QUEST: Sněžný vítr - D

[Silas]

Hostinský začal s dojemným příběhem, jak ho ta příšera skoro zabila. Ale to nebylo to, co mě opravdu zajímalo. Přebral jsem si pivo a posadil se na židli. Zprvu neříkal nic nového. Tedy až do bodu, kdy znímil velikost. Tihle prosťáčci často přehání, jsou zmatení a vystrašení z takového setkání. Ale dobrá, člověk asi pozná jak je co velké a tohle se mi na můj první odhad nezdálo. Řekl bych, že je to drak, ale.. Třeba je to jenom přerostlá příšera. Už jsem viděl popisy, když se prostě rozhodly, že nechtějí přestat růst a slyšel jsem i příběhy, kdy zaklínači bojovali s exempláři, které byly přerostlejší, než by měli být.
"Díky...Mohu ještě vědět, kde to bylo?" To byla jediná věc, na kterou jsem se obtěžoval zeptat. Naučil jsem se, že cokoli páčit z lidí nemá cenu. Už tak nás nemají dost rádi. Potom jsem se i s pivem přesunul trošku dál od lidí Ne zas moc daleko, prostě tak, abych nebyl přímo na ráně, kdyby se rozpoutala nějaká rvačka. Poklidně jsem si sundal meče , opřel je o stůl, jak mám ve zvyku. Dva co jdou vidět a třetí pěkně po ruce. Začal jsem přemýšlet, jestli prostě nezmizet. Pokud je to drak... možná bych ho zvládl trošku zranit, ale zabít? Vím o jednom zaklínači, co zabil draka.. prý... je to pověra. Draci ale lidi neloví. Nemají důvod... většinou. Spíš lidi loví je, kvůli pokladům co hromadí. A kdyby ho nějak vesnice naštvala, tak jsem přijel do doutnajícího kráteru.
Jsem po cestě unavený, takže si u pár piv, která jsou překvapivě lepší, než v té díře v Oxenfurtu odpočinu, možná si dám něco k jídlu a potom se vyspím, než se zítra dám do práce. Jak si tam potichu sedím, přemýšlím co by to mohlo být. Nejsem chodící bestiář, i když to o sobě tvrdím. Vzácné, či domněle vyhynuté druhy si většinou nemám důvod pamatovat a tohle je mi záhadou. Musel bych příšeru vidět na vlastní oči, ale žádný drakovitý mi nepřipadá na mysl. Ale nemám důvod nad tím přemýšlet. Chci si odpočinout, možná se trošku připít, ale s rozumem, aby mě ti burani neoškubali když budu spát. Po chvilce jsem se rozhodl nastražit své obohacené smysly, abych trošku začal vyzvídat, jaké drby tady kolují. Jaké je nejoblíbenější téma u piva, když už je tady hromada lidí. Vždycky mě zajímalo, o čem se normální lidé baví. Rolníci, horníci, hospodští... nomrální lidé jsou někdy dost zajímaví, ačkoli se to nezdá. Ale asi bych to nezvládl. Možná nejsem dokonalý zaklínač, ani dokonalý lovec lidí... ale dělám, co umím.

Mimo herně:
Házej na smysly.

Silas hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

protože proč ne že

Seděl jsem tam dlouho do noci. Dávno se setmělo a já začínal být ospalý. Akorát čas se zeptat hostiského na pokoj, pokud nějaký mají, když už mi má být k dispozici. Nechci spát ve stáji, nebo někde venku.
Nešlo ale přehlédnou, když do hostince vstoupil další zaklínač. Nikdo to nepřehlédne, pokud není slepý samozřejmě. A dokonce zamířil ke mě. Na druhou stranu to možná budu mít na koho hodit. Zatím mi to připadá, jako sebevražda. Po chvilce jsem se obtěžoval mu věnovat pozornost. "Třeba to jen nikdo nestihl stáhnout?" Stejně tak, co ho vede k tomu, že zakázku beru? Je jeden z těch, co bere všechno, co se mu postaví do cesty? "Dám ti hádanku... co je bílé, jako sníh, vraždí dobytek, napadá lidi, a je větší než tahle celá hospoda." Protože mě už dávno došly nápady, co by to mohlo být.

