Jméno: Yarë
Rasa: Půlelfka
Povolání: Zaklínačka – zmije, na útěku
Věk: 35 let, ale vypadá samozřejmě na míň
Víra: Ztratila tak nějak víru v cokoliv
Loajalita: Nikdo a nic
Vzhled:
Vědmák a křehká krása. To není něco, co by mělo jít dohromady. A přeci. Yarë má tvář nevinné dívenky a s konturami opravdu hezkými. Trochu péče, kterou si mohou dovolit bohaté šlechtičny a stala by se kráskou jen sotva uchopitelnou. Ona však zná jen drsný výcvik, a ještě drsnější boj o život, takže na líčidla a pečující kůry nemá ani pomyšlení.
I tak je ale hezká a nemusí se ani moc snažit, aby se dostala do něčího srdce. Drobný nosík, přiměřeně plné rty, hezká líčka a mírně zašpičatělé uši odkazující k jejímu poloelfskému původu. Ani ty zvířecí oči se svislými zornicemi ji nezošklivují tolik, co by mohly.
Vlasy má pak světlounce blond. Tak moc, že působením letního slunce mnohdy zesvětlají až skoro do běla. Stříhá je na polokrátko – tak aby jí nedosáhly ani po ramena, ale zároveň nevypadala jako kluk. Současná kadeřnice by to pravděpodobně nazvala mikádem, ale co je středověké zaklínačce po tom?
Není nijak vysoká, ale ani prckem ji nazvat nelze. Elfská útlost a elegance k ní patří zcela neodmyslitelně. Podprůměrné ženské křivky jí dodávají na iluzi křehkosti ještě více. Škoda jen, že ve vědmácké zbroji její kouzlo tolik nevynikne a působí v ní tak trochu jako ušmudlaná princezna oblečená v pytli od brambor.
Medailon zaklínačské školy nosí pečlivě ukrytý a nechává si jej jen kvůli jeho detekčním schopnostem. Hadí hlavy na rukojetích mečů by u ní náhodný pozorovatel hledal marně. A vlastně i meč má jen jeden – ten stříbrný. Zato je vybavena dýkami, očividně ukutými dvakrát do páru.
Povaha:
Yarë je o dost lidštější než většina jejích kolegů. Těžko říct, čím to. Možná snad elfská krev, která na mutacích něco málo pokazila… Umí být nesobecká, pomáhat bez vedlejších záměrů a dokonce se i srdečně usmívat. Prostě holka jako každá jiná, jen z trochu divných poměrů, dík kterým mnoha věcem nerozumí.
Nicméně samotářskou duši má a tendencemi se svěřovat nebo naivně důvěřovat cizím netrpí. Místo toho má svůj téměř zhoubný komplex méněcennosti a ustavičný pocit, že každého otravuje už jen svou existencí. Svým způsobem se humanoidů vlastně děsí a ne toho, že ji zapíchnou vidličku do ruky, ale samotné interakce s nimi. Oslovovat ostatní prakticky nedokáže. Na druhou stranu, když někdo přijde dobrovolně za ní, dočká se vlídného přijetí – sic značně nesmělého a rozpačitého, což může z pohledu dotyčného působit negativně.
Její největší zhoubou je vlastní úzkostlivost. Co bylo, co bude? Svých chyb hluboce lituje a zraňují ji i po hodně dlouhé době. Co když tohle pokazí? Co když tohle nevyjde? Co když? A ona si je navíc dost jistá, že čehokoliv se zúčastní, to se podělá… Dá se říct, že se tak trochu nesnáší a stejně tak to, že je zaklínačkou.
Schopnosti a dovednosti:
Konstituce - 1
Obratnost - 2
Smysly - 1
Znamení - 2
Alchymie - 2 + Talent
Jazyky – Nilfgaardština – rodná, Severština - 2
Boj se zbraní – Meč – 1 Dýky – 2
Jezdectví – 1
Plížení - 1
Historie:
Příběh většiny zaklínačů začíná u jejich rodičů. A u ní to není jiné.
Yařina matka byla elfka a otec člověk. Za jejím zrozením se neskrývalo nic tragického. Svým způsobem. Někdo by lásku kvetoucí mezi elfem a člověkem za neštěstí možná označil… Ale na jihu je to přeci jen více benevolentní, než na severu.
Tragickým bylo až zrození Yařina mladšího sourozence. Když jednou otec odjel na delší dobu za obchodem, pár výrostků se rozhodlo, že by chtěli zkusit, jaké je to s elficí a žena zůstávající v prázdném domě byla perfektní cíl. Malý outěžek tentokrát vítaný vůbec nebyl, především u manžela.
