QUEST: Velké stěhování - ND

[Fencaedan]

Pouze do rukou Scoia'tael | +

Fencaedan odkýval sdělení o scházejících odpovědích na své otázky tak úsporně a nevzrušeně, jako předtím déle působící velitel komanda odkýval jeho souhlas. Každá informace se jim mohla hodit, jenomže v některých případech jste opravdu nedostali, i kdybyste se přetrhli. Definitivním převzetím odpovědnosti za vedení útoku se ocitl v ne zrovna lehké situaci. Těch několik známých údajů mu napovídalo, že boháč z Novigradu možná už prodělal zkušenost zakládající důvod k opatrnosti. Má k dispozici řadu možností, mezi nimiž může do poslední chvíle libovolně volit. Fencaedan naopak neměl v rukou téměř nic konkrétního. Žádný přesný údaj na jakém by se dal plán přepadení postavit. Vymýšlení plánu, pamatujícího na co nejvíce možností, aniž by oslabil komando, bylo tak trochu jako hledat jehlu v kupce sena. Učinit jakoukoliv volbu sebou vždy neslo spodtoupení značného rizika. Fencaedan si nicméně byl vědom povahy onoho úkolu. Respekt, coby velitel komanda, si v očích ostatních musel každý nejprve vydobýt. Velitel komanda a tedy i Fencaedan si musel ukázat, nakolik si umí poradit za každých okolností.
~Děkuji ti. S jejich návratem dostaneš zprávu a všechno ostatní, co ti po právu náleží, ~ přislíbil Fencaedan druhému veliteli komanda za poskytnutí posil. Fencaedan nemohl zaručit, kolik z nich se vrátí zpět, ale obětování životů celého komanda rozhodně nepatřilo k jeho výchozím předpokladům. O kořisti předpokládal, že většina z ní půjde na financování nějakého důležitějšího odbojového projektu. Pokud by něco z kořisti zbylo, slušelo by, aby se to spravedlivě rozdělilo mezi obě na útoku se podílející komanda, včetně druhého velitele. Ten si svůj díl zasloužil už za spouštěcí signál. Dále se muselo pamatovat na ty, kdož by se při přípravě akce blýskli a uvítali za to odměnu. Na sebe Fencaedan myslel až v poslední řadě.

Hned po ukončení krátkého rozhovoru s ostříleným velitelem komanda se Fencaedan začal věnovat zbytku narychlo sestaveného přepadového oddílu. Na každém z přítomných ulpěl jedním krátkým pohledem. V duchu si ostatní přepočítal, zopakoval si, co o nich je schopen povědět. Jeho skupina se podle výzbroje dala rozdělit na dvě poloviny. Bylo tu šest bojovníku s čepelemi pro boj na blízko a šest střelců, přičemž mezi zbraněmi byly v převaze meče a luky. V první řadě se mohl opřít o základní šestici členů přepadového oddílu. S pěti elfy příchozími z Modrých hor, plus s Irviel se více méně znal. Spoléhal se na jejich odvahu i obratnost, protože se s nimi osobně domlouval na jejich účasti v odboji. Pětici posil z jiného komanda musel věřit, že budou hájit zájmy odboje neméně šikovně. Potenciální rivality mezi dvěma částmi přepadového oddílu si Fencaedan byl taktéž vědom. Také tahle starost byla neodmyslitelně spojená s vedoucím postavením. Dokud se však nesoutěžilo za každou cenu, trocha soutěživosti mohla skupinu hnát vpřed za dosažením společného cíle. Nejlepším způsobem jak vše udržet pod kontrolou, se Fencaedanovi zdálo dosáhnout skupinově schváleného rozhodnutí. Stojí-li za učiněnou volbou celá skupina, všichni jsou na jedné lodi a mají pak tendenci táhnout za jeden provaz. Fencaedan už si o taktice stačil udělat představu. Pro získání lepší představy chtěl napřed vylat zvědy a pokud šlo o to ostatní, právě přemýšlel nad tím, nakolik je možné nastražit past. Klasický provedený přepad, v daný čas na předem určeném místě, musel naneštěstí považovat za méně pravděpodobnou variantu řešení.