[Atraen]

Hostinský celou dobu během svého výkladu bedlivě sledoval obličej zaklínače před sebou snad aby se ujistil, jestli jsou ty řečičky o zaklínačích pravdivé a skutečně jsou to necitlivá stvoření. A jelikož svým příběhem na tebe neudělal žádný dojem, vlastně si tím ověřil, že jsou nejspíše pravdivé. Okamžitě se proto na tebe zamračil, než si tě ještě jednou podezřívavě přeměřil a poněkud nejistě si odkašlal. Vypadá to, že je zde tvá přítomnost vítána čím dál méně a ani přímluva od rychtáře nebude dlouho fungovat. Buď jsou tady lidé až přehnaně podezřívaví vůči cizincům, nebo už měla vesnice nějakou nepěknou zkušenost se zaklínačem a od té doby tady žádné nové nestrpí. Můžeme se jen dohadovat. Nicméně i tak jsi dostal na svou otázku i odpověď, ovšem značně vyhýbavou.
"No ono ... totiž byl jsem tehdá pořádně opilý, takže sám pořádně nevím kde jsem byl. Ale jasně jsem cítil les, takže někde blízko něho ... ale bylo to nedávno, takže by stopy mohli být ještě čerstvé ne?"
Koneckonců, on ve stopování není žádný expert a stopy neviditelné pro prosté lidi mohou být jasně zřetelné pro zaklínače. Každopádně jsi i tak získal první možnou stopu, ze které se odpíchnout dále. Ovšem zbytek hostince už vypadal, že jim tak akorát došla trpělivost a v momentě, kdy jsi začal natahovat uši po jejich diskuzi, všichni se okázale odmlčeli a začali hlasitě mručet, dokonce si někteří i prokřupávali klouby na rukou. Pravděpodobně si toho tvého pokusu všimli a pěkně se jim to nelíbí. Teď je tak ideální čas jít spát a neprokovat ostatní.

Když jsme u toho provokování ... tak druhý zaklínač tomu rozhodně nepomohl. Jen co se za tebou zavřeli dveře, mohl jsi na sobě cítit ty nejagresivnější a nejpodezřívavější pohledy, jaké na sobě jen zaklínač může cítit, a bylo jasné zřejmé, že jsi přišel někam, kde už to i tak dost vře. Hostinský se ani neobtěžoval tě pozdravit a místo toho tě sjel stejně podezřívavým pohledem jako předtím toho druhého cizáka-vědmáka. "Nový pokoj chystat nebudu. Vejdete se do jednoho." Vyhrkl na vás oba nečekaně, než si nesmlouvavě založil ruce na prsou a zamračil se. Zřejmě vám nehodlal moc práci zjednodušovat, ale na druhou stranu budete mít někde trochu soukromí, abyste si prošli všechny stopy a případně se domluvili na nějakém řešení ne?

[Atraen]

Mimo herně:
Tak jelikož se Hněvimír neozval a nikdo neví, co s ním je ... je třeba vzít nového zaklínače místo něj. Takže si jako na začátku zájemci hoďte třemi kostkami a ten, kdo bude mít největší součet vyhrává a bude reagovat na posty jako kdyby tam byl celou dobu (prostě jakoby tam seděl celou dobu místo Hněvimíra on, chápem se?).

[Kawea]

Tak dem na to, čo už. Opáčime ten akčný systém

Kawea hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
6, 1, 3

[Kawea]

