QUEST: O jeskyni a pokladu - ND

[Iglo Bosochlup]

Iglo si večer sedl k ohni a poslouchal příběhy ostatních. Rád by přidal do pléna nějaký dobrý příběh. Bohužel, jediné co mohl vyprávět, bylo o tom, jak roste pšenice. To ale nebylo nějak zajímavé. Proto poslouchal tyto úžasné historky. Zapálil si jen dýmku, a pokuřoval. To se mu líbilo. Šel však brzo spát. Je to přeci jen chabí človíček, a po práci ještě hodně unavený. Ráno však brzy vstal, a snědl kus svého chlebu. Zase si zapálil, a čekal, co bude náplní dnešní práce.

Mimo herně:

Iglo Bosochlup hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Khabal Rantild]

Khabal jen mávl rukou nad výzvou, aby se neflákal. Pokud je někdo hloupý a chce jen slepě makat, jeho věc. On ale takový nebyl a ani takový být nechtěl. A jestli se naskytla příležitost ulít se z té otročiny, rozhodně jí využil. Proto pro něj bylo malé vítězství, že ho Grodil neposlal hned k šípku, ale přistoupil na konverzaci. Khabal se tedy pokusil vetřít se do jeho podvědomí pochlebováním a rádoby užitečnými radami. „Ále, žádné problém neni. Iba som chcel priložiť ruku k dielu tým, čo najlepšie ovladam. Je jasne, že si znalé v tomto… Organizovani v zazemi, tož ale chlapi prímo na místě potrebujú pevnú ruku. Estli chceš, já to tam budem rídiť,“ vysvětlil mu svůj geniální plán trpaslík.

Ať už jejich konverzace dopadla jakkoliv, bylo zřejmé, že se Khabal musí vrátit ke vchodu do jeskyně a taky přiložit ruku k dílu. Tahle práce byla v něčem dosti podobná práci žoldnéřské. Místo bylo hlučné, všude byla spousta prachu a jeho tělo dostávalo pořádně zabrat. Neuvěřitelně ho rozčiloval Raggoth, který dle Khabalova názoru terorizoval každého, kdo toužil jen po troše odpočinku. Rozhodl se tedy, že až bude vhodná příležitost, něco tomuhle trpaslíkovi provede. Khabala práce opravdu přestávala bavit. Jedinou motivací byla vidina možného bohatství, jen díky tomu si trpaslíček ještě nesbalil baťoh a společně s oslem neopustil pracoviště.

Po úmorném dni konečně nastal čas na večeři a na odpočinek. Pracanti vyfasovali k jídlu hrachovou kaši s jitrnicí. Chleba hned zahodil. Při hodu ho napadl zlomyslný plán. Pečlivě vypozoroval, jaký stan je Raggota. Místo aby se vydal k ohni se ostatním omluvil, že se musí jít postarat o svého osla. Mezka skutečně odvedl do tábora, přivázal ho ke stanu, načež si z báglu vyndal plachtu, ze které mu udělal velice, ale velice provizorní stáj. Potom rychle snědl půlku jitrnice, přičemž kaše se ani nedotkl. Hlad zajedl sýrem a když se setmělo a nebylo moc dobře vidět, se i s talířem nenápadně přiblížil k příbytku toho darebáka. Jakmile byl uvnitř, rychle mu naházel na místo pro spaní půlku hrachové kaše, kterou ještě pečlivě rozetřel lžičkou. Jakmile byl hotov, zase nenápadně opustil stan a přisedl si k ostatním okolo ohýnku, kde dojedl kaši i jitrnici. Poté šel, stejně jako ostatní, odpočívat do svého stanu.

Mimo herně:
Jakpak si dnes ten zmetek vedl (síla 1)

Khabal Rantild hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Guithais Mór]

Po pauze na oběd se Guithais vrhl zase bezhlavě do práce, a tak to úplně stejně jako ráno pod Raggothovým dohledem pokračovalo až do večera. Vždycky si ulevil, když se mohl na chvilku zastavit, přestat tahat nechutně těžké balvany a mohl se věnovat detonování petard.