Fencaedan se pro danou chvíli usadil na zemi, skýtající trochu přírodního pohodlí před bojem. Ostatním dal pokynutím ruky najevo, aby ho napodobili, čímž by se připojili ke krátké válečné poradě.
~Společně tvoříme plnohodnotné komando a měli bychom tedy být schopní obstát. Naší největší nevýhodou není síla, kterou máme k dispozici. Dh'oine jsou ale o tah napřed a my nevíme, co ve svém příštím tahu udělají. Vlastně mohou udělat cokoliv, ~ přednesl Fencaedan ostatním závěry ke kterým ve svých úvahách dospěl. Někdy během dne museli dh'oine vyrazit z Novigradu. Nejpozději tehdy se muselo ukázat, jakou cestou se budou ubírat. Vhodně postavená hlídka by příjezd boháče z Novigradu jistě zaznamenala. Jenže hlídka se mohla za projíždějícím boháčem opozdit, kvůli čemuž by přepadový oddíl nemusel na místo dorazit včas. Fencaedan se zbytkem oddílu by bez toho musel snažit vyjít záměrům protivníka vstříc na půl cesty.
~Kroky jakými můžeme rozhodnutí dh'oine předejít jsou dva, ~ přispěchal Fencaedan s náčrtem konkrétních plánů na řešení situace. Pro ostatní vypočítal nejdříve jeden možný krok a po něm druhý. Přitom dával pozor, jak se na nabízená řešení budou tvářit.
~Buď se nám podaří nějak odhadnout správnou cestu a na té se připravíme.. ~ Jinými slovy by se uchýlili k sázce na jednu kartu. Celý přepadový oddíl, s výjimkou případných hlídek by se soustředil na uhrátí této jedné karty. Správná volba by jim umožnila okamžitě udeřit plnou silou přepadového oddílu. Špatná volba by asi všechno zhatila. Boháč z Novigradu by měl šanci nepozorován projet kolem nic po jiné cestě.
~…nebo se můžeme pokusit najít místo, kde vyřadíme všechny cesty, tak aby nešlo projet nikudy a my se na tu správnou stihli přesunout. ~ Fencaedana napadalo několik potenciálně vhodných míst. Kdyby se trojice cest rozdělovala až za městem, první potenciálně vhodné místo by se mohlo nacházet na kraji lesa, blíže Novigradu. Hlavní výhodou by bylo, že by se mezi cestami nestačily vytvořit příliš velké rozestupy, snižující efektivitu smělého, leč mnohem náročnějšího plánu. Mimo to by se šlo poskovávat ve vysokém porostu u řeky. Přechod řeky je vždy strategicky výhodné místo. Most i brod zvládne zatarasit dost malá skupinka bojovníků. Najít potenciálně vhodné místo, museli by se vypořádat s posledním zádhelelm. Rozdělený přepadový oddíl by na počátku boje stál proti přesile. Ostatní by se na místo museli dostat co nejrychleji, i tak by se do boje zapojovali postupně. Svůj boj by samozřejmě nesměli prohrát. Smělejší plán mohl být na druhou stranu pro protivníka překvapivější. Nakonec dostali svůj prostor ostatní členové přepadového oddílu, kteří mohli rovněž svobodně vyjádři svůj pohled na situaci.

Přísně tajný dodatek jen pro Scoia'tael | +

Soupiska veverčího přepadového oddílu

Postavy skutečných hráčů
Cyrriel – půlelf, muž – luk, zvěd
Fenacaedan – elf, muž – kuše
Irviel – elfka, žena - luk

NPC postavy z Fencaedanova komanda, příchozí Modrých hor
Corialm - elf, muž - meč, poradí si i s jinou havětí, než s lidmi
Hildred - elf, muž - kuše, přesný střelec
Itlissa - elfka, žena - luk, z luku se střílí rychleji, než z kuše
Ubisha – elka, žena - meč
Vringeid – elf, muž – tesák, stopař

