Jméno: Gregory Van Edulberg (skutečné: Tirnoq Tanyl Naefaren)
Rasa: Půlelf
Povolání: Kapitán Chrámové Stráže
Věk: 80 let
Vzhled:
Tirnoq je díky svému elfskému původu o poznání vyšší než lidé v jeho okolí, výšku u něj ale nikdy neřešili, protože spousta vysokých hromotluků žije na Skellige, tak to prostě jenom přisoudili tomu, že tam může mít kořeny. Ke své výšce se totiž vždycky snažil přidat i nějakou tu hmotu a tím si vybudoval robustnější postavu, která mu přidávala vždy trochu na zastrašování jenom postojem. Co je v řádu, snaží se vždy udržovat svůj účes tak krátký, aby mu nepřekážel v boji. Když je ve službě, nosí výhradně zbroj Chrámové stráže a u pasu dlouhý jeden a půl ruční meč a na zádech štít se symbolem Věčného ohně. Když je mimo službu, volí lehký outfit aby ulevil trochu svému tělu od těžké zbroje. Většinou se jedná o lehké kožené kalhoty, obuv a potom jenom košile s vestou nebo gambersonem.
Co se jeho tváře týče, jeho původ se snažil zakrýt deformací svých uší, což mi nepřidalo na šarmantním vzhledu, ale pomohlo k jeho proslavení, ostré elfské rysy skryl pod vousy, které má po straně hlavy. Obličej má také pokrytý jizvami z mnoha střetů nejen s lidmi a nelidmi. Na levé ruce mu chybí prsteníček, takže vždy má na této ruce rukavici i mimo službu. Tělo na tom není o poznání lepší. Pokryto jizvami, škrábanci a zastehovanými ránami, po kterých už taky zůstala i hlavně bílá stopa jizev. Vše to jaksi patří k jeho osobnímu marketingu, který je popsán v historii. Oči má barvou hodně oranžové až svítivě oranžové. Toto má taky na svědomí jeho elfský původ, ale u této víry mu to dopomohlo, protože kněží v tom vidí plamen v jeho očích.
Povaha:
Co se povahy týče. Jeho osobnost je stejně komplikovaná jako jeho historie. V jeho mladých letech mezi svými vrstevníky a elfy byl veselý človíček, který měl rád zábavu a strašně rád se věnoval objevování nových koutů svého okolí, poznával a seznamoval se s lidmi. Tato osobnost otevřeného mládence se v něm někdy ozývá i v současnosti, ale je utlumena jeho životními zkušenostmi a hlavně postavou, kterou musí být v očích ostatních a svých nepřátel. Vizáž milého vojáka vám zaručí leda nulový respekt, nedůvěru a prohlásí vás za měkkotu. Takto se ale nemůže nyní prezentovat před řádem. Ne v nadcházející době.
Jeho oficiální povahou je tvrdý vůdce, který je plně oddán víře, jejímu šíření a hlavně ochraně. A i když by si o něm mohli myslet, že je to jenom parchant, jeho víra a oddanost je nezpochybnitelná, protože z legend, co o něm kolují je známý tím, že i přes svou krutost nesnáší ztrátu svých mužů. Ačkoliv tvrdý na své muže, je to jenom proto, aby je uchoval ve světě živých, aby mohli nadále fungovat a působit v jeho řadách. Ztráta jeho podřízených je nepřípustná proto jen on hlavním aktérem při ochraně a ozdravování zraněných mužů. Je to takový taťka svých mužů. Jeho vzhled v práci je zastrašující, dokonce tak i vystupuje a snaží si držet respekt pevnou rukou, muži se však ironicky nebojí, ale naopak by jej následovali až do horoucích pekel.
Co se týká interakce s lidmi, je spíše člověkem, co za slovem hluboko do kapsy neleze a spíše je zaměřený na přímé vysvětlení a řečení toho, co má na mysli a co chce sdělit. Není na žádné okázalé rozmluvy a politické pletichaření, úskoky a vykecávání přímo nenávidí a snaží se mu vyhýbat, jak to jenom jde. Když s ním začnou mluvit diplomaté nebo právníci, raději by jim natáhl než by se bavil o tom, co smí a nesmí. Můžeme tedy rovnou říct, že jde o srdcervoucího upřímného člověka, který si uchovává jenom jedno jediné tajemství, jinak ale sdělí, co je třeba i kdyby to mělo té další osobě nějak ublížit nebo by to bylo nemístné. V tomto je nejspíše tím vojenským mozkem, za kterého by ho lidé mohli mít.
