QUEST: Hořký polibek - ND

[Silas]

Peter postával opodál, aby tě nechal pracovat. Když jsi se optal na krev, zakroutil hlavou. "Něco se vsáklo, ale moc toho tady nebylo."
Když jsi prohlédl zeď, musel jsi uzřít opravdu vysoko, aby jsi v místech, kdy stěna přecházela ve střechu viděl dva dlouhé škrábance.
Krev na stěně vypadala, jakoby dopadl velký cákanec z jedné strany a poté vystříkla zespodu. Na zemi byla spousta škrábanců, dlaždice, které tady zůstávaly byly jimy pokryté, velké, malé, mladší i starší... několik novějších které bys přisoudil stejnému vzoru jako na hřbitově a na střeše.

Strážný přišel blíže a začal ukazovat prstem. "Ležel zhruba takhle, jak dlouhej tak širokej."
Celkově to vypadalo, jako kdyby ubožáka příšera jednou ranou srazila k zemi a poté rozsekala na zemi. Samozřejmě v určitém bodě vyjmula i orgány, ale kdo ví jak se to vlastně stalo.

[Fírean]

„Hm, hm,“ zabručel si zaklínač zamyšleně pod vousy, jakmile se dozvěděl, že o moc více krve tu skutečně nebylo. Že by měl přeci jen co do činění s nižším upírem? Ti konec konců měli dost velkou sílu a zuby ani drápy rozhodně nepostrádali. Ale mohl se mýlit – nechtěl dělat žádné ukvapené závěry, obzvlášť když mu zbývalo ještě prohlédnout ostatní místa, kde došlo k vraždě.
Škrábanců tu bylo opravdu dost a Fírean se musel hodně natahovat, aby si všiml těch, co byly opravdu vysoko, ale nakonec si jich všiml a ušklíbl se – znamenalo to tedy, že tahle příšerka opravdu ráda útočí ze zálohy, ideálně odněkud z výšky. A mezi všemi těmi škrábanci všude kolem zahlédl i takové, které vypadaly jako ty, co viděl před chvílí na hřbitově. Vraždilo tu tedy to samé, co tam.
„To jsem si myslel,“ pokýval zaklínač souhlasně hlavou, jakmile mu strážný naznačil, jak oběť ležela. „Ta příšera moc ráda útočí shora na nic netušící oběti,“ vysvětlil a ukázal na škrábance, které objevil prakticky až u střechy budovy, ovšem těžko říct, jestli je necvičenýma očima Peter vůbec mohl vidět. Ale byly tam.
„Další zastávkou budiž sad,“ zahlásil vědmák poté, co usoudil, že už viděl vše, co potřeboval. Měl v plánu dojít nejprve do sadu, pak prohlédnout zbytek míst v centru, a zakončit svou pátrací procházku u kláštera. A pokud strážný nijak výrazně neprotestoval (což by mu stejně k ničemu nebylo), Fírean vykročil o dům dál.
K sadu kráčel už spíš podle mapy, než podle rad Petera, ale nezapomínal se porozhlížet kolem pro případ, že by mu do oka padlo něco zajímavého, neobvyklého i cestou.

Mimo herně:
Smysly 2

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

[Silas]

Peter kýval a pozoroval, co jsi našel. Ale moc jsi toho z jeho výrazu neodhadl. Rozhodl jsi se navštívit sad a Peter vyrazil za tebou.
Abyste mohli překročit řeku, vyrazili jste zpět na náměstí, přes most a chvíli se motat poměrně rovnými uličkami. Vzdušnou čarou si byla místa poměrně blízko, ale tím, že jste museli pochodovat městskými ulicemi vám chvíli zabralo.

