QUEST: Kozel zahradníkem - D

[Reginald]

Rozsah a tempo: 1-2 příspěvky za týden (ideálně post od vypravěče každou středu a neděli večer), délka questu cca 1 měsíc

Počet hráčů: 3-5, hlásit se předem SZ nebo na discordu Reginaldovi (Varren, Kocour, Nath, Niell, Amanita, Mor - a šlus, naplněno)

Odměna: 6 bodů

Obtížnost a limity: Naprosto nenáročné, oddychové, nedetektivní, bez nároků na schopnosti. Přihlásit se může každý, kdo se nebude cítit ponížen podřadnou prací na farmě a kdo se chce zadara najíst.

Start a konec Questu: začátek 4.11., konec měsíc po začátku

_____________________________________________________________________________

Vývěsky v okolí Broňovic a hospody Na Rozcestí

Reginald Hawke, čestný farmář broňovický, hledá výpomoc na úklid sadu a jeho zvelebení. Zájemci nechť se hlásí na Hawkeově farmě na kraji vesnice za mlýnem.
Práce nenáročná, odměna dohodou, strava zajištěna!

RH

[Reginald]

Práce nad hlavu bylo na farmě vždycky, ať už tam pomáhal kdokoliv, ale protože se panu farmáři mimo osobní život celkem dařilo a polnosti vynášely, byl čas rozšířit své hospodářství o jeden zapomenutý kousek ráje za domem. A tak dnes Reginald netrpělivě vyčkával příchodu pomocníků, kteří si přečetli vývěsky v okolí, neboť sám by si s celým sadem neporadil.
Nevyčkával v sadu, spíš vysedával u odbočky z hlavní cesty k farmě, vystavoval se posledním hřejivým paprskům sluníčka a vyhlížel. Toho, kdo dorazil, a koho neznal, tomu se krátce představil a poslal ho za dům do sadu, kde už na všechny čekal Niell, prodloužená to ruka majitelova. Varrenovi se dostalo mnohem vřelejšího uvítání a přislíbení okoštování brusinkové pálenky a Kocoura odeslal Reginald do sadu s pohledem svrchovaného nadřízeného. Že mu na farmu Mentor pošle takovou výpomoc, to nečekal, ale zase si nemohl stěžovat.

Jakmile byli všichni na místě, přešel do sadu i Reginald a všechny si je přeměřil pohledem. „Tak jo, to by šlo,“ okomentoval společnost po krátké vnější inspekci a pak jejich pozornost odkázal k sadu. Nebyly to nekonečné pláně stromů, sad nebyl zase tak veliký, aby jim to zabralo týdny, ale už se dalo mluvit o sadu, který neměl svými plodinami zásobovat jen farmu. Byl však ve velmi špatném stavu, to mohl odhadnout i ten, co se farmaření nikdy nevěnoval . Větve ovocných stromů byly přerostlé, některé tenké větvičky byly naprosto k ničemu a jen ubíraly vláhy hlavním větvím s plody. Země byla posetá nahnilými jablky, hruškami, meruňkami a švestkami, třešně a višně už stihli vyzobat ptáci. Blízko domu se tyčil do výše vzrostlý ořech a pod ním to vypadalo dosti nevábně - světlé skořápky ořechů se topily v tlejících slupkách a listí. A v místech, kde kdysi mezi stromovím rostly i nějaké keříky s jedlými bobulemi, tam přístup k úrodě znemožňovaly šlahouny planých růží s nepříjemně ostrými trny. Tráva byla přerostlá úplně všude a šípkové keře tu prakticky získaly nadvládu nejen nad keříky s malinami, ostružinami a rybízem, ale nad celým sadem. Když se na to Reginald tak díval, nebyl si jistý, jestli dobrovolníci zvážili všechna rizika, ale nehodlal jim brát odvahu, takže radši hned začal úkolovat, času bylo málo, noc přicházela s každým dnem dřív. „Je potřeba vypořádat se s tím roštím, dávejte si pozor, jsou na něm trny. Nože, nůžky a jiné nářadí najdete v bedně pod oknem, kde bude stát i džbánek s vodou a druhý s pivem - Kocoure, ty se toho piva ani nedotkneš - a až něco málo práce odvedeme, dáme si něco k zakousnutí.“ Bylo důležité pracovníky motivovat a jídlo bylo velká motivace. „Dál je potřeba sesbírat ořechy a shrabat ten nepořádek pod stromem, posbírat opadané ovoce a přebrat ho na to, které se dá ještě využít a které ne. Až se udělá práce na zemi a trochu prosekají ty šípky, můžeme se pustit do větví.“ Zamnul si spokojeně ruce při vidině odvedené práce a toho, jak sad po tomhle zásahu prokoukne.
Nářadí opravdu leželo pod oknem vedle lavice, na které stály dva džbánky a několik kalíšků, také tam byly pevné rukavice z několika vrstev látky, aby se mu dobrovolníci moc nezrasili o trní. Ani tak ale nebylo zaručeno, že k nějakému tomu šrámu nepřijdou...