To se však hodilo v okamžik, kdy jej držela od teplého domova příšera, která obsadila úzkou soutěsku za městem. Ve snaze zajistit si bezpečnou cestu oslovil zaklínače, kterému místo peněz, které neměl, přislíbil své nejmladší dítko. Zbaví se tak potomka, na kterého by se nedokázal podívat, aniž by mu z očí nekoukal přehršel hořkosti a zároveň si tím pomůže.
Jenže tenhle plán nepočítal s nevypočitatelností matky přírody, která jeho ženu o nenarozeného potomka připravila. A když přišlo na lámání chleba, byla to jejich milovaná nesmělá holčička, kdo musel se zaklínačem odejít, jestliže nechtěli zaplatit cenu ještě vyšší.
Zaklínači se popravdě moc nelíbilo, že si odvádí takovou hubenou a neduživou dívenku. Její přínos pro školu předpokládal minimální. Ale stalo se a doma se už nezastavil tak dlouho, že o jakoukoliv cestu do Brokilonu, kde by ji s dryádami směnil za něco lepšího, neměl sebemenší zájem. Však co mu bylo po tom, jak si holka ve výcviku povede.
Ani zbytek osazenstva jí moc šancí nedával a upřímně – chlapcům ani průbojnějším dívkám moc nestačila, natož těm starším. Nicméně vždy trpěla tendencemi snažit se dělat lidem kolem radost a plnit tak jejich očekávání. Takže pro pár křivých úsměvů od mistra, dřela jako kůň. Naštěstí ne všichni chlapci se jí smáli a házeli klacky pod nohy, takže jí v celém procesu pomáhalo pár kamarádů.
Nikdo nikdy moc nepochopil, jak se to stalo, že zkouškou trav prošla, zatímco mnoho z těch nejšikovnějších chlapců zemřelo. Což zahrnovalo o část oněch přátel. Její největší kamarád Agi mezi ně naštěstí nepatřil. I tak pro ostatní prolila dost slz.
Ani v následujícím výcviku dvakrát neexcelovala. Křiku a ponižování si tu vlastně zažila víc než kdy předtím a ostatní to náhle moc nezajímalo. Jako by z nich ty chemikálie udělaly úplně jiné osoby. Nerozuměla tomu a byla vážně zmatená. Naštěstí si i nadále mohla hledat koutky k vyplakání. A výcvik nakonec dokončila, i když to bylo až s následující vlnou nováčků a ne tou svou.
Pak přišlo to, kvůli čemu to všechny ty děti podstupovaly. Životy zaklínačů. Vyzbrojeni ocelí a stříbrem, magickým medailonem a znalostmi o kdečem vyrazili do světa plnit svou misi. Chránit před monstry. A ona v tom popravdě nebyla zrovna nejlepší a to, že se zkouška trav téměř netknula její osobnosti, na tom mělo velký díl. Měla mnoho morálních zábran, brzdil ji strach nebo naopak lítost… A tak se snažila držet jen té nejsnadnější práce a do větších soust se pouštěla jen ve spolupráci s kolegy.
To se změnilo toho dne, kdy tváří v tvář lešijovi vytuhla hrůzou, nesplnila svou část plánu a zbytek týmu to stálo pořádné starosti. Poté začala platit za nespolehlivou… A tragedie jejího bytí pokračovala dál. Příště se zase slitovala nad pláčem monstra lidských tvarů a to poté vyvraždilo celou vesnici. Pak začala ona nucená práce pro císařství, kde ji donutili bez jejího vědomí zabíjet nevinné civilisty. A když se pak dověděla, že vlastně pomáhala s vraždami králů, měla toho už akorát tak dost. Jen, co to bylo možné, zahodila svůj ocelový meč, což pro ni byl takový symbolismus, kterým se zavázala, že už nikdy neublíží člověku, zbavila se hadích hlav, které ji usvědčovali z příslušnosti ke zmijím, a utekla. Ostatně tou dobou byla stejně na severu, takže to nebylo až tak složité…
Těch pár let, co od vražd uplynulo, se prostě jen snaží skrýt před Nilfgaardským hněvem i Severskou spravedlností, nevzbuzovat moc pozornost a nějak přežívat. Své oči ale bohužel před světem neskryje,…
Speciální inventář:
Bezejmenný strakatý kůň, stříbrný meč, stříbrné dýky + normální, ukrytý zmijí medailon…
Známé postavy:
Agilbert - zmije, kamarád, jak je to teď, těžko říct
Valdur - zvláštní muž, kterého potkala ve Smrtozračném lese
teoreticky Silas - zmije podobného věku
pravděpodobně Siawaël - zmije podobného osudu
Rasa: Půlelfka
Povolání: Zaklínačka – zmije, na útěku
Věk: 35 let, ale vypadá samozřejmě na míň
Víra: Ztratila tak nějak víru v cokoliv
Loajalita: Nikdo a nic
Vzhled:
Vědmák a křehká krása. To není něco, co by mělo jít dohromady. A přeci. Yarë má tvář nevinné dívenky a s konturami opravdu hezkými. Trochu péče, kterou si mohou dovolit bohaté šlechtičny a stala by se kráskou jen sotva uchopitelnou. Ona však zná jen drsný výcvik, a ještě drsnější boj o život, takže na líčidla a pečující kůry nemá ani pomyšlení.
