Rasa: Lidská
Povolání: Zaklínačka ze školy Mantichory
Věk: Mladá dospělá. Přesný věk je těžké určit, neboť jako všichni zaklínači i ona fyzicky stárne velmi pomalu.)
Víra: Není zrovna počestná holka, co by se každý den poctivě modlila, ale jelikož je z jižních zemí, v podvědomí se ji uchytil pouze kult Velkého Slunce.
Loajalita: Kromě poněkud nucené příslušnosti ke své zaklínačské škole není vázaná v podstatě nikomu. Tedy už ne. Před pár měsíci to možná býval císař, ale teď se zodpovídá jen sobě.
Povaha:
Všichni známe takové ty nudné zaklínače, kteří přišli vlivem mutací o veškeré emoce a chovají se jako dobře namazaný, byť lehce poťouchlý stroj a kteří vedou stejně velký sociální život jako osamocený poustevník někde na Skellige, ovšem pravda je taková, že Aydu byste jako zaklínačku na první doslech rozhodně netipovali.
Těžko říct co zapříčinilo to, že nepřišla během bolestivé proměny o své emoce a city. Možná to bylo tím, že v té době velmi mladá škola Mantichory (vzniklá tak trochu na popud císaře, ale to sem nepatří) testovala nové druhy mutagenů v kombinaci s různými elixíry a jedy, kterým se ve velkém věnovali, ve snaze posunout hranice ještě dále a vytvořit pokud možno ideálního zaklínače s mnohem větší silou, než jaká se jim normálně propůjčuje. Jenže tak nějak to nefungovalo a výsledkem speciálních mutací bylo jen to, že ji zůstali emoce. Díky tomu se jako jeden z mála vědmáků dokáže usmát, ba dokonce i být přátelská. Vždy v sobě měla pořádnou dávku sarkasmu a černého humoru, který se stal jejím neúnavným společníkem v těžkých časech a díky kterému se stále držela nad hranicí šílenství, který by ji jinak už určitě pohltil. Během výcviku si také vypracovala znamenité emoční masky. Je-li to třeba, umí být chladná a tvrdá. Vyžaduje-li se po ní nemilosrdnost, také umí. A pokud potřeboval nějaký spoluvězeň v pevnosti povzbudit, docela dobře zvládala i tohle. Díky tomu se z ní stal naprosto nepředvídatelný člověk, který se na vás v jednu chvíli směje a v té druhé vás bodne do zad. Vypěstovala si velký pud sebezáchovy, který udělá téměř cokoliv pro to, aby přežila. V dobách nouze pro pár drobných zabíjela, kradla, prodávala se na ulici a žebrala. Morální zásady téměř žádné, takže si z toho nikdy nic nedělala. Každý dělá, co umí, aby přežil. A o odpouštění se ani nebavme. Pokud ji jednou podrazíte, už vám nebude nikdy věřit a při nejbližší příležitosti vám pravděpodobně podřízne krk.
Nutno ale říci, že občas neudrží a okolnosti ji donutí k přehnané reakci. A přestože je většinou chladná hlava, která vše kalkuluje dopředu a vyhýbá se problémům, když ji někdo zažene do kouta, přestane se ovládat. Možná za to může právě zmíněný velký pud sebezáchovy, nebo horká jižanská krev či se v ní snad probudí skrytý lev, každopádně jen co propadne bojovému transu, máloco ji dokáže zastavit. V takovém stavu moc nedělá rozdíl mezi přítelem a nepřítelem a jednoduše zabije vše, co se moc pohne. Bohužel si takto nedává dostatečný pozor na vlastní obranu a je snadným terčem pro někoho z dálky, ale to už k tomu tak nějak patří.