NPC postavy z druhého komanda
Laugiia – elfka, žena - luk
Kornag – trpaslík, muž - meč
Orvant – půlelf, muž - šavle
Rilorn – elf, muž - meč

[Cyrriel]

Veverky | +

Cyrriel si pochopitelně Irviel dobře všiml, takže když mu pohled sklouzl k tmavovlasé elfce, neubránil se pobavenému úculu, který mu okamžitě vykvetl na rtech. V očích se mu přitom zablýsklo. Byl rád, že Irviel našla cestu ke komandu Scoia’tael, už ho ovšem tolik netěšilo, že on nebyl ten, kdo jí tu cestu ukázal a kdo by ji dovedl k vlastním lidem. Jenže on měl jiné starosti a na známost z Novigradu se zkrátka nedostalo...
Zatímco se bavili velitelé komand, Cyrri se pohupoval z pat na špičky a zase zpátky, protože se na jednom místě očividně nudil a nemohl se dočkat nějaké té akce, a jakmile zaslechl, že mají svou hlavu a nemůže být slíbena jejich poslušnost, pobaveně se zašklebil a krátce střelil pohledem po Fencovi. On sám obvykle problémy nedělal, byl zvyklý poslouchat rozkazy a rozhodně neměl ambice pasovat se na pozici velitele, ale pokud by byl velitel idiot bez rozumu, Cyrri opravdu nehodlal skákat podle toho, jak píská.
Sednul si na zem, jakmile jim dočasný velitel dal pokyn, ať ho napodobí, a luk si položil přes pokrčené nohy. Krátce si prohlédl ostatní elfy, ale neopovažoval se je soudit podle toho, jak vypadají, nebo jak se tváří - Cyrri ostatní Veverky posuzoval až poté, co je viděl v akci, a upřímně doufal, že se mu s těmihle bude spolupracovat dobře, že nedojde k žádným problémům a roztržkám, které by celou akci zhatily.
Když došlo na přednes dvou návrhů, jak by mohli postupovat, půlelf se na chvilku zamyšleně zamračil, načež pokrčil rameny. ~Vsadit na jednu jedinou kartu mi přijde příliš riskantní,~ pronesl, čímž dal jasně najevo, ke které možnost se přiklání. Měl za to, že když od sebe jednotlivé skupinky nebudou příliš daleko, zvládnou brzy té hlavní, té přepadové, přijít na pomoc. Ostatně, všichni byli zvyklí pohybovat se po lesích a v terénu a přesun by jim neměl dělat problémy. A měli by jistotu, že povoz nepojede tou cestou, kterou oni nehlídají.

[Irviel]

Veverky | +

Irviel poslouchala rozhovor a přitom pokukovala po Cyrrielovi. Samozřejmě si měřila pohledem i ostatní Scoia´tael, kteří se k nim měli připojit, ale Cyrriela už párkrát viděla a tak byl snadným terčem, aby k němu stáčela svoji pozornost. Neznamenalo to však, že by nenaslouchala informacím o jejich misi. Vlastně jí to docela vrtalo hlavou.

Po pár formalitách se Fencaedan rozhodl celou záležitost vyřešit skupinově, což byla jedna z věcí, kterou Irviel na svém veliteli dokázala ocenit. Pohodlně se usadila a počkala si, až přednese své návrhy. Sama pečlivě zvažovala, k jaké verzi se přiklonit. I jako milovnice hazardu dokázala uznat, že sázet všechno na jednu cestu je příliš riskantní. Pokud nebylo pro celé komando možné se přemisťovat tak rychle, jak by zvědové pískali... tak bylo lepší síly rozdělit. Jejich výhodou muselo být překvapení a podlé techniky, jako například zátarasy, útok na koně či jiné znemožnění pohybu vozu. Pak se museli vypořádat s čímkoliv, co na ně přijde. Pokud by šlo o příliš velký obranný konvoj, který by byl absolutně mimo jejich síly, spoléhala na Fencovo uvážení, že raději nebude riskovat vybití celého komanda kvůli jedné přepadovce majetku. ~Myslím si, že bude nejlepší se rozdělit a zpomalit jejich průjezd, aby byl čas informovat zbytek komanda o jejich pozici~" Přiklonila se k druhé variantě.