Mimo herně:
Na konci postu si hoďte, prosím, každý 1d6 na štěstí, co se vám stane/nestane shrnu já v dalším postu. Pro menší představu platí, že jednička je naprostý fail a šestka velké štěstí.

[Niell]

Niell se příliš na tento den nevyspal. Tušl, že se objeví několik pomocníků, kteří měli panu Reginaldovi pomoci se sadem. Jako by to nezvládli sami! Jistě, trvalo by jim to, ale to tak s farmou bývá, že není všechno hned. On ale není ten, kdo by o tom rozhodoval, takže si jen povzdechl, dal se do kupy a vyrazil k sadu, aby si ho prohlédl, než přijdou, pro něj nevítaní, návštěvníci, cizinci, co mu lehce znepříjemní den. Už jen ten fakt, že se na farmě promenáduje už několikátá žena, nedělá Niellovi dobře. Je to vlk samotář, není se čemu divit.
Sad je v nehorázném stavu a teprve až teď Niellovi došlo, jak moc práce tu je. Tohle by asi jen tak nezvládli. Všude samé roští, přerostlé větve, šípky s trny. No, práce je tu tedy rozhodně dost. Niell však čeká, až se objeví sám pan Reginald i s těmi pomocníky, jak mu bylo řečeno, aby se na to pak vrhli všichni společně. Neuvítal je sice tak, jako pan Reginald, ale alespoň na každého stydlivě kývl hlavou. Ale vidět do očí mu moc nebylo, vzhledem ke slamáku, který neodkládá. Nikdy. Po příchodu všech, pan Reginald měl proslov ke všem přítomným, Niell už ale všechno věděl. Neotálel tedy a rovnou s vrhl do první práce a to do odkládání roští, aby se vůbec někam dostali. Nezapomněl na rukavičky, které už měl na ručkách, ještě než všichni přišli. Na tuhle práci byl připravený. Ostatně jako vždy. Tohle je přeci jeho sen - být nejlepším pomocníkem tam, s čím to nejvíce umí.

Mimo herně:
A jde se škrááááábat

Niell hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Kocour]

Kocour na Reginaldovu farmu rozhodně nemířil dobrovolně a z dobroty srdce, nýbrž proto, že ho Mentor jednoduše vypoklonkoval z novigradské základny s tím, že mu prospěje čerstvý vzduch a trocha té zdravé, fyzické práce. Kocour brblal, bránil se, snažil se najít jiné úkoly, kde by ho bylo třeba, ale marná snaha, Mentora neobelstil ani neobměkčil.
A tak se teď nacházel v Broňovicích a volným krokem mířil k farmě s ranečkem na zádech, protože tu měl zůstat minimálně pár dní. Nechtělo se mu ani trochu, ale pokud nechtěl ztratit jedinou střechu nad hlavou, kterou díky cechu měl, nedalo se nic dělat. Niella pozdravil neutrálně, nenadšeně, a změřil si ho pronikavýma kočičíma očima, zato Reginalda počastoval jen jediným vzdorným pohledem a ani nezabučel na pozdrav.
Co je v sadu třeba udělat, to si však vyslechl bez řečí a jakýchkoliv poznámek, jen když pan farmář - ha, ha! - zmínil, že se jmenovitě on, Kocour, piva ani nedotkne, procedil vzdorné: „Tak určitě.“ Smítko mu neměl co rozkazovat a on byl navíc zaklínač, jeden korbelík piva ho přece nepoloží na lopatky. Ne, Kocour opravdu neměl v plánu zůstat u vody a chleba.
Nakonec popadl sekyrku, nasadil si zapůjčené rukavice a vyrazil neohroženě vstříc šípkovým keřům, které měl v plánu trochu posekat - byly tak rozrostlé, že srpem ani nůžkami by pravděpodobně nedosáhl takového výsledku, jako se sekerou. Šípky už totiž měly u země spíš kmínky, než šlahouny, a přesně tam Kocour hodlal udeřit, aby se keřů zbavil... však ony příští rok vyrostou znovu, pokud si Smítko nedá práci s vykopáním kořenů.