Vzhled:
Jižanské geny v této mladé ženě rozhodně nemůžeme zapřít. Určitě největší poznávací znak je exotická snědá kůže, která je tady na severu velmi vzácná. Ne, že by byla černá jako boty nějakého šlechtice, ale na zdejší poměry opravdu hodně a zatímco v Zerrikánii by se řadila mezi ty světlejší, tady tak akorát vyčnívá z davu. Nemůže se pochlubit výraznějšími ženskými křivkami, hrudník sice není úplně plochý, ale alespoň neomezuje při boji a mužskému oku bude beztak více lahodit atleticky stavěné tělo, které se díky usilovnému tréninku působivě zeštíhlilo, a i když nemá výrazné vyrýsované svaly, jistě má velkou sílu. Výškově se jednoznačně řadí k vyšším ženám, měří zhruba okolo 180 centimetrů, čímž lehce zahanbí i některé muže, a nenajdete na něm ani gram tuku. Jednak to nedovolil hrubý fyzický výcvik, ale jednak i týdny hladovění, kterými si už několikrát prošla. Přesuňme se ale k hlavě, respektive k její pokrývce, kterou tvoří prameny uhlově černých vlasů, které si během volných chvílí postupně splétala do dlouhých copánků (pro představu) sahající někam po ramena a které jasně vypovídají o tom, že o svůj vzhled velmi pečuje. Na zakulaceném obličeji si pak můžeme všimnout dvojice výrazných žlutých zaklínačských očí, které nenechávají nikoho na pochybách o tom, kdo vlastně je. Nejsou jinak odlišné nebo zvláštní (na zaklínačské poměry), jen vypadají o něco větší, než by měli být. Pod drobným nosíkem se nacházejí výrazná a plná ústa v barvě jen o kousek světlejší než kůže kolem, nesmí chybět ani menší kulaté uši a malá téměř přehlédnutelná jizvička pod bradou.
Zajímavou části jejího zjevu je také oblečení a vybavení, kterým se dozajista odlišuje od ostatních zaklínačů. Už jenom tím, že si potrpí na kombinaci pěkně vypadajícího a zároveň kvalitního oblečení pro boj, takže je po většinu času oblečená do šedivé košile s dlouhými rukávy, přes kterou má zapnutou tmavě hnědou kazajku s kapucí sahající po boky, přes kterou má přehozený kožený pruh a na něm cestovní ruksak černé barvy, ve kterém kromě nejrůznějších jedů a předpřipravených elixírů nese několik pergamentů s podobiznami hledaných lidí samotným císařem, jejich budoucích obětí, a také pár osobních věcí včetně trochy jídla a pití. Trik je v tom, že na vnější straně tlustého koženého popruhu má připevněných nespočet malých vrhacích dýk, které umí v případě potřeby rychle tasit a překvapit soupeře. Další už zřetelnější zbraní je krátký ocelový meč/dýka, který má připevněný šikmo k zádům v pochvě, díky čemuž ho může rychle tasit. Nohy jsou pak kryty tmavě hnědými nohavicemi a vyššími koženými botami, které toho za sebou zřejmě už mnoho mají, ale stále drží. Někdo by jistě řekl, že je jen spoře ozbrojena, ovšem její pravá zbraň bezpečně leží ukryté v menší kožené brašničce na levém boku, kde se nachází několik ampulek s připravenými jedy, které umí v nestřežené chviličce vytáhnout a potřít tím svou zbraň, čímž se stává najednou mnohem nebezpečnější.
Historie:
Kdyby osud přál jen trošičku jinak, mohla si teď žít docela spokojený život někoho, kdo se nemusí příliš snažit, aby měl co do pusy. Pochází totiž z rodiny docela obyčejné měšťanské rodiny vlastnící knihkupectví v nespecifikovaném městě někde uprostřed Zerrikánie a pro naše účely zcela zbytečném. Důležité je jen to, že měla jednu starší sestru, která trpěla silnou nadváhou a sotva se udržela na nohách, a pak ještě mladšího bratra, který byl ještě novorozeně. A tahle zatracená kombinace měla za následek to, co se z ní pak stalo.
