QUEST: Trochu jiný ptáček - ND

[Sygnia]

Trochu jiný ptáček

Kurolišek se rodí z vejce sneseného kohoutem, jenž s jinými kohouty obcoval. Po čtyřicet a čtyři dni na vejci sedí ropucha, kterou čerstvě vylíhlá bestie zhltne, jakmile se ze skořápky dostane ven. Kurolišek nenávidí vše na světě tak hrozně, že když se na někoho podívá, na místě ho promění v kámen. Stvůru může porazit pouze osoba smělá se zrcadlem, jelikož zrcadlo odráží hrozivý vzhled příšery, a ta když ho spatří, sama od sebe zdechne.
— Lidová pověra

Rozsah a tempo: Příspěvky vypravěče jednou za 2-3 dny. Celková délka (doufejme) nepřekročí měsíc.
Počet hráčů: 1 zaklínač na stezce (Griffo) + 1 obyvatel nebo kněz (Světlomila)
Odměna: 8 bodů
Obtížnost a limity: Zaklínačský kontrakt; pátrací, a možná pár věcí k tomu.
Start a konec Questu: Start někdy v rozsahu 13.3.-18.3., konec pravděpodobně do měsíce
Úvod do děje:
Roggeven je město postaveno na řece ležící na sever od Novigradu v Redánii. Městu dominuje rozlehlý hrad, zatímco předměstí spíše připomíná větší vesnici. A právě tady začíná náš příbeh.

Na první pohled se v Roggevenu neděje nic zvláštního - začíná jaro a lidé mají napilno. Zaklínač Griffo vstupuje do města, aby zjistil, jestli pro něj není v okolí nějaká práce, což se dá nejlépe zjistit návštěvou tabule s kontrakty. Kněžka Světlomila, která se ocitla ve stejném městě, má však úplně jiné starosti a pohybuje se v okolí tržiště, aby si prohlédla zdejší zboží. Ti dva zatím nejen nemají tušení o přítomnosti druhého, ale také nemají ponětí o tom, co jim společně osud přichystal.

NPC:

Torik
Hubený jak tyčka a věčně vypadající jako kdyby nespal - je jisté, že Torik nepatří do dobře zaopatřené rodiny a nejspíš vykonává nějakou "podřadnější" práci na farmě, o čemž svědčí také jeho špinavé oblečení. Dozvěděli jsme se, že má respekt k bohyni Melitelé a že se nechá přesvědčit o tom, že zaklínač není jediný, kdo může místní farmu zbavit kuroliška.

Tetka
Dáma středního věku, která vlastní lazebnu na předměstí v Roggevenu. Hodně dbá o svůj vzhled, a zdá se být milá, ale taky ví jak se vede obchod a proto umí být i přísná. Z nějakého důvodu by prý neviděla ráda Torika. Také o ni víme, že Tetka není její pravé jméno, ale očividně jí tak hodně lidí říká.

Hamon
Starší statný, holohlavý muž, který pravděpodobně na své farmě strávil celý svůj život a ví, co od života i jiných lidí chce. Je nekompromisní a ne úplně otevřený. Torika zaměstnával, ale neměl příliš vysoké mínění o jeho inteligenci. Z nějakého důvodu změnil názor, že pustí ke kuroliškovi i někoho jiného, než zaklínače. Vypadala Světlomila tak přesvědčivě, nebo v tom bylo snad něco jiného?

Flavián Von Everec - místní šlechtic

Sigrin - zaklínač, kterého chce Flavián mrtvého

[Griffo z Dilligenu]

Mimo herně : Rád bych to zkusil, jako můj první quest.Tak snad to nějak dopadne.

Hm, konečně vidím nějaké město.To bude asi ten Roggeven, který jsem měl míjet.Tam bych snad mohl najít přístřešek a teplé jídlo. Už jsem nějakou dobu na cestě, po cestě jsem potkal jen pár pocestných obchodníků, kteří mi prodali aspoň něco studeného,čím bych zasytil žaludek. Krávy už radši nezabíjím, od té doby co jsem slyšel o nějakém ochránci. Město už se pomalu blížilo.No, "město" spíš taková velká vesnice s hradem. Když jsem vjel do vesnice, hned mě do očí bouchla místní nalévárna.Když jsem k ní prišel blíže, všimnul jsem si vývěsky a co bych to byl za zaklínače, kdybych se nepodíval co se zde děje nebo jestli někdo potřebuje pomoc.

