Lítostivé pohledy na slečnu Brieannu neměly valný účinek, vlastně to i docela vypadalo, že něco takového naprosto ignoruje. „Tolik povyku kvůli jednomu koni,“ odfrkla si, když i Cyrri prohlásil, že hledá otcovu klisnu, a zašklebila se. „Kdybych se mu ztratila já, možná by si toho ani nevšiml.“ Zaznělo z jejích úst skoro zlostně, ale pro Cyrriho nebylo žádnou novinkou, že mezi lady Brieannou a baronem nepanují zrovna idylické vztahy.
Kůň byl zkrocen, závod začínal za chvíli, a podkoní se kradmo ohlížel po své paní, když pomáhal Letovi chystat koně na závod. „No jo, pane, ale ten kůň za to nemůže, že je lady taková.“ Vztáhl jeho slova spíš na lady než na koně. „Kdyby to s ním uměla, nevyváděl by, ale ne, ona si nedala říct. Mohla mít jakéhokoliv jiného, kliďase, co by možná sice závod nevyhrál, ale taky by se alespoň nechal v klidu osedlat, aby se na něm ten závod dal vůbec jet.“ Mumlal si pod vousy, zatímco upevňoval třmeny a kontroloval, zda sedlo sedí a neklouže koni po hřbetě. Byl rád, že ho nemusí držet on, protože s ním se hřebec takhle klidně nechoval, asi že se ho doopravdy bál. „Jenže to by nebyla naše lady. Když umí zkrotit koně její sestra, ona to přece zvládne taky.“ Brblal dál, načež na Leta kývl, že je všechno v pořádku a může na start. A na závodní dráze už ho pozorovala lady s Cyrrim na tribunách, a že se bylo na co dívat.
Zatímco Leto byl na trati, lady Brieanna se usadila vedle Cyrriho na tribuně mezi diváky, a usmívala se na strany, když se kolem prohnal její kůň s Letem na svém hřbetě. Obdiv se jí odrážel v obličeji tak jasně, že o něm nemohlo být pochyb. „Takže...“ přitočila se k Cyrrimu, když závodníci zmizeli z dohledu, „jakými talenty, že to oplýváte?“ Broukla zvědavě a usmála se. Když se však hovor stočil znovu ke koním, bylo vidět, že je spíše otrávená. „Moc ne, můj otec vlastní jen jednoho. Stála ho celé jmění.“ Pokrčila rameny a znovu se zadívala na trať, jestli v ohybu zatáčky nespatří svého šampiona. „Kdyby takových koní měl víc, asi by mu tolik nevadilo, kdyby se ztratila,“ usoudila přemýšlivě, ale pak už napjatě vyskočila na nohy, když se ze zatáčky vyřítil první kůň - ten její. „ANO!“ zavýskla nadšeně a zatleskala, oči jí při tom zářily štěstím a přemírou adrenalinu. Když Leto proběhl cílem jako první a své spoluzávodníky nechal daleko za sebou, nemohlo být na tribuně šťastnější dámy. „Možná toho koně někdo vzal k řece, aby jí rozproudil krev před závodem a trochu ji umyl.“ podotkla k Cyrrimu a ukázala směrem, kde tekla řekla. Pak už se davem proplétala k Letovi s širokým úsměvem na rtech, aby ho nadšením objala a políbila na tvář. „Je něco, co neumíte?“ broukla k němu zastřeným hlasem a spokojeně vydechla.
Elaine + Arleight
„Ale no tak, neměl byste ho odsuzovat jen proto, že je jiný než ostatní,“ broukla jakoby nic, když Arleight začal mluvit o Ilrahelovi. Nemusela ho mít přehnaně ráda, ale když zrovna nevyšiloval (a že vyšiloval často), byla s ním i docela zábava. Na jeho účet. „To jste asi jediný, kdo by se jí rád vyhnul. Někdy si říkám, že jsem vedle ní naprosto neviditelná. Všichni obletují jen ji...“ poznamenala i ona něco ke své sestře, aniž by to vypadalo, že by jí to vadilo, nebo že by se na Arleighta zlobila za jeho slova. „Nicméně, jak říká Elaine, radši bych před ní pomlčela o tom, že je rašple.“ Šeptla k němu pobaveně. Navzdory tomu, jak závažná byla situace kolem koně, Agneis nevypadala, že by potřebovala vyšilovat podobně jako Ilrahel nebo jako by snad vyšiloval její otec, což nikdo z přítomných nechtěl zažít.
Když bylo vše uvázáno a na svém místě, poděkovala Arleightovi za pomoc a rozcuchala Tomovi vlasy, načež ho poslala, aby zkontroloval Ilrahela a aby se vydal pátrat na vlastní pěst, protože jich bylo ve skupince už dost. A větší množství by jen znamenalo, že by mohli znehodnotit možné stopy, které se na místě nacházely. Jacqueline byla možná zázračná kobylka, ale létat ani levitovat neuměla, pokud se tedy nepropadla do země, muselo po ní něco zbýt. A v Ilrahelově pokoji to určitě nebylo, ačkoliv ona poznámka rozeskotačila jiskřičky v Agneisiných očích, když se na mladíka s páskou přes oko zadívala. „Nemám to tam ráda, je to tam moc růžové. A je tam moc peří,“ odtušila na návrh pokoje a raději odkývala ty stáje, do kterých se ihned vydali. „Utažené je to dost, drahý pane,“ ujistila ještě Arleighta a mrkla na něj, nicméně pak už nasadila vážný výraz.
Když dorazili ke stájím, Ilrahel se k ní hned vrhl s prosebným výrazem v očích, aby to neříkala otci, protože by ho dozajista vyhodil a zbičoval a nebo naopak a možná to ještě zopakoval, a jeho alabastrová hladká pleť by tak utrpěla nenávratnou škodu, což by byla škoda. Agneis vypadala, že elfa ignoruje, že ji víc zajímají stáje a stání, kde kobyla obvykle vyčkávala své šance na výhru. Když se sehla k zemi, aby se probrala slámou a zeminou, potichu zaklela s Freyiným jménem na rtech, a pak se postavila, zamračená a celkově nespokojená. „Je tu hodně stop, těžko říct, které patří komu,“ ušklíbla se a tázavě se zadívala na oba přítomné, jestli náhodou někdo z nich neví, jak se se situací vypořádat. „Možná, když se trochu porozhlédneme okolo, že na něco narazíme...“ navrhla nakonec a vyšla před stáje, stále bez potřeby nějak reagovat na vlezlého elfa, co se za ní plazil na kolenou, aby mu odpustila a otci nic neříkala. Agneis místo toho poodešla dál, klekla znovu k zemi, jakoby v prachu hledala stopy a cosi si tiše mumlala.
Mimo herně:
Hody za Agneis :|
Reginald hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
4, 3, 2
4, 3, 2
Reginald hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6
6
Reginald hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
3, 6, 2
3, 6, 2
Vy si házíte na všímavost (i pokud ji nemáte ve schopnostech) a máte díky požehnání +1 kostku navíc (ale nemusíte ji využít na všímavost).
