QUEST: Hořký polibek - ND

[Silas]

Hořký polibek

Rozsah a tempo: Ideálně bych nasadil rychejší tempo, vzhledem k tomu že mám čas dát i více příspěvků za den, ale nechtěl bych to táhnout víc, než měsíc.
Počet hráčů: Jeden
Odměna: Dle uvážění, 8-12 bodů orientačně.
Limity: Zaklínač
Obtížnost: Zaklínačská zakázka, takže čím víc se budete věnovat investigativní části, tím jednodužší to pak budete mít, ale procházku nečekejte.
Start a konec: Dneska, konec co nejdřív.
Hráči: Fírean

Pokud jste někdy cestovali z Redanie do Kaedwenu po jižní hranici, nebo z Redanie do Temerie na východní, či naopak... kdo ví, tak jste přes toto město jistě prošli.
Město Murivel se nachází téměř na válečné hranici, být o pár kilometrů blíže, už by z něj byla vojenská základna, ale zatím to tak ještě nevypadalo. Tedy ne úplně.
I přes přítomnost spousty Redanských vojáků se sem dostalo zlo a zapustilo své kořeny.
Na nástěnky města se dostala práce pro zaklínače. Hned vedle letáku o kovových nákrčnících, které žádný upír neprokousne vlála docela jiná zpráva.

Na vědomost se dává,
na hřbitově, v třešňovém sadu, uličce vedle Hospody u Viselce se objevila mrtvá, roztrhaná těla.
Lidé, mějte se na pozoru.
Prosíme o pomoc Zaklínače.
- Radní Gunther de Rorer

[Fírean]

Fírean na svých cestách obvykle míjel dost vesnic nebo menších měst, ale žel bohům pro něj nikde neměli práci. Štěstí se na něj usmálo až v Murivelu, kam se svezl na povozu místního obchodníka, který při pohledu na něj maličko zbledl a usoudil, že kdyby vědmákovi odmítl ulehčit cestování, možná by ho proměněnec třeba proklel. Bylo lepší neriskovat. A Fírean si nestěžoval - mohl ulevit unaveným nohám a bylo mu jedno, že si o něm obchodník zřejmě myslí bůhvíco.
Když dorazili do města, Fírean nepozorovaně seskočil a bez poděkování se ztratil ve spleti klikatých uliček, které ho nakonec snad dovedly na náměstí. Místo, kde se obvykle nacházely nástěnky s inzeráty - náměstí, nebo krčma. Sotva se Fírean na náměstí rozhlédl, usoudil, že se trefil do černého - vývěsku skutečně spatřil, zamířil k ní... a vida, měl štěstí!
Sotva kočičíma očima přelétl připíchnuté cáry pergamenu, zaujal jeho pozornost jeden z nich. Fírean natáhl ruku, aby jej strhl, a přelétl pohledem napsané řádky. Inu, jak se zdálo, měly jeho kroky vést na radnici. Nesnažil se ptát na cestu - lidé se mu raději vyhýbali - ale nakonec snad našel budovu, kterou hledal, a jestliže u vchodu našel nějakou zodpovědnou osobu, odkašlal si, aby na sebe upozornil, a lehce dotyčnému zaťukal na rameno: „Hezkej den vinšuju,“ prohodil, „jak se dostanu k tomu vašemu radnímu, vzácnej pane? Jsem tu kvůli té vaší nabídce práce,“ objasnil. Ne že by o tom snad mohlo být pochyb - dva meče na zádech a kočičí oči jasně prozrazovaly, že u radnice stojí zaklínač. A to nemohla být náhoda.

[Silas]

První člověk na radnici byl takový mladý spratek, sotva patnáctileý, který se snažil kladivem sbít dohromady stůl hned v chodbě a nevšímal si svého okolí. Když si ale zaklínače všiml, tak nadskočil a schoval se za onen stůl, který byl stále převrácený na zemi, neboť mu dvě nohy stále chyběly.

V tom ale z chodby vyšel starší muž s bělavým knírem a holou hlavou. Zpod oblečení mu koukala kroužková košile a nohy i ruce měl skryté pod pláty dobře udělané zbroje.
"No dobrej... nevěřil bych, že to řeknu. Konečně zaklínač...." Pousmál se hořce a poté pokynul rukou. "Tudy, dobrý muži."
Oba muži se vydali do prvního patra a strážný zabušil na dveře, načež je okamžitě otevřel.

