QUEST: Kozel zahradníkem - D

[Belan]

Přesunul jsem se do lidmi zatím netknuté části sadu, která bylo opravdu zpustlá. Tak se do toho zase dám. Ať ten sad vypadá zase o trochu krásněji. A dal jsem se do úklidu volného roští a poté jsem se pustil do odstraňování jednoho obzvláště hustého šípkového keře. Zatím se mi docela dařilo vyhýbat se obranným pohybům větví právě likvidovaného šípkoví a postupovat ke kmínku keře. Když jsem se probojoval do samotného středu a chystal se zasadit první likvidační údery sekyrkou, ozval se Řev. Docela jsem se lekl a škubl sebou, což se ukázalo jako velká chyba. Šípkoví mě omotalo a odmítalo pustit. Zvládl jsem se jen otočit za zdrojem Řevu, což se, už podle hlasu, ukázala být Zrzka. Nejprve jsem nechápal, co má znamenat ten jekot a divný tanec. O kousek vedle jsem zahlédl Slamáka, jak se těžce zvedá ze země. Co se to tam, sakra, děje? V ten okamžik jsem si všiml i jezevce. A vzápětí přispěchal Reginald a jezevce praštil lopatou. Jezevec na další ránu nečekal a uháněl pryč do polí. Reginald ještě vyhuboval Zrzce, že pořádně nepracuje. Další debatu jsem zaslechl už jen částečně, protože jsem se rozhodl osvobodit se z toho pichlavého sevření. Což se mi po několika úderech sekyrkou do kmínku téměř povedlo. Jak se kmínek svalil, tak s trochou šikovnosti se mi povedlo se vysvobodit aniž bych se příliš potrhal. Jakmile jsem se vysvobodil, tak jsem poodstoupil a rozhlédl se. Slamák, Kocour, dokonce i Zrzka pracovali, pod ořechem se sice Čahoun i Trpaslík bavili, ale plná vědra byla znakem, že ani oni nezahálí. Nebudu tady postávat, když všichni pracují. Tuhle šípkovou past jsem sice složil, ale takhle se odtáhnout nedá. A pustil jsem se do rozsekávání křoví na menší, snadněji přesunutelné kusy. Že se mnou Reginald vydal, jsem zaregistroval až s položenou otázkou. “No, pokud myslíte sem do sadu, to jsem šel cíleně na základě vývěsky, kterou jsem četl. Jestli se ptáte, na krajinu obecně, tak to popravdě sám úplně nevím. Nejspíše zvědavost. A asi i touha. Při těch slovech jsem se otočil čelem k Reginaldovi a upřeně na něj koukal s rukama založenýma na hrudi. Rozhodl jsem se předejít další otázce a pokračoval. “Nenáročná práce, strava v ceně a odměna. Znělo to dobře. Jako nenáročnou bych tuhle práci nenazval, ale jednoduchá je a člověk si při ní vyčistí hlavu.“ “Co že je ten sad takový zpustlý? Vy nevypadáte jako někdo, kdo by tohle dopustil.“ Dodal jsem po krátké odmlce.

Mimo herně:
Jezevčí návrat?

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Reginald]

Niell měl málem infarkt, naštěstí jen málem, takže ho Reginald jen zběžně shlédl pohledem, aby se ujistil, že je relativně v pořádku, načež se tedy odebral směrem k Amanitovi. Cestou ho stihl zastavit Kocour se svým dotazem a Reginald zběžně skoukl jeho odvedenou práci. „Hm, to by určitě šlo, ale ty úplně nahnilý kousky nemá cenu schovávat. Už se do toho mohla dát plíseň a tu nechceš ani v chlastu,“ pousmál se na Kocoura, což bylo samo o sobě velmi ojedinělým jevem a odměnou. „Vem si na to tři vědra, do jednoho dávej ty hezký, do druhýho potlučený a do třetího ty, co už jsou na nic. Až bude to třetí vědro plný, můžeš to vysypat na kompost vedle vedle chlívku.“ Odkázal ho na vzdálenější dřevěnou přístavbu domu, kde nějaký ten smrad navíc nevadil.
Než Kocoura opustil, ještě se ohlédl přes rameno k Morgan, jestli holka pracuje, a protože kutala do křoví dost zběsile, že z něj skoro nic nezbylo, nebylo třeba zasahovat. Kmínky roští si pak klidně vyreje sám, jen ty větve bylo třeba začít házet někam stranou na jednu hromadu. Něco podobného ostatně čekalo i šlahouny planých růži, se kterými se rval další z dobrovolníků. Reginald se zasmál jeho prohlášení, že ta práce není nenáročná, a podrbal se na zátylku. „Zkuste si někdy orat, pak vám tohle přijde jako... no jako procházka růžovým sadem.“ Horší už to bylo s tím, proč ten sad vypadá tak, jak vypadá. „Vrátil jsem se sem z města teprve před pár lety, dřív se o to starali rodiče, ale zemřeli. Na sad nebyl čas ani nebylo dost peněz na to si někoho najmout. Ale časy se lepší, i když jen co se týče financí.“ Pak popadl sekyrku a pomohl mu se křovím, aby toho neměl tolik. A když už i to bylo hotovo, vytáhl od opasku placatku s brusinkovicí a podal ji zrzkovi.
Pod ořechem to vypadalo na začátek velmi nečekaného mezidruhového přátelství, které bylo zakončeno tím, že Nath navracející se k práci šlápl na hrábě skryté v listí, a ty ho praštily dost nepříjemně do nosu.

