Rasa: Půlelf
Povolání: Kněz
Věk a/nebo datum narození: 16 let
Vzhled: Na první pohled vidíte prostě podivného elfího spratka, jehož vlasy mají strašně divně světlou barvu. Ten druhý vám řekne snad jen to, že na tom obličeji je několik pih a znamínek, které posévají tvář i celé jeho tělo jako chabá náhražka hvězdné oblohy. Na Kayových očích není nic zvláštního, prostě tmavá hnědá, která není ještě dost tmavá, aby to bylo nepřirozené a snad i krásné, ale ani dost světlá na to, aby měly sklon k zaklínačské nepřirozené žluti. Jeho kůže stále ještě není úplně bílá, jako stěna a kupodivu se dokáže i trochu opálit aniž by zčervenala jako to bývá u zrzků a blonďáků, je proto jasné, že tento rys, společně s barvou očí, získal od svého otce. Jeho světlé, šedobílé vlasy dostal do vínku naopak od svojí matky a popravdě by se té barvy strašně rád zbavil. Kay zatím není tak vysoký, takže ho nejspíš některé dívky jeho věku převyšují, každopádně je však hubený, atleticky stavěný díky svému božsky rychlému metabolismu s jehož pomocí vůbec netloustne. Pravda, ne že by toho moc snědl, ale kdyby náhodou! Jeho uši jsou klasicky elfsky špičaté a i na nich můžeme najít nějaké to znamínko.
Inu, nyní přejděme k té extravagantnější části, kterou je to, jak každý den chodí mezi lidi. Protože je Kay poctivý učenec Lebedova náboženství, musí všem evokovat pocit štěstí, ne? Někdo by třeba vysílal nějakou tu dávku sexapealu, ale to Kaye zatím nenapadlo, protože je ještě dost malý. Ona by z něj nějaká ta přitažlivost možná vyzařovala, kdyby se každý den nepatlal, jako by byl nějaký pošahaný provozovatel rituálů. Ehm, tedy ne že by nerituáloval. Inu, jeho obvyklou čepicí je lebka nějakého monstra, kterou vyčendžoval někde na černém trhu s rituálním nářadíčkem. Do ní zakomponoval dva klacíky a na ně pověsil ptačí pírka. Tedy, ne že by to nebylo kreativní, ale štěstí to asi úplně nevysílá. Každopádně on si připadá jako riruální pán, takže si to nenechá jen tak vymluvit. A vůbec, kdo by chtěl po Novigradu chodit jako elf, když může chodit jako skoro smrtka? No? Eh, odpověď je nejspíš, že každý normální člověk, ale on se Kay narodil jedné elfské děvce z Passiflory, takže nemůžete úplně čekat, že bude jako každé normální dítě.
Update.
Čekali jste, že ho snad svět poučil? Ha, to jste čekali tedy pořádně špatně, stále rozdává štěstí kudy jde a po ruce má vždycky medová cukrlátka a úsměvy. Možná, že už se tak často rituálně nepatle líčidly, nicméně pořád je to dosti nemorální dítě. Tedy, vlastně už skoro ne-dítě, vzhledem k tomu, že už mu na ručičkách času ukazují, že by měl mít dobrých šestnáct let. Nemá však ono rozdávání štěstí ani o krapet jednodušší. Ono totiž nosit s sebou po Oxenfurtu jedovatého hada a roznášet štěstí bývá trošku komplikovanější skloubit dohromady, občas. Občas se ukáže, že je vlastně Hubert celkem přívětivý, on totiž má rád lidi, když se ho tolik nebojí, vypadají totiž rozhodně mnohem přívětivěji. Když se ho bojí, většinou na ně divně kouká a zůstává ovinut kolem krku Kayleemu, jako by se jich bál.
Povaha: Hmm, máme se zamýšlet nad povahou jo? Ještě nemůžu říct, jestli je to těžké nebo ne, oni náctiletí kluci bývaj takoví… jednodušší, víme? Každopádně pokud Kay něco pobral, tak to bylo Lebedovo učení, které tkvělo hlavně v rozdávání lidského štěstí. No, nedá se říct, že to, jak on vyznává lebedu je přesně podle konvencí onoho náboženství, protože jasně, základy pobral a potom to bral spíše podle svého. Udělal z toho něco jako růžové měkkoučké jednorožčí náboženství, takže v tom moc serioznosti asi nenajdete. Ale tak, vyznává to, ne? Ještě, když se řídí patnáctistránkovou příručkou z Oxenfurtské univerzity, to je přece úplně nejhlavnější spis. Takže si můžeme říct, že Kaye inspirovali Oxenfurtští studenti k tomu, aby vyznával opravdu zajímavou interpretaci Proroka Lebedy.
