QUEST: ZRÁDNÉ MALINY - D

[Světlomila]

Úvod do děje

Je pošmourný den, jehož šedivost nerozfoukají ani časté poryvy chladivého větru, takže vidina schovat se do hřejivého bezpečí nejbližšího hostince patří k hlavním myšlenkám snad každého cestovatele, který vesničkou, jež díky své nevelikosti nemá pořádně jméno, natož aby byla zanesená na mapách, prochází. A i samotní obyvatelé se spíš zdržují ve svých domcích, než aby se procházeli ulicemi. Až na jednoho.
Zoufale se tvářící mužík nekoordinovaně pobíhá sem a tam, stavějíc každého s pohledem plným strachu i naděje, s naléhavou prosbou na rtech: „Neviděl jste někdo mojí ženu?“

Vypravěčský tým: Světlomila a Zenn

Začátek: 8. června

Rozsah a tempo: Trvání cca měsíc a půl, ovšem pokud se hráči rozjedou, tak klidně i dřív. Rozhodně ale nechceme stanovený limit přetahovat. Tempo ob den až ob dva dny, PJové se budou střídat.

Počet hráčů: Arleight Primm, Lyrn, Elim Alerion, Rose (UZAVŘENO)

Odměna: Dobrý pocit :D (nee, bude rozdána až úplně na konci, jako takové malé, jistě milé překvapení ^^)

Obtížnost a limity: Kdokoli, kdo v sobě najde dost odvahy, odevzdat se do našich rukou :P :D

Start a konec Questu: Ne dřív jak na začátku června (podle časových možností PJů, samozřejmě dáme dostatečně včas vědět) a konec soudě průběhu, jak nám to půjde, ale nechceme přesáhnout ten měsíc a půl.
_______________________________________________________________________________________

NPC:
Manžel- ustaraný, nijak výjimečný muž sice mladšího věku, ale díky tvrdé rolnické dřině staršího vzezření. Hnědovlasý, hnědooký, spíš hubenější v obnošeném oblečení nevýrazných barev a nejlevnějšího materiálu.

[Světlomila]

Mračna snad v předzvěsti neveselé události stáhla se v pošmournost samu nad vesničkou s pár roztroušenými domky, proto ani oficiální jméno nenese, leda místní Lhotou neurčitou jí zvou, natož aby se na mapách nacházela coby významný cestovatelský bod. Časté poryvy větru ale nutí tímto místem neprojít bez zdržení, to spíše dychtivý pohled bude se snažit vypátrat rozvrzanou vývěsku jakéhokoliv otevřeného podniku, hlavně když ten protivný nečas přestane zalézat pod cestovní plášť. Ani vesničanů příliš zde nepotkáte, nejspíš se schovávají ve svých domovech.
A mezi těmi, co se přece jen vydali ven, pobíhá zmateně od jednoho k druhému mužík to nevýrazný vzhledem, na první pohled jasně zaškatulkovatelný do rolnických kruhů, s výrazem plným obav a naléhavou otázkou na rtech: „Neviděl jste někdo mojí ženu?“ Oči vytřeštěné s pohasínající nadějí při každém nesouhlasném zavrtění hlavou lehce se rozzáří při spatření cizinců. Ti by přece mohli vědět více. Netrvá proto nikterak dlouho, aby se vrhnul oslovit každého z cestovatelů.

Mimo herně:
Tamtadadá, začínáme :D

[Lyrn Rys]

