- večer | +
Nebýt odpočatá po dnech vydatného spánku, nejspíš by asi také mrčela, ale takhle se jen probrala a chvíli trvalo, než jí došlo, co se děje. Sjela pohledem k Silasovi, který se hrabal v její skříni. Na okamžik jí to připadalo divné, ale pak si vzpomněla, že z nějakého paranoidního důvodu trval na tom, že chce u ní mít schované šaty a meč. Sice nad podobným požadavkem vrtěla hlavou, ale svolila. A jak se ukázalo, nejspíš to bylo dobře.
Takže jen křikla na majitelé pěstí bouchajících na dveře, ať jí dají minutku, vyklouzla z postele a vydala se obléct také.
Přehodila přes sebe šaty, které si přibalila tehdy v Oxenfurtu, jednoduché, tmavomodré, a poprosila Silase, ať jí utáhne látkové šněrování vzadu. Bez líčidel mohla působit trochu pobledleji než obvykle, a maličko rozcuchaněji, jak si vlasy jen zběžně pročesala a stáhla do jednoduchého copu. Nebyl však čas se šlechtit.
Přítomnost stráží nevěstila nic dobrého, ale nemělo cenu si dělat starosti, dokud se neodhalí, o co jde. Takže vyšla z místnosti klidným, neuspěchaným krokem a vážným, skoro přísným výrazem někde na pomezí „takovýto způsob budíčku mě nepobavil“ a „kvákněte cokoliv a budete kvákat v nejbližším jezírku“. Vydala se odtamtud se zaklínačem po boku, jako by snad byli manželi posledních pětadvacet let a to, že vyšel zrovna od ní z pokoje, bylo naprosto samozřejmé. Bylo dost pravděpodobné, že se teta i se strýcem dříve nebo později dozvědí, že se Silas nejen motal kolem jejích sukní, ale pravděpodobně se podíval i pod ně (kterýžto fakt věděla doteď s naprostou určitostí pouze Bea), ale nemělo cenu plakat nad tím, co už se nedalo vzít zpět. Důležitější bylo zjistit, co donutilo jejího strýce k podobnému nečekanému budíčku.
Když došla do sálu a strýc vypadal, že kolem něj brzy začnou sršet blesky, zatrnulo v ní, ale pak se uklidnila. Všichni tu byli, živí a zdraví. To znamenalo, že nikdo z její rodiny nepřišel k úrazu. Ne, že by neutrpěli podobným zmizením škodu, ale pokud se recept dostane někam ven, mohly by začít padat hlavy.
Jedna místnost plná lidí a mezi nimi jeden… nebo víc? Pachatelů.
Připomnělo jí to knihy, které četla, o jakémsi Toussaintském soukromém očku s trpaslíky v rodokmenu, i když jménem by se hodil spíše na půlelfa, jistého Erkyla Poaró. Ten vyšetřoval vraždu na palubě plachetnice plující kamsi do jižních krajů, zvané Ofier expres.
Zachytila zaklínačův unavený pohled a konejšivě se na něj pousmála.
Jeho jako podezřelého zavrhla, nejen proto, že strávil noc s ní, ale i proto, že si byla celkem jistá jeho motivací pro pobyt tady. Navíc viděla, v jakém došel stavu. I kdyby ho někdo uplatil natolik nehoráznou částkou, aby se rozhodl riskovat její hněv, včera by šlo o velmi, velmi „nenápadnou“ vloupačku.
Damjan se choval v přítomnosti Beatrice jako zamilovaný blázen, občas skoro až bezohledně. Od doby, kdy ho viděla poprvé, prošel proměnou téměř násilnou... a i když ty dary musely stát celé jmění, chtěl přece zapůsobit v dobrém a musel tušit, že kdyby provedl podobnou prasárnu, navždy by mu to zavřelo u její rodiny dveře.
Zbývali tedy ti noví neznámí, Aclassi a dvorní dámy. U těch by neočekávala nějaké propracované machinace, ale vždy je mohl někdo uplatit, obloudit sladkými slůvky.
Samozřejmě by mohla sáhnout po magii, pohrabat se podezřelým v hlavách, vyčarovat nějakou iluzi, kterou by jim nahnala strach, aby je donutila mluvit, a bylo by. Jenže ta nejrychlejší cesta většinou nebývá ta nejlepší. Kdo ví, jestli by se jí nezačala rodina i okolí bát, navíc nechtěla Beu v jejím delikátním stavu děsit.
Takže bylo potřeba to vzít oklikou. Detektivní.
„V tom případě bychom si měli začít klást ty správné otázky, ať zde nezůstaneme trčet třeba až do večeře,“ poznamenala s trochou suchého humoru. Neusmívala se. Šlo o vážnou situaci. „Strýčku? Kdo věděl, kde je ona listina uložena? A kdo z lidí tady měl do oněch míst přístup?“
A pokud strýc označil nějakou skupinu lidí, pak ještě dodala, že by jim měli povyprávět, co dělali ten večer. A pokud byla listina vystavená někde na místě, kde ji mohli spatřit všichni, pak se ono vyprávění pravděpodobně značně protáhne.