[Aerima Willtommen]

Strážci moštu | +

Aerima si nebyla zcela jistá, jestli to, jak konejšivě to Kalle říká je správně. Měli být ostražití, zejména jejich zaměstnavatel, protože se opravdu mohlo stát mnoho. Věděla, co takové komando dokáže udělat, přeci jen kdysi byla jeho součástí, že? Pamatovala si, jak nad věčně nevraživou Aeri vrtěl pokyvoval hlavou její otec a říkal, že jeho krev by ho nikdy nezradila. Ale Aeri ho zradila, jako by byla pouhé chladnokrevné zvíře, kterému přišlo slovo rodina bezvýznamné. Nevěděla, jestli toho litovala. Dříve asi ano, teď... věděla, že by to bylo stokrát jednodušší, žít s nimi, žít v komandu, ale ona si vybrala jinou cestu. Vybrala si cestu těžší, která z ní pomalu, ale jistě ždímala všechnu životní energii. Občas měla deprese, měla dny, ne-li týdny, kdy nemohla nic dělat, jen ležela a koukala se do stropu a snažila se spát. Nebyly to hezké chvíle. Chtěla to jinak, chtěla to mít jednodušší, ale nebyla člověkem, který by odkládal povinnosti.
"Hmm," řekla pouze na to, co umí děvčátko, které jí vysvětlilo, že umí s dýkami. Z vlastní zkušenosti dýky byly na nic. Vždycky se snažila, jak jen chtěla, ale ty debilní příšery ne a ne chcípnout. Takže doufala, že po cestě nebudou muset nějakou příšeru mordovat, protože by to šlo hlavně špatně.
"Dobře, tak se snaž být neviděna, znáš to, dýka sem, dýka tam," povzdechla si Aeri a sama svoji dýku vytasila jen proto, aby si jí mohla protočit mezi prsty a vrátit zpět. Přeci jen, třeba byla neviditelnější, než malá prsatá elfa, to by jí ostatně i radila.
"Rozdělovat se rozhodně nebudeme," poznamenala Aerimka, čím víc lidí, tím lépe, v týmu měli lepší šance za jakýchkoliv okolností. "Půjdeme východněji, povozy nebudou mít větší problémy, cesta je ale delší, budeme potřebovat na posilnění nějké pitivo, třeba mošt, ten by byl ideální díky cukrům, dodá potřebnou energii. A nějaké jídlo by bylo také příhodné, protože to přeci jen bude delší cesta, takže nejspíš minimálně jednu zastávku uděláme," poznamenala Aerima, jak to rozplánovala po té, co jí řekl, jaké možnosti mají a tím její monolog skončil, samosebou nechala ostatním prostor na vyjádření, ale její verze jí přišla nejbezpečnější, nejpřípustnější.

[Kalle]

Borec na konec - strážci | +

Lamy? Kalle měl opět trochu potíž dekódovat sdělení, které tentokrát přišlo od té mladé holky, nicméně nahlas se neptal, protože vypadat blbě před Elaine, když blouznil, byla jedna věc, a vypadat blbě před takovým prckem byla věc druhá. Takže se jen přitrouble pousmál a pokýval hlavou na Aerimina slova ohledně dýk. Sem-tam. Vůbec tomu sice nerozuměl, ale on neměl dýku a mečem se sem-tam rozhodně nemáchalo, pokud se s ním nekosil prales, takže byl v klidu.
On sám by možná nebyl proti rozdělení, pokud někdo už o přesunu karavany věděl, mohl zkusit předpokládat, kudy pojedou - tedy trasou vhodnou pro těžké vozy - a vystavět na tom plán případného přepadení. Asi by nečekal, že by se vydal někdo tou špatně schůdnou cestou, ale kdyby vozy s lehčím nákladem jely jednou cestou a ty s těžkým druhou, teoreticky by minimálně jedna polovina mohla být na místě bez jediného škrábnutí. Ale protože nebyl kdovíjaký myslitel, rovnou to zavrhl, protože ostatní na to měli mnohem lépe vybavené mozkovny. „Po moštu bude větší žízeň,“ dovolil si trochu odporovat, což nebylo v případě moštové královny zrovna moudré. „Sušené ovoce by bylo o něco lepší.“ Ale vlastně na tom netrval, sám měl něco málo svých zásob, o skupinku se starat nemusel, od toho měli určenou velitelku.