Křoví bylo uklizeno, pod ořechem už zbylo jen to listí ke shrabání, a ovoce už taky pomalu mizelo ve džberech, nastal tedy čas na svačinu. „Skvělá práce, lidi, tak se pojďte zaslouženě najíst a napít. Kocoure, pracky pryč od piva, jinak při zastřihování větví na stromech padneš jak hruška k zemi.“ Zabrblal k minizaklínači. Svačina byla prostá - chleba, sýry, uzené a sladké vdolky pro toho, kdo toužil doplnit energii.

Mimo herně:
Kolo oddechové, neházecí. Čas máte až do středy, v neděli ani v pondělí nestíhám. Jestli se chce někdo rozkecat se spolupracovníkem, klidně může napsat postů i víc.

[Kocour]

Kocour se možná Niella ptal, jestli je v pohodě, ale na odpověď vlastně ani nečekal - byl zaklínač... a tak trochu idiot. Nakonec tedy nechal mladíka mladíkem, protože jeho pozornost upoutal Reginald.
„To je mi jasný,“ opáčil, že shnilé kousky ovoce nemá cenu schovávat, protože zase takový idiot nebyl, aby tohle nevěděl. I když... zrovna jemu by plíseň v chlastu určitě nevadila, jeho metabolismus by něco takového možná ani nezaznamenal. „Rozkaz,“ zahučel, jakmile mu Smítko sdělil, co dál, a došel si pro ta tři vědra. A byl na sebe celkem hrdý, že ho to třídění ovoce napadlo, a to ještě ani s alkoholem neměl příliš zkušeností.
Jakmile tedy našel ta vědra, pustil se do práce. Nebavilo ho to, ale přesto se do toho celkem zažral a pracoval bez přestávky; ono to bylo podivně uklidňující, prohlížet to ovoce kousek po kousku a dávat do toho či onoho kbelíku. Vědra po chvíli skutečně naplnil, to třetí, na shnilé ovoce, musel dokonce mezitím jednou vynést, a výsledek práce poté postavil před Smítka, ať už si s tím ovocem pak dělá, co chce.
Na pochvalu nijak nereagoval, zato na zákaz piva ano. Probodl Reginalda dokonale nesouhlasným a vzdorným pohledem, dokonce si opřel ruce o boky, jako to dělávala Brunhilda v cechu, když ji někdo vytočil. „Děláš si srandu? Dřu tu jako mezek a ani pivo ochutnat nedostanu,“ zavrčel, „a to na mě má daleko slabší účinky, než na všechny tady dohromady,“ prsknul, skutečně jako vzteklý kocour.
Ať už mu bylo pivo dovoleno či nikoliv, Kocour si se svačinou mrzutě zalezl opodál a začal pracovat na tom, aby utišil hlady naříkající žaludek. Sýry byly vážně dobré, ale Kocour si přivlastnil i několik vdolků, kterým zkrátka neodolal.