"Gunthere, vedu zaklínače." Vešel, jako první a postavil se vedle masivního stolu, za kterým seděla postava, který se skrývala za obrovským kusem plátna, které držela před sebou.
Radního zaklínač spatřil, jakmile pláno s nějakými čmáranicemi položil na stůl. Byl to překvapivě mladý muž, možná o něco mladší, než byl sám zaklínač. Jakmile položil plátno, vlej si rukama do blond vlasů, aby si je upravil, neboť to vypadalo, jakoby zrovna vstal a trčely mu do všech stran. Na věku mu však přidávaly čerstvé hluboké šrámy od příšery, které mu jely po levé straně obličeje. Začínaly někde ve vlasech, dva se táhly přes oko až na nos a třetí jel přes tvář. Stehů muž potřeboval požehnaně a zaklínač jistě poznal, že šlo o pařát příšery, otázka je, jaké... ale měla nejspíše tři prsty. Soudě dle vzhledu nebylo zranění starší než dva, možná tři dny.

"Těší mě pane zaklínači. Gunther de Rorer, radní Murivelu." Vstal a natáhl ruku přes stůl, jako pozdrav. "Nasadil bych si masku, ale jistě nejste háklivý, jako někteří."
Poté se posadil a přejel si prsty po stezích, načež zasyčel bolestí.
"Nabízím vám tři sta novigradských korun za hlavu té věci, postel a jídlo, dokud to nevyřešíte. A ptejte se, co je potřeba. Nechci žvatlat o zbytečnostech." Gunther mluvil jen pravou stranou pusy. Šlo vidět, že šrám na tváři šel skrz a plně otevřít ústa mu stále způsobovalo bolesti.

[Fírean]

Fírean povytáhl obočí, když se jeho pohled střetl s pohledem mladého kluka, který z něj měl očividně strach. Nesnažil se ho ale přesvědčit, že strach mít nemá, protože z vlastní zkušenosti věděl, že to ve většině případů stejně nemá cenu.
„Nevěřil bych, že mi někdy někdo řekne dobrý muži,“ opáčil Fírean s notným pobavením v hlase, jakmile se na scéně objevil holohlavý muž s bílým knírem, který z něj očividně nebyl tak podělaný, jako ten malý kluk, což bylo dobře. Jednat s lidmi, kteří se před vámi strachy klepou, nebylo zrovna jednoduché.
Zaklínač následoval svého holohlavého průvodce, a když vešel do místnosti, která byla zřejmě pracovnou radního, neubránil se maličko překvapenému výrazu - na postu radního očekával staršího muže, nebo minimálně muže zralejšího... Tenhle mladík vypadal, že je možná dokonce mladší, než on sám. Znovu vědmákovi překvapením povyskočilo obočí, když se mu radní ukázal v celé své kráse - myšleno ty jizvy. Jizvy, které zřejmě byly důvodem, proč se místní začali shánět po zaklínači. „Ať to bylo, co to bylo, pěkně vás to zřídilo, pane radní,“ neodpustil si poznámku, „asi jste to pěkně naštval, hm?“ Nebo taky ne - možná ta příšera prostě útočila jen tak, i to se stávalo celkem běžně. Jenže Fírean byl držka držkatá a nemohl si nerýpnout - aspoň hned pozná, jestli má čest se zakřiknutým sucharem, nebo pořádným chlapákem.
„Potěšení je na mé straně,“ opáčil Fírean posléze a potřásl radnímu rukou. „Fírean,“ představil se stručně, neboť se žádným přídomkem nehonosil. „Háklivost je to poslední, co byste u mě mohl očekávat, pane radní,“ dodal a na rtech se mu objevil ten pro něj tak charakteristický úšklebek.
Fírean se neposadil, neboť k tomu nebyl vyzván, a taky protože byl zvyklý stát a ne vysedávat s panstvem. Tři sta novigradských korun nebylo málo, takže spokojeně přikývl a neměl nutkání dohadovat se o vyšší ceně. „Pokusím se udělat, co je v mých silách,“ přislíbil, založil si ruce na hrudi a mlčky si pečlivě prohlédl radního zjizvenou tvář. „Hádám tedy správně, že jste s tou příšerou - nebo těmi příšerami? - dostal do blízkého kontaktu...?“ tipnul si a teprve podle toho, co mu radní poví, hodlal pokládat další otázky, kterých rozhodně neměl málo.