Celé odpoledne přemýšlel, co asi bude k večeři. Sám doufal v nějaké maso a uzeniny, aby se jich pořádně najedl a navíc na nich trpaslík nemohl nic moc zkazit. Hrachová kaše s jitrnicí a chlebem sice nesplnily Guithaisova očekávání, ale rozhodně se to mohlo být horší. Navíc respektoval jak svědomitě se Grodil snaží, aby se jim dobře vedlo, i když bylo vidět, že s organizací podobných akcí nemá moc zkušeností.
Po večeři se společně odebrali k táboráku a na všech bylo vidět, jak se už unaveně těší, že vypustí z hlavy všechnu práci a budou se chvilku jenom bavit.

Mimo herně:
Hod na tělesnou konstituci:

Guithais Mór hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

[Sygnia]

Během pauzy Grodil + Khabal

"Ah, jasné, to sa cení brachu. Ale sluchaj, on Raggoth je moj dobry kamoš. Dobre ho znam a pokial ma ďajaky problem, tak určitě to nejni slabá ruka," zachechtal se Grodil. "Radšej sa pobav primo z nim, Dorane, ak vieš co by mal robit lepšie," navrhl povzbudivě. Bylo zřejmé, že i když na něj Doranův alias Khabalův výčet zkušeností udělal dojem, pořád více věřil trpaslíkovi, kterého znal.

Pořád večer

Dnešní práci nejvíce cítil Kabal. Jeho ochablé svaly si i přes občasné flákání začaly brzy stěžovat a nic nenasvědčovalo tomu, že by to v dalších dnech mělo být lepší. Rozhodně mohl čekat nějakou tu svalovku v pažích a zádech, což sice bylo velmi nepříjemné, ale pro jeho smůlu taky nic, co by mu v další práci nějak zabránilo.

Iglo byl na tom o něco lépe - sice ho taky pobolívaly ruce, ale největší postih mohl cítit v očích, které byly zarudlé z práce v prachu a také mu nepříjemně pískalo v uších z odpalování petard. Večeře a spánek byly velmi vítané a Iglo měl trochu problém si udržet pozornost u ohně, zvláště po tom, co si ještě zapálil uklidňující dýmku. Jít spát brzy byla rozhodně dobrá volba.

Guithais ukázal, že má tuhý kořínek, když po celodenní práci akorát semtam kýchnul z prachu, který se mu usadil v nose a obecně byl jen hodně unavený. Ne však natolik, aby si nemohl vyslechnout nějaké to povídání u ohně. Možná mu pomohla procházka hájkem? Kdo ví.

Nicméně ve chvíli, kdy byl Doran zaměstnán péčí o osla a péčí o Raggothův pelech, Raggoth se rozpovídal u ohně. "Aj, rubeme tu celý den a Grodil sa ani nepodělil o ten příběh, koli kerému tu sme," řekl přátelsky. Grodil očividně nic proti tomuhle povídání nic nenamítal, zatímco Orithun zvědavě vykulil oči. Orithun se podle všeho s Grodilem taky znal, ale asi o dost méně než Grodil s Raggothem. Rarkur si ostatních u ohně nevšímal a věnoval se nějaké své droblé serepetičce, pořád si něco vyměřoval a zapisoval a porovnával to s mapou, od které měl kopii. Tenhle gnóm snad nepřestal pracovat nikdy. Kdo ví, jestli vůbec spal.

Raggoth začal vyprávět. V okolí Grodilovy rodiny panovala legenda o jeho prastrýci Yobrimovi. Yobrim údajně potkal jednoho dne v lese druida, který mu prozradil, že ví o místě, kde je v podzemí ukrytý poklad. Namotal tak Grodilova prastrýce, kterému vidina pokladu přišla velmi lákavá. Obětoval spoustu zdrojů pro to, aby sebral partu trpošů a k pokladu se dostali.

Druid se proměňoval v drobná zvířata, aby prozkoumával terén a trpaslíci kutali tím směrem. Po zdlouhavé a namáhavé práci konečně objevili velký dóm. Kdo ví, k čemu tam dole došlo, nicméně druid s prastrýcem se nepohodli a říká se, že když se druid proměnil ve hlodavce, aby uprchl trpasličímu hněvu, trpaslík po něm hodil krumpáčem a od té doby jej strašil jeho duch. Yobrim pak v amoku nechal zavalit vchod, který vykutali a pak už se nevrátil. Brzy na to zemřel a panoval názor, že žádný podobný druid vůbec nebyl a prastrýc se jen zbláznil. Až dokud nebyla mezi jeho věcmi nalezena mapa s místem, kde měl ležet ukrytý poklad.

