QUEST: Ve jménu Říše - ND

[Victarion]

Rozsah a tempo: Délka úkolu +- jeden měsíc, příspěvky alespoň jednou za dva dny.

Počet hráčů: 2 a více, na povolání nezáleží, nahlášení do SZ

Odměna: 12 bodů + měšec novigradských korun + co si ukradnete v průběhu questu

Obtížnost a limit: Zaklínač, obyvatel, kněz či čaroděj, kdokoliv, vyjma lidí, jejichž věrnost patří Severu. Nilfgaarďané a neutrální postavy vítány, Veverky se velmi hodí. Očekávají se souboje, ale i plížení a tajné prácičky. Alespoň základ boje nutný !

Datum: 23.3.2018-26.3.2018, konec zhruba za měsíc

Úvod do děje:
Válka mezi Nilfgaardem a Severem jede na plné obrátky, k takové válce ale nepatří jen přímé střety vojsk, ale i záškodnická činnost, a také získávání informací…
Právě proto jsem pozval Muž v kápi vybrané muže a ženy, aby se tomuto úkoly podívali na kloub. Tuto práci děláte ve jménu Císařství a jeho slávy ! A taky samozřejmě za tučnou odměnu…
Vyhledal vás zvláštní člověk, Muž v kápi, jméno neprozradil. Všichni se sejdete se v zapadlé hospůdce Nikde. Pro jistotu jste dostali mapu

NPC
Veverky(útok 5, obrana 2)
Redanští vojáci(útok 3, obrana 3
Zbytek nejasný.
Hráči
Irviel
Silas
Fichtl
Aerima

[Victarion]

Muž v Kápi nenápadně vklouzl do hostince. Rozhlédl se kolem. Tajná služba Redanie sice nebyla na takové úrovni, jako když jí velel Hrabě Dijkstra, ale stále to byli otravní a nebezpeční muži. Nikdo tady nevypadal jako špeh. Dva ožralové spali na stole a třetí jim vyprávěl nějaký dojemný příběh. Hlavní postavou byly zcela očividně daně a chudoba. Dalšími návštěvníky byli dva žoldáci. Vlastně žoldáci, to je pro ně zcela jistě ještě lichotivé pojmenování. Dva obyčejní lapkové. O dost přesnější. Hádali se o nějakou šlapku. Muž se pousmál. Nikde nikdo nebezpečný.

Do hospůdky vstoupili dva chlápci. Levý a Pravý. Na první pohled ničím nezajímavý, ale zkušenější člověk by podle chůze a celkového pohybu poznal, že jsou zoceleni bojem. Beze slova zamířili nahoru do pokoje.

Muž přistoupil k hostinskému. "Pamatuješ si, co máš dělat ? Jestli to zvoráš, moc si u nás nevyděláš. Naopak... Mohl by jsi prodělat." Muž se krutě usmál na hostinského. Hostinský odpověděl klidným hlasem, už se s Mužem znal a čas od času pro něj pracoval. "Samozřejmě pane. Nahoru do pokoje, číslo 3. Elfice, ještě mladá a pěkná. I na svojí poddružnou rasu malej trpajzlík s modrejma vočima a hnědejma vousama. Potom napůl člověk a napůl elfka, mrňavá blondýna to je. A nakonec vědmák. Ten se pozná. Žlutý voči a drsnej kukuč na zádech má jeden meč. Všechny je poslat do trojky." Muž si povzdechl. "Tři ty idiote ! Nosí tři debilní meče ! Jestli mi tam pošleš jinýho vědmáka, budou padat hlavy !" Teď už hostinský vypadal, že malinko strach dostal. "Pardon pane, tři meče, budu si to pamatovat." "No proto." Muž se otočil, ale ještě hodil po hostinském měšec. Hostinský začal uctivě děkovat. "Tohle si nech od cesty, hlavně splň svůj úkol !" Věděl že to hostinský zvládne bez problémů, i když to byl idiot. Ze spolupráce s Nilfgaardem mu plynuli solidní příjmy.

Muž vyběhl schody, vstoupil do pokoje číslo 3 a zavřel dveře. Uvnitř už čekal Levý s Pravým. "Až sem dojdou, otevřete jim cestu nahoru." Oba muži kývli hlavou. No jo, dvojčata. Muž zatáhl za páčku a vlezl na půdu. Začal rozmisťovat ochranné prostředky proti odposlouchávání. Když skončil, posadil se na postel a vyčkával na ony čtyři osoby.