Její otec totiž jednoho dne cestoval pouští do vzdáleného města, aby zde nakoupil nové brky a inkousty, když ho v půli cesty zrovna během nočního táboření uštkl prudce jedovatý štír a téměř zapříčinil jeho smrt. Mohl se tam docela dobře během několika dalších minut utopit ve vlastní krvi, kdyby kolem zrovna náhodou nejel jakýsi děsivě vyhlížející snědý muž s medailonem nějakého lva houpající se mu na krku. Ten se nakonec nad žadonícím mužem slitoval a poskytl mu nutný protijed, který jed zneškodnil a zachránil mu tím život. Když se ho tento otec ptal, co požaduje za svůj dobrý skutek odpověděl mu. „První věc, co doma uvidíš.“ Zvláštní odpověď, ale jelikož toho u sebe mnoho neměl, nezbývalo mu než se s ním poněkud váhavě rozloučit a pokračovat v cestě. Obchod se zdařil a na cestě zpět ho nic zvláštního nepotkalo, takže když se svým povozem vjel do uličky na které byl jejich dům, vyběhla mu celá nadšená Ayda naproti, aby ho přivítala doma. A tehdy došlo na cizincovu žádost. Jen co si to otec uvědomil a upřel na ní vyděšený pohled, ze střechy nedalekého domu seskočil onen zahalený člověk a upřel na něj své pronikavé žluté oči. Zaklínač. Teď už nebylo cesty zpět. Sice by dal jistě přednost mužskému potomkovi, ale ten byl ještě příliš malý na zaklínače a tak cizinec popadl překvapenou dívku za ruku a odtáhl ji pryč od plačící rodiny.
Stala se tak velmi vzácnou ženskou „vězenkyní“ v nově vzniklé zaklínačské škole takhle hluboko v Císařství, která měla jistě sloužit císaři jako rezervní zdroj síly, kdyby snad škola Zmije selhala, nebo prostě chtěl mít více zaklínačů … těžko říct. Nicméně domovem se jí stala nově opravená pevnost někde uprostřed pouště a na rozdíl od chladných a ponurých zaklínačských pevností na severu tady měli vždy dostatek vody a přirozeného tepla, takže s tímhle si hlavu lámat nemuseli. Ovšem ne že by je nějak rozmazlovali. Stejně jako všechny ostatní i je týrali hladem a enormní fyzickou aktivitou, během které odpadla většina dětí ještě před závěrečnou zkouškou. A ona to jako dívka měla vždycky o něco horší. Na posměch ze strany zaklínačů v pevnosti a ostatních dětí by si jistě zvykla, ale každý měl tendenci ji ještě navíc úkoly ztěžovat, aby ukázal, proč ženy zaklínačky být prostě nemůžou. Na druhou stranu ale mohla čerpat z pár malých výhod (třeba kus chleba) za pár minut s dychtivým mladým zaklínačem, kterému nedělalo problém takto zneužívat hladové dítě. Za to ji samozřejmě ostatní děti ještě více nenáviděli a jen co se s pláčem vrátila ze stodoly, ještě ji tihle zmlátili. Poušť je v mnohém ještě nehostinnější a nepřátelštější zemí než husté lesy na severu, takže celodenní běh rozpálenou pouští byl snad ještě vyčerpávající a neustálá přítomnost hadů, štírů a podobné havěti nutila všechny k maximální soustředěnosti. Jak šla léta a nových adeptů postupně ubývalo, začínalo být zřejmé, že má Ayda pěkně tuhý kořínek a hravě se vyrovná těm „silnějším“ mužům okolo, ba dokonce leckteré překoná díky přirozené lehkosti a mrštnosti, kterou dívky oplývají. A jak postupně rostla, začali ji využívat čím dál více zaklínačů (ačkoliv by to ani jeden neodpřisáhl) a ona se naučila s takto získaným jídlem dělit s ostatními, takže bití přestalo a naopak se stávala čím dál více jakýmsi neúmyslným vůdcem jejich tlupy. Byla to právě ona, kdo pomáhal těm slabším, kradl jídlo ze spižírny a poskytoval morální podporu tam, kde to bylo třeba. Nedělala to samozřejmě jen z čisté dobroty, ale takto podobně pomáhali i ostatní ji, takže to byl výhodný obchod pro všechny.
