomhle světě nemají o nic lehčí než ti, kteří o své živobytí bojují každý den. Možná trochu melodramatické přirovnání a pravým důvodem byla podvečerní pohoda, lenost a počasí, do kterého by utíkat rozhodně netoužil.
"Teď už ne," prohodil ledabyle a hleděl si svého horkého čaje při čekání na její hod. Jeho, narozdíl od ní, momentálně palčivě protkával sladký pocit vítězství. To způsobilo lehké povytažení koutku ve spokojeném, pokřiveném úsměvu. Jak se totiž záhy ukázalo, první kolo nasvědčovalo tomu, že zvítězil.
Nepotřeboval přihazovat, hrál pro zábavu, ne pro peníze a tak bylo jen na ní, zda zvýší své naděje. Každopádně, své kostky schoval opět do kalíšku, kterým kratince zatřepal, než hodil kostky na stůl. Netušil, zda mu štěstěna bude přát stejným díllem jako v předchozím kole - osud měl velmi nevyzpytatelné způsoby jak člověku uškodit. V tomto však pro Arleighta žádná škoda nebyla, jen pár penízků v nějaké hře.

Arleight Primm hodil/a 5d6 a součet kostek je 20:
6, 6, 2, 4, 2

[Irviel]

"Teď už ne," zopakovala elfka a její koutek trochu pobaveně vystřelil nahoru. Přitom se znovu krátce zadívala na mladíkovu pásku přes oko, na které byl zobrazen jakýsi znak, jehož původ neznala. V tu chvíli jí však prolétla hlavou myšlenka, že přijít o oko v tak mladém věku asi nebylo příliš milé a nečekala, že by se člověk před ní kvůli tomu těšil nějaké velké oblibě. Možná v někom vzbuzoval obdiv, možná opovržení. Jak znala lidi, tak spíše to druhé.

Štěstí v kostkách se zatím drželo na chlapcově straně. Nejen, že vyhrál první kolo, ale v dalším hodu se mu opět objevily dvě dvojičky. Elfka zamžourala, jestli ji nešálí zrak, ale zdálo se, že dvě dvojičky dokonce mají stejné hodnoty, jako předtím. Vrhla na mladíka mírně podezřívavý pohled, poté se však otočila, když za sebou zaslechla kroky a ucítila něčí přítomnost za svými zády. Lehce nadskočila ze židle a zamumlala tichou nadávku ve svém mateřském jazyce. Nečekala, že se setká s pohledem žlutých očí, které by čekala spíše u nějaké bestie, než u náhodného pocestného. Samozřejmě, pokud byl náhodný. Tak či tak, elfku napadlo, že děsivě, ale zároveň vemi mladě vypadající muž jí nejspíš nepřišel ublížit - zajímaly ho kostky, které hráli s jednoočkem. "Ty hrát?" zeptala se. Poté bylo na ní, aby pokračovala ve svém druhém kole, které mělo rozhodnout o osudu jejích několika mincí.

Irviel hodil/a 5d6 a součet kostek je 20:
5, 5, 4, 4, 2