Vlastně bychom měli povídat taky o jiných věcech, než o jeho náboženském vyznání, takže se pozastavíme u jeho povahových vlastností. Kay pobral základní větu učení a to je přesně “buďte na sebe hodný, ale nenechte si srát na hlavu” a tak spolešně s ostatními moudry tohoto požehnaného vědění se z Kayleighta stal převelice milý člověk. Kayleight by byl nejspíš snem každé matky, protože by to byl přesně ten syn, který by nikdy nezapomněl na její narozeniny, nebo na den matek. Kayleight je nesmírně uvědomělý, ale to ví jen málokdo, protože rád překrucuje tvrzení tak, že každého udolá dobrotou. Přátele si dělá poměrně snadno, ale stává se mu také to, že neodhadne, zda nejsou falešní. Pokud to není úplně zřejmé, pravděpodobně zdolá dobrotou každého koho potká od bručounských zaklínačů po odtažité čarodějky. Nijak si mezi lidmi nevybírá, ale lidé někdy kvůli tomu jak vypadá odstupují pár kroků dále. A to může házet úsměvy okolo sebevíc. Obvykle má v rukávu plno Lebedových mouder a nebojí se je použít!
Víra: Jakási interpretace učení Proroka Lebedy
Schopnosti a dovednosti:
Víra: 4
Zvířata – péče a trénink: 2
Umění (body painting) : 1
Inteligence: 1
Rodina:
Kayovou jedinou rodinou jest lehká holka z Passiflory. Otce zatím nepotkal, protože kdo by se o takového vejrostka hlásil, co? No, dá se však rozhodně určit, že jeho otec byl tmavooký snědší člověk, protože minimálně jeho oči a možnost se alespoň trochu opálit zdědil po něm.
Rowena
Jako mladá nerozvážná elfka našla Rowena jedinou slušnou práci v Passifloře, což byl náhodou docela dobrý podnik a vydělávalo se tam jedna báseň. Teda až na to, že vlastně ani neví, kdo je Kayův otec, protože těch několik večerů za sebou bylo opravdu veselých a .. ehm, drahých. Ještě nějakou dobu poté, co se dozvěděla o tom, že čeká Kaye, Rowena dělala svou práci, aby si toho dost vydělala a mohla tak dítě poslat do nějakého chrámu a vyvarovat se tak nepříjemnému životu, který by mohl dítě potkat. Rowena se nyní těší z nesmírně milého, extravagantního přírůstku do její ne příliš početné rodiny. Občasné návštěvy klučíka jí vždycky potěší.
Hubert
Hubert je skoro jako jeho bratr, je ovšem o poznání.. ehm.. delší, pokud víme. Ale o velikost se ti dva rozhodně nepřetahují. Kayleight má bobečka Huberta moc rád a i když pořádně neví, kolik tomu hadovi je, rozhodně by se ho v životě nezbavil. Mimo vkusný doplněk šatníku mu totiž Hubert moc rád pomáhá obšťastňovat lidi. Je to taková skvělá symbióza mezi hadem a náctiletým knězem. Předtím se hubert jmenoval Hasaša, ale to bylo strašně hrozné jméno, takže se dohodli, že mu v hadí matrice změní jméno a bude se jmenovat Hubert. To je takové.. mužnější a hezčí jméno.
Historie: Kayova historie je .. asi krapet prapodivná. Ale co by se sakra od kluka jako je on dalo čekat, že? Narodil je již v Novigradu a téměř ihned po odkojení byl vyslán do Koviru, aby se tam o něj Lebedovci postarali. A Lebedovci se opravdu starali, byli to fakt pašáci, to vám řeknu! Teda hlavně když trochu povyrostl a začal chápat a učit se náboženství, tak ho všemu moc hezky naučili. A když povídáme všemu, tak myslíme všechno. Ony byly totiž věkové preference některých kněžek celkem nízké, takže stačilo takových deset jedenáct let a už mohl rozdávat štěstí podobně jako jeho maminka. No, to je přece skvělý, ne? Už vidím jak si říkáte něco jako “Panebože, ta holka co tohle psala je strašně šílená.” Jo. Jsem. Ale tohle je středověk, buďme rádi, že ho neobskočili kněží. Teda snad, když Kay spal, nějak jsem nedávala pozor, takže kdo ví, co se dělo.