Pohľady, ktoré ju v hostinci vítali blahosklonne ignorovala. Už pred Cestou bola na nesúhlasné šomranie a nenávistné oči zvyknutá - až na to, že teraz sa jej ľudia navyše podvedome báli, ako sa boja všetkého, čo je odlišné...
Zamierila si to prirodzene k druhému zaklínačovi - muž, ktorý sa s ním rozprával musel byť evidentne richtár, ktorého hľadala. Odmerane oslovila muža, s ktorým mala spolupracovať - jeho strniskom porastená tvár nebola vyložene nesympatická, ale ona nemala ani najmenší dôvod byť prívetivá. Na jej otázku, či už stihol kontrakt splniť, sa jej odpovedi nedostalo - ale aspoň jej neznámy venoval pozornosť a zároveň trochu objasnil charakteristiky ich budúcej potencionálnej koristi.
Dala si pár sekúnd na premyslenie, a nakoniec bola možno i rada, že je tu ten druhý zaklínač - nie že by nedôverovala svojím schopnostiam, ale niektoré tvory sú vážne nebezpečné a ona, pokiaľ sa nemýli, ani nemá všetky prísady na ten správny olej. Možno tento zaklínač bude - nevyzeral ako úplný zelenáč, aj keď jeho tvár bola bez jaziev. Buď sa im cielene vyhýbal, alebo bol iba sakra dobrý zaklínač. Každopádne, ona to typovala na...
"Wyverna. Bude to wyverna. Biele sú vzácne, ale na dobytku si veľmi rady pochutnajú. Nevidela som cestou sem žiadne známky požiaru - to tiež ukazuje na wyvernu. Budem hádať. Útočí zhora a v prvom rade pazúrmi?"
Venovala spýtavý pohľad dvom mužom, ktorí by jej mohli poskytnúť ďalšie podrobnosti.
"Ak je môj typ správny...potom by bolo možno najmúdrejšie spolupracovať, neznámy." jej hlas nabral o niečo miernejší tón, a z hlavy si zhrnula hlbokú kapucňu, odhaliac tak svoju tmavú pokožku a mačacie oči. Obavy a podozrenia hostinského sa tak mohli len prehĺbiť - pokiaľ si hneď v prvom momente neuvedomil, že pred ním stojí zaklínač-žena a navyše zerrikánka. Jeho poznámka ohľadom izby zasa tak trochu vyhodila z miery ju - vôbec nemala v pláne stráviť noc v jednej izbe s cudzincom.
" Volám sa Kawea." natiahla trochu reluktantne ruku k cudziemu zaklínačovi, nepoľavujúc pritom z večne prítomnej ostražitosti.

[Silas]

Chvíli jsem ji zamračeně pozoroval, párkrát se napil piva a zapřemýšlel o jejích poznatcích. Nenapadlo mě uvažovat o albinismu příšer, narozdíl od ní. Možná má pravdu, ale až tak velká a ještě albín, to se mi nezdá.
I kdyby to byla wyverna, ty lidi neloví. Vesničanům se někdy podaří na sebe poštvat cokoli, ale mě se nezdá že by to byla wyverna. Ale dokud to neuvidím...
Když navrhne spolupráci začnu prsty ťukat do stolu. Nerad pracuji s ostatními zaklínači, čarodějkami, vlastně nevěřím nikomu, hlavně těm, co vypadají, že šli přes Nilfgaard, který si nás zaklínače tak rád najímá a je mi jedno, jak pěkná tvářička to je. A je mi jedno, že hledat mě na místě, jako je tohle je blbost. Samozřejmě mě sem mohla sledovat.
Silas z Viroledanu. Pohled na její nastavenou ruku mě na vteřinu donutil zaváhat. Slyšel jsem o jedu na kůži, či rukavici, ale takový, co by působil na zaklínače při takovém podání. Nakonec jsem ruku natáhl a potřásl si s ní, ale nic to neměnilo, stejně jí nebudu věřit.

Po chvilce se otočím na krčmáře a zhluboka se nadechnu. Možná jsem zaklínač, ale za takovou almužnu tu příšeru lovit nemusím. Ale pro tak milé a laskavé lidi to udělám. Nenápadně naznačím krčmáři, co by měl udélat, jako další. Ne jen, že lovím něco co neznám skoro za nic, ale ještě k tomu se teď dělit o odměnu. Ano, riskuji v hospodě plné vesničanů, jako zaklínače mě to nepřekvapuje, ale nikde nestojí, že bych to měl tolerovat. Nemám problém být v pokoji se ženou, ale téhle mám důvody nevěřit a taky se mi zdá, že mě spíše vykastruje, než by si mě pustila k tělu.

Počítám, že s odměnou půjdeme napůl. Ještě aby jinak. Můžeme smlouvat, sice jsem tady byl první, ale... nemá to cenu, nemám náladu smlouvat, natož se ženou, mimo to, že jde o horkokrevnou zerrikánku, jiné jsem vlastně ani nepoznal. Půjdu ráno, mám pár míst, kde začít. Nebudu jí říkat místa, ještě by tam šla hned, nebo vstala dřív. Dobrá, teď jsem možná až moc paranoidní. Lovit tohle sám se nechtělo ani mě samotnému.

Mimo herně:
5.-10. Jsem na dovolené je možný, že během toho zvládnu 1-2x napsat. 5. asi určitě, a pak aspoň jednu odpověď zvládnu.

[Atraen]

I když Silasova slova nezazněla přímo výhružně, i tak bylo na hostinské tváři vidět, že se mu moc nelíbí představa, že byste tuhle potvoru nevyřídili. Vždyť je tahle vesnice takhle daleko! Co by s tím měli pak dělat? Ovšem možnost ušetření pár drobných navíc vás vždycky donutí trochu zariskovat. V tomhle případě si tedy zmíněný člověk nejdříve důrazně odkašlal, než vyhýbavě zamručel.
"Nejdřív se o tu příšeru postarejte a pak se uvidí, jestli by s tou odměnou nešlo něco dělat."