[Sygnia]

Griffo

Jen co se Griffo dostal do blízkosti vývěsky, zjistil, že je zde zanechán narychlo psaný vzkaz obsahující naléhavou žádost o pomoc.

"Prosím pomoc, spěchá!
Na předměstské farmě ve sklepení máme kuroliška! Neodkladně sháníme zaklínače, aby tu bestii zabil dříve, než se dostane ven!
50 Novigradských korun jistých!
Farmář Hamon"

Inu, předměstská farma nebyla rozhodně nic těžkého najít, velká stodola, pár přilehlých chaloupek a pasoucí se zvířata se jednoduše nedala přehlédnout. A kde jinde najít farmáře Hamona, než právě tam?

***

Světlomila

Tržiště se nacházelo v jiné části předměstí. Lidé zvali návštěvníky k nákupu i ochutnávkám a každý si vychvaloval své zboží, jako by bylo zrovna to jejich nejlepší na světě. A to teprve začínalo jaro. Mohli jste zde najít nejrůznější alkoholické nápoje, nevyužité zimní zásoby, vejce i sýry a také předměty vyráběné řemeslníky. Nechyběly ani ozdoby, obzvláště ze dřeva nebo slámy. Zkrátka takový normální trh. Až dokud jste si nevšimli hubeňoura na kraji náměstíčka, jak křičí o pomoc.
"Prosím, dobří lidé!" lamentoval. "Pomozte, u všech nebes! Na farmě je potvora!" Jeho tvář vypadala asi jako kdyby čtyři noci nespal, ale taky to jednoduše mohla být jen součást jeho zjevu. Vypadal mladě, ale jeho světle hnědé vlasy působily spíš jako vypelichané peří a jeho uši odstávaly jako plachty. Ani oděv nebyl nic moc - sice nebyl potrhaný, ale špinavý, jako kdyby zrovna upustil práci těsně před tím, než se rozběhl k tržnici. Vyvěsit konktrakt pravděpodobně nestačilo a jestli se to celé nějak nevyřeší, hrozilo, že propukne panika.

[Světlomila]

Jak se ocitla Světlomila zrovna tomto městě? Inu se jednoduše vydala po cestě, aby zjistila, zda-li i lidé žijící mimo Novigrad či Oxenfurt nepotřebují zprostředkovatele moci samotné Melitelé. Avšak, nezdálo se zprvu, že by se někdo v nouzi takové ocitl, by Světlinu pomoc vyhledal, proto se dívenka v bílém nechala unést kouzlem místního tržiště.
Kochala se umem trhovců, kteří zde své výrobky prodávali, leč nedisponovala zrovna tolika mincemi, by si mohla dovolit podpořit alespoň výrobce poctivým výdělkem. Nedokázala však odolat vábení vůně čerstvě rozteklého ovčího sýra na opečeném chlebu. Sic si již tak tenké zásoby ještě ztenčila, nelitovala. Jen co se poprvé zakousla, v sedmém nebi se ocitla. Den už nemohl být lepší. Či snad..?

Volání o pomoc? Kdo? Ha! Támhle ten zanedbaný, v obličejíku zesinalý mladíček!
"Mladý pane!" Zamávala z davu na hubeňoura Světlomila. "Já! Já vám ráda pomůžu!" A prodrala se až k vyplašenému chlapci, který by sám nejdříve potřeboval trochu té péče. Jenže nesháněl se po dobré vůli lidské ze sobeckých důvodů, nýbrž pomoci vypudit nějakého zplozence pekelného se doprošoval. A to by nebyla Světlomila, aby se zlákat nenechala.
"Pokusím se vám pomoci. I samotná veliká Melitelé vás jistě nenechá bez povšimnutí a zlu na pospas," ubezpečovala to nedochůdče o své vhodnosti pro tuto práci.
"Povídejte, co za potvoru si to na vás zasedla? A kdepak se nachází?" Snažila se zjistit nějaké další informace (přiznejme si upřímně, ne, že by zrovna této dívence k něčemu byly) a vybízela i k odvedení na ono místo činu.

Ó, kdyby jen věděla, čemu opět skočila na vábničku. Ale komu má spadnout na hlavu cihla, ten se neutopí. Doufejme.

