Drema a Angus
Stařenka se zdála být ve svém živlu a veškerá nervozita, kterou sebou přinesla večeře, byla očividně ta tam. Oběma pochválila jejich vkus při výběru nástroje a zaposlouchala se do jejich snah, které také rozhodně nekritizovala a když na to došlo uvolila se dvojičce alespoň trochu zazpívat. Inu techniku měla rozhodně dobrou, ale hlas byl přece jen poznamenán zubem času a jen co skončila vypadala tak unaveně, jako by odzpívala celý muzikál. Zpravilo to ale pár doušků čaje a srdečný úsměv. "Moc Vám děkuji za vystoupení, bylo to příjemné zpestření dne. Vždycky když odjedou vnoučata, připadáme si tu hrozně smutně," broukala, zatímco se pohupovala do rytmu hudbu. "Ale nemůžu vás tu držet kvůli své zábavě celou noc, také byste se měli vyspat," poznamenala. "Nástroje si nechte, líbí se jim u Vás," instruovala je nekompromisně a pak je také stejně nekompromisně vyslala v Innině doprovodu do tmavých chodeb druhého křídla. I když jim rozhodně nezakazovala napakovat si před cestou kapsy. Sušenek měla víc než dost.
A služebná, držíc v rukou zdobený svícen je s úsměvem vedla. Nicméně ten úsměv postupně vadl a pak se náhle uprostřed kroku zastavila a prudce k dvojici otočila. "Víte, ty divný věci se tu dějou už pár dní. Škubala jsem slepici, co měla být k obědu, a najednou začalo to peří lítat po celý kuchyni. Říkám vám, že takovým způsobem, že to obyčejnej vítr nebyl a přísámbůh, že zatímco jsem řvala, slyšela jsem odevšad škodolibej smích," špitala, zatímco její oči nervozně bloubaly po okolních zdech. "Pan a paní o tom neví, jim se tyhle věci nedějou a nikdo z nás jim to ani nechce vyprávět, protože máme strach o jejich srdce, ale..." než to stihla dopovědět přiděl další z těch prapodivných poryvů a stejně jako v koupelně zhasl všechny svíce v Innině svícnu. Bylo jasně slyšet jak se zajíkla.
U Vivianne
V pokojíku panoval naprostý klid, jen zrcadlo v místnosti se tak podivně zavlnilo, čehož si nikdo z přítomných nemusel všimnout. "Uspi je pro jistotu," ozval se tichý hlásek, zatímco druhý mu to odsouhlasil tichým zamručením, a jestli snad v místnosti ještě někdo bděl, tak se to záhy změnilo. A kdo spal, tomu se jeho spánek prohloubil. A pak ze zrcadla vyšlo několik stínů, co se zastavily u Vivinnčiny hlavy.
"Ta je tak hezká," povzdechl si první hlas zasněně, čemuž následovalo sborové okouzlené povzdechnutí. "Ale vypadá nemocně," poznamenal další hlas, který se od ostatních velice lišil a to v tom, že byl dívčí. "Měli bychom ji nechat být, aby se jí nepřitížilo," navrhl záhy a celá společnost shromážděná kolem postele to zase synchronně odkývala.
Pak sebou ale jeden z přítomných nespokojeně škubl a obrátil svou pozornost ke dveřím. "Ta blbá čarodějka všechno zkazí," zavrčel a tentokrát se dav kolem něj nespokojeně rozhlučel. "Šeredná je jak noc a ještě nám bude kazit zábavu," stěžoval si jeden. "A viděli ste, jak se chovala ke staříkům? Za to by zasloužila!" Rozohnil se druhý, což ale částečně zaniklo v tom šumu "překřikujících" se hlásků. "Buďte přece ticho, vzbudíte je," ozval se zase ten, co tu tomu asi velel. "Prostě se jí zbavíme," prohlásil hrozivě. "Berte křeslo! A někdo hlídejte!" A pak celá skupinka zmizela.
U Quit a Reggieho
Qutanino magické pátrání sebou přineslo své plody. To co cítila, ale mohlo být svým způsobem docela děsivé, protože maličké magické zdroje cítila snad úplně odevšad. A několik takových přímo za dveřmi od svého pokoje. Než však stihla něco udělat, v zámku cvaklo a klika poskočila, zatímco na druhé straně něco zaskřípalo. Bylo celkem jasné, že krom otočení klíčkem někdo ještě zatarasil dveře i kliku a pak se ozvalo přesně to hihňání, které Quit znala už z koupelny.
"A máš to krávo," zahlásil ten z magických zdrojů, který byl nejsilnější a zbytek mu zase přizvukoval jako ozvěna. "Krávo, krávo! Ježibabo šeredná!" A nad hlavou se jí najednou zjevil malý portál, ze kterého na ní začala padat přezrálá a nahnilá jablka, což na chodbě rozproudilo další vlnu veselí, kterou ale zase utnul ten chlapecký hlas. "Sakra, oni jsou tam dva," a zase to pikle kující šeptání. "Jaktože si to nevěděl?" a "Já přece nemůžu dělat všechno!" a "Neni to jedno? Tomu chlapovi bychom stejně ani nemohli nakreslit knír, protože už jeden má,..." to se zase všichni poťouchle zahihňali.
"Ale proč za ní lez?"
"Asi s ní chtěl dělat t..." To se ozvalo něco, co připomínalo plesknutí facky a pár zmatených krůčků, jako by někdo do někoho strčil.
"Zbláznili ste se? Nemluvte o těhle věcech před Inés nebo z vás udělám komáry!"
"Pardon šéfe. Ale. Co teď? Však nemáme koho strašit!"
"Ti tři, co je hlídá Gabriel, úplně stačej."
"Jo to je pravda! Inna stejně ječí ze všech nejlíp!" Nezdálo se, že by si dělali zvláštní péči o to, že na ně někdo pravděpodobně dost nadává a dobíjí se z pokoje ven...
