Jméno: Iglo Bosochlup
Rasa: Půlčík
Povolání: Farmář
Věk: 38
Vzhled: Malinkatý človíček. Spíše půlčlovíček. Jde vidět, že jsem vyrostl na farmě. Věčně ušmudlaný a na rukách mozoly. Sedlák samým coulem. Jsem asi krok a půl dlouhý (110 centimetrů) a tak akorát stavěný muž (ani né hubený, ani né tlustý, spíše akorát....). Nožky mám někde v půlce těla končící, ale za to pěkně macaté až svalnaté. Chodila mám krásně chlupatá a do hněda barvená... Ať se jedná o hnědé chlupyska z ní rostoucí, tak i bahno na ně lepící. Na kebulce mám hnědé krátké (hlínou a kamínky oplívající) vlasy a oči též tmavě hnědé...tmavší než nejtmavší brambory. A nad nimi huňaté hnědé obočí. A pod ní má Statná ramena a ruce, jež svalů mají mělce. Svalstvo tam však je, né zas tolik, kolik v chodidlech a ramenech. Ručky samozřejmě outlé jsou. Ale chlupaté též. Na zádech menší hrb, z ohnutí na poli. No a hruď... Břišáky tam pomalu rostou....ale ta srst... ta je, jak se říká "bujará". Na sobě jen ošuntěla a děravá tunika. Přes ní cestovatelské sáčko. Kalhoty jsou dobře střižené, a nové. Nesmím zapomenout na světle modrý plášť na promoknutí a silný pásek. Na něm totiž mám ještě tašvici, kovoví hrneček, čutorku a měšec s pár mincemi. A nejdůležitější věc.... klóbrc. Taký hezký, hnědě střižený. Nejspíše z jihu Nillfgardu.
Povaha: Takoví dobrák od kosti. Lidičkové si se mnou popovídají bez nejmenšího problému. Rád si s nimi promluvím. Nečekejte však nějaké honosné konverzace. Jak roste kukuřice, to vám klidně povím, a však proč jsou elfáci ušatý, to po mě nechtějte. Rád aj pomůžu, když bude někdo potřebovat. Jó pomáhat mě baví. Většinou usměvaví a pohodoví. Nejradši mám klídeček, ale dobrodružstvím nepohrdnu. Vše se snažím dotáhnout do konce. Jsem i hodně všímaví, ani drak mi neunikne (myš už jo). Jo a žádného alkoholu se nezaleknu. Do hospody si někdy moc rád zajdu. Smilník však nejsem, ale házet očkem umím ze všech nejlépe (to musíte zvednout pravé oko....). Moc rád miluji přírodu a jsem hodně smírný. Jsem též pacifista, ale to někdy jde stranou. Hodný.
Náboženství: Nikdy mě nic netáhlo k náboženství. Neví zda existujou někdo jako bohové. Vždy jsem jen děkoval půdě a slunci za dobrou úrodu. Uvidíme, třeba ve světě poznám toho správného, co mi tu pšenici dával.
Schopnosti:
Tělesná konstituce = 1
Síla = 1
Obratnost = 1
Smysli = 1
Inteligence = 1
Řemeslo = zemědělství 2
Jazyky = Půlčtina domorodý jazyk, obecná mluva 1
Boj se zbraní = Mocná tupá motyčka 2, mocný ostrý sekáček na čerstvé maso 1
Boj bezezbraně = 1
Lov = 1
Plížení = 1
Vaření = 1
Všímavost = 1
Informovanost = 1
Gramotnost = 1
Talent:
Historie a Rodina: Jako každý správný půlčík, jsem se narodil na farmě. Moje matička byla nejspíše cestovatelka, protože otec vždy říká, že po mém porodu odešla někam velmi daleko. Společně s otcem jsme se starali o farmu na Nillfgardském území. Dětství jsem neměl špatné. Sice jsem s otcem pracoval na polích hodně často, ale nebylo to zas tak špatné. Naše farma nebyla největší, ale ani nejmenší. Měli jsme dokonce pár zaměstnanců, kteří s námi pracovali na poli. Jednoho léta jsem se vydal mimo farmu, kde jsem potkal pár dětí, kteří se mě začali vyptávat na mé velké nohy. Když jsem jim vysvětlil, že jsem půlčík, a každý půlčík má vlastně chodidla malé, že to dělají jen naše bosé chlupy. Začali se smát, a říkat mi bosochlup, jako půlčík, chodící po bosích chlupech (vidíte, že se půlčík nesmí plést). Když se blížila doba, kdy jsem měl převzít rodinný podnik, přijeli na naší farmu nilfgardští muži. Už od pohledu nejeli s dobrým úmyslem. Začali nadávat na otce, že nedovezl nejbližší dodávku pšenice. Otec se jim snažil marně vysvětlit, že víc toho nevyrostlo. To však už mužové v černém neslyšeli. Otce podřízli, a odvezli si pár pytlů pšenice, které jsme měli jako zásobu na zimu. Když odjížděli od našeho statku, ještě na mě pronesli, že mám bít lepší, než můj otec, jinak mě čeká stejný osud. Po noci pláče, křiku a ničení, nyní už mého nábytku, jsem pohřbil otce. Připravil jsem si věci na cestu, a před východem měsíce jsem utekl z farmy, abych se vydal hledat nový a lepší život. Možná i plný dobrodružství. Hlavně ať na toto místo už zapomenu.
Inventář: Kovový hrníček, dýmka, "bylinky" do dýmky, nějaké ty cáry látky, čutora, motyčka, sekáček na maso, nilfgardské mince, nějaká ta knížka a jeden klásek naší pšenice, jako vzpomínka na to dobré z farmy.
Loajalita: Jsem loajální ke každému mému příteli.