[Griffo z Dilligenu]

Jen co jsem přišel k vývšesce, hned jsem si všímal,toho lehce poletujícího vzkazu, který jako by čekal přímo na mě. Aaa, kurolišek ve sklepě, jak se tam asi dostal? Pomyslel jsem si a začal se rozhlížet kolem, a začal jsem vyhlížet něco, co by připomínalo farmu. Na farmě by pro mě mohli mít možná i nějaký ten přístřešek a něco do krku. Támhle to vypadá jako farma. Jakmile jsem uviděl budovu připomínající velkou stodolu, vydal jsem se k tomu místu.Byl tam menší dav lidí,nevypadali moc vyděšeně. Přišel jsem k jednomu vidlákovi a zeptal se ho : "Nevíte, kde bych našel farmáře Hamona? Našel jsem jeho vzkaz o kuroliškovi na vývěsce."

[Sygnia]

Světlomila:

Zatímco většina lidí se snažila předstírat, že na tržišti žádný člověk volající o pomoc není, Světlomila se hrdinsky prodrala rovnou k zoufalému mužíkovi a to čistě z touhy pomoci, což se opravdu jen tak nevidí. Jen co se dáma k hubeňourovi přihlásila, lidé v bezprostředním okolí jako kdyby ožili a začali se také zajímat o to, co má mladík na srdci. Odevšaď najednou znělo mumlání: potvora, no jo, něco jsem zaslechl. Hamon má problém. Kdosi vyvěsil něco na vývěsku. Mladík, který volal o pomoc, zdál se být z prvu velmi zaskočen.
"Vzácná paní, u Melitelé... jste velmi, velmi laskavá," zadíval se na kněžku jako kdyby byla vtělený anděl. Nedalo se říci, jestli byl sám věřící Melitelé, ale z jeho chování se rozhodně dalo vyčíst, že respekt k této bohyni měl vysoký. "Moc si cením vaší snahy pomoci, ale na farmě je kurolišek a to, co právě potřebujeme, je zaklínač." přiznal, skoro jako by se za to styděl. Nejspíš by to celé tady skončilo, kdyby někdo z davu nezakřičel: "Hovno!" pak jako by ho zasáhl blesk, když si uvědomil, že je na scéně také Světlomila.
"Tedy, pardon, krásná paní. Myslel jsem tím - kdo potřebuje zaklínače? Každý přece ví, že Kurolišek se dá zabít jenom zrcadlem," prohlásil sebejistě.
"No ano, to je pravda!" Ozvalo se zase z davu. "Ukážete mu jeho vlastní ošklivou čuňu a on šokem zhebne!"
"Jo ale víte, jak je velkej takový kurolišek? Jako celá stodola, to potřebujete vobrovský zrcadlo!"
"Ale co to meleš, to si pleteš s drakem!"
"Když by byl tak velký, to by se nevešel do sklepa," potvrdil mladík, vypadající, že zrovna svádí velký vnitřní boj. "Já to s tím zrcadlem také zaslechl. Myslíte se že vy...s pomocí Melitelé..." s nadějí se zadíval na kněžku. "Tedy, jestli by jste šla, půjdu s vámi, vím kde to je. J-jmenuji se Torik," skoro vykoktal, jak byl z ní nesvůj.

Do prvního příspěvku přidán zápis o Torikovi.

Griffo:

Na Hamonově farmě bylo pozdvižení. Pár lidí se strachovalo, ale ostatní spíš působili jako čumilové čekající na nějaké představení. Kurolišek byl přeci zamčený ve sklepě, tak co jim hrozilo? Jeden z lidí, které Griffo oslovil, pokrčil rameny: "Uvnitř," odpověděl stručně.
Jeden z přihlížejících byl také trpaslík, pravděpodobně nějaký řemeslník z předměstí. "Si ty zaklínač?" prohlédl si Griffa. "Ta to sme v cajku," řekl ležérně. "Já bysom tu potvoru přetáh lopatú, ale Hamón nikoho nepustí, jen zaklínača," vysvětlil.
"Hamon je dost velkej aby si s ním poradil sám," řekl zase jiný vesničan. "Ale asi to není jen tak,"
"Jó, zaklínači majú na potvory jakési finty, že jó?" trpaslík se podíval na Griffa, aby mu jeho tvrzení potvrdil. "Aj na kurolicha!"
"Jak se tam vůbec dostal?" zeptal se první vesničan.
"No někdo odnes do sklepa kohoutí vejce," odpověděla jedna z mála přítomných žen. "A tak se tam vylíh,"
"A to si toho všimli až teď?"
"No vejce jako vejce..."
"A jak asi kohout snese...?"
Skoro to vypadalo, že se to zvrhne v další velkou debatu, když se zase ozval trpaslík: "Tož ale nenech nás čekat, zaklínaču, máš prácu!" pobídl jej a ukázal na barák statku, kde se pravděpodobně nacházel jak Hamon, tak i zmíněný sklep.
Dveře byly zamčeny, ale opatřeny velkým klepadlem.