[Niell]

Niell je rád, že si ho už vůbec nikdo nevšímá. On by to byl totiž jinak docela průser. Zdá se ale, že je vše zatím v pořádku a on se může věnovat práci a... uklidnit se. Alespoň tak, aby byl schopný dalšího společenského chování. Ten jezevec to očividně nezvládl a málem Niellovi zavařil. Nebo spíše ostatním? Ti by na tom totiž tratili nejvíce.
Zaslechl rozhovor mladého klučiny a pana Reginalda, ale nijak se jim do toho nevměšoval. Tohle byla původně jeho práce, ale majitel to zvládl sám, takže se neobtěžoval. Stejně by to asi nezvládl. Zatím ne. A ještě tu na něj čeká tolik roští. O tom, co se stalo s jeho rodiči už slyšel také. A vlastně, v poslouchání i není špatný. Nebýt takový, jaký je, snad by se uplatnil jako dobrý špeh a odposlouchávač. To bohudík ale není náplň jeho práce, a proto se těmhle myšlenkám ani nevěnuje. To by bylo ještě škody, heh.
Do konce pracovní doby už pak neprohodil ani slovíčko, skoro se na nikoho ani nepodíval a jen si hleděl svého. Pak už konečně došlo na slibovanou svačinku. Nadšený z toho chumlu lidí není, ale nezbývá mu nic jiného, než se to pokusit přejít. Sedne si co nejdál od všech, někde na kraj stolu. Snažil se uzmout kousek sýra a chleba, to by mu stačilo, ale nastal další problém, že se nechtěl přes někoho natahovat, dotýkat se a tak, takže si vlastně vzal jen dva vdolky a trochu vody. A netvářil se u toho zrovna nadšeně. Naštěstí přes ten slamák - co nesundal ani při jídle - nebylo moc vidět, co si právě jeho obličej myslí. A asi díky bohu. Kdo by se o něj teď zajímal, nevylosoval by si šťastné číslo. Rozhozený ňouma, to není to, co by ostatní vyhledávali.

[Belan]

Po připomínce, že oproti orbě je to procházka růžovým sadem. “Ah, máte pravdu. Na polní práce jsem zcela zapomněl, proti nim je to opravdu nenáročné.“ Na odpověď, že se o sad starali rodiče, ale již zemřeli jsem pouze sklopil hlavu. “Chápu, někdy se musí něco opustit aby bylo vůbec kam se vracet. Budu vám přát, aby se vás drželo štěstí i nadále, hlavně v této neklidné době.“ Dodal jsem po chvilce. Po krátkém dosekání šípkoví mi Reginald nabídnul placatku. Přivoněl jsme si k hrdlu, ochutnal a zeptal se: “Brusinka? Velmi povedená." A vrátil placatku majiteli. Pak jsme jen uklidili zbytek keře a byl vyhlášen čas na svačinu. Kocour byl opět varován, aby nesahal na pivo ale ten jen zlobně prsknul, že na něj to má slabší účinek, než na všechny dohromady. Je si tím nějaký jistý. Že by to nakonec byl zaklínač? Stejně se mi to nezdá, tahle mladý. I když, možná jako učeň?
Ke svačině jsme se sešli všichni a kolem stolu se utvořil takový chumel. Nechtělo se mi cpát se ke stolu přes všechny, tak jsem stůl obcházel a postupně si nabral chléb, kousky sýrů i několik vdolků. Zakousl jsem se do chleba se sýrem, chutnalo to výtečně a jak to vonělo, stejně tak i vdolky. “Ten sýr je přímo lahůdkový.“ Chválil jsem nahlas. Pořád jsem si nemohl zvyknout, že jídlo se dá užít i vůní. Protože po práci v laboratoriu jsme byli často nasáklí různými smrady a jídlo se nedalo nijak vychutnat. Člověk mohl být rád, že už nemá hlad.

[Nathaniel]

Samozřejmě, potvrdit vlastnictví předmětu, nuže co, třeba při nejhorším vyklepou nějaké nálezné. Upír raději kostky, než karty, ale nějaký příběh? To by mohlo jít, příběhů znal hodně. Ty jeho spíše ne, nebyl zrovna důvod se pro pár stříbrných kroužků prozrazovat, na druhou stranu, vyprávět o upírovi neznamená, že jste to vy. "Uvidíme mistře trpaslíku." Ale to se uvidí. Teď byl čas práce a sběru slupek.
Upírek se zamotal na místě při hledání dalšího plácku s popadanými ořechy. A dup. Ne, že by nestihl zareagovat, nebo to nezvládl, ale takovou zradu du nečekal. Jistě to na něj někdo nastražil.

Nathaniel nakonec přešel k jídlu. Přece potřebuje zapadnout a stát tam, jako solný sloup? Chňapl po vdolku. Sladké bylo dobré, takže začal hamat. Jídlo mu ale připomínalo, jak moc se liší od ostatních zde. Oni byli jídlo. Spíše lahůdkové rozptýlení, ale... to se také počítá. Na druhou stranu.... vdolky byly výborné.