Mimo herně:

Kocour hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Nathaniel]

Můžete si dělat co chcete. Spát celé dny, vyloupit banku, aniž by vás někdo viděl a potom hýřit penězmi celé měsíce. Pít co hrdlo ráčí z lahví vína i... těch pohyblivých měchů. Studovat, cestovat, prakticky cokoli, když žijete dlouho... prostě dlouho. A co takhle pro jednou nějakou lidskou práci. Vývěska u hospody vypadala dobře, o výdělek se Nathaniel nezajímal, prostě... strávit den nějakým neozvyklým způsobem.

Upír vstal brzo ráno, nebo spíše probral se z hypnózy způsobené zamyšlením se nad tokem říčky nedaleko odtud a mohl vyrazit pracovat, svěží jako rybička v oné říčce.
Když už přišel onen RH, což bylo vlastně Reginald Hawke, kterého Nathaniel ani za mák neznal, vlastně mu to nic neříkalo, věnoval mu lehkou úklonu s úsměvem. Vampýr o farmaření, sázení stromů, či čemkoli co měl dnes dělat nevěděl ani ň a tak jen koukal, jako vyoraný krtek. Počítal ale že nahnilé plody na zemi nebyly přímo úmyslem zdejšího pána. Z celkového pohledu odhadoval, že by tu pro něj byla práce možná na dvě hodiny, ale odměna o kterou by si řekl by byla šílená. A taky by nejspíše odhalil své... neobyčejné schopnosti, takže lidské tempo? V této skupince? Pokud to stihnou do večera, tak budou velice šikovní.
O nějaké jídlo či pití neměl zrovna veliký zájem, ale pro splynutí s davem si dá, dle svého skromného názoru to bylo jen zdržování... ale lidé prostě motivaci a hlavně osvěžení potřebovali.

Na sbírání ořechů nepotřeboval Nathaniel rukavice, ale i tak zapřemýšlel, zdali si je nevezme, aby se nezašpinil. Nakonec si je nevzal... u takové práce se zašpiní jedna báseň. Svou tašku s harampádím, knihami, malou šperkařskou sadou a vším možným dal k nářadí, popadl nějaké dvě vědra, nádoby, či tašky do kterých by mohl třídit ořechy a odpad.

Mimo herně:

Nathaniel hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Belan]

Cesta byla téměř neuvěřitelná, chvíli jsem se vezl, většinu času ale chodil po vlastních. Před nedávnem jsem narazil na zmínku o houbách, ze kterých by se měla dát izolovat jedna léčivá látka, tak jsem za nimi vypravil. Postupně jsem zjistil, že tento druh není vzácný, ale v okolí Broňovic prý rostou s jinak barevnými klobouky. Najít ty houby asi nebude jednoduché, bude to na delší dobu a peněz nemám úplně nazbyt. A vtom jsem narazil na oznámení hledající pracovníky do sadu, tak jsem vydal uvedeným směrem. To je snad znamení, že se do toho výzkumu mám opravdu pustit.
Po doptání se na směr ve vesnici jsem dorazil na popisovanou křižovatku, kde již opravdu někdo čekal. Tento hnědovlasý chlapík se představil jako Reginald. Po představení a pár dodatečných otázkách jsem byl poslán do sadu, kde již čekala postava v nepřehlédnutelném slamáku. Než dorazili ostatní tak jsem si došel uklidit vak k domu, ať se s ním netahám po sadu. Uklizení mi vyšlo krásně, vracel jsem se s posledním příchozím a Reginaldem. Reginald nás krádce obhlédl a vysvětlil, co všechno je potřeba udělat, kde najdeme nářadí a občerstvení. Při připomínce piva a napomenutí Kocoura se vedle mě ozval zvuk vzdoru. Kocour bude asi tenhle klučina, docela by mě zajímalo proč.“ Vyrazil jsem k oknu pro rukavice Sice už mám jedny na sobě, ale další ochrana před trním se neztratí. Škoda, že nemám zástěru, s tou by se to nosilo dobře, ale odbíhat pro ni nebudu. Vyrazil jsem do boje s roštím, sekyrku za opaskem pro nějaké houževnaté, případně předlouhé kousky.

