od Bartimeus » 25 led 2019, 10:42
Tušení, že se skupinka nachází na nějakém divném místě, místě, kde rozhodně něco není v pořádku, potvrzoval i fakt, že byl pan Šedý skutečně z ničeho nic viditelný i ostatním, nejen Lennarteovi, v jehož hlavě doposud žil. To se stalo zřejmě úplně poprvé a pravděpodobně i úplně naposledy.
Nakonec se všichni, včetně pana Šedého, dostali do vesnice. Vzlykající žena se vděčně stulila do náruče dryády, aniž by nějak komentovala fakt, že je dívčina pleť zelená. Chvíli ještě plakala, ale nakonec se párkrát zhluboka nadechla, zatěkala pohledem mezi oběma ženami, co stály nejblíže, a dala se do vyprávění: „Moje dceruška byla unesena,“ fňukla plačtivě, hledajíc něco, do čeho by si mohla utřít nos. „Stalo se to předevčírem v noci... asi. Nikdo nic neslyšel ani neviděl, prostě zmizela, jako by ji někdo odčaroval. Ráno jsme se probudili a dcera nebyla nikde k nalezení. Pátrali jsme po vesnici, kolem, po lesích... nikde ani stopy. Prostě zmizela.“ A žena se znovu rozeštkala. „Pak jsme se dozvěděli, že kus odtud vězní nějaký zloduch mladou ženu ve věži, jenže... o žádné takové věži nevíme, nikdy tu žádná taková nebyla. Chlapi se šli podívat do lesů, ale nevrátili se.“ Žena jednou rukou uchopila za paži Nithé, druhou zatahala za blůzku Světlu a naléhavě se na ně zadívala. „Musíte nám pomoct.“ Navzdory naléhavému pohledu to však neznělo ani tolik jako prosba, jako spíš rozkaz.
Eshka plížící se k hejnu hus už možná mohla mít pocit, že brzy ochutná čerstvou husí krev, ale to by se jí do cesty nesměl postavit nějaký svalnatý pořízek. „Co to děláš, ženská?“ štěkl po ní. „Husu dostaneš klidně celou, ale jedině, když nám vrátíte ztracenou Rinu, rozumíš?“
A právě tenhle muž pak odvedl skupinku, včetně plačící ženy, do jednoho z největších domů ve vesnici. Tam, v jakési přijímací místnosti, seděl muž středního věku celkem honosně oblečen, ale vyloženě jako šlechtic nepůsobil. Jen jako někdo, kdo má peníze a respekt lidí žijících ve vsi. „Takže vy jste ti, kdo se rozhodli zachránit naši Rinu?“ zeptal se, ale ani neočekával odpověď. Byla to spíš věta oznamovací, než otázka, a pokud se někdo ozval s protesty, muž je vůbec nebral na vědomí. „Jmenuju se Maurice, Rina je má dcera. Unesl ji zřejmě nějaký čaroděj, který ji teď drží ve své věži za lesem... musíte se tam vydat - jedině tak bude svět zase takový, jaký má být.“ Těžko říct, jak to chlapík myslel, celé to působilo zvláštně. Během svých slov si měřil skupinku pohledem, který nedovoloval jakékoliv námitky.
„Vyrazíte hned, přivedete mou dceru zpátky a odměna vás nemine,“ rozkázal. Pokud byly nějaké dotazy, Maurice nebyl schopný říct cokoliv víc - o té věži nic nevěděl, ani o muži, co údajně věznil jeho dceru, opakoval jen to, že se muži vydali do lesů, ale buď zbaběle zdrhli, nebo zkrátka nesplnili svůj úkol a báli se vrátit zpátky do vesnice, což je... rozhodně maličko podezřelé.
Nakonec, ať se to čtveřici líbilo či nikoliv, byli jednoduše vypakováni na cestu a vystrkáni před bránu vesnice. Na cestu dostali nějaké ty zásoby, včetně uzenin, které připadly zřejmě hlavně Eshce, a mohli vesele vyrazit do lesů. A pokud někoho napadlo zkusit najít tu cestu, kterou přišli, a na celé tohle dobrodružství se vykašlat, přišel na to, že se krajina zase změnila a po cestičce už není ani stopy. Jediná rozumná cesta vedla vpřed.
- PODOBY | +
 Vzhledově nejvíc upravená podoba, hlavně co se tváře týče. Platí do konce jednorožčího eventu. |  Bartova vylepšená hezounková podoba, pod kterou je hledaný. |  Obyčejná, ani špetkou magie nevylepšená podoba, používaná doma v Toussaintu a na Bílém Bardovi. |  Lehce poupravená původní podoba, v které se pohybuje na Severu. Platí po skončení jednorožčího eventu. |