[Aerima Willtommen]

Aerima se objevila v hostinci mezi prvními. Zvědavost jí sice obvykle byla známá, ale nemohla říci, že chtěla být ohledně toho chlápka zvědavá. Ona měla jednoduché přemýšlení - peníze jsou potřeba a jako žoldák jižanů jich nedostávala dost. Alespoň ne dost na to, aby si mohla pořídit nějaké hezké šaty. Sice neměla kam by je nosila, ale matně si pamatovala, že když byla malá a běhala po hradu jako splašená, měla krásné princeznovské šatečky. Chybělo jí to, její dětství i matka, ale byla dítětem špatné krve, nebylo jí souzeno zůstat v přepychu. Bojovat po boku svých bratrů na bojišti pro ni bylo však neodmyslitelné a dohromady to určitě skloubit také nešlo, proto bylo na jednu stranu šťastná, že se v budoucnu ocitla právě tady. Pravděpodobně by si ty šaty stejně oblékala sem tam pro své potěšení, nepřišla si dost krásná aby mohla vystupovat jako pravá dáma. Byla z tohoto setkání na vážkách, byla pořád dosti mladé a nevykoulené aby něco takového přijala.
Vešla do hostince.. "Nikde" a nesměle popošla pár kroků přede dveře. Vlasy učesané, obličej čistý, trochu jí přišlo, že sem nezapadá, ale takový pocit nesla jako břímě skoro celý život. Takže sebrala všechnu odvahu, kterou měla a popošla ještě dál. Obhlížejíc okolí. Nedostávalo se jí vždy hezkých pohledů, ale co měla nejméně ráda, byly některé z těch chtivých očí těch mužských. Už se jí párkrát stalo, že musela ukázat, že není bezbranná ženština. Od toho nosila při sobě vždy dvě dýky, její ostré zoubky, kterými by byla schopná uříznout jim chloubu, kdyby zašli moc daleko. Přeci jen byla v armádě a vždycky se tam našel někdo dosti hloupý na to, aby to zkusil. Možná i kvůli tomu byla až příliš ostražitá co se mužů týče.

[Silas]

Novigrad byl možná pořád neutrální, ale to se mohlo změnit. Navíc... Silas měl dlouho podezření, že po něm jdou tajní Redanie i Nilfgaardu. Což se ukázalo jako nesmysl... Redanie nejspíše považovala kralovrahy za mrtvé a Nilfgaard... netrvalo dlouho a nakonec se stejně sám upsal prací pro Císařství. A že by teď dostal daší z práciček? Při nejhorším se probije ven a zmizí z Redanie... vrátí se do Wyzimy a potom hurá třeba do Kaedwenu na záškodnictví. No a když je to vážně práce pro naši matičku domovinu? Peníze.... svatá novigradská koruna, která se dá směnit za hmotné věci či služby.

Zaklínač si udělal malou procházu Novigradem, než se vydal do Nikde. Zaplivanější hospoda v Novigradu nebyla, možná to bylo i dobře... Silas viděl i horší podniky a neměl potřebu do takových míst zavítat. Novigrad bylo to lepší na Severu. Civilizované město... a zároveň to zaklínači vadilo.... moc lidí kolem. Ale někdo je nespokojen tak jako tak. Moc lidí... málo lidí, žádná civilizace, barbaři... moc civilizovaní.

Koně naštěstí nechal v lepší části a sem se rozhodl dojít. Dlouhé meče ze zad měl zabalené do pláště a nesl si je v ruce. Ony zaklínačská očka budí pozornost, ale když máte na zádech meče, býváte jasní. A to jak v lepší, tak i horší společnosti. A navíc... pokud jde o tajnější akci, nebude tady strašit, jako zaklínač. Takhle bude nenápadnější. Jen s jedním mečem u pasu a něčím zabaleným do pláště... ono, každý kdo má pár pohromadě si domyslí, že podle tvaru to jsou meče, ale těch tady v Nikde nebylo tolik.
Teď jen zjistit s kým se tady vlastně má setkat... nebo jestli ho někdo odcyhtí... třeba Redanská tajná služba a zítra ráno bude viset na bráně, kvůli tomu že je Nilfgaarďan, zaklínač, špeh, vrah... spousta věcí.
Přešel po podniku a opatrně obešel tu malou elfku, kterou by zrovna v podniku, jako je tento nečekal. A nakonec to přece byla známá tvář. Tváře si Silas pamatoval... se jmény to bylo horší.
"Tak kampak tě ta tvá špičatá ušiska a ostrý jazýček zavedly teď?"
Silas si pořád pamatoval, jak se naposled červenala a rozhodl se ji pozlobit i teď.