[Silas]

"Máte dva dny, bez jakéhokoli pokroku vás potom vyprovodíme z města... Fíreane, abychom si rozuměli, že vás tady nebudeme hostit měsíce." Zalepal radní prsty do stolu a přejel pohledem po strážném, co tě sem dovedl.
"Myslíte tohle?" Ukázal si na rány a usmál se. "Jen jsme spolu laškovali po pár litrech piva." Gunther si povzdechl a rozvalil se více do svého jistě pohodlného křesla. "No, šel jsem z... hostince, večer, v sobě dobrých pár piv a najednou se za mnou něco... znáte takový ten pocit, jakoby za vámi stála smrt? Ale, jakmile jsem se otočil, tak mě to seklo přes obličej, tak jsem tasil meč a udělal to samé. Co vám řeknu, tak že to bylo obrovské. Obrovské drápy, skoro jsem neviděl, zapištělo to, docela odporně.
Na letáku jsou tři oběti, ale už je jich asi šest, a já to přežil. Od té doby nic, ale vždy trvalo nějaké tři dny, týden, než to zaútočilo znovu."

Radní Gunther se poté sehnul a vytáhl na stůl mapu města, na které byla červenými kaňkami vyznačena místa.
"Hřbitov, sad a hospoda. To byly první, u hospody napadly mě, ale nevyznačili jsme to. Potom tady za hradbou mimo město. U kláštera jsme našli kaluž krve... daleko víc než dostanete z jednoho člověka..." Gunther se poté zamračil a přejel si jazykem ústa. "Ta krev byla všude, ne jen kaluž." Radní zvedl pohled ke strážnému, a dal mu za pravdu.
"Poslední bylo tady u banky. Něco tomu chudákovi utrhlo hlavu a vykuchalo ho to." Jak ti postupně ukazoval všechna místa, nenacházel jsi v tom žádný smysl. Prakticky se incident stal vždy na opačné straně města a ne vždy na kraji, hospoda, klášter a banka byly blíže ke středu, takže se monstrum muselo nějak pohybovat po městě.

"Tady Peter tě zavede do márnice k tělům, co jsme našli... doufám že ti řeknou víc, než felčarům." Dodal potom, načež složil mapku a posunul ji k tobě. Nic neříkal, ale stále na tebe hleděl, jestli půjdeš, nebo tě ještě něco tíží na srdci.

[Fírean]

Zaklínač se zašklebil a kývnul hlavou na souhlas. „Nejsem tak naivní, abych si myslel něco takového, pane radní,“ odvětil s nepatrným úšklebkem na rtech. Nikdo nechtěl mít vědmáka ve své blízkosti zbytečně dlouho, navíc za svoje peníze. „Za dva dny odejdu buď s odměnou, nebo s hanbou,“ přislíbil. „Věřím v tu první možnost.“
Když se pak radní rozpovídal o jizvách a tom, jak k nim přišel, Fírean si založil ruce na hrudi a se zamyšleně nakrčeným čelem poslouchal. „Ne, neznám,“ opáčil sarkasticky na otázku, která byla spíše řečnická - a sice, jestli zná ten pocit, jako by za ním stála smrt - ale odpustit si to nedokázal. „Takže jste tu příšeru zranil, chápu to dobře?“ Tahle informace byla užitečná - pokud monstrum krvácelo, mohl ho zkusit vystopovat.
„Když to tedy shrneme,“ pronesl nakonec, „dá se říci, že mezi útoky není prakticky žádná spojitost, především tedy myslím ta místa, kde se to stalo. Monstrum zaútočilo pokaždé jinde,“ prohlásil, jako by se chtěl ujistit, a pohlédl přitom na mladého radního.
„V to doufám také,“ zamumlal na slova, že mu těla obětí snad řeknou více, než felčarům, a převzal si od radního mapičku. Už byl skoro na odchodu, ale prakticky ve dveřích se zastavil a ohlédl přes rameno. „Ještě něco - na nástěnce visela i zmínka o upírech... Máte tu problém s upíry? Mohlo by to nějak souviset?“ povytáhl tázavě obočí.