Lyrn kráčal osamote. Ani vedomie toho, že mu nejakí pútnici šliapu na päty, ho neprinútilo zastaviť sa, aby sa obzrel alebo sa osviežil vodou z mechu. Nevedel, čo tí pomätenci hľadajú v takom bohmi zabudnutom kúte kráľovstva - on hľadal prácu, samozrejme, ale nad jeho zvedavosťou zvíťazila túžba zaliezť niekam do závetria, najlepšie pod strechu, a utratiť nejakú tú mincu na niečo pod zub a možno partiu pokru alebo kariet, než oceľové mraky splnia to, čím hrozia, a spustí sa z nich lejak alebo krúpy.
Vlasy v očiach ho prinútili zabodnúť zrak do zeme a tak ho oči a sklonená hlava ako baranidlo proti vetru ho na muža síce neupozornili, ale sluch áno. V tomto mu poryvy vetra poslúžili a zaniesli hlas nenápadného roľníka až k jeho na zvuk a možnosť zárobku citlivým ušiam. S prižmúrenými očami si ho prehliadol, než ho muž, odmietnutý ďalším dedinčanom, zbadal a náhlivo vykročil k nemu. Lyrn si potiahol kapucňu do čela, ale nevedel, či sa mu jantárové oči podarí skryť. Tak či onak, chlap sa mu videl dostatočn rozrušený na to, aby z mačacích očí v ľudskej tvári nerobil veľkú vedu.
"Nikoho som nevidel," zahučal preventívne do vetra a zastúpil sedliakovi cestu, aby sa nerozbehol za ostatnými, "ale pomôžem ti ju nájsť, ak chceš. Len mi povedz, čo sa stalo pred jej zmiznutím, kde by mohla chodiť, či napríklad nenaháňala husi alebo niečo podobné a hlavne, ako vyzerala."

Mimo herně:
Dávam vopred na známosť, že asi 12.6. a 13.6. na mňa nemusíte čakať, nebudem mať k dispozícii net.

[Elim Alerion]

Elim málokdy cestoval sám. Kvůli naléhání svého otce obvykle cestoval v doprovou nejméně 2 rytířů, zvláště, když cestoval větší vzdálenosti. Občas se ale stávalo, že neměl náladu být pod dohledem a pak nesmlouvavě poslal rytíře napřed. Tak tomu bylo i dnes. Po úspěšné cestě chtěl být chvíli v klidu a tady mu snad nehrozilo žádné větší nebezpečí. V případě, že by se přeci jen vyskytlo, tak nebyl úplně bezbranný. Nějakou dobu byla cesta celkem příjemná, než se začalo nepříjemně kazit počasí. K tomu ještě zafoukal vítr tak silně, že mu málem sebral z hlavy jeho drahocenný baret. Popohnal koně do cvalu a řítil se cestou dál, dokud nenarazil na malou vesnici. Nebyl si úplně jistý, zda nezabloudil, protože na mapě žádnou vesnici neviděl, ale rychle si uvědomil, že neměl moc kde zabloudit - prostě sledoval cestu. Vesnice zřejmě nebyla dostatečně významná, aby se na mapu dostala.
Projel by celou vesnicí celkem rychle, kdyby nezaslechl volání nějakého muže, kterému se zřejmě ztratila žena. Elim věděl, jaké je to ztratit někoho z rodiny, také věděl, jaké to je nevědět osud někoho z rodiny. Věděl, že by měl jet dál a nechat to být, ale zkrátka nemohl. Přijel trochu blíž na koni a uviděl, že s mužem už mluvil někdo další. Nechtěl do rozhovoru zasahovat, tak prozatím pouze poslouchal. Přeci jen se zdálo, že už mu někdo další pomůže, takže se do toho ještě nezbytně musel zaplétat... ačkoliv na tom člověku bylo něco zvláštního, co Elim nemohl identifikovat.

[Zenn]