Víra: Víra ve Věčný Plamen
Schopnosti a dovednosti:
Síla – 2
Tělesná Konstituce – 2
Vůle – 2
Víra – 2
Léčitelství – 1
Gramotnost – 1
Vůdcovské dovednosti – 1
Boj s mečem – 2
Boj se štítem – 1
Zápas - 1
Talent: Podpůrná Víra
Historie a rodina:
Tirnoq je synem mladé kněžky Věčného ohně Liviany a synem elfského rebela ve službách Scoia’Tael, kteří působili v okolí Velenu a Novigradu při sabotážních činnostech. Jmenoval se Kiliath. Doteď není úplně Tirovi jasné, jak se tito dva mohli dát dohromady. Nešlo o nic násilného, protože matka nikdy nic takového nezmiňovala. Každopádně po narození našeho mladého míšence se nemohla již vrátit do chrámu v Novigradu, zmizela proto do malé vesničky Ursten na jih od města. Zde se usadila u jedné své známé, kterou v minulosti uzdravila z hrozné nemoci. Liviana totiž byla novickou v lékařském umění pro Víru a pracovala ve špitálech a lékařských táborech u mnoha bitev, potyček nebo kde bylo třeba. Na svou víru nikdy nezanevřela i když by její vztah, a hlavně její míšenecké dítě bylo v rozporu se vším za čím si stojí radikální strana víry. V tomto klidném prostředí se ale Tirovi dařilo vyrůstat bezpečně a bez nějakých potíží. Na blízku byl les, který mu sloužil pro mnohá dobrodružství s jeho přáteli, vytváření skrýší a možnosti užít si dětství v obdobách míru. Podhradí, které je navíc tak daleko od města skoro až u zanedbaného Velenu nikoho nezajímalo. Jeho dobrodružnou náturu v něm rozhodně nezapřel jeho původ. Jeho otec jej navštívil jenom párkrát a to ještě když byl mladíkem. Celé své dětství se kromě obecné řeči učil také elfský jazyk, aspoň tolik, kolik ovládala jeho matka, když při svých taženích uzdravovala i elfské rebely, utečence a jiné. Hlavní roli ale jeho matka sehrála i v jeho cestě k víře. Byl několikrát svědkem toho, jak opravdu matčiny modlitby a znalosti z chrámu pomáhají nejen lidem z vesnice, ale i jemu samotnému, když se vracel ze svých „dobrodružství“ s bolístkami a ránami z bojů.
Matka jej učila, jak ctít a modlit se k Věčnému ohni. Dávala mu základy tohoto náboženství, jak funguje systém, hierarchie, víra jako taková. Čím se od ostatních liší, co dělá pro lidi a jak je služba této víře důležitá pro obyčejné lidi. Všechny tyto znalosti se v něm kupily až do jeho 50. roku života, kdy on pořád ještě vypadal mladě, ovšem jeho matce už odzvonil umíráček a on ji v té dané vesnici i pohřbil a poctil správně podle víry Věčného ohně. V tento moment jakoby snad i vytušil jeho otec, že se toto stalo a on si vzal mladého Tira pod svá křídla. Od té chvíle začal trávit své dny mezi svými lidmi. Do nějakých aktivit toho, co dělal otec ještě zatahován nebyl, ale bylo to asi jen otázkou času. Cvičil se v boji s mečem na elfský způsob, ale jeho matka se starala celý jeho život, aby své elfské rysy skryl jak jenom mohl. Pestrá strava, těžká práce na venkově vytvořila z Tirnoqa spíše elfského Horu než nějakého nenápadného elfího válečníka. To s sebou přineslo žerty na jeho rychlost a neobratnost. Říkali mu medvěd nebo hlemýžď. Když mu v tomto nedokázali pomoci elfové, musel se toulat opět mezi lidmi. Velen byl ideální místo plné zápasnických klubů, které nebyly zrovna nějak legální. Začal se tedy učit a rvát tam. Přes jeho neznalost boje vynikal svou vytrvalostí a odolností, kdy se nevzdával do posledního, i když se vracel potom zbitý. A že si užívali mlácení do míšence. Za roky bojů v těchto klubech se mu kvůli zápasení zdeformovali jeho uši, jak se to někdy zápasníkům stává. Opět byl o něco více podobný lidem a méně elfům. Od té doby si raději nechával narůstat vlasy, aby toto postižení mohl za vlasy schovat.
V 75 letech už byl plnohodnotným členem elfské společnosti brán jako dospělý. Bylo nyní na něm, jak se rozhodne dál ve svém životě ubírat. O operacích a akcích svého otce byl dost obeznámen a u několika výpadů a přepadení se i on zúčastnil. Boj mu již rozhodně nebyl cizí a dokázal se slušně ohánět mečem. S těmito dovednostmi a silou jeho spojenců zvládal později i sám vést své malé skupinky, které loupily, kradly nebo zabíjely. Při těchto zkušenostech a jeho znalostech obou stran mu přišel tento druh válčení naprostý hloupý a nekonečný. Co dělala otcova teroristická skupina mu přišlo jako hloupé a hlavně jako špatný způsob boje proti tomu. Ovšem vždy byl odpálkován každým jako mladík, co nic neví nebo jako míšenec, který neví, co je to bojovat za elfy a svůj terorizovaný lid. S tímto novým pohledem se rozhodl, že vystoupí z těchto řad, než se mu něco stane a „padne pro větší dobro“. Jaká stupidita… Hnát se za cílem, který je tak v dohlednu asi jako svoboda pro myslící zvířata. Věděl, že na to musí trochu jinak.