Prošli jste branou a Peter se ujal vedení a zavedl tě do jednoho z rohů sadu za mohutný strom, v jehož korunách by se dalo oběsit celé osazenstvo hospody dvakrát.
"No... Tak nějak tady urpostřed toho ležela." Poznamenal Peter a opět odstoupil, aby jsi mohl pracovat.
Hned jsi viděl, jak byla částečně zemina ještě zbarvená krví, ale kolik jí tady bylo těžko říct, za tu dobu se už vsákla. Co jsi ale viděl byly otisky v zemině, nohy... ruce. Rozhodně se tu něco válelo na zemi a buďto to bojovalo o život, nebo se zmítalo, jako kůň, co chce shodit svého jezdce. Našel jsi zde otisky, které by seděly na elfku a poté dobrý otisk dlaně... o dost větší, zhruba jako tvoje vlastní. Dále šlo vidět, že je zde kolem vytrhaná tráva na několika místech.
Na stromě jsi viděl škrábance, jakoby do něj někdo zaryl prsty a seškrábl kůru... těžko říct, jak velká ruka, či drápy, neboť to příliš hluboké nebylo. Výše jsi nic neviděl, ani na zdi, která sad obháněla.

[Fírean]

Čas ubíhal a zaklínač toho zatím moc nevěděl, avšak prozatím se tím nestresoval - dostal na dopadení příšery přece celé dva dny, což znamenalo, že má času ještě poměrně dost. Přesto se ale při pochodu od místa k místu zbytečně nezdržoval, takže nakonec dorazili do sadu.
Fírean zaklonil hlavu, aby uznalým pohledem zhodnotil ten urostlý strom, z nějž by byl na prášky zřejmě každý druhý druid, ale pak začal vnímat Petera a jeho stručné vysvětlení situace. „Díky,“ zamručel k němu, načež se prakticky hned sehnul k zemi, která byla očividně nasáklá krví a podupaná. Po chvilce pozorování seznal, že většinu z těch stop zřejmě způsobila elfka bojující o život, avšak kromě nich si všiml i otisku dlaně, který, soudě podle velikosti, vypadal spíš na dlaň mužskou. A to byl háček - příšery přece nemají mužské dlaně, hm? Leda že by se jednalo o něco humanoidního, třeba vlkodlaka, nebo vyššího upíra, jenž na sebe vzal lidskou podobu. Úplně vyloučené nebylo ani jedno z toho. Fírean pečlivě prohlédl každý otisk, i tu vytrhanou trávu, a pak se zvedl, aby znovu prohlédl strom, tentokrát pečlivěji. Byly na něm škrábance, jak očekával, avšak nebyly nikterak hluboké, spíš jenom takové seškrábnutí kůry. Tohle už tak jednoznačná stopa nebyla, a tak se zaklínač nespokojeně zašklebil. Bylo by pochopitelně jednodušší, kdyby měl víc vodítek, ale žádná práce nebyla tak jednoduchá.
„Radnice, pak banka,“ oznámil Peterovi stručně, když usoudil, že je čas opustit sad, protože už tu víc věcí nevyzkoumá. „Jsou blízko sebe, pokud se nepletu,“ zamumlal a vyrazil, aniž by čekal na nějaký komentář. Na závěr si nechával klášter a doufal, že až dojdou tam, bude o něco chytřejší.

Mimo herně:
Smysly 2

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

[Silas]

"Ano jsou přes náměstí." Oznámil Peter a vyrazil s tebou.
Šli jste podél řeky a prošli přes most. Peter se rozhlížel kolem a něco si mumlal, něco co ani zaklínačeský sluch nebyl úplně schopen zaslechnout.
"U radnice se nic nestalo. Nejbliže byl Henryk u banky a i to je docela daleko." Zamručel po chvilce a zdálo se, že si mumlá něco o radním a idiotovi. Tolik k úctě o mrtvých.

