QUEST: Delikátní záležitost - ND

[Kayla]

Zatímco šmejdila kolem, čas od času hodila očkem po té kaskadérce. No tak to určitě. Projíždělo jí hlavou, když viděla, jak dům ztrácí svou stabilitou už pod tou muškou a jakékoliv další úvahy o imitacích zas hodně rychle odhodila do koše blbých nápadů. Nejjednodušší by zřejmě bylo vyčkat až se Morgan popasuje s interiérem a otevře jim zevnitř, ale to by mohlo trvat taky pěkně dlouho, pokud by to tu cácoru vůbec kdy napadlo. A Kayla se velmi nerada spoléhala na ostatní. Proto nakonec přistoupila k bezklikým dveřím a začala soustředit tu magickou sílu, kterou dokázala čas od času docela slušně vládnout. A zaklepala na ně. Možná drobet retardovaný nápad, ale nezapomínejme, že ona retard trochu víc je.

[Elim Alerion]

Jediný drobný zádrhel v Elimových jinak jistě vynikajících plánech bylo to, že ona dáma, co se úspěšně dostala dovnitř do domu zřejmě nepovažovala své společníky za společníky... ale za konkurenci. Když zmizela v okně, které za sebou okamžitě opět zavřela, tak ho najednou napadlo, že nejspíš vůbec neplánuje otevřít ostatním zevnitř...

Jeho další společnice měla plán poněkud troufalejší... přišla ke dveřím a zaklepala na ně. Elim už si začal myslet něco nepěkného, když mu došlo, že jakkoliv byl ten plán šílený, alespoň to byl plán... což bylo víc než co zatím udělal on. Elim měl jistě znalosti magických zámků, ale jeho znalosti jistě nemohli soupeřit se znalostmi čaroděje který tu knihu ukradl... na druhou stranu mohl to zkusit, nebo tu mohl stát jako trvdé Y. Takhle to alespoň mohlo vypadat, že něco dělá...

Došel ke dveřím, na které klepala jeho... kolegyně. Netušil, zda její klepání bude mít nějaký efekt, pochyboval o tom, nicméně některé magické zámky rozpoznávali klepání... mohly se pak třeba zeptat na heslo... nebo mohly vystřelit otrávenou šipku, to byla taky možnost... ačkoliv jen u velice, velice paranoidních čarodějů (což byla tak půlka), nicméně tak jako tak hodlal dveře prozkoumat.

[Admin]

Morgan: Dveře se s tichým klapnutím otevřou a odhalí potemnělou chodbičku. Po levé ruce vidíš další dveře, před sebou pak dřevěné vřetenové schodiště ve tvaru spirály, které se vine jak dolů, tak i nahoru.

Elim + Kayla: Samotné klepání na dveře se většího efektu nedočká, v kombinaci se soustředěnou silou se však dveře slabě zachvějí a Kayla ucítí, jak jí rukou, kterou klepala, projede štiplavá bolest, podobná silnějšímu kopnutí statickou elektřinou. Dveře se neotevřou, vyvstane však na nich stříbrně světélkující nápis v jazyce, který připomíná Starou mluvu.

Hoďte si na Starší mluvu - Kayla má 1 kostku (předpokládám, že jako čarodějka se se Starší mluvou už setkala), Elim 2 (+1 za bod ve Starší mluvě).
Pokud se některému z vás podaří přehodit 5, přečte následující nápis: "Chceš-li jít vpřed, musíš jít nejdřív vzad". Pokud se ani jednomu nepodaří nápis rozluštit, nezbývá, než se vydat po stopách Morgan.

[Morgan]