[Fencaedan]

Veverky aneb půlka IrviFenu večer | +

Nejméně jistou metodou, jak usměrnit cizí přesvědčení je nabídnout mu jediné možné východisko. Pokud to uděláte, nastává velké vzbouření mysli a snaha hledat jakékoliv alternativní východisko. Právě kvůli tomu Fencaedan využil chytřejší variantu, rovnající se pravému opaku. S tím, že si ponechal rozhodující hlas. Popsal ostatním situaci i možná řešení v obecné rovině, tak aby si mohli udělat vlastní názor. Byl-li ovšem popis dostatečně výmluvný, dal se jím výsledný nábor ovlivnit. S usnesením ostatních mohl být Fencaedan spokojený, neboť se zcela shodovalo s jeho vlastními myšlenkami. Ani jemu se příliš nechtělo riskovat sázku na jednu kartu, byť by měla vysokou hodnotu.
~Dobře, rozdělíme se na tři skupiny,~ vyhlásil Fencaedan všeobecně odsouhlasenou variantu postupu. Od téhle chvíle mělo být všem jasné, jakým způsobem bude přepadení boháče z Novigradu probíhat. Už zbývalo jen kostru plánu vyšperkovat, vyjasnit si způsob uzavření cesty, v daném případě ne jen pro boháče z Novigradu, ale pro všechny náhodné pocestné, s výjimkou oddílů redanské armády.

O dílčích taktických pokynech už se Fencaedan neradil. Ostatní je museli respektovat, přestože byly vydány nekonfliktním způsobem, tak aby předešly zbytečným stížnostem a neshodám. Nejdříve ze všeho se Fencaedan podjal rozdělení ostatních do tří přibližně stejných skupin. Žádná z nich neměla být méně důležitá. Fencaedan by se divil, kdyby si opatrný boháč z Novigradu vybral cestu charakteristickou svojí zranitelností kvůli vhodnosti pro přepady. Vsázel spíše na přesun jednou ze dvou cest krajních. Jenže střed neztrácel na důležitosti, protože střední skupina musela dávat největší pozor, aby jí nic neuniklo a na místě činu se objevit ve správný čas, tj. v čas co možná nejkratší..
~Orvant, Rilorn, Cyrriel, Lauglia~ ukázal Fencaedan jako na čtveřici z druhého komanda. ~Vy si vezmete na starost západní cestu.~ Vzájemné srozumění důvěrou nabádalo Fencaedana k ponechání těch, kdo jsou spolu zvyklí bojovat pohromadě. Potřeboval by sice mít kontrolu nad vlastní hlavou části skupiny, jinak si nemohl udržet přehled o situaci na všech cestách, ale nastrčení člena z vlastního komanda by jen oslabilo důvěru. To už bylo lepší vlastní chladnokrevné uvažování. Fencaedan ponechal Cyrriela ve společnosti jeho přátel, čímž se pro začátek vyhnul promíchání obou komand.
~Irviel, Ubisha, Vringeid, Hildred,~ stanovil Fencaedanan hned nato další čtveřici. ~Vy budete hlídat prostřední cestu.~ Vysláním Irviel na prostřední cestu Fencaedan sledoval hned dva cíle. Částečně Irviel chránil před nebezpečím v případě, že by hned na začátku plánu něco zkrachovalo. Zároveň Irviel dost chytrá, aby plán změnila, kdyby se nemělo cokoliv povést. Ona navíc měla aspoň nějaký důvod, pospíchat Fencaedanovi na pomoc.
~Kornag, Corialm, Itlissa,~ vypočítal Fencaedan tři ostatní členy přepadového oddílu. ~Vy půjdete se mnou na východní cestu~ Svou skupinu včetně trpaslíka z druhého komanda chtěl strhnout svým bojovým duchem, dát jim dobrý příklad. Tím obsadil poslední klíčový průjezd, jímž bylo možné projet směrem k řece. Pravděpodobnost, že se ocitne první na ráně, byla podle něj tak padesát na padesát. Nijak mu to nevadilo. Fencaedan byl zvyklý stavět sám sebe na čelo do nebezpečnější pozice.