Čas plynul a jen co překročili jakousi jim neznámou hranici, za kterou už byli připraveni, byla na řadě zkouška trav. Těžko říct, jakou generací zaklínačů v této škole byli, ale rozhodně byli první co se týče nových vylepšených mutací, které se podařilo této škole vyvinout. A co že měli tyto zázračné trávy obohacené o různé jedy a elixíry na svědomí? Prakticky to, že všechny slibné adepty vyvraždili v hrozných mukách a bolestech jak se ukázalo, že ještě nejsou ani zdaleka hotové. Jen Ayda přežila. Možná to bylo právě tím, že je žena tudíž má jinou fyzickou i mentální stavbu těla, nebo měla jen prostě štěstí. Každopádně po příšerné bolesti nepřišla ona chladná a bezvýrazná tvář, jaká se měla dostavit. Po nutném odpočinku tak zjistila, že i když prodělala fyzické a částečně i duševní změny, stále je to ona. Stále má emoce, stále umí cítit. Nebyl čas nad tím hlouběji dumat, neboť výcvik pokračoval. Ba ne, právě začal. Jen mutacemi pozměněné tělo mohlo zvládnout nadcházející intenzivní tělesné a duševní vypětí, jaké musela zažít. Nešlo jen o to naučit se mistrovsky zacházet s dýkami a práci s tělem, ale rovněž se musela naučit množství jedů, jejich účinky a ideální protijedy, stejně jako recepty na jednotlivé elixíry, kde najde v přírodě ingredience a co dokážou. Studium bestií se v tomto směru omezovalo jen na pár upírů a běžných nestvůr, na které může narazit, ale většina úsilí směřovala k sestrojení zabijáka lidí, kterým se měla stát. Lidská anatomie se tak samozřejmě nemohla vynechat a Ayda brzy zjistila, kde jsou na těle ideální místa pro zneškodnění soupeře.
Její bojový styl tak vychází z bezkontaktního boje. Naučila se využívat stíny v její prospěch a k zasazení smrticí rány téměř nezpozorována. K tomu ji perfektně slouží nespočet jedů a vrhací dýky, které jedy spolehlivě přesunou k oběti a infikují ho dříve, než si toho stačí všimnout. Pak už je pozdě. Je velmi rychlá a mrštná, dokáže se pohybovat jako lvice téměř neslyšitelně. A pokud by mělo dojít na boj tváří v tvář, umí se také slušně ohánět s tou delší dýkou, nebo kratším mečem (záleží, jak se na to díváte). Sice se v tomto nevyrovná špičkovým bojovníkům, ale snad si je dokáže udržet od těla tak dlouho, než se ji podaří uniknout.
Její první kroky po dokončení výcviku a získání medailonu s mantichorou zpět do jejího rodného města, kde toužila alespoň naposledy zahlédnout svou rodinu a i když se s ní přímo nesetkala, několik hodin je v tichosti pozorovala ze stínů. Vypadali spokojeně a zdálo se, že na ni zapomněli. S bodnutím u srdce proto rychle zmizela pryč, aby se na to nemusela déle dívat. Nemohla je samozřejmě vinit za to, že se přes to dokázali přenést, ale i tak ji ranil fakt, že po ní očividně moc netruchlí. Vždyť ani nemohli vědět, že žije. Pak několik let trávila jako nájemný zabiják, což v překladu znamená, že několik týdnů přežívala na sucharech, než dostala od někoho nějakou zakázku na zabití nevýznamného člověka, většinou na nevěrníka nebo nevěrnici, z čehož si odnesla pár drobných, které rychle utratila za jídlo, a vše jelo znova. Někdy bylo o zakázky nouze, takže využila svého ladně stavěného těla a faktu, že je zaklínačka, čímž měla vždy dostatek zájemců ochotných zaplatit za noc s ní překvapivě velké množství peněz. K těmto praktikách uchylovala jen v dobách nejvyšší nouze a i když z toho neměla téměř žádné výčitky, přeci jen to nedělala ráda. K tomuhle nebyla cvičena.
