QUEST: Pohřbené lži - D

[Silas]

Pohřbené Lži

Rozsah a tempo: cca měsíc, v závislosti na aktivitě
Počet hráčů: dva
Odměna: cca 10 bodů, popřípadě předmět
Limity: Primárně zaklínači, a odvážlivci, pokud bude přítomen zaklínač
Obtížnost: Bude záležet na vašich rozhodnutích, jde primárně o znalosti postav postarat se o druh zakázky
Start a konec: start, jakmile se přihlásí, konec optimálně do konce prosince, popřípadě půlky ledna, záleží na vaší aktivitě
Hráči: Leif a Thyra

I země, jako je Redanie, země plná lovců čaroděnic a fanatických rytířů má stále svá tajemství a temná místa, která lidské zrůdy neočistily.
Severní Redanie je stále daleko od konfliktu, ale v jednom městečku dlí něco temnějšího.
Na první pohled malebná vesnička, které nic nechybí. Tedy pokud se díváte přes den. V noci temné a pusté místo.
A zdrojem toho všeho? Stačí otevřít oči.
Staroučká tvrz na kopci, na kterém i tráva umřela. Alej lemovaná mrtvými stromy z nichž jeden nese přibitý cár papíru jenž nese slova:
"Nechť Věčný oheň očistí toto místo a vyžene všechno zlo!"
Každému je ale jasné, že zde bude potřeba víc, než jen nějaká modlitba.

[Leif]

Šlapal v měkké trávě podél cesty a elfsky si broukal jednu z Sisiných oblíbených písniček. Tentokrát cestoval sám. Po cestě narazili na pár kusů zvěřiny a Černej se od něj tehdy oddělil. Blížil se k docela pěkné vesničce. Když došel na rádoby náměstí všiml si něčeho, co by nečekal. Viděl tvrz na kopci. Vypadala dosti... mrtvě. "/Ambar ard/" (elfsky- Mrtvý kopec) vypadlo z něj poté co uviděl tvrz na kopci.
Poté co se ke kopci přiblížil uviděl na jednom ze suchých stromů přibity cár papíru. "Nechť Věčný oheň očistí toto místo a vyžene všechno zlo!" s obtíží přečetl. Jak kvůli své omezené schopnosti číst tak i kvůli kvalitě papíru. "Jééj další náboženská kravina" pomyslel si. Čím víc se vzdaloval od kopce tím více ho tvrz na něm zajímala. Došel do vesnice a již byl rozhodnut. "Musí o tom někdo tady vědět", mžiklo mu hlavou a rozhodl se poptat místních. A kde je nejvíc užvaněných lidí? V hospodě a přesně tam vousamy muž s potetovanýma rukama zamířil. Otevřel dveře hostince a byl rozhodnut se ptát. A tak i činil

[Silas]

Téměř prázdný hostinec ti nevěnoval moc pozornosti, když jsi otevřel dveře. Jakmile jsi ale udělal několik kroků, začaly po tobě létat oči zdejších. Primárně si tě prohlížela skupinka šesti drsněji vypadajících mužů, která seděla kolem stolu. Kdysi možná bílé oblečení měli špinavé pracky o nic menší, než ty. Za jedním z vyšších se schovávala malá dívenka, která zde dle korbelů v rukou roznášela.

Celkem tady bylo něco kolem možná patnácti lidí, včetně oné skupinky. Většina se ale dala po chvíli zpátky ke svým činnostem, od kterých upustili, když jsi vešel. Nakonec na tobě zůstal pohled jen jeden. Vysoký hostinský s mohutným splétaným vousem a šátkem na hlavě si tě prohlížel. Jeho nos vypadal zlomen víckrát, než by bylo zdrávo a podtrhoval jeho přísný výraz. "Co to bude.... poutníku." Řekl po chvíli možná až překvapivě mile.

[Leif]

Stál jsem před hostinským a pozoroval pohledy, které se na něj snášely. Jako vždy na mě nejvíce civěly nějací zdejší "rváči". Ale to už tak bývá když působíte tak, že budete dělat problémy. Což jsem v úmyslu zatím neměl. Když pohledy zmizely byl mě zaměřen jen hostinský. Kupodivu nevypadal jako hostinský, ale spíš jako někdo do hostinským problémy dělá. Byl jsem, ale docela zvyklý na podobné reakce jak od hostů tak i od hostinských. Takže jsem bez problému pokračoval ve svých plánech.

Ale zachoval jsem klid a hostincovu otázku jsem v klidu odpověď. "Zdravím, dal bych si něco na pití,ale ne alkohol - děkuji." Usmál jsem se zdvořile na něj a pokračoval "Mám dvě otázečky.... Ta první. Divný kopec s tvrzí, mrtvý kopec zdá se. Jejich příběh?" pak jsem se otočil směrem k osazenstvu a opřel se o bar. " A druhá. Ta dívka, co roznáší... To je vaše?" promnul jsem si svůj vous a poupravil si kostěný korálek, který mu je spínal. " Kolik jí asi je? přemýšlel jsem než hostinský odpoví.