"Zajimave jak cyp, ne?" řekl Raggoth, zrovna když se vracel Khabal. Grodil se pak ozval: "Jen chcu vědět co sa tam stalo. Yobrim jak sa vrátil, tak mal také divné sny, že sa topí v pokladu," řekl zamyšleně. "A pak skapal," dovysvětlil. To byl očividně konec vyprávění.

Když už většina pracantů byla zalezlá ve svých stanech, i Raggoth se dostal k tomu svému. Těžko říct, jak vypadal jeho obličej, když se rozvalil přímo na napatlanou kaši. Táberem se ozvalo hlasité a procítěné "Kurrrrrva mať!", které se ještě nekolikrát vrátilo v ozvěně. Ti, kdo byli jeho stanu nejblíž ještě mohli slyšet naštvané supění, ale i to brzy přešlo a pak už byl klid.

Druhý den byl Raggoth ještě přísnější a byl nevrlý dokonce i na pracovité půlčíky. A na Khabala se mračil kdykoliv měl příležitost.
Nicméně druhý den přeskočíme a stejně tak den třetí, protože se nedělo nic krom rutiny. Dny to byly možná až příliš podobné tomu prvnímu, s tím rozdílem, že únava byla stále větší a větší. Dokonce i večery u ohně se zkracovaly, tedy pokud nehledíte na Rarkura, který se choval stále stejně čile, pokud jste si odmysleli fialovějící kruhy pod očima.

Den 4.

Snídaně a šup do práce!

[Iglo Bosochlup]

Iglo ráno vstal celí unavený. Už ho to tu moc nebavilo. Byl unavený z nošení kamene. K petardám začal chovat odpor. Proto, aby se dal trochu do formy, poprosil z rána o trochu odpočinku. V klidu dospal, lehl si na chvíli do trávy nad dolem. Nadýchal se trochu čerstvého vzduchu, pak se šel na chvilinku podívat na okraj lesa. Iglovi už chyběl tabák, což mu vadilo. Nebyl však na dýmce závislí, ale i tak mu vadilo, že nemohl provést svůj odpočinkoví rituál. Iglo se vrátil nějakou chvilku před obědem. Pak se vydal hned pracovat zpět do podzemních chodeb. Už jen jak se blížil dolů, věděl, že se vrací zpět do stereotypní práce. Už začal pomalinku pochybovat o nějakém výsledku zdejšího kutání. Jeho úsměv už z úst zmizel. Jeho optimismus však ne. Když zase uviděl tu hnusnou petardu, měl chuť jít zpět na povrch, ale věděl, že jednou to tady skončí. Pracoval tedy usilovně dál.

[Khabal Rantild]

Po „dobré“ večeři si Khabal válel šunky ve stanu a „přemýšlel“. Bohužel, Grodila nezmanipuloval tak, jak chtěl. Raggoth byl očividně Grodilův kámoš, otrávením jeho mysli tedy cesta nevedla. Zákeřný trpaslík tedy musel vymyslet jiný plán. Dále dumal nad tou částí rozhovoru, kterou si vyslechl, když se vrátil od stanu a od Mezka. Tak přece jenom muselo jít o nějaký poklad. Z hamižnosti a nadměrné podezřívavosti proto trpaslík neustále nosil svou sekyru u opasku. Náladu mu však spravil Raggotův křik. Ten se asi dobře nevyspí, bod pro Khabala.
Ráno ho trápila ukrutná svalovice. Do práce nastoupil později a vůbec, ale vůbec se nepředřel. Hekal, kuňkal a nadával na život, skoro pořád vysedával a požíval alkohol, s ničím moc nepomáhal, naopak Raggota pokaždé hlasitě upozorňoval na údajné chyby. Ani jeden z jeho hobitích kolegů mu vůbec nebyl sympatický. Oba byli pilní a pracovití, dle Khabala typičtí řitní lezci. Rozhodl se, že nějakým způsobem bude týrat i je. Pokaždé, když nikdo nebyl v doslechu, kromě hobitů, pochopitelně, vedl monolog o tom, jak je skvělé nosit boty. Jako by to byla ta nejúžasnější činnost pod sluncem. Taky sem tam pronesl, že by byl pech, kdyby si někdo do té jeskyně později nevešel, třeba kvůli velkým nohám.
Dny probíhaly opravdu stejně. Všechny byly totožné co do náplně práce, všechny byly totožné co do Khabalova postoji k práci i chováním vůči ostatním pracantům. Práce to až tak těžká nebyla (i když to může být způsobeno neustálým ulejváním se). Večery povětšinou trávil sám buď s alkoholem, s oslem, či se jen tak potloukal po táboře a kradl různé drobnosti, co mu přišly užitečné, či jen prostě zajímavé. Dne čtvrtého Khabal zhltl snídani, která mu výjimečně chutnala, a tak se někomu pokusil ukrást i jeho příděl jídla. A poté, hurá opět do práce.