U banky ti Peter řekl, ať počkáš a zmizel za rohem. Banka před sebou měla stříšku, dost pevnou aby na ní mohl rajtovat býk... možná. Takhle zespodu to tak vypadalo. Po několika okamžicích se vrátil s žebříkem a postavil jej ke stříšce.
Po vašem dopravení nahoru ti ukázal na škrábance co tady byly. Téměř stejné, jako ty předchozí, nic neobvyklého.
"Abych řekl pravdu, nebyl jsem tady, ale střeva roztahal všude, tělo a hlava ležely tak nějak... normálně." Okomentoval a ustoupil.
Zaschlé krve moc nebylo od deště, ale šlo poznat zhruba, jak tělo leželo, kolik krve tady bylo, ale nešlo úplně poznat. Při pohledu na okolní zdi šly vidět škrábance na dvou místech několik metrů od sebe, jakoby se netvor jen jednou odrazil a téměř u vrcholku budovy. Rozhodně se na stříšku radní nedostal sám.
Ze stříšky byl slušný výhled, ale že by netvor zaútočil z nějaké budovy, to se úplně říct nedalo, odnikud kam oko tvé dohlédlo jsi neviděl podobné škrábance.

[Fírean]

Fírean spražil strážného zkoumavým pohledem, protože se mu zazdálo, že si snad něco mumlá, ale rozhodně neměl šanci rozeznat co. Možná s ním měl nějaký problém, možná ho prostě nebavilo trmácet se s ním přes město jako jeho stín... A vědmáka to ve výsledku vlastně ani moc nezajímalo – ať si mumlá, co chce. „Fajn, v tom případě je banka naší předposlední zastávkou,“ pokrčil rameny, naposledy se podíval do mapy a vyrazil.
Když došli k bance, Peter na chvíli zmizel a vrátil se s žebříkem. Fírean mezitím postával a rozhlížel se kolem sebe, avšak zdálo se, že to nejzajímavější se nachází na střeše, kam vzápětí vylezli. Opět tu byly škrábance, takové, které dnes zaklínač viděl už několikrát.
Fírean se sklonil ke skvrnám od krve, aby se na ně mohl lépe podívat a udělat si představu o poloze těla, načež se rozhlédl kolem sebe a spatřil poškrábané stěny od toho, jak se netvor dostával na střechu. „Proč ho prostě neroztrhal na zemi?“ zabrblal sám k sobě s úšklebkem na rtech. Monstrum doposud nemělo tendenci tahat si oběť někam mimo dosah, jen teď.
Než zase zamířili na zem, Fírean se ještě jednou rozhlédl kolem sebe, ale další škrábance už neviděl. Znamenalo to tedy, že se obluda nepohybovala po střechách, ale po zemi? Zřejmě. Zaklínač se pokusil zamžourat zhruba tím směrem, kde ležela jednotlivá místa, kde byly nalezeny ostatní oběti, a udělat si nějaký vzorec toho, kde se monstrum pohybovalo a zda to nemá nějaké významnější souvislosti, ale dost možná se snažil zbytečně.
„Inu, je před námi poslední zastávka, Petere,“ oznámil vědmák skoro až rozšafně, když slezli zpátky na ulici, „určitě jste rád, že se mě brzy zbavíte,“ dodal a doufal, že se mu strážný nehodlá držet za zadkem i nadále. Reálně hrozilo, že by ho pak také mohli najít s hlavou odtrženou od těla. Víc už se Fírean nezdržoval a vyrazil ke klášteru, aby se porozhlédl i tam.

Mimo herně:
Smysly

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

[Silas]

Peter tvoje poznámky nekomentoval. Leč mohlo být pravděpoobné, že o tom všem má vlastní obrázek. Nejspíše se rozhodl nenarušovat zaklínačovo profesionální zkoumání věci.
Znovu jste vyrazili po okraji náměstí a vypadalo to, že jdete podobnou cestou zpátky ke hřbitovu, ale nakonec jste zatočili ke klášteru.
"Předposlední." Zamumlal po notné chvíli Peter. "Poslední zastávka bude u hradby, tam zabili tuláka. Pokud tedy pro vás není tak nepodstatný."
To už jste ale byli v dohledu ke klášteru. A zdálo se, že kdokoli jej obýval, byl schovaný uvnitř. "Když se zbavíte té příšery, klidně vás budu nosit celý týden na zádech. Radši ve městě zaklínače, než tohle."
Obešli jste klášter na stranu opačnou stranu, kam nedohlédnete od brány ani přes klášterní zeď. Šlapali jste po malé kamenité cestičce k obloukovému průchodu do malinkaté zahrádky. Akorát na piknik pro čtyři. Na opačné straně byla fontánka a na každé straně lavička. Plácek uprostřed byl travnatý. Místo vypadalo klidně a malebně, nebýt toho, že to tady bylo celé zacákáno krví. Byla samozřejmě už patřičně zaschlá, ale byla všude.
"Museli jsme ty šílence přesvědčovat, aby to tak nechali. Ještě pár dní a asi by nebylo na co se dívat." Ozval se Peter od průchodu, kde stál opřený, aby ti nezavazel. Problém tohoto místa byl ten, že to vypadalo na víc krve, než měl jen jeden člověk. Jak řekli tví zaměstnavatelé, žádné tělo ale krve jako z několika. Ani jiných stop zde moc nebylo. Prostě to vypadalo, jakoby ji zde někdo jen tak rozlil. Tedy většinu. Na jedné zdi se nacházel cákanec, který směroval zespodu vzhůru.