Opatrně nakoukla zpoza dveří do chodbičky, kde byly jen další dveře a točité schody, jak do nějaké věže. Otevřela si opatrně trochu víc a zkusmo lehce našlápla za práh. Pak se hned groteskně skrčila, jako kdyby byla pod útokem a trhaně se rozhlížela na všechny strany. V hlavě jí furt jak meluzína strašila věta je to domov čaroděje, ČARODĚJE! a ta paranoia byla nic moc. Možná, že byla chyba ty dva nekňuby nechávat venku, ale pokud se nedokázali dostat ani dovnitř, proč by je za sebou vláčela a ještě se s nima dělila? Z domu nebylo slyšet vůbec nic, takže nejspíše ještě trčeli venku.
Idiote, okřikla se, proč by si čaroděj v domě kladl pasti, sám pro sebe? ale pravdou bylo, že o magii věděla kulový.
Zvedla se ze svého přikrčení, protože nezaznamenala nic zvláštního a vyšla si to ke schodišti, které vypadalo mimořádně lákavě. Cesta nahoru možná zněla jako lepší možnost než cesta dolů, čarodějové milovali věže ne? Asi potřebovali vyvýšená místa pro ty svoje magický serepetičky. Ale protože to byla důkladná zlodějka, pro sychr zlehounka vzala i za kliku dveří kolem kterých procházela, pootevřela na škvírku a nakoukla dovnitř. Mohl to být jenom kumbál na lítající košťata, ale kdyby ne, ráda by to věděla.

[Kayla]

Nemohla si být úplně jista která ze dvou jejích aktivit uvedla věci do pohybu. Možná snad obé. Ale kdovíjak velkou radost jí to nepřineslo. Alespoň ne na dlouho. Nejdřív ji totiž přepadl čistočistý pocit vítězství a euforie... dokud se neukázalo, že nápis je psaný v jazyku, kterému příliš nerozuměla. "Do prdele," ulevila si a srazila ruce ve své objemné boky. "z hodin starší mluvy sem nikdá zrovna udělaná nebyla." I přes to klikyháky přejela pohledem, v pokusu rozluštit aspoň něco.

Kayla hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Ale přesně, jak si myslela jí to bylo úplně k prdu a tak se s otazníčky v očích obrátila na svého mladičkého kumpána. "Co ty, přečteš to?" Nečekala na odpověď a rovnou se postarala o to, aby mu nestála ve výhledu.
Jedním si byla jistá. Jestli on starší mluvu taky neumí, tak tady končí. Po žádnejch okapech nikam lézt nebude. Plánovala stylově uhořet na hranici, ne si srazit vaz kvůli nějaké pitomé knížce.

[Elim Alerion]

Elim zkoumal dveře, zda klepání nevyvolá nějakou magickou reakci. Tak trochu s tím i počítal, ale nebyl si zrovna jistý tím, jaká ta reakce bude. Dveře se mohl otevřít stejně jako mohl záblesk magické energie proměnit stojící slečnu v hromádku kouřícího popela. Druhá možnost se naštěstí ukázala jako přehnaná, protože jedinou reakcí bylo zjevení písmen... ve starší mluvě...

Elim dokázal přečíst nápisy ve starší mluvě, někdy. I starší mluva měla své varianty... a jeho slovní zásoba nebyla zrovna ideální. Přesto se pokusil přečíst nápis...

Hod na starší mluvu

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
4, 2

Naštěstí se ukázalo, že tenhle nápis byl docela jednoduchý.
"Chceš-li jít vpřed, musíš jít nejdřív vzad" přeslabikoval pomalu Elim, jako by si dával pozor, aby omylem nevynechal nějakou část kratičkého textu. "No to asi něco znamená..." řekl trochu hloupě. Mohlo to samozřejmě znamenat spoustu věcí... ale možná taky stačilo jen pozadu odejít ode dveří. A nebo to mohla být hádanka skrývající nějaké metafyzické myšlenky o smrti... Elim zkusil tu snažší variantu...

[Admin]

Morgan: Dveře, do kterých jsi nakoukla, ti škvírou odhalily potemnělou místnost, ve které jsi matně zahlédla rozměrnou postel a několik skříní. Sotva však vstoupíš na schodiště, hrany schodů se doslova jako kouzlem sníží a už si to zadkem napřed jako po skluzavce svištíš dolů. Tam se kvalitně rozplácneš na dřevěných parketách a pravděpodobně tě upoutá tiché cvaknutí dveří...

Elim + Kayla: ... přesně těch dveří, které se Elimovi právě povedlo otevřít. Světlo z ulice vám osvítí poměrně velkou předsíň, v jejímž pravém rohu od vstupních dveří vidíte dlouhý sloup, kolem kterého se spirálovitě vine naleštěná dřevěná skluzavka, pod kterou zřetelně poznáváte vám už známou zrzavou osobu. Vedle ní pak najdete jednoduché dveře, které splývají s obložením předsíně, přímo naproti vstupním dveřím pak pompézní dvoukřídlé dveře a po levé ruce najdete třetí dveře, které vypadají stejně jako ty vedle (ex-)schodiště.