[Guithais Mór]

Procházka hájkem pomohla Guithaisovi pořádně si vyčistit hlavu. A když skončilo i posezení u táboráku s Grodilovým vyprávěním, odebral se do stanu, aby se prospal a nabyl tak trochu energie na další dny.
Práce byla těžká, nezáživná a zdlouhavá, ale jak tak pozoroval ostatní pracanty, snášel ji ještě poměrně dobře. Nerudný trpaslík si ráno přispal a ani po příchodu do práce se nesnažil nějak významně zapojit. Místo toho pořád narážel na dva hobbity, dělal si legraci z jejich vzhledu a sám skoro nic nedělal. Jestli to takhle bude pokračovat, nebudu tomu jen tak přihlížet. Říkal si sám pro sebe Guithais, a divil se, že s tím Raggoth ani Grodil vůbec nic nedělají.
Monotónnost práce a každodenní rutina už začínala Guithaise unavovat, (neměl rád, když se muselo něco pořád bezmyšlenkovitě opakovat) naštěstí ho ještě pořád někde tam vzadu hřála myšlenka nalezeného pokladu.
Únava padla na všechny členy stejně, takže už ani večerní posezení u ohně nebyly tak zábavné. Po večerech se Guithais vždycky procházel po lese a rozjímal – to ho uklidňovalo.

[Sygnia]

Grodil poměrně neochotně povolil Iglovi dopolední odpočinek. Zdálo se, že práce se postupně zpomalovala, z čehož pochopitelně neměl radost, na druhou stránku nestál o to, aby se mu pomocníci rozutekli, protože jim nastolil příliš drsný režim.

Khabal byl trochu jiná pohádka. Nevraživost mezi Khabalem a Raggothem s každým dnem jen rostla a s postupem času se na něj začali dívat skrze prsty i všichni ostatní - pravděpodobně i hobiti, kteří museli snášet jeho narážky. Orithun si vybral okamžik, kdy se Khabal, nebo jak sám sebe nazýval - Doran, zrovna flákal, aby přiběhnul k hobitům, aby si postěžoval: "Aj vás ten Doran tak sere?" zeptal se. "Ještě raz odyjde v polce roboty a rozbijem mu držku," slíbil. Raggoth, který by normálně měl dohlížet na to, aby k podobným situacím nedocházelo, takticky mlčel. Kdyby nebyl v pozici, v jaké byl, nejspíš by to už dávno udělal sám.

Grodil si podle všeho začal Khabalova chování taky všímat a proto si ho vyhledal, když posedával s kořalou v ruce. "Hej ty, Dorane," začal. "Ja ťa nenutím tu byt. Teraz hned možeš odysť za par šušni. Ale ak chceš robiť, tož rob pořadně a nebuď taký kokot. Každy vi co si zrobil Raggothovi. Veci nam miznu. Estli si faral tak by si mal vedieť že musime byt ako tým," domlouval mu. Kupodivu nevypadal moc naštvaně, a očividně si dal s tímhle rozhovorem na čas. "Chceš mať to, na čom sme sa doholi? Tož sa snaž ako všeci ostatný," pohrozil. Pak založil ruce na prsou a naklonil se trochu blíž. "Chceš mať podíl z teho pokladu?" zeptal se tiše a blýsklo mu v očích. "Tož tak to musíš byť pracovitější jak mravenec. Možme sa ďajako dohodnút, ale... chcem vidieť rozdíl v tym čo robiš," naznačil.