I tak je ale hezká a nemusí se ani moc snažit, aby se dostala do něčího srdce. Drobný nosík, přiměřeně plné rty, hezká líčka a mírně zašpičatělé uši odkazující k jejímu poloelfskému původu. Ani ty zvířecí oči se svislými zornicemi ji nezošklivují tolik, co by mohly.
Vlasy má pak světlounce blond. Tak moc, že působením letního slunce mnohdy zesvětlají až skoro do běla. Stříhá je na polokrátko – tak aby jí nedosáhly ani po ramena, ale zároveň nevypadala jako kluk. Současná kadeřnice by to pravděpodobně nazvala mikádem, ale co je středověké zaklínačce po tom?
Není nijak vysoká, ale ani prckem ji nazvat nelze. Elfská útlost a elegance k ní patří zcela neodmyslitelně. Podprůměrné ženské křivky jí dodávají na iluzi křehkosti ještě více. Škoda jen, že ve vědmácké zbroji její kouzlo tolik nevynikne a působí v ní tak trochu jako ušmudlaná princezna oblečená v pytli od brambor.
Medailon zaklínačské školy nosí pečlivě ukrytý a nechává si jej jen kvůli jeho detekčním schopnostem. Hadí hlavy na rukojetích mečů by u ní náhodný pozorovatel hledal marně. A vlastně i meč má jen jeden – ten stříbrný. Zato je vybavena dýkami, očividně ukutými dvakrát do páru.
Povaha:
Yarë je o dost lidštější než většina jejích kolegů. Těžko říct, čím to. Možná snad elfská krev, která na mutacích něco málo pokazila… Umí být nesobecká, pomáhat bez vedlejších záměrů a dokonce se i srdečně usmívat. Prostě holka jako každá jiná, jen z trochu divných poměrů, dík kterým mnoha věcem nerozumí.
Nicméně samotářskou duši má a tendencemi se svěřovat nebo naivně důvěřovat cizím netrpí. Místo toho má svůj téměř zhoubný komplex méněcennosti a ustavičný pocit, že každého otravuje už jen svou existencí. Svým způsobem se humanoidů vlastně děsí a ne toho, že ji zapíchnou vidličku do ruky, ale samotné interakce s nimi. Oslovovat ostatní prakticky nedokáže. Na druhou stranu, když někdo přijde dobrovolně za ní, dočká se vlídného přijetí – sic značně nesmělého a rozpačitého, což může z pohledu dotyčného působit negativně.
Její největší zhoubou je vlastní úzkostlivost. Co bylo, co bude? Svých chyb hluboce lituje a zraňují ji i po hodně dlouhé době. Co když tohle pokazí? Co když tohle nevyjde? Co když? A ona si je navíc dost jistá, že čehokoliv se zúčastní, to se podělá… Dá se říct, že se tak trochu nesnáší a stejně tak to, že je zaklínačkou.
Schopnosti a dovednosti:
Konstituce - 1
Obratnost - 2
Smysly - 1
Znamení - 2
Alchymie - 2 + Talent
Jazyky – Nilfgaardština – rodná, Severština - 2
Boj se zbraní – Meč – 1 Dýky – 2
Jezdectví – 1
Plížení - 1
Historie:
Příběh většiny zaklínačů začíná u jejich rodičů. A u ní to není jiné.
Yařina matka byla elfka a otec člověk. Za jejím zrozením se neskrývalo nic tragického. Svým způsobem. Někdo by lásku kvetoucí mezi elfem a člověkem za neštěstí možná označil… Ale na jihu je to přeci jen více benevolentní, než na severu.
Tragickým bylo až zrození Yařina mladšího sourozence. Když jednou otec odjel na delší dobu za obchodem, pár výrostků se rozhodlo, že by chtěli zkusit, jaké je to s elficí a žena zůstávající v prázdném domě byla perfektní cíl. Malý outěžek tentokrát vítaný vůbec nebyl, především u manžela.