Pokud se zaklínač chtěl připravit na boj, pravděpodobně k tomu byla dobrá příležitost.

[Griffo z Dilligenu]

Ještě že tu jsou i ti přívětiví trpaslíci, se kterými je zábava i v nejhorších situacích.Nejsou jak elfové, kteří jsou většinu času vážní a nevrlí.
No, měl bych jít za Hamonem zjistit víc. Ale nejdřív bych se měl připravit na boj. Na vaření oleje proti drakovitým nemám čas ani suroviny, tak mi zbývá si vyrobit úl nebo dva. Pootevřel bych dvířka sklepa, hodil tam úly. Gryfa by to mohlo oblbnout a možná ublížit i jeho křídlům, když se pak bude chtít dostat ven srazím ho k zemi Aardem a useknu hlavu stříbrným mečem. Jestli vše půjde podle plánu, mělo by to vyjít bez větších koplikací. Plán se mi začal tvořit v hlavě a já se jen rozhlížel kde bych mohl sehnat ingredience na úl. Ono totiž Salnytr a Calcium Equum nerostou na stromě. Potřeboval bych najít místního alchymistu, ten by mi snad mohl pomoct,ale kde ho najít. Farmu na dálku lze poznat lehce,ale alchymista může bydlet kdekoliv.Snad to bude vědět ten trpaslík.
"Pane trpaslíku? Kde bych tady v okolí mohl najít alchymistu?Potřeboval bych dvě suroviny na výrobu petardy,která zabere na Kuroliška.Nevíte jestli tu někdo v okolí neprodává alchymistické suroviny?" zeptal jsem se trpaslíka, který dále v davu mluvil o tom jak se kurolišek mohl dostat do sklepa.

[Světlomila]

Světlomila dotčeně zakoulela očkama. Vždyť je prostřednicí mocné bohyně, proč všichni pochybují? Nedocházel jí fakt, že lidé alespoň smítkem, co by se za nehet vešel, znalí tušili význam slova potvora, což si kněžka zdaleka ani nedovedla představit. Někdo trpěl, vydala se na pomoc. Jednoduchá rovnice. A jelikož se za svůj zatím kratičký život, který, doufejme, i po tomto dobrodružství bude nadále trvat, nesetkala s ničím horším, než přetrženou šněrovací šňůrkou od korzetu, absolutně jí nedocházel význam slova kurolišek.
Což na sobě nedávala, kupodivu, vůbec znát. Ani zaskočení nad prohozeným silně citově zabarveném slovem začínající na h. Ne, že by se v duchu neotřásla její čistá, nevinná dušinka.
"Nenechte se zmýlit, drahý pane. Melitelé má skrze mě významné slovo. Jisto jistě Vám pomůže," trvala si na své účasti tvrdošíjně, až by snad jeden nabyl dojmu, že téhle kněžce se prostě neodporuje. Tseh, prý zaklínače. Ó, Melitelé, vyveď tyto lidi z údolí omylu.

I nechala najednou zaujaté vesničany se překřikovat a špicovala ušiska, co za moudra z nich vypadne. Neříká se přece nadarmo: Na každém šprochu, pravdy trochu. Jenže, zrcadlo neměla. A konečně jí začalo svítat, k čemu se to vlastně zavázala. Něco velikosti stodoly? Ale kdeže, místní určitě přehánějí. Přikrášlují si, aby se dalo o čem vyprávět. Aby zaujali. Uklidňovala se v duchu. Kde je Zenn, když ho člověk potřebuje...

"O tom nepochybujte, pane Toriku," přisvědčila nahonem nalomenému čahounovi, neb hodlala využít jeho slabé chvilky ve svůj prospěch. "Prosím, zaveďte mě k tomu panu Hamonovi," vybízela ke konání, protože zde ztrácely drahocenný čas. "Mimochodem, já jsem Světlomila, moc mě těší," představila se opět se svou typicky nevinnou líbezností, obličejík rozzářený hřejivým úsměvem.

Melitelé, prosím, ochraňuj nás na naší strastiplné cestě a nechť zlo uteče do stínů a zůstane po něm jen oslnivé světlo štěstí! Pronesla si v duchu modlitbičku, neb se sama potřebovala uklidnit.