Jakkoliv instrukce, které chtěl dát ostatním, zněly rozhodně, mělo se jednat hlavně o doporučení. Ve výsledku si každá z menších skupin musela poradit sama, být schopná plán upravit podle vývoje dění. Na každém plánu se vždycky něco zadrhne a kdo jen mechanicky plní příkazy, mnoho toho nezachrání. Naopak iniciativa a důvěra ostatních předcházejí na bitevním poli válečné hrdiny. Nakonec šlo o to, jak zajistit koordinaci mezi všemi skupinmi.
~Vyrazíme směrem k řece. Tak získáme víc času na přípravu. Kdyby se někde našlo výhodné místo, třeba se cesty stáčely k sobě, napodobte křik racka. Kdyby se neozvala stejná odpověď, přidejte medvěda. Jinak se zastavte před krajem lesa směrem od řeky,~ dal se Fencaedan do popisování, jak by on sám bojový plán realizoval. Mít ostatní připomínky, mohli si ho klidně dovolit přerušit. Lepší teď, než nikdy, než kvůli nedorozumění riskovat zdar celé akce.
~Cestu rozbrázděte, nanoste na ni kameny se dřevem, prostě udělejte cokoliv, aby se po ní nedalo jen projet. Případný oheň tomu dodal ještě větší efekt. Je ho ale třeba zapálit ve správnou chvíli. Nelépe přímo při před nosem těch dh'oine z města. Kdo spatří skupinu vozů, nebo bude pod útokem, dá signál zahoukáním sovy. Kdyby se neozývala stejná odpověď, napodobí kohouta, pak. Pak musíte strašit zpovzdálí, čekat až přijdou ostatní, nebo někoho pro ostatní poslat,~ dokreslil Fencaedan náčrt přepadení. Obsáhl všechny základní body plánu, řekl ostatním, jak je vhodné si počínat. Nikdy předtím neměl povinnosti velitele a tak hoho najednou snad nikdy tolik nenamluvil. Vážně to na něj byl dost obsáhlý projev, nicméně mít určitou dohodu bylo nezbytné.

~A hlavně hodně štěstí,~ popřál Fencaedan ostatním se vší upřímností maximum úspěchu s co nejsnadnějším unikáním nezdarům. Teď mohl dát leda tak ostatním prostor k posledním připomínkám, či dotazům. Ať už připomínky byly, či nikoliv, Fencaedan se brzy po uzavření dohody o podobě bojového plánu zvedl ze země. Ještě před tím však poprosil ostatní, aby chvilku počkali. Cyrriela s Vringleidem poslal na kratičký průzkum směrem k Novigradu. Neměli pátrat ve městě a měli se co nejdříve vrátit. Bylo dobré mít krytá záda. Dít se ve směru k městu něco podezřelého už nyní, Fencaedan by o tom rád věděl. Hned jak předběžný průzkum skončí, mělo se komando dát komando na cestu k řece. Samozřejmě od začátku cesty by se realizoval domluvený plán.