[Irviel]

Irviel rozhodně v této hospůdce nebyla poprvé. Nacházela se tu koneckonců přesně taková individua, se kterými bylo občas zábavné si zahrát kostky. Elfka byla v dobré náladě, doufajíc, že tahle prácička jí přivede o krok blíže ke Scoia´tael. Přišla tedy "v plné zbroji", jestli se to tak dá nazvat - zkrátka ve svém lesním koženém obleku, s lukem i loveckým nožem na svých místech. Nutno říct, že mívala potíže se takhle potloukat po Novigradu, ale také už za tu dobu, co tu žila znala zkratky a uličky, kam nechodilo tolik strážných. Přemýšlela, jestli si například nevezme něco, co by ji maskovalo, ale pak si uvědomila, že by tím vzbudila ještě více rozruchu.

Elfka sebevědomě vkráčela dovnitř a vydala se rovnou k hostinskému. "Dej mi šnyt," řekla středně hlasitě a položila na pult 10 novigradských korun. Zatímco hostinský se ráčil vykonat svou práci, Irviel se z této taktické pozice rozhlédla. Nic zvláštního, snad kromě nejistě vypadající..asi elfky a někoho dalšího, koho dozajista už poznala (a zatím se ještě ani neví nakolik), a jehož přítomnost zde ji úplně nepřekvapovala. Irviel sáhla po svém napůl pivu - napůl pěně a poměrně rychle ho do sebe hodila. Na kuráž. A čekala, co bude dál.

[Fichtl]

Pak do hostince vstoupil malý trpaslík práskl za sebou dveřmi. Došel k hostinskému a dal si něco levného, aby zahnal žízeňů kterou po příchodu do ,,Nikde" neměl to tu rád, ale chtěl a potřeboval peníze. ,,Peněz není nikdy dost" řekl si a posadil se ke stolu, který mu připadal nejméně špinavý a poškozený. Posadil se k němu a začal pít...

[Victarion]

Hostinský se rozhlédl, zdálo se, že konečně přišli. Elfce donesl šnyt a malému trpaslíkovi pivo. Poté zaraženě sledoval blonďatou elfku a zaklínače... Jistě, byl to zaklínač, ale měl jen jeden meč. Pán říkal, že bude mít tři... Hloupý hostinský byl na vážkách. Co když to je jiný zaklínač ? Ale na druhou stranu, byl u té plavovlasé elfky. Pak mu to došlo ! Jeho pán si naň přichystal zkoušku ! No jistě, byla to lest. Zaklínač měl jen jeden meč, aby ho zmátl. Nadšením, které proměnilo z odhaleného pokusu o rozhození hloupého hostinského, rozlil dvě piva, která stáčel zaklínači a elfce. Donesl piva a ještě jednou si vědmáka prohlédl. Nemohl o tom být pochyb, byl to on. Nadšený hostinský přitančil k černovlasé elfce. ”Prosím, až dopijete, jděte po schodech nahoru, do pokoje číslo tři.” Vrátil jí oněch deset korun. ”To je v ceně, pán to zaplatil.” Hostinský odešel k trpaslíkovi. I jemu vrátil peníze a dodal mu instrukce. Poslední zbyl zaklínač a plavovlasá elfka. ”Budete-li tak laskavý, následuje mne. Platit nemusíte, vše je v ceně.” Neodpustil si hostinský poznámku. Vydal se po schodech, očekával, že všichni půjdou za ním a ani se neohlédl. Před trojkou zaťukal. Uvnitř už byli Levý a Pravý, střežili cestu do podkroví domu. Cesta byla otevřená. Bylo jasné, že není co dodávat.

[Aerima Willtommen]

Aeri krapet pozdvihla obočí. Nečekala od hostinského v takovém pajzlu chování jako je tohle. Když nad tím trochu zapřemýšlela, došla k tomu, že to je zejména ve snaze zachovat si krční tepnu celou, protože skupinka, která se vyvrbila kolem? Minimálně od toho zaklínače se člověk chtěl držet dál, však už kolikrát slýchávala tak hrozné věci, které ti zmutovaní lidé provedli. S něčím takovým člověk asi nechtěl jít do křížku.
Přistihla se, jak se na toho člověka kouká a zkoumá jakékoli známky, které by pro ni mohly být osudové. Nu, došla k tomu, že nejspíš celá jeho aura evokovala to že ji chce zavraždit a tak raději opatrně spustila zrak a spočala očima opět na hostinském.
Jeho instrukce dodržela, šla tedy do druhého patra budovy přímo za hostinským, své dýky po ruce, oblečená do jakýchkoli možných neduhů, které ji mohly provázet. Kdo ví? Když člověk vypíše takovou sumu, nemohlo to být nic přívětivého. Což usoudila když se koukla na dva chlápky střežící dveře. Vedle nich působila ještě menší, než skutečně byla a bylo jí jasné, že musí vypadat na nejvýšk popukání. Jen si odfrkla, zamračila se a vešla dále nehledíc na ostatní, jejichž pohledy netoužila vidět.