[Morgan]

... a byla tam asi ložnice. Pootevřela trochu víc, letmo zčekla vybavení. O tom, že by si před spaním někdo četl (heeee?) nikdy ani neslyšela, takže klidně by mohla i přehlédnout knihy, kdyby se tam nějaká nalézala. Pak se vydala k vytouženému schodišti, jenže ten směr nějak nešlo úplně dodržet. Udělala krok, sklouzla jí noha a pak už frčela dolů po nohou. Dole se vyklopila jak kýbl vody a celá vyděšená. Nestihla se ani porozhlédnout, když uslyšela cvaknutí a tedy i přítomnost někoho jiného, první co, hmátla po své dýce.
„Do prdele, zkurvený zasraný...“ mumlala si pro sebe, když se sbírala. S dýkou nasměrovanou k nim si měřila, před kým to přistála a byla celá podělaná z toho, že právě probudila pána domu. Ale byli to jenom tihle dva nekňubové, keří si to sem nakráčeli hlavním vchodem už dobrých deset minut po té, co pročesala horní patro.
„Ah, to ste zase vy,“ pohnula hlavou aby si smetla z tváře rozcuchané vlasy, ostří sice sklonila ale zatím si ho hodlala ještě ponechat.
„Co tam tak dlouho děláte? Zalejváte kytky?“ no, poté co místnímu čarodějovi vyklopili do zahrádky nějaké to překvápko, by se ani nedivila kdyby tím skutečně ztráceli čas.

[Elim Alerion]

Zvláštní... Elim by čekal, že zkušený čaroděj nebude mít tak snadno otevřitelné dveře, ale už to vypadalo, že má. Jistě, člověk musel vědět o tom, že musí vycouvat... ale i to se mohlo stát omylem. A starší mluvu ovládalo poměrně dost lidí... no spíše elfů... Elim nad tím jen pokrčil rameny. Dveře byly otevřené a to stačilo. Dokonce je tam čekalo i překvapení...

"Říkali jsme si, že chvíli počkáme... spočítal jsme si, že pokud jsou v domě nějaké pasti, tak touhle dobou už se vám je nejspíš podařilo spustit, takže bude bezpečné vstoupit... "

Odpověděl Elim. Nelíbilo se mu, že jim nepomohla. Byla vevnitř dost dlouho, aby jim otevřela, ale nejspíš chtěla tu knihu pro sebe? Nebo chtěla odměnu sama... nebo tak něco... nicméně teď mohli konečně dovnitř a hledat. Problém byl, že Elim neměl nejmenší tušení, kde by ta kniha mohla být. Nebyl zloděj... netušil ani kde začít. Kdyby to byla jeho kniha, tak by byla nejspíš v ložnici... nebo v pracovně... ale kde tu sakra byla ložnice, nebo pracovna...

[Kayla]

"Dobrýý!" pochválila svého parťáka, když se mu povedlo, to co se mu povedlo a ještě ho poplácala ručkou po rameni. Podobně uznalého pohledu se mu dostalo i za poznámku, kterou věnoval jejich zrzavá slečně soukromničce a sama to víc nekomentovala. Neměla v plánu se s ní zabývat a místo toho rejdila pohledem po celé místnosti, ve které se tak hezky sešli. Tušila, jaký osud zrzku potkal (respektive co udělali schody, na které vkročila) a potutelně se tomu do kapesníčku hihňala.
"Tak co, každej zvlášť?" Nadhodila to, že je tu víc než jedna cesta a sama vyrazila přímo za nosem. Přece se nebude cpát do nějakejch uzoučkejch dvířek po stranách, když má přímo před očima dvoukřídláky! Pohodlí především. Navíc skrytým dveřím vůbec nedůvěřovala a řídila se pravidlem, že pod lampou je největší tma. Jestli teda ty dveře vůbec spolupracovali a otevřeli se, když za ně s takovým elánem vzala.