Mimo herně:

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Morgan]

Vůbec netušila, kam jí to ten mamlas z hlídky táhl, ale měla kliku, že z té polízanice vyšla jenom s napomenutím a nucenýma galejema na nějaké farmě. Jó jó, když vás načapou nad nějakou tou neřestí a krytí roztomilé pouliční pracovnice nepomáhá, nezbejvá, než se tvářit že sekáte dobrotu a pak hledat nejbližší cestu k tichému odchodu. Morgan tiše supěla, zatímco ji ten měšťák odvedl k jakési farmě, kde snad doufali že ji převychovaj k poctivýmu životu nebo co. Tupani.
U cesty se jí představil jakejsi Reginald, od pohledu místní otrokář. Poslal ji k ostatním a zrzka se tam svěšeně odplahočila, po očku sledovala, jestli její doprovod rychle zmizí.
Skupina místních štrůdlovejch zoufalců už nedočkavostí stepovala u sadu, tak se postavila jen kousek od nich a tvářila se nasupeně.
Večer se zdejchnu jak pára, kdo z nich mě bude hledat?
Reginaldův úvodní proslov ji nechával chladnou. Co jí je do toho že má na zahradě roští? Vona taky a zatim si nikdo nestěžoval...*
Po tom dlouhosáhlém proslovu se všichni rozutekli pro nářadí a vydali se všemi směry, jak nadržení námořníci v bordelu. Zůstala tam jen bezradně stát a blbě čučet. Co má sakra dělat? Jak se předstírá že ste plaňka v plotu? Práce? Eeeh!
No, pro začátek se trochu nesměle odsoukala k nářadí a hledala něco, co by se jí samozřejmě mohlo hodit nejen na zahradničení. Nakonec si našla ve vysoké trávě a mezi růžemi docela zajímavý koutek, kde se proplazila pod větví s trním a potají očesávala maliny. **

Mimo herně:

Morgan hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

* sorry, fakt nešlo...
** není nad pracovní morálku

[Varren]

Varren si už dlouho sliboval, že Reginalda navštíví, ale vždy mu do toho něco přišlo. Až doteď. Ne, že by současný politický vývoj jeho živnosti úplně zatnul tipec, ale řekněme, že práce trochu ubylo… a do podniku se jim s Vilémem už netrousívalo tolik lidí. Takže se pokusil najít si na něčem zlém trochu dobrého a okusit trochu čerstvého vzduchu na vesnici a možná načerpat i nějakou tu inspiraci. Naštěstí jeden ze sedláků také mířil z Oxenfurtu zpátky na svá pole, takže Varrena svezl na povoze a on si tedy nemusel ušoupat nohy.
A pak už se konečně se setkal s pánem veškerého tvorstva… alespoň na místní farmě… a jestli jeho kníraté veličenstvo ohnulo hřbet, srdečně ho objal a poplácal po zádech. Když mu byla přislíbena božská ambrózie brusinkového původu, položil si širokou ruku s hranatými prsty na hruď a potěšeně prohlásil: „Takovou nabídka se nedá odmítnout.“
Měl na Reginalda spoustu otázek, ale na nějaké větší vybavování nebyl čas. To přijde později, až se setmí nebo až se zasedne k jídlu.
Takže jen přejel účastníky zájezdu… tedy nájezdu na sad pohledem a snažil se odhadnout, co je kdo zač.
Drobný kluk s jantarovýma očima zaklínače, tintítko ve slamáku neurčitého pohlaví, dva lidští fousáči od kterých se dalo čekat cokoliv, a zrzavá holčina, která se tvářila tak, že by z toho panu domácímu mohlo zkysnout mlíko někde ve stodole.
Když dobrodruh rekvalifikovaný na farmáře dodal cosi o Kocourovi, trpaslík si musel v duchu poznamenat, že se k drobnému klučíkovi podobné oslovení hodilo. Když mu Reginald zodpovědně zakázal pivo, mladík zaprskal a div se nenaježil. Pokud si vybere po jídle k odpočinku nějaké vyvýšené místo na slunci a bude mít tendence shazovat poháry ze stolu, bude všechno rázem naprosto jasné. Kočkodlak spíš než zaklínač.
Když se rozutekli každý po svém a zaujali pozice jako figurky na šachovnici, Varren si povzdechl a promnul si bradu, až mu slabý porost zastřižených vousů zapraskal. No, rýsovala se z toho veselohra minimálně o dvou až třech dějstvích. Zvlášť, když zahlédl v roští tu zrzavou.
Práce tam bylo habaděj, takže se rozhodl pomoci tomu dlouhánovi s mírně nepřítomným pohledem v sesbírání ořechů a pak se plavně přesune k popadanému ovoci. Natáhl si rukavice, popadl dvě vědra a pod jednu paži zapřel hrábě na spadané listí ořešáku a pak opatrně zamířil na místo. Koneckonců, udatných reků se sekerou na roští se přihlásilo dost.