[Silas]

Hostinský zamrkal, když jsi vyslovil své přání a protáhl se mu obličej. Poté sehl za bar a o chvíli později na něj položil korbel s něčím, co vypadalo, jako voda a ukázal na židli naproti sobě. "Na první ti rád odpovím." Hostinský se opřel o bar a zadíval se ti do očí. "Dá se říct, že je moje... a jestli chceš... posloužíš si jinde." Dalo se to brát částečně, jako výhružka, ale hostinský to řekl až moc klidným tónem.

Vytáhl korbel zpod baru a napil se z něj. Vypadalo to, že oba pijete to samé. Na první pohled to vypadalo, jako voda, ale bylo to sladší, skoro jakoby s nádechem medu. "Dřív to tady takhle nevypadalo. Ten kopec byl úplně normální. Jednou, dvakrát na něm někoho popravili, ale jinak nic zvláštního. Stalo se to až několik měsíců poté, co mladý pán Ardan zemřel. Opilý spadl ze schodů a za pár dní byl konec. Chlap jak hora, s mečem, kopím, na koni, měl spoustu... talentů. Sedával tady s námi. Nosil dětem dárky. Když umřel, vesnice přišla o hodně štěstí. Kopec prostě pomalu umřel. Stejně jako jeho otec, pán Alor. Jen tam tak stojí a čeká až ho opustí poslední zbytky života."

Mimo herně:
Včera večer mi spadl net, tak to sem dávám až teď

[Thyra]

Když na svém šedém valachovi přijížděla k vesnici, míjela velmi pochmurně vyhlížející kopec s tvrzí. Vzbudil její zájem a tak obrátila koně nejprve k němu, nikam přeci nespěchala. Jak se k hrádku blížila, okolí vypadalo hůř a hůř, ze všeho dýchala smrt. Nelíbilo se jí to. Na jednom z černých stromů si všimla záblesku bílé. Seskočila z koně a šla se podívat, co to má být.
Znění vzkazu na stromě jen potvrdilo její dojem z tohoto místa. Na tomhle nebylo nic obyčejného. Jasná práce pro zaklínače. A přesto si tu připadala jaksi nepatřičně a měla špatné tušení. S něčím podobným se dosud nesetkala a zatím ji nenapadalo, co by měla očekávat. Znovu nasedla na koně a zamířila do vesnice, kde se snad dozví něco víc, zabývajíc se v duchu úvahami nad tím, co by ji mohlo ve zdejší tvrzi potkat.
Ve vsi rychle našla hostinec a vstoupila do něj právě když hostinský vyprávěl nějakému muži příběh o kopci. Zastavila se a poslouchala a přitom zavadila pohledem o cizince, ve kterém poznala Leifa. Co ten tady dělá? Zarazila se nad tou zvláštní náhodou a přemýšlela jak je možné, že se se svým nedávným společníkem z hospody setkala znovu, ještě ke všemu takhle brzy. Především si dosud nevzpomněla, jestli mezi nimi toho večera neproběhlo nějaké nepřátelství nebo něco jiného, a tak vůbec nevěděla, co od něj má čekat.
Potřásla hlavou a vrátila se pozorností zpět k hovořícímu krčmáři. Tohle počká. Hlava jí pracovala na plné obrátky, ale zatím si zdejší události pořád nedokázala spojit s ničím, co znala. Zamířila blíž k hostinskému. "Jste si jistí, že byla Ardanova smrt nehoda?" vyslovila své pochybnosti. Pokud by se v tvrzi vyskytovala nějaká potvora, klidně mohla mít na svědomí už to.

[Leif]

"Nezájem, kolik že jí je?" odsekl Leif na první otázku a mrkl na dívčinu s korbely v rukou. Uchopil korbel do pravé ruky a popil sladké "vody". Po včerejším večeru totiž nechtěl nějakou dobu alkohol ani vidět. Když si promýšlel to, co mu říkal hostinský zazněla otázka "Jste si jistí, že byla Ardanova smrt nehoda?". Zarazil se, někdo se o ten kopec zajímá také. Pootočil hlavou "Thyra?! Co? Tady? Hmm - milé překvapení.... i když snad mě po včerejšku aspoň pozdraví," otočil se k ní a přívětivě se usmál "mohla by... vždyť se zas tolik nestalo. Až na tu nohu to jest pravda" a mrkl na ní. "Oi yétanyel nányë alassëa ("Kdykoli tě zřím, jsem šťasten" - starší elfský přátelský pozdrav). Učinil menší narážku na jejich společnou "lekci" Staré mluvy. Korbel se najednou zvedl a úplně prázdný se vrátil na bar. "Co myslíš hostincký? Mohlo to být něco jiného než-li nehoda?"

"Zajímá mě to Thyro, nikdy jsem nic takového neviděl. Co si o tom myslíš?" vypadaje šťasten se ptal Thyry. "Hostinský ví o tom někdo více?" Hodil hlavou po muži za barem.