Naše bezejmenné NPC na osobu, jež mu přislíbila pomoc, pohlédlo s povděkem. Při prvním pohledu do mužových očí ho však docela viditelně polil pot a celý znejistěl. Zaklínače sice ještě nikdy neviděl, ale z báchorek věděl, že právě před jedním stojí.
S mírnými obavami si prohrábl vlasy a podobně nejistě i spustil. „A nebudete za to chtít jedno z našich děcek, že ne?“ Ujistil se dřív, než si uvědomil, co povídá, ale zpátky už to vzít nemohl a rozpačitě nad tou svou nezdvořilostí přešlápl. Nemohl si ale pomoci, zas tolik těch capartů neměl, aby začal pociťovat touhu se jich zbavit.
Přesto ho zoufalství dotlačilo k tomu, že spustil. „Víte, nemyslim si, že se něco stalo, než zmizela. Prostě vyrazila na maliny jako vždycky touhle dobou a už se nevrátila! Hledal jsem ji celou noc a dneska celé ráno, ale nic. Vůbec nic!“ Rozeštkal se ulítostněně, div že slza neukápla a zas se začal rozhlížet po někom, koho by se mohl poptat, přičemž mu do oka padl právě Elim počumující opodál.
„Panáčku neviděls ji? Moje Irene už není tak krásná co bývala, ale pořád se na ni hezky kouká, víš? Velká zelená kukadla a havraní vlasy. Neviděls, když se tu takhle projíždíš?“ Zdálo se, že na okamžik na zaklínače i zapomněl, ale jako by mu popisování jeho manželky vlilo nového odhodlání do žil. „Pánové, najděte mi ji prosím. Dám vám snad cokoliv, co mám!“ Samozřejmě by se do hledání nejraději pustil sám, ale copak mohl nechat děti a živnost jen tak ladem? A proto komukoliv, kdo byl ochotný poslouchat, popsal cestu do části lesa, kterou Irene měla předchozího dne navštívit.

[Arleight Primm]

Arleight sice nepatřil mezi lidi, kteří by se zbytečně moc starali o druhé. Nepatřil mezi zaklínače, aby odstraňoval příšery a už vůbec nepatřil mezi čaroděje, aby zbytečně vyvolával nějaké spory.
Proto se k celé situaci přichomýtl spíše náhodou, a pozoroval celou věc hezky z povzdálí, jak už tomu u něj bylo zvykem. Z davu maličko vyčníval, neboť černovlasé muže s klapkou přes oko jste nepotkávali tak nějak každý den a když k tomu přidáme mezi obyvatelstvem ne příliš běžnou tmavou modř jeho kazajky, vlastně jste už jen hledali něco, za co byste ho dostali do vězení. Víte co, to je spíš tak nějak pro případ nouze, nechceme přece mezi sebou podivíny, jako je Arleight.
A Arleightovi? Tomu byli lidi úplně šuma fuk a pokud šlo o maliny, zajímal se o celou věc spíše z nudy, než z čehokoli jiného. Protože existovaly i dny, kdy někdo jako on taky neměli nic na práci a mohli se povalovat po náhodných vesnicích místo lovení nejaké zvěře, stavění bohatých pánů na cestách, okrádání, hazardu a dalších vesměs zábavných věcí.
Momentálně si čistil jeden z šípů a zvažoval možnost pronásledování dvou mužíků, kteří měli nejspíš chuť nějakou černovlasou Flundru co se koupe v malinách zachraňovat. Nemluvme teď ani tak o tom, že na maliny si zajde člověk maximálně jednou dvakrát do týdne, natož aby pro ně chodil někdo pravidelně, možná snad i každý den. To bylo divné, ale řekněme, že to bylo to poslední, co by Arleightovi mohlo vadit. Nebo co bylo mělo zajímat. Zatracený flegmatický přístupy k věcí, že?

[Zenn]

Mimo herně:
Tak jo, ujasněme všechno hned z kraje...
1. Žádný pořadí neni! Prostě pište když můžete a pokud zrovna s nějakym spoluhráčem nekrafete a nepotřebujete nutně jeho odpověď, prostě na ostatní nečekejte.
2. Post přiletí jednou za dva dny, a je nám jedno, kdo všechno napíše nebo nenapíše, ale uvítali bychom, aby ty posty obsahovali něco, co nám umožní posunout děj, protože sorry, ale k Arleemu prostě nemáme co říct a tak tu budem hnít dokud se někdo nerozhoupe.
3. Odměnu vám určíme hlavně podle počtu postů, takže jestli budete zbytečně čekat, obejráte i sami sebe.
4. Jestli se to zrovna tak uděje, že nemůžete/nechcete psát, bylo by fajn se o tom zmínit - máme podpisy, máme MH tlačítko, máme třeba spamovej topic nebo dokonce pm.