Kay však nebyl nijak rozhořčený, protože hej, jeho mamka takhle rozdávala štěstí pořád. A pokud je Lebedovo náboženství předně o štěstí, tak se s tim proště smíří ne? Tohle je přece taky štěstí a ty kněžky taky nebyly úplně ochechule. Kay z toho proto nejspíš nezískal žádné psychické nemoci a byl poměrně poslušný, prostě zlatíčko svých nadřízených. Jestli se takhle získává víra, tak jí má nejspíš předně proto na čtyřce, heh. Každopádně, etapa v chrámu skončila zhruba když mu bylo dvanáct, poté se rozhodl jít rozdávat štěstí zpět za svojí mámou do Novigradu. Mamka byla samozřejmě strašně šťastná, že se za ní vrátil a mohla ho uobjímat k smrti. Sem tam chodíval Kay přednášet na univerzitu, protože byl jeho učitelkami a učiteli považovaný za zázračné dítě a proto mohl interpretovat to, co se dozvěděl v Koviru. Samozřejmě nedali dvanáctiletému děcku na starost celou třídu, byl tam vždycky pod křídly některé ze svých učitelek či učitelů. Pokud někdy někdo hodinu s ním zažil, asi se z ní v životě nevzpamatoval. Obsahovaly tuny smíchu, ale i příjemných zajímavostí, které studenti ještě nevěděli. V tomto momentě se už nejspíš nikdo nesetká s tím, že by se na univerzitě ukazoval, protože zůstává převážně v Novigradu a okolí a rozdává štěstí. Teda ne to štěstí, jako jeho máma, ale to druhý, miloučký.
Update.
Uběhly víc jak dva roky od jeho působení v Novigradu, mnoho se toho změnilo, Kayleight velice odporuje náboženství věčného ohně a označuje je za posly zla a špatné nálady a předpověděl, jako správná Lebedova vědma, že tihle budižkničemové a fanatici budou mít na svědomí konec světa. A čím déle v Novigradu byl, tím víc to tak začalo vypadat, proto se stáhl spíše do Oxenfurtu a můžete ho opět zahlédnout sem tam přednášet v Oxenfurtu jeho nanejvýš komické přednášky. Obecně je známo, že studenti mají Kaylího rádi, protože oproti ostatním nudným hodinám jsou ty jeho úlet na měsíc.
Kayleight si také našel nového mazlíčka, jeden Ofírský kupec se totiž mermomocí snažil zbavit velkého hada, který mu ve kšeftech dělal jen samé potíže. Kaylee se ochotně nabídl, že se o zvířátko postará a od té doby spolu žijí v harmonii. Had spí dokonce s ním v posteli, stočený u jeho hlavy do klubíčka, spokojený. Kdo by nebyl v Kayleightově přítomnosti spokojený, co? Kayleight se také trošku vytáhl, je jisté, že jeho hlásek se začal měnit v o poznání mužnější. No jo, zdá se, že puberta klepe na dveře, ale Kayleight si z toho nic nedělá a je jen šťastný, že si zatím nemusí otravně holit vousky. V nynější situaci elfů je krapet ztracený, upřímně ho mrzí, jak někteří nahlížejí na elfy, ale nic si z příkrých pohledů nedělá. Ono mít hada má svoje výhody!
Svého komického obleření se začal postupně vzdávat, ono se mu totiž často nechce a je líný se líčit a celý převlékat. Navíc létat v tomhle v zimě? Božínku, to by mohl Lebedu uprosit o kousek tepla a štěstíčka pro sebe! Když má čas, tak si nalíčí obličej a tím většinou končí a bohatě mu to kolikrát stačí k roznášení štěstíčka.
Speciální inventář:
Mega hustý oblečení.
Mega krutá lebčička na hlavu.
Čuprový líčidla pro každodenní zakrývání beďarů.
Nehorádně báječnej koženej náramek od mamky. Prej patřil nějakýmu šlechtici.
Obří dávka štěstíčka na rozdávání.
Loajalita:
Jeho moc mocnosti nezajímají, ale tak, žije v Oxenfurtu tak asi nějací Oxenfurti, nebo jakej rod tu vládne.
Známé postavy:
Zatím jakože nikoho z vás neznám.
Editace karty:
29.10.2018
Odehrané questy:
Ehhh, zatím jakože nic.
Mega hustý oblečení.
Mega krutá lebčička na hlavu.
Čuprový líčidla pro každodenní zakrývání beďarů.
Nehorádně báječnej koženej náramek od mamky. Prej patřil nějakýmu šlechtici.
Obří dávka štěstíčka na rozdávání.
Loajalita:
Jeho moc mocnosti nezajímají, ale tak, žije v Oxenfurtu tak asi nějací Oxenfurti, nebo jakej rod tu vládne.
Známé postavy:
Zatím jakože nikoho z vás neznám.
Editace karty:
29.10.2018
Odehrané questy:
Ehhh, zatím jakože nic.