Ovšem jeho slovům tak jako tak nelze moc věřit. A zaklínači na stezce mají obvykle s takovým typem lidí bohaté zkušenosti na to, aby jim bylo hned jasné, že o nějaké prémii tady není řeč. Možná budete rádi, když dostanete vůbec zaplaceno. A pokud ho předtím nevyvedla z míry skutečnost, že je před ním ženský typ zaklínače, ani teď to nedával nějak najevo než podezřívavým pohledem, který ovšem stejnou mírou sledoval Silase. Jakoby nestačilo jen to, že jste cizinci (a ještě v takhle malé vesnici, to vždycky vzbudí pozdvižení), ale navíc ještě vědmáci. Už pár hodin poté, co jste dorazili, byli všechny děti v bezpečí svých domovů a muži s vidlemi v rukách připravení při sebemenším náznaku konfliktu vyrazit a bránit své rodiny (i když vystrašeně doufali, že k něčemu takovému nedojde). Prostě klasická situace takhle daleko na sever. Ovšem počasí i takhle v noci přeje, což je pro vás jakožto Nilfgaarďany určitě příjemná zpráva. I v tomhle ročním období dokážou hory překvapit a kohokoliv z mírnějšího podnebí pěkně potrápit.

Jelikož jste ale nezačali (chtěně či nechtěně) žádnou rozepři, uvolnilo se i osazenstvo hostince a vypadalo, že jsou ochotní vás tady nějakou dobu strpět, než se vám podaří tu potvoru dostat. Alespoň v tomhle jste měli stejný cíl. V noci byste viděli prd, a jen byste svým podezřelým stopováním kolem domů lidí vyvolávali značné pobouření, takže nějaká vzrušující stopovačka jednoznačně padla. Ovšem na druhou stranu na jednoho z vás čekala relativně pohodlná postel a pro toho méně šťastného zatuchlý slamník, který vypadal, že bude celý prolezlý blechami. Ukáže se být Silas příkladný džentlmen a uvolní lepší postel slečně, nebo o ní proběhne bitva? Nebo se nějak domluvíte? To už je na vás. Každopádně ten na pohodlnější posteli si pro tento quest přidá +1 bod do obratnosti, jak se krásně na dobré posteli vyspal, zatímco ten druhý si naopak jeden bod ve stejné oblasti odebere, jelikož ho celou noc otravovali blechy, štěnice a ještě ke všemu jedna obzvláště otravná krysa, která se objevila náhle uprostřed noci.

Ráno jste se ovšem probudili do sychravého počasí (přesně takového jaké umí vyčarovat horské podnebí), které jakoby se vám úmyslně snažilo zhatit jakoukoliv prohlídku místa činu. Je jen na vás, kam teď zamíříte. Už z minula víte, že jeden svědek-sedlák má usedlost na konci vesnice, ovšem na druhou stranu by neuškodilo se tady trochu poohlédnout na vlastní pěst a třeba zjistit něco, co ostatní přehlédli. Kam povedou vaše další kroky?

[Kawea]

Súhlasila so Silasom hneď v niekoľkých bodoch - no stále bola presvedčená o tom, že sa o wyvernu jedná. Respektíve v to dúfala - nemohol to byť vidlohon ani klzák, pretože tie také veľké jednoducho nedorastajú. Ornitodraconis to tiež nemohol byť - takto ďaleko na severe by žiaden neprežil. Jediná možnosť okrem wyverny by bol osluzg alebo drak-albín, a proti tomu bojovať nehodlala ani so zmijinou pomocou. Neprítomnosť ohňa nasvedčovala ale tomu, že sa jednalo o extrémne vzácny exemplár wyverny. A to, že wyverny ľudí nelovia, bol mýtus. Nevedela, kde na to zaklínač prišiel - no ona sama zo skúsenosti vedela, že to tak nie je.
"Videla som už dva prípady kedy wyverna usúdila, že dedina je dobrý zdroj obživy. Nemá ju tu čo ohroziť, a táto je navyše veľmi ďaleko na severe - vyhladovaná a určite nadmieru agresívna. Modlime sa, aby to nebol osluzg. Odmenu si môžme rozdeliť na polovicu, ale peniaze ti budú nanič keď tvoj popol roznesie vietor po týchto zasraných horách."
Nilfgardaň - no jasné. Veď bol zo Zmije. A navyše pochádzal zo samothné Viroledanu, kde vyrábali tie najlepšie meče široko ďaleko. Nuž, pre ňu to bolo len dobre - sama si sotva trúfla na takéto zákazky, ale prítomnosť zmije ju trochu upokojovala. Ako vždy si dávala veľký pozor na akýkoľvek podraz, no ak sa spolu dohodnú ako dve šelmy na love, bude to pre ňu silnejší bojový partner.
"Súhlasím. Môžme vyraziť trebárs i hneď za úsvitu. Obávam sa však, že máme k dispozícií iba jednu posteľ. Hodíme si kockou?"
Ani nečakala na jeho odpoveď, a už vytiahla dve bežné herné kocky, už trochu otlčené a opotrebované - na cestách sa jej mnohokrát hodili nielen na rozptýlenie pozornosti. Bolo to takto predsa len najférovejšie, a ona chcela s neznámym zostať zadobre pokiaľ to bude možné.