[Morgan]

Kolem ní byla hromada mrtvých větví. Akorát se narovnala, otřela si čelo a rozhlédla se, když v tom jí to s děsivostí došlo. že tu snad i pracuje! No, rozhodně by se to prací nedalo nazvat, protože to byla dřina, dokonce i jako pomsta. Rozmrzele odhodila náčiní ale v tu chvíli naštěstí volali k obědu, takže to vypadalo, jako kdyby odpovídala na volání.
Všichni ostatní se také nahrnuli ke stolu a i když to byli většinou chlapi jako hory - tedy až na toho mrňouse s podivnýma očima, Morgan měla také lokty a uměla je použít. Vzala si od všeho něco a sladké vdolky si nechala nakonec, až měla od nich oblepené tváře. Zatímco se oblizovala až za ušima, očima merčila, kudy by vzala roha. Bylo by fajn využít nějaké okolní křoviny, u kterých jakože bude uklízet nebo hrabat listí a když se nebude nikdo dívat, mohla by zdrhnout. No co, najedená už byla, pokousaná taky, nebyl důvod se tu déle zdržovat, a už vůbec ne až padne večer, díky pěkně. Dobrym obědem by to dneska začínalo, skvělou večeří končilo, a chlapi by si na noc dali přídavek ne? Možná proto ji sem ten bídák zavlíkl, místo toho aby jí urazil ruku, prostě jí prodal a ještě si to tu měla odmakat ne. To určitě. Nasrat.

[Reginald]

Reginald zrzkovi placatku s brusinkovicí už nechal, když ji muž tak chválil, ostatně zrovna on vypadal, že trochu rozptýlení se svou postavou zvládne, aniž by si ufikl pár prstů. Kocour dle očekávání prskal a jinak to vypadalo, že jsou všichni prací tak vyčerpaní, že mají sotva sílu promluvit. Oběd se tak nesl v tichosti, což bylo trochu děsivé, ale snést se to dalo.
Když to vypadalo, že všichni dojídají a dopíjejí, Reginald se znovu zvedl a jukl k sadu. Křoví bylo osekáno, růžové keře zastřihnuty nebo vysekány, pod ořechem to nevypadalo jako past na Popelku a víceméně zbývalo posbírat ještě zbylé ovoce - to, které tam zůstalo i po zásahu Kocoura - a ostříhat zbytečné větvičky na stromech. Nakonec shrabat listí a odvozit ho na kolečku na hromadu, kde si může vesele tlít a vytvářet kompost. Někdo šikovnější mohl zbytek větví nasekat na menší kousky, které by se daly po vysušení použít na zátop, ale to už si v nejhorším mohl zařídit s Niellem sám jiný den. „Doufám, že jste si odpočali, je čas vrátit se k práci,“ vyzval je k pohybu a sám se pak připojil k trpaslíkovi, neboť ještě neměl moc času s Varrenem probrat jeho nejnovější díla a jak se daří jejich společnému příteli Vilémovi.

Mimo herně:
1d6 prosím

[Morgan]

Když se nacpala jak medvěd před zimním spánkem, chystala se znovu rozvalit a chytat bronz, ale Reginald znovu zavelel do práce.
Rozkazuje jak ňáký princátko. Sem snad nějakej vosobní votrok? šlehla po něm jedovatým pohledem, naštěstí napůl zakrytý za načepýřené vlasy. Šla a popadla tentokrát hrábě, protože to jí dávalo záminku jít někam na druhou stranu, daleko od očí, kde je listí a hodně stromů. Jestli to chtěla stihnout do města nebo aspoň do vesnice, musela vyrazit brzy.

Mimo herně:

Morgan hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Kocour]

Na jeho námitky mu Smítko nic neřekl, což Kocoura rozlítilo ještě víc. Snědl toho tolik, kolik mohl, jako by doufal, že tím panu farmářovi uškodí, a když se všichni začali rozcházet za prací, v nestřeženém momentu se pokusil natáhnout pro pivo a aspoň trochu se napít. Nebyl zvyklý na zákazy, a kromě toho se opravdu nebál, že by s ním pivo něco udělalo, i kdyby to byla silnější várka.
Ať už jeho pokus o ochutnávku dopadl jakkoliv, nakonec za prací vyrazil i Kocour. Protože už se mu ale nechtělo matlat se se spadaným ovocem, ochotně to přenechal někomu jinému. Místo toho drapl do rukou nůžky, obratně vyšplhal na jeden ze stromů, který potřeboval prostřihat jako sůl, a pustil se do zastřihování větviček, hlavně těch šlahounů, co trčely skoro kolmo k nebi a akorát připravovaly ostatní větve o prostor a světlo.

Mimo herně:

Kocour hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2