[Silas]

Radní na tvou otázku o zranění stvůry zakrouti hlavou. "Spíš... škrábl, nebylo tam krve ani aby se to dalo stopovat víc než pár metrů, než to zmizelo. I kdybychom krev nesmyli, deštík předevčírem by se o to postaral. No a můj meč někdo očistil, takže se vzorkem nepomůžu."
Zbytek tvých domněnek ti radní odkýval, ani on a nejspíše nikdo jiný v tom neviděl žádné spojitosti.

Gunhter se zatvářil zmateně na tvou poslední otázku. "Ano tohle... no, když jsem byl malý, tak řádil nějaký upír na hřbitově... fle.. flender... ale o to se postaral nějaký zaklínač. Tohle jsou jen tretky, co prodává ten trpaslík... Skagg? Má obchod na náměstí mezi kovářem a antikvariátem... je tam něco od všeho a na tohle nachytává spousty cestovatelů. Prodává to už dlouho, takže jsme to neřešili. Navíc... nějaký nákrčník by mě před tamtím asi nezachránil..." Zasmál se radní nakonec a přejel si prsty přes rány.
Strážný už stál u dveří, prakticky v pozoru, což byl možná i celou dobu, co mluvíš s radním.

[Fírean]

„To je velká škoda, dost by mi to ulehčilo práci,“ pokrčil Fírean rameny, sotva se dozvěděl, že zrůda nebyla prakticky vůbec zraněna a i to málo, co po ní teoreticky mohlo zůstat, zřejmě smyl déšť. Nedalo se nic dělat - bez práce nejsou koláče.
„Vřelé díky za informace, pane radní. Možná se zastavím i u toho trpaslíka, třeba bude něco vědět,“ usoudil Fírean nahlas, znovu pokrčil rameny a pak už následoval strážného, který jistě netrpělivě čekal, až ho zaklínač bude následovat. A tak Fírean už neotálel a nechal se odvést do márnice, aby mohl pořádně prohlédnout těla obětí. Upřímně doufal, že mu řeknou víc. „Inu, zatím nashle, pane radní,“ rozloučil se ještě mezi dveřmi, krátce se ohlédl přes rameno, a pak už kráčel dál za Peterem.

[Silas]

Vydali jste se se strážným. Prošli jste po kraji náměstí a v dálce jsi mohl vidět ceduli obchodu mezi antikvariátem a kovárnou. Teď byla však důležitější věc k práci a to prohlédnout si těla, nebo možná spíše zbytky těl, které za sebou příšera nechala.
Pár desítek metrů jste kráčeli po hlavní ulici a poté přešli do vedlejší a z té do další, než se strážný zastavil u mříže, za kterou se schovávaly dveře, na které zabušil. Po chvíli znovu, ale to už někdo otevřel. Starší vousatý muž v dlouhé zástěře.
"Vedu zaklínače.... jsme tady na ty mrtvoly." Řekl strážný poměrně znuděně a položil ruku na mříži.
"Hm... vědmák... asi nemám na výběr." Skříplavý vysoký hlásek starce zněl, jakoby měl chuť zabouchnout a zmizet.
"Guntherův příkaz, otevři." Na to vytáhl klíč a otevřel mříž, abyste šli dovnitř.

Prošli jste malou místnůstkou a poté po schodech dolů do velké místnosti se stoly, na kterých ležela těla. Stařec prošel po místnosti a z těl strhal bílá prostěradla, takže se ti po jednom odhalila.
"Přichystal jsem lavici i Guntherovi, kdyby se chtěl položit k ostatním." Zasmál se pištivě stařec, ale strážný vypadal, jako by si ho zrovna zavřel do šuplíku.

"Takže, rytíř ze hřbitova... někdo mu utrhl hlavu... Elfka ze sadu... tu zřídili pořádně a asi si s ní ještě někdo před tím užil... Syn hostinského, něco mu vytáhlo srdce, játra a zbytek pothalo a rozkousalo. Tulák za hradbou, tomu protáhli jazyk krkem a utrhali konečetiny. A nakonec radní Henryk u banky. Tomu utrhli hlavu a pro jistotu roztahali střeva všude kolem."
Představil ti postupně všechna těla.
Rytíř měl samozřejmě odtrženou hlavu a na něco takového je potřeba spousta síly. Krk byl tím pádem potrhaný od drápů a všeho možného. Jinak šlo o nejspíše čtyřicátníka s lehce prošedivělými černými kudrnami.
Elfka měla delší blond vlasy, překvapivě jí nechyběl žádný kus těla, který by ležel bokem. Postavu měla, jako snad každá elfka hubenou, což jí s výškou dávalo hubené vzevření. Narozdíl od ostatních byla celá podrápaná a na některých místech jí chyběly kusy masa. Levé stehno z velké části chybělo, stejně tak obnažená žebra na pravé straně hrudníku, pravé ucho a oko.
Syn hostinského byl taktéž podrápaný, ale ne tak brutálně, jako elfka a měl otevřené břicho ze kterého bylo odstraněno několik orgánů.
Tulák ležel anatomicky poskládaný, jazyk ležel, jako kravata z krku, kosti, které byly vidět praskly, jako větvičky.
Radní Henryk měl hlavu spíše ukroucenou, než utrženou, neboť se obratle zkroutily do všech směrů a držely spíše jen silou vůle. Střeva byla poskládaná, jako lano v jeho břišní dutině.

