Na rozcestí bylo ticho. Klid a nikde ani živáček. Až do setměni, kdy se tam objevily dvě postavy, které tam také zůstaly a očividně na něco čekaly. Kdo by tudy prošel i jakýkoli jiný den přede dneškem ve stejnou dobu, mohl by je zde vidět i tehdy. Někdy k nim přišel jeden člověk, jindy zase nikdo. Dnes? Dnes se k rozcestí přišouraly tři postavy. Ať už sem došli z různých stran, zároveň či minuty po sobě, mohli vidět všichni to samé.
Dvě postavy. Jedna seděla na kamenné zídce a druhá o ni byla opřená. Kdo došel blíže, mohl si je obě dost dobře prohlédnout. Osoba k vám zády, ať už jste šli z jakéhokoli směru byla ve žlutém plášti a kápi. Byla skrčená, téměř, jakoby měla každou chvíli před zídku přepadnout a tiše sípala. To ale nejspíše pány nezajímalo tak, jako druhá osoba. Přesněji žena se zlatavými vlasy, které jí spadaly na ramena. Na sobě měla pohodlné cestovní oblečení tmavých barev, převládala tmavě rudá, na zádech toulec šípů, vedle sebe luk a u pasu meč. Narozdíl od první postavy alespoň uznala vaši přítomnost opatrným zamáváním.
Netrvalo ale dlouho a byli jste tu všichni.Postava ve žlutém se začala hýbat a šlo vidět s jakými obtížemi se otáčí. Jak se ukázalo, stavbou těla, tedy tou, co šla vidět odpovídal muži. Byl dokonale zabalený, pokud mu někdo viděl trochu více do tváře schované pod kápí, viděl jen žluté obvazy. Ty měl také na rukách a jediné, co mohlo něco vypovídat byl zlatý amulet na dlouhém řetězu, takže se mu houpal až skoro někde u pasu. Ten sám měl díru uprostřed a posetý byl všelijakými runami a klikyháky, které nikdo z vás nepoznával.
Jak se otáček, neustále se přidržoval zídky. Až do doby, kdy zvedl ruce do výše. Mezitím žena seskočila dolů.
"Já. Volker von Strobos!" Vydal ze sebe poměrně mocným hlubokým hlasem, mezi sípáním.
Reakce jeho společnice však vypovídala, co si o tomto představení myslí. On sám jen lehce trhnul hlavou a ozval se další dušený výdech.
"Děkuji, že jste přišli. Ty letáky prosím." Nastavil ruku, jakoby si je chtěl vzít, ale jen pokynul své společnici, která si od vás papíry vzala a schovala do brašny.
"Nabízím vám každému pět set Novigradských korun. A něco navrch, pokud se vám to podaří samozřejmě. Nyní už mluvil o dost zřetelněji a kýval u toho hlavou. Suma, kterou každému nabízel byla překvapivá, protože takových tisíc šípů si těžko půjdete někam koupit.
"Koré vás zavede do labyrintu. Odtamtud musíte získat malou truhličku. Jen jednu. Dřevěnou, pobitou bronzem se znakem havrana. Nic jiného." "Můžete tam čekat nějaká monstra, hádanky, rébusy... nikdo neví co přesně. Pokaždé když někdo vstoupí, změní se to tam." Promluvila pro změnu Koré, která příliš nečekala, jeslti nabídku přijmete, nebo ne.