[Cyrriel]

Veverky | +

Cyrriel se spokojeně šklebil, když se ukázalo, že mají všichni stejné myšlenky a vsázet všechno na jednu kartu se jim zdá příliš riskantní; vypadalo to díky tomu, že by mezi nimi nemusely vznikat neshody ohrožující celou akci, když se dokážou tak hezky dohodnout.
Zatímco Fencaedan hovořil, půlelf seděl mlčky s nohama složenýma pod sebou, přemýšlel nad velitelovými slovy a pouze přikývl, když mu bylo sděleno, že zůstane ve skupince s lidmi, které zná a s nimiž je dobře sehraný. Za to dočasnému veliteli připsal malé bezvýznamné plus.
No a pak došlo na domlouvání důležitějších věcí, jako byly signály značící to či ono a při zmínce medvěda se Cyrri poprvé zatvářil nesouhlasně. ~Nic proti, ale troufám si tvrdit, že medvěda nikdo nedokáže napodobit důvěryhodně, možná tak zatoulané medvídě...,~ podotkl, protože si dokázal celkem živě představit, jak hloupě a velmi nenápadně bude vypadat, až se z lesa ozve ten psedo medvědí řev. Byly jednodušší a nenápadnější zvuky, které mohli zvolit.
Zablokování cesty bylo samozřejmostí. ~Zápalné šípy?~ mrkl spiklenecky na Lauglii, známou elfku lučištnici, která určitě měla pár takových hračiček po ruce. Těmi by se dal snadno vyčarovat oheň v pravou chvíli přímo před očima dh’oine, což by určitě upoutalo jejich pozornost a způsobilo zmatek.
Nicméně Cyrriel nebyl ani trochu vůdčí typ, takže veškeré další připomínky, námitky a rozkazy nechal na ostatních a jen přikývl na to, že má vyrazit prozkoumat cestu k Novigradu, jestli se tam něco neděje už teď.
Jestli dělo, to nám zřejmě poví až vypravěč, každopádně Cyrri se po chvíli vrátil zpátky s čímkoliv, co zjistil, a mohli vyrazit podle plánu.

[Irviel]

Veveřičky | +

Irviel si nebyla jistá, jestli ji rozdělení lichotí, nebo znervózňuje. Každopádně ve své skupině měla dost schopných elfů - stopaře Vringeida, který bude nejspíš klíčový, šermířku Ubishu, která společně s Vringeidem dokázala obstát v přední linii a ona sama hodlala útočit ze zálohy s lukem ve společnosti ostrostřelce Hildreda. Jejich úkol však prozatím nebylo útočit, ale škodit. To byla v podstatě zábavná část.

"~Možná tedy raději kance?~" navrhla ke změně medvědího signálu. Zbytek byl celkem jasný a snad i proveditelný. Kdyby zvukové signály nezabraly, bylo vhodné vyslat jednoho ze skupiny pro ostatní. To sice mohlo trvat dlouho, ale o to důleitější byla příprava zátarás.

Irviel měla s sebou pár zápalných šípů a ro jistotu zkontrolovala, že má i křesadla. Všechno se zdálo být na svém místě. "~Hodně štěstí,~" popřála ostatním a pak už zbývalo jen zamířit k prostřední cestě. Nejprve bylo nutné dle plánu prozkoumat terén a vyslat případné signály.

[Zenn]

Strážcíííí | +

Inu nikdo neprotestoval, nikdo nic nenamítal. Vůdce byl zvolen a ten učinil své rozhodnutí. Oni tu byli od práce, ne od přemýšlení, že? A občerstvení na cestu bylo samozřejmostí, kterou ani nebylo třeba řešit. Však je čekal celý den na nohou a počítalo se i s přestávkami. Jediné, o čem se ještě muselo rozhodnout bylo, zda město opustí bránou východní nebo jižní. Ta jižní přidá navíc pár dalších kilometrů, ale zase skýtala jistou záruku toho, že o volbě jejich trasy a času odchodu se nebude tolik vědět.
A pak už za hradby! Slunce už se stihlo odlepit od východního horizontu a teď jim celkem pěkně svítilo do obličejů. Nicméně jeho žár si nebyl schopen poradit s chladem, který na Redanii přivál severní vítr, takže ten svit byl spíš jen na okrasu a jinak jim byl věrným společníkem lezavý mráz. Nicméně jinovatka na zmrzlém pestrobarevném listí krásně házela prasátka... Trochu romantiky do začátku.