Mimo herně:
Ok, napiš na co se u každého těla zaměřuješ a tak, nemusíš v jednom postu projít všechny a vždycky si nahaž na... smysly a boj s monstry u každého.

[Fírean]

Fírean cestou k márnici nemluvil, o to bedlivěji se však rozhlížel kolem sebe, zejména proto, aby si cestu dobře zapamatoval, kdyby se k tělům obětí později potřeboval vrátit. Upřímně doufal, že se k nim nevrátí na márách, ale práce zaklínače byla riskantní a on s tím byl smířený.
Když dorazili na místo a za dveřmi márnice se objevil vousatý mužík v zástěře, Fírean povytáhl obočí a zkoumavě si muže prohlédl. Stále ale mlčel, neměl potřebu zbytečně na sebe upozorňovat a jen tak si plácat hlasivky.
Stařec je zavedl kamsi dolů, kde určitě nebylo příliš světla, ale oči zaklínačovy s tím neměly nejmenší problém a i v pouhém světle loučí nebo luceren zvládly rozpoznávat Když stařec podotkl, že přichystal lavici i panu radnímu, Fírean se neudržel a koutky úst mu cukly do úsměvu. Drsný, černý humor, to bylo něco, čemu dobře rozuměl. Něco, co mu bylo poměrně dost blízké, i když by to do něj člověk třeba neřekl.
Fírean mlčel i po dobu výkladu, zatímco následoval starce od těla k tělu a poslouchal, jaký osud jednotlivé mrtvoly potkal. Nic hezkého, to musel uznat. „Všechny útoky byly tedy poněkud... brutální,“ poznamenal hořce a odfrkl si. Popravdě, zatím ho vůbec nenapadalo, jaká příšera, kromě psychopatických lidí, by tohle mohla udělat - monstra obvykle drásala oběti drápy, trhala je na kusy tesáky, zanechávala rány, okousané končetiny... ale Fírean netušil, proč by nějaká obluda trhala oběti jazyk, natož aby nějaké monstrum obcovalo s elfkou. To těžko. „Útočník, ať už to bylo cokoliv, měl jistě obrovskou sílu,“ zkonstatoval ještě, spíš sám pro sebe, než pro ostatní, a pak už si jednotlivá těla začal prohlížet detailněji.
Normálnímu člověku by se zřejmě slušně houpal žaludek, kdyby se nad tak zohyzděnými mrtvolami skláněl a důkladně prohlížel rány, ale Fírean už viděl ledasco a spousta krve a orgánů ho nemohla vyvést z míry.
U rytíře se zaklínač soustředil hlavně na... no, na utrženou hlavu, respektive na ránu, která po odtržení zbyla. Nezapomněl ale pořádně zaostřit i na rány po drápech - co kdyby v nich třeba něco zbylo, něco, co by ho přivedlo monstru na stopu.

Mimo herně:
Smysly

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
2, 1

Boj s monstry

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Elfčino tělo prohlédl prakticky celé, neboť bylo celé dost zohavené drápy a Fírean nehodlal nic vynechat - takže tam, kde byly stopy po drápech, upíral svou pozornost. Důkladně ale prohlížel i místa, kde se zřejmě obluda zakousla a vyrvala kusy masa. Pátral především po otiscích zubů, které by mu mohly alespoň maličko naznačit, o jakou příšeru se jedná. Nevynechal ani místo, kde bývalo ucho, a prázdnou oční jamku.

Mimo herně:
Smysly

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Boj s monstry

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1