To se však hodilo v okamžik, kdy jej držela od teplého domova příšera, která obsadila úzkou soutěsku za městem. Ve snaze zajistit si bezpečnou cestu oslovil zaklínače, kterému místo peněz, které neměl, přislíbil své nejmladší dítko. Zbaví se tak potomka, na kterého by se nedokázal podívat, aniž by mu z očí nekoukal přehršel hořkosti a zároveň si tím pomůže.
Jenže tenhle plán nepočítal s nevypočitatelností matky přírody, která jeho ženu o nenarozeného potomka připravila. A když přišlo na lámání chleba, byla to jejich milovaná nesmělá holčička, kdo musel se zaklínačem odejít, jestliže nechtěli zaplatit cenu ještě vyšší.
Zaklínači se popravdě moc nelíbilo, že si odvádí takovou hubenou a neduživou dívenku. Její přínos pro školu předpokládal minimální. Ale stalo se a doma se už nezastavil tak dlouho, že o jakoukoliv cestu do Brokilonu, kde by ji s dryádami směnil za něco lepšího, neměl sebemenší zájem. Však co mu bylo po tom, jak si holka ve výcviku povede.
Ani zbytek osazenstva jí moc šancí nedával a upřímně – chlapcům ani průbojnějším dívkám moc nestačila, natož těm starším. Nicméně vždy trpěla tendencemi snažit se dělat lidem kolem radost a plnit tak jejich očekávání. Takže pro pár křivých úsměvů od mistra, dřela jako kůň. Naštěstí ne všichni chlapci se jí smáli a házeli klacky pod nohy, takže jí v celém procesu pomáhalo pár kamarádů.
Nikdo nikdy moc nepochopil, jak se to stalo, že zkouškou trav prošla, zatímco mnoho z těch nejšikovnějších chlapců zemřelo. Což zahrnovalo o část oněch přátel. Její největší kamarád Agi mezi ně naštěstí nepatřil. I tak pro ostatní prolila dost slz.
Ani v následujícím výcviku dvakrát neexcelovala. Křiku a ponižování si tu vlastně zažila víc než kdy předtím a ostatní to náhle moc nezajímalo. Jako by z nich ty chemikálie udělaly úplně jiné osoby. Nerozuměla tomu a byla vážně zmatená. Naštěstí si i nadále mohla hledat koutky k vyplakání. A výcvik nakonec dokončila, i když to bylo až s následující vlnou nováčků a ne tou svou.
Pak přišlo to, kvůli čemu to všechny ty děti podstupovaly. Životy zaklínačů. Vyzbrojeni ocelí a stříbrem, magickým medailonem a znalostmi o kdečem vyrazili do světa plnit svou misi. Chránit před monstry. A ona v tom popravdě nebyla zrovna nejlepší a to, že se zkouška trav téměř netknula její osobnosti, na tom mělo velký díl. Měla mnoho morálních zábran, brzdil ji strach nebo naopak lítost… A tak se snažila držet jen té nejsnadnější práce a do větších soust se pouštěla jen ve spolupráci s kolegy.
To se změnilo toho dne, kdy tváří v tvář lešijovi vytuhla hrůzou, nesplnila svou část plánu a zbytek týmu to stálo pořádné starosti. Poté začala platit za nespolehlivou… A tragedie jejího bytí pokračovala dál. Příště se zase slitovala nad pláčem monstra lidských tvarů a to poté vyvraždilo celou vesnici. Pak začala ona nucená práce pro císařství, kde ji donutili bez jejího vědomí zabíjet nevinné civilisty. A když se pak dověděla, že vlastně pomáhala s vraždami králů, měla toho už akorát tak dost. Jen, co to bylo možné, zahodila svůj ocelový meč, což pro ni byl takový symbolismus, kterým se zavázala, že už nikdy neublíží člověku, zbavila se hadích hlav, které ji usvědčovali z příslušnosti ke zmijím, a utekla. Ostatně tou dobou byla stejně na severu, takže to nebylo až tak složité…
Těch pár let, co od vražd uplynulo, se prostě jen snaží skrýt před Nilfgaardským hněvem i Severskou spravedlností, nevzbuzovat moc pozornost a nějak přežívat. Své oči ale bohužel před světem neskryje,…
Speciální inventář:
Bezejmenný strakatý kůň, stříbrný meč, stříbrné dýky + normální, ukrytý zmijí medailon…
Známé postavy:
Agilbert - zmije, kamarád, jak je to teď, těžko říct
Valdur - zvláštní muž, kterého potkala ve Smrtozračném lese
teoreticky Silas - zmije podobného věku
pravděpodobně Siawaël - zmije podobného osudu