[Fírean]

„Není nepodstatný,“ ujistil vědmák Petera na adresu zabitého tuláka. Každá oběť monstra byla důležitá, obzvlášť když mu mohla napomoci k rozluštění téhle záhady. Problém byl ten, že i Fírean, zvyklý řešit podobné věci, začínal být maličko netrpělivý - už se po městě plahočili poměrně dlouho a on si stále nebyl schopný udělat ucelený obrázek, z kterého by vyčetl, o co tu krucinál jde.
Při zmínce o tom, že ho strážný klidně bude nosit na zádech, pokud se zbaví té obludy, se Fírean pobaveně zašklebil, ale nijak to zatím nekomentoval. Jen ho ta představa celkem pobavila - to by se Peter pěkně nadřel, kdyby na tom nošení trval.
Když se pak dostali do kláštera, konkrétně do malebné zahrádky, Fírean musel uznat, že je to přívětivé, poklidné místo... až na tu krev, která byla prakticky všude. Vědmákovo čelo opět proťala vráska znepokojení. „Krve jak z vola, ještě by to chtělo najít tělo... nebo spíš těla - té krve je tu moc na to, aby tu vykrvácel jeden obyčejný člověk,“ zamrmlal, načež se k zaschlé krvi sehnul, opatrně na ni sáhnul prsty a ty pak očichal, jako by doufal, že pozná nějaký náznak toho, že krev třeba není lidská, i když pravděpodobně byla. Ale lepší to raději zkontrolovat, než pak tápat ještě víc...
Fírean se pečlivě rozhlédl kolem sebe, ale příliš stop opravdu nezahlédl; zaujal ho však ten cákanec na zdi, ke kterému přešel, prozkoumal ho pohledem, a pak se na tu zeď pokusil vyhoupnout, pokud nebyla příliš vysoká. A kdyby to nešlo, začal se shánět po něčem, co mu na zeď pomůže vylézt - žebřík, nebo alespoň nějakou bednu, od které by se mohl odrazit.

Mimo herně:
Zkusíme obratnost? (2)

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
1, 2

Ať už to dopadlo jakkoliv, nakonec je však stejně čekala poslední zastávka. V klášterní zahradě nemělo cenu déle se zdržovat, a tak vědmák naznačil Peterovi, že můžou vyrazit dál. A že zahrada klidně může být uklizena, protože stopy už mu víc neřeknou.

Mimo herně:
Smysly 2

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

[Silas]

Po očichání krve zaklínačskými smysli jsi zhruba zvládl odhadnout, že pravděpodobně byla lidská, ale úplně se to odhadnout nemohlo. Možná kdyby jsi přišel o pár dní dříve, ideálně na čerstvé místo činu.
Na zeď se dalo vyhoupnout poměrně jednoduše, malinkatá stříška byla ošemetná na zachycení, což zapříčinilo v to, že zaklínači uklouzla tlapka, sklouzl níž a praštil se do brady, kterou si k tomu odřel. Nakonec se ale nehoru vydrápal. Ten hlavní problém ale byl, že tady nic nebylo. Ani škrábanec, šmouha, či cokoli, co by zanačilo, že tudy něco lezlo.