Mimo herně:

Varren hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Reginald]

Reginald si zamnul ruce nad tím, jaká společnost se tu sešla, a byl si celkem jistý, že udělají i dost práce, ač někteří vypadali, že by nejraději zalezli někam do kouta a nedělali nic. Světe div se, byli to zrovna ti dva, co zde práci dostali nařízenou, i když každý od někoho jiného. Kocoura si Reginald nějak srovnat zvládl, ale když si všiml, že zrzka mizí kamsi do houští, nechal ji mizet. Stejně tak jako ji nezajímalo jeho křoví, jeho nezajímalo to její. A aby ji hlídal, od toho tu vážně nebyl, od toho si tu měl zůstat ten její ozbrojený doprovod.
Zatímco Nathaniel si na Reginalda nevzpomínal, mladý farmář v muži poznal svého protivníka v kostkách, ale nebyl schopný si vybavit, jestli se vůbec o něco vsadili nebo kdo vlastně vyhrál. Na tom teď ale nezáleželo, sad pořád vypadal dost nehostinně a bylo potřeba s tím pohnout, než nastane čas na svačinu. Reginald sám popadl po rozdělení práce vědro a rukavice, aby se připojil k Varrenovi a zkrátil si tak práci společnou řečí o tom, co se děje ve světě. Stihl si po cestě k ořechu všimnout, jak Niell zápasí s roštím, které se srdnatě brání a zanechává na chlapcových tvářích drobné škrábance, ale to nebylo nic proti tomu, co potkalo uprskaného Kocoura. Chlapec si totiž vybral věru špatné křoví, neboť jeho kutání do kmínků u země zjevně probudilo neočekávaného obyvatele blízké nory, který s vrčením vystřelil ze svého úkrytu a jal se chňapat po zaklínačových rukou a kotnících, pokud se vydal k úprku. Chlupatý chlapík na čtyřech krátkých nožkách s bílo-černým čumákem očividně neměl rád, když ho někdo budí ze spánku, a v nestřeženém okamžiku se zahryzl malému zaklínači do boty.
Mnohem větší štěstí potkalo Varrena, ten totiž mezi nepořádkem pod ořešákem našel stračí hnízdo, v jehož útrobách mezi jednotlivými stébélky trav byla vpletená drobná stříbrná náušnice.

Mimo herně:
Na konci postu si zase hoďte. Rozhovory mezi sebou zapřédejte a pomáhejte si, jak se vám zlíbí.

[Niell]

Niellovi práce šla docela od ruky, až na to, že si zase způsobil pár šrámů. Ne nevyléčítelných, ale pořád lehce nepříjemných. Ono by to taky mohl totiž dopadnout tak, že si jednou vypíchne rovnou oko. Naštěstí se prozatím nic takového neděje. roští se sic nevzdává, Niell ale také ne. Sem tam se podívá na ostatní, jak jim ta práce jde, jestli třeba nepotřebují pomoct nebo tak, protože přeci jen s tím Niell tady má víc zkušeností, než někteří a pomoci se nebojí. Práce musí být vykonána dobře. Samo sebou je také potřeba, aby doplňovali ten pitný režim, takže se občas sebere, aby se napil vody, ano vody. Při té příležitosti si všimne ulejvácké ženy, co si lebedí pod stromem a myslí si, že snad není vidět. Vězte, že to v tak horlivém pracantovi, jako je Slamák naprosto zabublá, když vidí takvého ulejváka. Proč jsem vlastně tedy šla, ptá se sám sebe. Nahlas to však nevysloví, jen se jemně zamračí na onu slečnu. "Všichni b-by měli pracovat, paní." Nechce vypadat jako hnidopich, proto ještě dodá: "Práce pak r-rychle uteče." Už se tolik nebojí mluvit s lidmi a tolik nekoktá. Práce na farmě a styk s lidmi ho naučil se tolik nebát o to, co by se mohlo stát. Prozatím byl docela v klidu a při horších situacích se jednoduše stáhl zpět a neukázal se chvíli světu. Tentokrát je na farmě a tady mu přeci, ani pod dohledem tolika lidí, nehrozí, že by se naštval tak, aby způsobil poprask... ne?

Mimo herně:
Další škráábance c'mon.

Niell hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1