Tak hurá do toho, už teď sme dva posty pozadu xP.
Díky.

[Elim Alerion]

Reakce toho muže utvrdila Elima v jeho podezřejní - ten co nabídl svou pomoc byl zaklínač. To byla skvělá příležitost sledovat zaklínače při práci, možná udělat pár poznámek... to by jistě pomohlo jeho dalšímu výzkumu. Těch pár hodin, které nejspíš stráví procházením lesa za takovou příležitost jistě stálo.
"Jen se uklidněte dobrý muži, jen nám řekněte, kde jste přibližne hledal, ať neprocházíme stejnou oblast dvakrát, jsem si jistý, že když dáme hlavy dohromady, tak vaší paní jistě najdeme... " řekl Elim. Sám by se nerad pouštěl do prohledávání okolí, obzvláště, když neznal zdejší krajinu přílis dobře a netušil nic o skrytých nástrahách, zrádných roklích či mokřadech. Ve skupině ale takové nebezpečí nehrozilo. Podstatně větší obavy měl z netvorů, vlků a divokých psů. Pokud se ale k pátrání hodlal připojit i zaklínač, pak by měl být v bezpečí... nejspíše...
"Řekněte nám cokoliv, co by nám mohlo pomoci při hledání... jsem si jistý, že jako usedlík jistě znáte zdejší okolí..." pobídl muže. Jakákoliv informace mohla pomoci. Ačkoliv Elima motivoval hlavně výzkum, dával přednost tomu najít ženu živou a zdravou, pokud to bylo možné.

Mimo herně: Omlouvám se, čekal jsem na ostatní, ale pokud pořadí není, tak se chopím příležitosti.

[Lyrn Rys]

Dobre, tak teda zjavne sa z toho veľkú vedu chystal robiť. Lyrn so sebazaprením odolal pokušeniu pretočiť očami a namiesto toho sa pokúsil o priateľské mrknutie. "Ak my ich samy neprišijete, ja na nich nesiahnem." Zamyslel sa nad tým, či má dodať, že ani tej jeho ženy, ale nebude predsa sľubovať niečo, čo možno nebude dokázať splniť. Čo ak ju bude treba niesť, napríklad. Tak sa v duchu zabával, ale neuniklo mu, že chlapík sa napokon rozhodol vložiť svoju dôveru do zaklínača. Snáď múdro.
Ak pochyboval o svojej dôveryhodnosti, keď sa muž otočil k tomu chlapčaťu - ktoré iste vyzeralo vznešene a to všetko, ale sotva by dokázalo odohnať od tej ženskej dotieravého palácového psíka... no ale počkať. Taký krpec by sa možno zišiel, ak by bolo treba preliezať nejaké kry alebo čo, uškŕňal sa potuteľne zaklínač, ktorý si ale nerobil žiadne ilúzie. Panáčik panáčikom ostane, a tí nie sú platení za špinavú robotu. Zato ale kladú schopné otázky.
"Jasné, ukáž nám, kam chodieva, alebo nás tam rovno zaveď," pripustil Lyrn a vsunul sa medzi chlapa a chlápätko, aby pripomenl podstatnú informáciu. "Ale ako vieš, zaklínači nerobia zadarmo. No, poďme, stromy nás schovajú pred vetrom, a ty nám môžeš porozprávať, či tvoju ženu niekto nemal rád... alebo mal rád až moc okato. Alebo teba."
Nie je predsa pravdepodobné, aby sa sedliakova ženička stratila v lesoch, ktoré podľa jeho slov musí poznať. Lyrn vykročil smerom, ktorý mu muž ukázal alebo za ním a nenamietal, ak sa chcelo chlapča motať okolo, zárobok mu nepotiahne. Zdalo sa, že rozum má v hrsti, prečo nie. A keďže ono adresovalo problematiku neznámej krajiny a miesta pátrania, zaklínač zase pomýšľal tak, ako ho naučili skúsenosti.
"A ak by neboli hrozbou ľudia, vyskytli sa nejaké útoky zvierat, alebo útoky, čo ako zvieracie vyzerali?"