To už ale byl čas vyrazit dál. Z kláštera jste vyrazili na hlavní cestu, skrze bránu a ven z města. Prošli jste kolem malých, přízemních budov nejchudší vrstvy města a vyazili po... něčem co se vzdáleně mohlo nazývat cestou, která vedla kolem městských zdí.
Zastavili jste se mezi dvěmi věžičkami, kde byla trošku měkčí půda, s náznaky krve, které tady už nebylo moc. Viditelný byl otisk těla, které zde leželo a spousta otisků bot, zhruba velkých, jako byly tvoje, či Petera. Samozřejmě pravděpodobně když tělo odklízeli.
Čeho si ale zaklínačské oči všimly byly další, malinkaté otisky, nejspíše od jezdeckých bot, které se zdály daleko čerstvější. Když Peter kouknul, co zkoumáš, nespokojeně zamručel.
"Neudržíme ta místa v tajnosti. Ne všechny, nekdo se mohl jít podívat. No ale někdo tělo jsme odklízeli samí chlapi." Zamručel a rozhlédl se.

Co se týče městské zdi, nebylo moc, co by stálo za řeč. Nějaké škrábance a místy nedokonalosti, ale nic co by souviselo s tvým případem.

[Fírean]

Vypadalo to, že krev, které bylo všude plno, bude lidská, nebo minimálně ta, která mu ulpěla na prstech. Fírean popravdě ani nečekal nic jiného. Když se pak rozhodl obhlédnout zeď ozdobenou moc pěkným cákancem, nepřipadalo mu nijak složité na zídku se vyhoupnout, avšak... po stříšce mu podjela ruka, takže si dal bradou o její hranu tak, až mu zadrnčely zuby, a odřel si bradu. Potřásl hlavou, zaklel a tak trochu zadoufal, že to Peter neviděl - holt ješitný chlap a jeho ego, víme.
Nakonec se však dostal nahoru, ovšem nemohli bychom tvrdit, že mu to k něčemu bylo. Nedalo se tu totiž zahlédnout absolutně nic, co by mu nějak pomohlo - to místo bylo jakýchkoliv stop prosté, a tak si vědmák nespokojeně odfrknul, promnul si sedřenou bradu a obratně seskočil zpátky na zem.

Cestou kolem hradeb se zaklínač rozhlížel kolem sebe, ale pravděpodobně neviděl nic zvláštního. Až když dorazili na místo, kde byl nalezen tulák, začal se porozhlížet mnohem pečlivěji. Jenže zrovna na tomhle místě toho nebylo příliš k vidění - jen země nasáknutá krví a nespočet stop. „Tohle ale vypadá na ženské stopy,“ zamrmlal, když si všiml těch jedněch malých. „A navíc tu dotyčná byla později, než chlapi, co tělo odklízeli,“ dodal. Jak pravděpodobné bylo, že by se sem jen tak jela podívat nějaká zvědavá čumilka?
Fírean nějakou chvíli zůstal na čtyřech a snažil se vypozorovat, jestli ty malé stopy, co nezapadaly mezi ostatní, někam vedou, a zda by je případně šlo následovat. „Petere, neslyšel jste náhodou o tom, že by se třeba kolem hřbitova děly divné věci?“ ptal se přitom, protože i když nebyl ženská, zvládal zároveň koukat kolem a zároveň mluvit. „Povídačky o tom, že tam straší, nebo něco podobného... Nebyla třeba otevřená některá z těch krypt, co tam stojí?“ vyptával se, a když mu přišlo, že už očima propátral okolí dost, zvedl pohled ke strážnému. „Nějaké divné zvuky, cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že tam není něco v pořádku? A nemyslím samozřejmě jen to nalezené tělo,“ podotkl s mírným úšklebkem na rtech. „Co úplňky, nic zvláštního jste nezaznamenali?“
Fírean měl pár podezření, pár tipů na pachatele těch ohavných zločinů, ale potřeboval zodpovědět otázky, co mu v souvislosti s tím vytanuly na mysli.

Mimo herně:
Smysly na sledování stop

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6