Mimo herně:

Světlomila hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
5, 4, 4, 5

= +1 kostka

Nu, hurá na ně. Teda, na kuroliška.

[Sygnia]

Griffo

Mimo herně:
Griffo, pozor. Ikdyž je tvá postava zaklínač, nemá žádné dovednostní body v alchymii, a tudíž pro tebe zatím není možné míchat vlastní lektvary ani vyrábět petardy. Přesná pravidla jsou zde: http://zaklinacrpg.4fan.cz/?page_id=196
Netrap se však tím, že by to znamenalo, že si nedokážeš poradit s tímto Questem. Taky to neznamená, že se nemůžeš jít zeptat alchymisty. Vše je přizpůsobováno za běhu A taky máš pořád k dispozici zaklínačská znamení - http://zaklinacrpg.4fan.cz/?page_id=532

"Pane trpaslíku?" zopakoval trpaslík, jako kdyby takové oslovení bral jako smrtelně vážnou urážku. V tichu hleděl na tvář zaklínače a okolní dav utichl, všichni fixujíc pohledy na Griffa. V ten moment se trpaslík rozchechtal. Jednoduše si ze zaklínače vystřelil, protože ho zajímalo, jak zareaguje někdo s omezenější škálou emocí. "Jen žertuju, a příště mi říkaj Grynom," pokračoval. "Máš majzla, alchymista má svůj krámek tady kúsek," ukázal na jeden z domů směrem zpátky k městu, který byl na dohled. "A nevím jestli by Hamon do stropu skákal za petardy vo sklípku. Musí tam mět celé jmění. Ale já temu taky prd rozumím," zamumlal si ještě pod vousy.

Světlomila:

Mírně naivní kněžka mezitím slavila úspěch jak s přesvědčováním Torika, tak s motlidbou ke své bohyni. "Taky mě těší," odpověděl mladík zdvořile, ačkoliv v obličeji málem roztával nad její líbezností. V jeden okamžik vypadal až velmi přihlouple. Každopádně se mu o dost zlepšila nálada. Přivede pomoc, přesvědčí všechny, že zaklínače vlastně není třeba a bude za hrdinu. Tedy, spolu se Světlomilou budou za hrdiny. "No, nejprve bychom asi měli sehnat nějaké to zrcadlo," přiložil si prst k bradě, když přemýšlel, kde jej vlastně sehnat. Okolní obyvatelé si jich opět přestávali všímat a věci se tak na tržišti vracely do normálu. "Už vím!" řekl. "Tetka jedno má. Tetka teda není moje teta, ale říká se jí tak. Je to místní lazebnice, tak to se ví, že má zrcadlo," a aniž by jej Světluše musela pobízet, ukázal směr a vedl kněžku směrem do užších uliček.

[Světlomila]

Světlomile zaplály v očích ohníčky spokojenosti. Torik se přece jen nechal umluvit k tomu, aby jí uznal za vhodnou pro tento veledůležitý úkol. Vždyť trpěli lidé! A Světlušce by bylo skutečnou hanbou, kdyby byla odehnána jako nevhodná. K čemu by pak celý její živůtek dál měl směřovat, pokud by se k ní lidé otáčeli zády. A hlavně, Melitelé by určitě zaplakala, jakou to nespolehlivou kněžku si do svých řad vpustila! Ta hrůza!
Naštěstí se ale vítr obrátil namísto proti, tak do zad. Hezky popohánějící ty dva od vedení ne zrovna užitečných diskuzí konečně k činům. Jen, kdyby si Torik netrval na tom zrcadle! Což zavánělo nepěkným zdržením. Ale co kdyby. Sama zrcátko nevlastnila.
"Chápu, Toriku. Tak, prosím, doveďte nás k té tetce," zaculila se na mladíčka, aniž by se v úsměvu mihl náznak pochybností, jestli je to skutečně potřeba. "Ale nesmíme se u ní moc zdržovat," neodpustila si přece jen naléhavost v hlase a výrazu.
I cupitala Torikovi bok po boku, zatímco se neustále obracela ke své Bohyni, by vše v dobré obrátila.
"Hm," zabroukala najednou, "a jakpak ten pan Hamon k tomu kuroliškovi přišel? To si za celou dobu nebyl schopný všimnout, co mu roste přímo pod nosem?" Otázala se s naprostou dětskou nevinností. Nebo se zde uplatnilo ono pravidlo, že pod svícnem je největší tma?