[Světlomila]

Naštěstí zaklínač nepromyšleně vyhrknutou poznámku přešel s klidem sobě vlastním, což sedlák v duchu okomentoval úlevným oddechnutím. Samozřejmě že i k jeho ušiskům se donesly různé zvěsti o zaklínačích, kteří pro méně povraždili celou vesnici, ale už žádné, které by osvětlovaly více danou problematiku ohledně různých škol a nátuře absolventů. Proto vůči Lyrnovi zachovával bojácný odstup, ačkoliv touha nalézt milovanou ženu mu nedovolovala vzdát se ochotně nabízené pomoci. Následnou odpověď týkající se dětí okomentoval rozpačitým úsměvem doufajíc, že tato nepříjemná záležitost bude zapomenuta.
K mladíčkovi na koni se tudíž upnul mnohem více, čistě z důvodu nepředcházející zlověstné pověsti.
"Když v tom je ten problém, prohledal jsem každé křovisko, ale nic. Jakoby se zem otevřela, mojí Irene pohltila a zase se zavřela," zazoufal si. "Co jen si počneme, pokud se k nám nevrátí," zabodl oči do země nepřítomně. "Musíte mi ji přivézt zpět!" Naléhal. "Určitě zaklínačské oči vidí víc, než moje obyčejné," zaměřil se opět na blonďatého vědmáka. "Zaplatím!" Vyhrkl ze sebe, aby zůstal případ pro Lyrna stále zajímavým, i když bylo zkraje jasné, že o macatý měšec se v tomto případě rozhodně jednat nebude.

"A vy jste náhodou nepotkal mojí ženu?" Zhouknul na chlapisko s páskou přes oko, které sice okounělo v povzdálí, ale stále nebezpečně blízko. "Zelenooká černovláska, určitě byste si jí všimnul," zkusil vymámit z Arleeho jakékoliv informace, než se opět otočil k těm dvěma, aby vyšel vstříc vzneseným požadavkům.

"Hm, nevím o nikom, kdo by Irene neměl rád, ani se kolem ní podezřele blízko točil," odpovídal zamyšleně, zatímco Lyrna s Elimem vedl k okraji nedalekého lesa, kde se bujaře rozrůstalo maliní. "Víte, jsme malá vesnička, vlastně se tu všichni známe navzájem a kvůli přežití si musíme pomáhat. Takže pokud k nám oběma někdy někdo choval zášť, nedal to nikdy najevo," krčil rameny se smutkem v hlase, že nedokáže být více nápomocný. "A žádná divá zvířena se v našem okolí nezdržuje, sami málokdy narazíme na kus vysoké nebo černé. Ve zdejších končinách by šelma hned pošla hlady."
"Tak tady jsem hledal a na nic nenarazil, ale ruku do ohně bych za svůj pozorovací talent nedal," rozpřáhl paží, v kterémžto pohybu zahrnul bezprostřední okolí čítající husté maliní a začínající hranici lesa.

Mimo herně:
Každý z vás si nyní hodí buď na všímavost, nebo na smysly. Vyberte si jednu vlastnost. Body se sčítají, neb pátráte po stopách společně. Přehazujete 10

"Nerad to řikám, ale už budu muset nechat další hledání na vás, blíží se doba krmení a jelikož je Irene ztracená, nezbývá mi nic jiného, než kluka zaopatřit sám. Prosím, najděte mi mou milovanou ženu," zaprosil naposled, než se s těžkým srdcem otočil a zanechal vás samotné před tímto detektivním oříškem.