CyrrielA tak zatímco skupinka v jeskyni zachraňovala koně, Cyrriel získal povědomí o tom, jak se do té jeskyně kůň vůbec dostal, a o co tady vlastně celou dobu šlo. Bylo jen na něm, jestli tu informaci ještě za tepla předá dál a hlavně komu, protože jistě mohl běžet za baronem a stejně tak mohl vydírat Brieannu, nicméně to nevypadalo, že by ho lady Lucille v dohledné době pustila ze svého objetí. Inu, vděčnost.
„Jste hrdina,“ vydechla obdivně, když zmínil, že zabil topivce, a hned se na něj začala dívat s ještě větší vděčností v očích.
„Odměna vás nemine, vždyť jste zachránil budoucího lorda!“ Začala ho ujišťovat, že s prázdnou neodejde, neboť hrdinů bylo málo, a jen málokterý by kvůli domnělé mrtvole lozil přes močály mezi topivce. Že to bylo celé tak trochu jinak, to mohl Cyrriel s klidem zamlčet... však ono to vypadalo, že kromě těžkého váčku peněz se mu dostane i sladší odměny.
TrololololAgneis raději nekomentovala Arleightovo snažení zdiskretitovat a uvařit její sestru, protože by ho musela něčím těžkým praštit, a tak místo toho se zatajeným dechem po očku sledovala Elaine, jak se krade ke koni, zatímco se trolové pouštěli jeden do druhého. Palice se komíhala vzduchem, jak ji jeden troll roztočil nad hlavou, a druhý nelenil a rozpřáhl se sekerkou. To, že se Elaine po cestě pod nohama odrolilo pár kamínků a zakřupaly, to trollové neslyšeli, protože sami vydávali hluku víc než menší vojenský pluk na pochodu. A tak se Elaine podařilo odvázat klisnu a proklouznout s ní ke vchodu do jeskyně, načež Agneis nehlasně zavelela k odchodu, než si ti dva blbci uvědomí, že jim prchá večeře. Ještě před vchodem se naposledy otočila k jeskyni čelem, cosi tiše a se zavřenýma očima zamumlala, a o vteřinku později skalní vchod srostl v celistvou stěnu. Bylo vidět, že mladší baronova dcera sotva stojí na nohou, a že dost možná nedojde zpět po svých, ale také bylo jasné, že trollové je stíhat nebudou, pokud si nevytesají do kamene nový východ. Všichni se tedy mohli i s vyplašenou kobylou vrátit hezky zpátky na závodiště, kde už na ně čekal Ilrahel, který by si dozajista okousal nervozitou uši do špičata, kdyby je už špičaté dávno neměl.
„No, vy jste moji zachránci! A ten hezoun to vzdal, jo? Srab jeden.“ Odfrkl si dámičkovatě. No a pak poměrně neochotně předal skupince měšec mincí se slovy, ať si to rozdělí.
No a co zbývalo? S vyčerpanou druidkou to seklo, možná i radostí nad tím, že kůň je zpátky v bezpečí, a nebo vypětím, které ji stálo to drobné šachování s elementy. Jak bylo možné, že pevninský baron měl za dceru druidku? To bylo očividně jedno z dalších tajemství rodiny de Broch, do kterých nebylo radno šťourat, i když možná se Elaine, stará to přítelkyně lady de Broch, mohla nenápadně optat, kdyby jí to vrtalo hlavou. Jestli to zajímalo Arleighta, to těžko říci, ale jistě by mu byl někdo vděčný, kdyby bezvládnou slečnu dopravil někam, kde se jí bude pohodlně odpočívat. A Leto, tak toho čekala vypečená lady Brie na večeři, kde sice neúřadovali s příborem trollové, ale jako hlavní chod se čaroději Brieanna klidně naservírovala.
Mimo herně:Tímto vám děkuju, že jste to se mnou přežili a dohráli, quest je uzavřen. Pokud chcete, můžete si samozřejmě napsat nějaké ukončující postíky, jinak vám náleží zasloužené bodíky za absolvování (každému 10 bodů za to prodlužování, pokud s tím vedení nemá problém) a spousta imaginárních mincí. (A Leta možná i ten nilfgaardskej hřebec, když se jako hřebec sám osvědčí :|)
A to je všechno, přátelé!
FINITO