***

Mimo tuhle roztržku v týmu se nedělo nic zvláštního. Na oběd byly knedlíky plněné masem a zelím - zatím snad největší specialita celého pobytu. Nicméně odpoledne, když byli všichni zase zabráni do práce (včetně Khabala, pokud se nerozhodnul se na všechno vykašlat a jít si svou cestou), se najednou ozvala z jeskyně velká rána. Jakoby z opačné strany stěny z místa, ze kterého vynášeli kameny. "Co tototo?" heknul gnóm Rarkur, který kromě povelů, kudy bouchat, celou dobu mlčel.

V tu chvíli se ta rána ozvala znovu.

Mimo herně:
Můžete spekulovat mezi sebou, či se ptát NPC - v jeskyni je Rarkur, Raggoth a Orithun.
Zároveň si každý prosím hoďte na inteligenci, tzn. Khabal 1 kostka, Guithais 1 kostka a Iglo může připojit všímavost (dohormady 2 kostky)

[Iglo Bosochlup]

Když si Orithun přispěchal postěžovat, Iglo si teprve uvědomil, že má pravdu. Nikdy si ani nevšiml, že Doran nepracuje. Ani neslyšel jeho urážky. Vždycky pracoval usilovně, bez toho, aby si všímal nějakých menších podmětů, jakože tu někdo chybí. Vždycky myslel, že když tu někdo nedělá, tak vlastně dělá, ale né tady dole. A nadávky přes hvízdání v hlavě neslyšel. Proto když přišel Orithun, pokrčil rameny, a zeptal se "Proč si nestěžuješ vedení. Vždyť jsme tady od toho placení né. Nemusel by tedy dostat kusu toho čehosi, co tu hledáme."
Když přišel čas obědu, Iglo neváhal a najedl se, co mu břuch pobral. Už byl z toho všeho dosti nesvůj. Při jídle si sedl k Rarkurovi. "Ahoj. My jsme spolu ještě moc slov neprohodili. Mé jméno je Iglo Bosochlup. Jak dlouho se už s Grodilem znáte. Jak ses dal na vědu? A co tu vlastně děláš?" Hobitovi běželi podobné otázky furt, ale nenapadlo jej se zeptat.
Když už kopali všichni zpět dole v dole, uslyšeli najednou 2 rány.

Mimo herně
Házím si na inteligenci a všímavost

Iglo Bosochlup hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

[Khabal Rantild]

Khabal se flákal, jak jen to šlo. A zrovna jemu to šlo opravdu parádně. Urážel hobity, chlastal, celkově si užíval vydělávání peněz. Jenže narazil. Někdo očividně odhalil jeho počínání a utíkal žalovat Grodilovi. A ten si na Khabala došel a začal na něj mluvit. Trpaslík se nasral, ale musel se ovládnout. Vidina zlatého pokladu byla silnější, než touha nasrat dalšího člena výpravy. Tak nasadil přetvářku číslo sedmdesát tři, tedy uvědomělého trpaslíka, který upřímně lituje svých činů. „Prepáč, tož já to tak nemyslel. To vieš, já su veterán z vojny, byl som u Brenny aj na Pahorku… Bolo to tvrde a ja mam z tej doby taký humor no… Nechcel som nikdá nikoho uraziť" lhal skřet a uvědoměle kýval hlavou, dávaje najevo svou lítost. Pak ale řekl něco, čím vzbudil jeho pozornost. Nějak se domluvit… „Jasne… Chápu, na čo naražaš…“ dělal, že tomu rozumí a povytáhl si sekeru na znamení dohody. Prostě se někoho budou muset zbavit, aby na ně zbyla větší část pokladu.
Od té doby makal jak čert. Tedy, pokud byl někdo v blízkosti. Pokud ne, opět se flákal, ale snažil se, aby to nebylo tak okaté…
Po opět hnusném obědě, který Khabal musel zahnat kradeným jídlem, se pustili opět do práce. Když v tom se ozvala velká rána. Khabal zvědav, běžel hned na místo, odkud to šlo? „Čo ša děje?“ ptal se a zároveň zapojil i kapku vlastní „inteligence“.

Mimo herně:
Hod na inteligenci (0)

Khabal Rantild hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5