A pak v dobách opravdu zlých přišlo vysvobození. Alespoň pro ní. Cestovala zrovna v blízkosti pevnosti její školy, když byla zastavená jedním ze stejné školy, od kterého se dozvěděla, že císař povolává zaklínače k nějakému důležitému úkolu. A jelikož měla hluboko do kapsy, rozhodla se zapojit a zjistit, co se to po ní vlastně chce. Ovšem byla to lest. Jen co císařští zjistili, že je v podstatě nájemným zabijákem, hodili ji na mučidla a několik dalších bolestivých dní proklínala sama sebe, jak je hloupá, než přišla milost, tedy úkol. Výměnou za propuštění měla pomáhat dalším zaklínačům při vraždách hlav severních království, čímž se měla otevřít cesta pro císaře, aby postupně celý sever obsadil. Co měla dělat? Samozřejmě na nabídku kývla, ovšem sama se zařekla, že při nejbližší příležitosti zmizí. Už jednou císařství věřila, a málem přišla o krk. Nepřiložila tedy ani ruku k dílu co se týče legendárních vražd králů severních království a jen co tajně překročili hranice Temerie, okamžitě vzala do zaječích. A když se posléze doslechla o tom, že zbývající císařské zaklínače popravili, mohla si jen gratulovat, jak dobře to udělala. Záhy ale zjistila, jaký život na severu doopravdy je. Zima, déšť, světlí nepřátelští lidé. Tolik se to lišilo od jejího starého domova, že dokonce zvažovala návrat, ale její podobizna už určitě visí v každém větším městě v Nilfgaardu, takže na to mohla rovnou zapomenout. Rozhodla se proto držet co možná nejdále od Velkého Slunce a uživit se jakkoliv to bude možné. Těžko říct, kolik vyškolených zabijáků tady na severu je, ale určitě o její práci nebude nouze.
Schopnosti a dovednosti:
Klasické schopnosti trénované ve škole Mantichory, tedy specializaci na elixíry a jedy. Jelikož nosí pouze lehkou zbroj, je pro ní souboj "na tělo" vždycky slabina a dává proto přednost tichému útoku ze stínů.
| Tělesná konstituce: 1 Křehkou dívkou ji určitě nikdo nenazve a ani jí není. Síla: 1 I každý hod dýkou nějakou potřebuje. Obratnost: 1 Útlé dívčí tělo nemá problém s nemotorností. Zručnost: 2 Málokteré udělátko nedokáže ovládnout. Smysly: 2 Ostříží zrak, psí nos a to všechno co k tomu patří. Zaklínačská znamení: 1 Co by to bylo za zaklínače bez umění znamení? | Alchymie: 2 Stěžejní dovednost někoho od Mantichory. Příprava jedů: 1 Přímo specialita zaklínačů z jihu. Boj se zbraní (Dýky): 2 Dýky místo těžkopádných mečů. Boj beze zbraně: 1 Někdy se beze zbraně prostě musí obejít. Gramotnost: 1 Bez toho by si moc vývěsek nepřečetla. Lov (lidí): 1 Díky kariéře nájemného zabijáka. |
Inventář:
- Tucet ostrých vrhacích dýk ukrytých na vnitřní straně koženého popruhu na ruksak.
- Jedna delší ocelová dýka / kratší meč šikmo připevněná v oblasti kříže.
- Ryzák s plnou výbavou, osedlaný.
- Alchymistická sada na přípravu elixírů, jedů a odvarů. Zabírá většinu sedlových brašen.
- Zaklínačský medailon ze školy Mantichory přivázaný kolem opasku a visící podél pravého stehna, na boku.
- Oblečení (šedá košile s dlouhým rukávem, kratší tmavě hnědá kazajka (po bok), tmavě hnědé nohavice, vyšší kožené boty, černý ruksak, černá pochva na dýku, malá kožená brašna u pasu)
- Menší zásoba jedů a odvarů (Odvar z rulíku, odvar z bolehlavu, koncentrovaný Batrachotoxin, Arzenik v prášku, příslušné protijedy)
- Zásoba elixírů (Bílý med (1x), Vlaštovka (1x), Kočka (2x))
- Kostky na zahnání dlouhé noci.
- Jedna láhev silné pálenky na desinfekci.