Elfovéééé | +

Průzkumníci se vrátili celkem s prázdnou a mohlo tomu být ze svou důvodů - buďto karavana ještě stále nevyrazila, nebo si k odchodu zvolila jinou bránu, než byla ta severní. Vzhledem k tomu, že právě cesta od severní brány se na jednom z rozcestí dělila a dávala tak vzniknout jak západní, tak oné prostřední cestě, mohlo to být k zamyšlení.

Nicméně... Západní skupinku čekal terén sic stále porostlý lesem, ale skalnatý a hrbolatý. Vskutku cesta, kam by s povozem nikdo moc nechtěl, ale ještě by se to se šikovností dalo. Dnes tu ovšem dost věcí ošklivě klouzalo, protože v noci mrzlo a chabý sluneční svit vycházejícího kotouče byl příliš slabý, aby mohlo náledí roztát. Ať už tu chtěli dělat cokoliv, rozhodně by to měli realizovat s velkou opatrností.

O pár kilometrů dál, na prostřední cestě, to vypadalo docela jinak. Cesta byla pěkná a široká. Zamrzlé kaluže by se tu také našly, ale rozhodně to nehrozilo zabitím sebe sama. Pokud někdo není jo lempl. Problém tu ovšem byl trochu jiný. Totiž to, že tu nebyli první. Ostatně tohle místo bylo pro přepady tak ideální, že si ji už nějakou dobu nárokovala skupinka místních banditů. Žádná velká organizovaná skupina, ale překážka jistě ano. Nebo ne? To už záleží...

Východní cesta byla asi 2x tak daleko od té prostřední, než prostřední od západní. Byla to rozhodně velká zajížďka, ale zase nebylo kolem moc míst, kde se skrýt. Stromy zde rostly daleko od sebe a řídce. Přirozených úkrytů vážně pomálu a možná tak pro jednu nebo dvě osoby. To cestujícím umožňovalo celkem hladký průchod. Ale cesta byla pod tenkou vrstvou ledu rozbahněná, čehož by se dalo využít. Ale taky to mohlo být k vzteku, protože každý pohyb na cestě za nechával zřetelné stopy.

[Aerima Willtommen]

Me podzime střažcine | +

Když se všichni shodli na tom, že půjdou onou cestou, aneb Aerima zavelela to, co se jí zdálo nejrozumnější. Dále také jen mimochodem podotkla, že se jde jižní bránou protože přeci jen to nebylo něco nad čím by se musela pozastavovat. Cesta byla před nimi a oni museli přemýšlet nad závažnějšími věcmi, než nad rozhodováním kterou bránou se půjde. A jižní Aerime zkrátka zněla lépe. V Novigradu v životě nebyla, ale jih znamenal teplo a slunce. Věčné slunce pro které bojovala, takže rozhodování bylo téměř jasné.
"Dobře, bereme křížaly," poznamenala pouze Aerima, protože pokud už nebylo po jejím a nemohla si vzít svůj vysněný mošt, mohla si vzít alespoň sušený mošt. A to byl dobrý kšeft ne? No, kterýkoliv kšeft co končí bez moštu byl špatný, takže pořád nebyla nad rámec šťastná.
Jakmile vyšli čekal je příjemný pohled na podzimem probarvenou krajinu, při které upřímně Aerimě vždy srdce jihlo. Podzim sice znamenal zánik a přicházející zimu, kterou přímo nenáviděla, ale taky to byla sezóna moštu! A barvy, které podzim provázely byly rovněž neskutečné. Každopádně nemohl nikdo z nich dovolit, aby ani na chvíli nebyl v pozoru. Hlavně Kalle, ten by měl zůstat v pozoru, kdo měl rád uvadlého vojáčka, že? Přeci jen, byl podle ní mnohem zkušenější a použitelnější, než samotná Aerima. Ale když už měla velet, nevzpírala se tomu.