[Silas]

Leif mohl z výrazu hostinského vyčíst, že měl chuť písknout po bandě chlapů, nebo ho vyprovodit sám. Příchodem nově příchozí se však jeho výraz změnil na zmatení, párkrát zamrkal a promnul si obličej dlaněmi. Zaklínači, natož zaklínačky nebyla zrovna společnost, kterou někdo vidí tak často. Hlavně tady a v této době.
Střídavě se podíval na vás oba po položení prakticky stejné otázky. "Žeby ho někdo zabil? To je hloupost. Ardan byl oblíbený ve vesnici i okolí. Jezdil po závodech, turnajích. Tou dobou tady žádný cizák nebyl a tady neměl nikdo důvod ho zabít. Pil... a nebylo by to poprvé, co by spadl z nějakých schodů, ale bylo to naposled."

Hostinský chvíli mlčel, ale poté se opět opřel o bar. "Zkuste jít do tvrze. Pokud vás pán Alor přijme. Už tady byl jeden zaklínač." Ukázal prstem na Thyru. "Takový arogantní zmetek. Celý den chodil kolem vesnice, vyspal se, najedl... potom ráno vešel do krypty pod tvrzí a už ho nikdo neviděl. Bylo to nějakou dobu poté, co Ardan zemřel. Když začal kopec umírat. Tou dobou se podlomilo i zdraví Alora, ale tomu se nikdo nedivil. Víc nevím." Odkašlal se a shýbl se pod něco za bar, když ale vstal nic v rukou neměl.
"Když to vyřešíte, můžete tady přespat a dostanete i něco k jídlu." Potom se podíval na Leifa. "Tobě odpustím placení za tohle, když už se tady potom nikdy neukážeš."

[Thyra]

Když ji Leif zpozoroval a přátelsky ji pozdravil, trochu se jí ulevilo, neboť to znamenalo, že je mezi nimi vše v pořádku. Pak se ho na ten večer musím vyptat, pomyslela si, lámaně opětovala jeho pozdrav, když jí na mysli vytanulo slovo, které ji nejspíš včera naučil: "/Ceádmil/" a mírně se pousmála (a doufala, že pozdrav nespletla). Pak už se otočila zpět ke krčmáři.
Přemýšlela o tom, co řekl, i o zmizelém zaklínači. Nechtělo se jí věřit, že by se v tvrzi dělo něco tak nebezpečného, aby ho to mělo na svědomí. Spíše si to prostě někde rozmyslel a zamířil jinam. I když, co kdyby?
"Zkusím to," pověděla hostinskému a pak se podívala na Leifa. "I mě to zaujalo. Ale zatím nemám tušení, co by za tím mohlo stát," sdělila mu mírně zklamaně, "uvidím, co zjistím ve tvrzi. Můžeš jít také jestli chceš," dodala potom, protože Leif sám řekl, že ho záhada také zajímá, a jí by se pomocná ruka možná hodila. Dva jsou lepší než jeden, obzvlášť když existovala šance, že na tenhle kopec samotný zaklínač nestačí. Vyšla z hostince a bylo na něm, jestli ji bude následovat. Ona mezitím vzala Hroma za uzdu a hledala vhodné místo, kde ho uvázat, zatímco bude pryč. S sebou ho radši brát nechtěla. Nakonec místo našla a pak vyrazila směrem k tvrzi.

[Leif]

Na opětovaný pozdrav přikývnul hlavou. A potěšilo ho, že si zaklínačka z jeho rádoby lekce Staré mluvy něco pamatuje. I když to bylo s nepříjemným, násilným využitím v praxi. Zamyslel se nad tím, co hostinský řekl. Zaklínači jsou přeci jen na tohle cvičení a jeden tam zůstal. Ale možná na to neměl. A Thyra se mu zdála, že na to má i když byla dosti mladá. Teda s jeho pomocí samozřejmě.

Na její otázku neodpověděl. Ale sledoval jak odchází z hostinci. Přemýšlel nad tím, co říkal muž se šátek na hlavě. Zdálo se mu to nebezpečné, ale to mu nevadilo takový jeho již již nějakou dobu byl. Spíše ho děsilo to, že o tom nic neví a nejspíš, že to jsou nějaké čáry. Bohužel v tom se on nevyznal. A proto byl rád, že má u sebe zaklínačku. Jak se zavřeli dveře tak se podíval na hostinského a zamračil se. Na bar vyndal minci, které nejspíš odpovídala hodnotě nápoje. " Líbí se mi.... tu. Radši zaplatím a rád se někdy vrátím." Otočil se, mrkl na dívčinu a odešel z hostince.

Rychlím krokem dohnal Thyru, která zrovna vedla svého koně. Postavil se z druhé strany koně a začal ho hladit na hlavě. " /Geas/ - kletba. Mám pravdu? Moc se v tomhle nevyznám, ale Faurieil mi vyprávěla o takových věcech." A pomalu spolu vyrazili již bez koně k záhadné tvrzy.