[Silas]

Silas si prohlédl pivo, které mu bylo doručeno. I přes to, že před tím nějaká vlil, tohle natočil dobře. Pohlédl po ostatních, kterým to donesl a začal s nimi mluvit. Trpaslík... s těmi se vyjít dá... to by šlo. Potom samozřejmě elfka, kterou si vybavoval.... z Lednáčka? Tam tenkrát byla parta všemožných původů... podivná situace. A nakonec další elfka. Z těch oslav to byla ta světlá část, tolik se pilo, takže mu většina večera splynula do několika vteřin, ale nemohl popřít, že to nebyl zajímavý večer... Další divná skvadra, co se tady složila.

"Fajn." Zamručel Silas a vklopil do sebe pivo, načež se oklepal. Kdykoli zaklínač nemusel platit, buďto kradl, nebo udělal něco úžasného. Spíš to první, ale Silas se dvakrát nemusel ptát. Buďto ho nahoře zamordují, nebo si holt Nilfgaard hýčká svoje lidi. Nebo obojí, každopádně darovanému koni... pivu na pěnu nehleď.
Elfka od Ledňáčka vyrazila za hostinským a Silas mohl mít jen smutné oči, když dopil a neměl u koho si objednat další, když už je to v ceně, bylo škoda si dát jen jedno. Nezajímalo ho, co se bude dít, jedno či dvě piva s ním tolik nezamávají.

Udělal několik kroků k pultu, aby tam položil prázdný korbel a koukl po elfce, která do sebe zrovna lila svoje pivo. Naštěstí nebylo tak dávno, co se potkali, tak si stále ještě pamatoval, její jméno.... "Ceádmil minne." Nilfgaardština a Starší řeč bylo skoro to samé... až na pár rozdílů. Problém byl, že Silas musel déle přemýšlet, než dal dohromady, co chtěl říct, pokud nešlo o taková základní slova, jako "ahoj lásko"... Ne, že by k ní něco cítil, nebo vlastně vůbec k někomu. Jen měl náladu, kdy potřeboval zlobit všechny kolem. Navíc jej zajímalo, kolik si toho ona pamatuje, vzhledem k tomu že on sám necítil potřebu si vzpomínat.
Poté se vydal za hostinským, nebylo proč to zdržovat... vyslechnout si úkol, splnit a zase zmizet někam do divočiny.

[Irviel]

Šnycht Irviel příjemně zvlažil hrdlo. Když jí hostinský vrátil její koruny, nedokázala se nepousmát. Tohle se jí vážně často nestává, ale.. vypadalo to jako dobré znamení. A nebo se jen elfka snažila za každou cen najít nějaké dobré znamení na celé téhle "zakázce", protože zkrátka toužila po kontaktu se Scoia´tael. Když se k ní vydal zaklínač, kterého znala a oslovil ji, přejel jí mráz po zádech. Ano, vzpomínala si, že spolu strávili den a večer, ale tohle oslovení bylo... možná až příliš? Nebo na to nebyla jednoduše zvyklá? "Hael," utrousila a snažila se zakrýt, že ji rozhodil. Nasadila neutrální, soustředěný výraz. "Náhoda?" okomentovala jejich opětovné setkání, neboť byla příjemně překvapená, že zrovna tenhle muž se namočil do "její" agendy. Ačkoliv se o tom napřímo nikdy nebavili, myslela si od prvního okamžiku, že to není seveřan.

Pak ale už následovala hostinského do druhého patra. V žilách pociťovala adrenalin - co je asi čeká za úkol? Bylo jisté, že všechno muselo být diskrétní, ale to nijak nekrotilo její zvědavost. Okem postřehla, že i druhá elfka se vydala jejich směrem. Byla to elfka, nebo půlelfka? Na tom nezáleželo, dokud měla jasno ve svém postoji k věci. A nakonec se přidal i trpaslík. Vypadalo to na celkem dobrou společnost.