Kawea hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

[Silas]

Tady v těch horách žilo kde co. Druhy se přesouvaly sem a tam, kde zrovna bylo žrádlo. Až zas tak mě nepřekvapuje, že se něco usídlilo tady. A nedalo se říct, že bych se svojí zaklínačskou kolegyní souhlasil. Pochybuji, že ta příšera je zrovna vyhladovělá podle toho, co jsem slyšel. Podle mě je poměrně dobře nažraná. Ono, žerte si králíky a kozy, co žijí v horách, když kousek dál máte stádo krav. A samozřejmě občas nějakého toho sedláka, co se snaží utéct. Wyverny lidi cíleně neloví, ale když se dostanou do rány, samozřejmě, že je sežerou.
Ale je mi docela jedno, co to je, dokud to neuvidím. Nevidím moc velký rozdíl, mezi tím, když mě to roztrhá na kusy, propíchne ocasem, nebo sežehne na popel. Ani jedno z toho není pravděpodobné. Ještě neplánuji umřít. Pokud to bude až moc nebezpečné, prostě mizím, nestojí mi umřít za teď už jen padesát korun.

Až mě fascinovalo, jak dobře se dokážeme domluvit. Teda až když došlo na postel. Než jsem vůbec stihl vytvořit nějakou myšlenku, ležely přede mnou dvě kostky, šance že to přehodím byla opravdu nížká, ale nedá se říct, že bych měl v úmyslu si vůbec házet, nebo smlouvat o tom, kdo bude spát v posteli. Kdybychom byli přátelé, možná bych ji i nechal spát v posteli, ale... já přátele nemám.

"Nuže... každý máme talent v něčem. Ty hážeš kostky, já mám poměrně dobrou paměť a selský rozum." To že rozum mám, neznamená, že jej vždy používám, ale to je úvaha na jinou příležitost. "Třeba si pamatuji, kdo tady byl první a pro koho ten pokoj chystali, takže... se jaksi nemám o čem víc bavit."
Něco mi v hlavě radí sjet rukou k meči, co mám opřený o lavičku, ale neudělám to. Tady se nehádám s nějakým žoldákem, či tupým sedlákem, co si myslí, že zvládne zaklínače. Ale s někým, kdo má rozum a zatím to šlo, takže nevidím důvod se o postel pobít. Znát ji dlouho, možná se rozdělím. Fakt ale zní "neznám", takže nevěřím, že mě nepodžeře ve spánku, nesebere věci a vydělá si možná víc tím, že je prodá, než za tuhle zakázku.

[Kawea]

Kawei sa prístup cudzieho zaklínača pozdával - tentoraz to síce nebolo k jej dobru, ale nenechal si dupať po hlave a kopal sám za seba. To bolo fajn, pretože to znižovalo možnosť že sa bude zdráhať konať ak sa náhodou niečo pokazí. Preto teda len bez slova prikývla, trochu ľútostivo pozrela na dve šestky na kockách a znovu ich schovala do kapsy. Už spala aj na horších miestach, než bol slamník - aj keď po príchode na miesto, kde mala stráviť noc okamžite spozorovala, že tento by už dávno bolo slušné vyčistiť. Uložila sa však na spánok tak či tak - za iných okolností by možno zvolila radšej jednoduchú meditáciu alebo spánok na zemi, ale bola naozaj unavená.