Při posledním jeho nájezdu se mu poštěstilo zrovna na skupinku rytířů z řádu Věčného ohně. Obral o věci jednoho z padlých vojáků. Musel si sám udělat rány obdobné, které by souhlasily s dírami na oblečení a zahojil si je pomocí toho, co jej učila matka. Potom dorazil do nejbližšího tábora, který pamatoval z jeho nájezdů v minulosti. Využil své znalosti zvyků a řádu a úspěšně se mu povedlo přesvědčit je, že se jedná o muže z hlídek na jihu Velenu, kteří museli v těch místech najít rebely a čelit monstrům v okolí. Modlitbami a svými schopnostmi jenom potvrdil, že byl zdravotníkem své jednotky a že to byla taky jediná jeho záchrana. Když jej přivedli ke kněžím na prověření, ihned se jej ptali na jeho oči, které měli žhavě oranžovou barvu, kterou nikdy u člověka neviděli. Tirnoq si, který se představil jako Gregory Van Edulberg, byla to ukradená identita rytíře, kterého obral o to oblečení, řekl, že o tom neví. Že měl vždy oči zelené, ale cítil, že Věčný plamen mu po bitvě zachránil život a cítil v jeden moment jeho přítomnost, která jej uchovala naživu. Kněží jej proto prohlásili jako muže, který byl požehnán ohněm a dopomohli mu tak potvrdit své místo mezi řádem.
Následující 3 roky sloužil Tirnoq jako řádový voják. Nejprve byl novicem, který pomáhal ve špitálech, protože měl znalosti, které si chtěl prohloubit. Navíc dostal od kněžích i zasvěcení do znalostí ostatních disciplín, které je možné modlitbami pokrýt. Ukázalo se, že podpůrné modlitby jsou pro nějak naprostou přirozeností a pro kněží to byl znak velkého srdce, které chce chránit a že to i nejspíše Věčný oheň v něm poznal tenkrát když byl na pokraji smrti. Mimo špitál projevil také schopnosti v boji, takže po nějaké chvíli šel do cvičení ke strážcům špitálů a karavan jako zdravotník a bojovník. Pověsti o novici válečníkovi s planoucíma očima se šířilo po celém řádu až do vyšších kruhů. 4. rok své služby byl převelen pod velitele chrámové stráže, který chtěl dohlížet na jeho budoucnost a další kroky. Velitel byl chytrý a používal Tirnoqa jako vzor ideálního bojovníka řádu, posvěceného samotným plamenem. Začaly o něm kolovat zvěsti, že z každé úspěšné bitvy, kde využil své ochranné a léčitelské schopnosti vždy obětoval nějakou část svého vlastního těla a že věci byl oddán celým svým srdcem. Najednou každé zdeformované ucho mělo na svědomí záchranu dvou bitev, jeho jizvy byla zranění, která přijal od svých bratrů, aby se oni netrápili. Stala se z něj chodící reklama. Ačkoliv to Tir jasně viděl, přistupoval na tuto hru, aby se mohl přiblížit svému cíli. Když uplynul 5. rok jeho služby, to že se na něm nepodepisuje zub času maskoval pod své vousy a vlasy a dařilo se mu to, přišel za ním velitel s tím, že se mu dostává velké cti stát se jedním z kapitánů Chrámové stráže, že se projevil jako dobrý vůdce s pevnou rukou i morálkou a navíc, že Kapitán Žhnoucí Oko bude jen dalším skvělým krokem pro věřící a hlavně muže, kteří za jejich věc bojují. Tirnoq to tak ale neviděl. Za ty roky u řádu viděl, jak je celá myšlenka, kterou mu kdysi předávala jeho matka, je zcela zvrhlá radikální skupinou řádu. Kněží už pomalu tuto agresi přejímají taky a začínají omezovat svobodu náboženství, svobodu výběru. Zabíjel ve jménu ohně. Lidi, nelidi, monstra.. Bylo to skoro až jedno. Vše to byli „kacíři“, tak museli zemřít. Toto vše ho jenom utvrdilo, že je třeba splnit to, co měl od začátku vstupu do řádu v úmyslu. Rozebrat a zničit celý tento řád zevnitř…
Za dobu co již slouží na tomto postu si nadále zachoval charakter, který si budoval u jednotky, u svých kolegů i nadřízených. Pouze nyní již měl možnost i tento respekt vynucovat. Tím si sice vysloužil hnusné přezdívky, kterému ale nikdo z těch srabu nikdy neřekne do očí, ale stejně každý věděl, že se mohl na toho zjizveného muže spolehnout a měl jejich plnou oddanost jako i on měl plnou oddanost k nim. A zde nyní bude pokračovat jeho příběh...
Speciální inventář:
Přívěšek s trojlístkem od jeho matky
Zbroj kapitána Chrámové stráže
Meč Bastard
Štít se symbolem Věčného plamene
Loajalita:
K Hierarchovi, Víře Věčného Plamene, Elfskému lidu
Známé postavy:
Ian Connery (kumpán č. 1)
Wenceslaw Pilgrim (kumpán č. 2)
Editace karty:
-
Odehrané questy:
-
