QUEST: Sněžný vítr - D

[Atraen]

Sněžný vítr

Nikdo dodnes skutečně neví, co žije na dalekém severu za Dračími horami. Možná se tam nachází nám neznámá království netušeného bohatství, nebo bájní tvorové roztodivných tvarů a barev. Nezřídka se ovšem stane, že se některý z těchto tvorů dostane k nám ...

Rozsah a tempo: Maximálně měsíc reálného času. Očekávám minimálně jeden post za dva dny.
Počet hráčů: primárně 2 zaklínači na stezce, v případě nenaplnění naberu i postavy, co jsou na tom dobře fyzicky a umí ovládat nějakou zbraň. Nic pro slečinky, jestli se ptáte na tohle
Odměna: 8 bodů pro každého
Obtížnost a limity: Zaklínačská zakázka, bojová, pátrací
Start a konec Questu: Start začátkem příštího týdne, konec cca. za měsíc

Úvod do děje:
Nikdo dodnes skutečně neví, co žije na dalekém severu za Dračími horami. Možná se tam nachází nám neznámá království netušeného bohatství, nebo bájní tvorové roztodivných tvarů a barev. A občas se stane, že se některý z nich dostane přes hory a zabloudí k nám.

Zrovna procházíš maličkou vesničkou někde na severu Kaedwenu, téměř na úpatí obrovských Dračích hor, které ukončují nám známý svět. A na první pohled nevidíš nic neobvyklého. Zkrátka normální horská vesnice nedotčená válkou, kam proniknou informace o okolním světě tak jednou do roka. Tvé kroky samozřejmě ihned vedou k vývěšce, která si pro tebe nachystala velké překvapení.

Místní rychtář informuje o sněhově bílé létající potvoře neobyčejně agresivní, která napadá dobytek a dokonce už ošklivě zranila jednoho obyvatele. A to bys nebyl zaklínač, abys nevycítil možnost vydělat si peníze.

Quest začíná večer u vývěšky.

NPC:

Rychtář Igor
Naprosto průměrná osoba, která se do úřadu hodí už od pohledu. A jen co otevře pusu, tak zjistíš, že i mluvou. Zkrátka typický úředníček pohublé postavy s vychytralýma malýma očkama, které neustále živě tikají po okolí. Vlasy má krátce střižené a pořádně protkané šedinami, takže má zjevně svá nejlepší léta za sebou. Bude to on, za kým bys měl nejdříve zajít.

Zbytek bude doplněn v průběhu.

Mimo herně:
Zase si jako u minulého questu hoďte třemi kostkami, přičemž dva zaklínači s největším součtem bodů získávají zakázku. Poprosím rovnou toho, co bude mít nejvíce bodů, aby hned reagoval na úvod do děje jakoby to byl prvotní post. Druhý zaklínač dorazí na místo o pár hodin později, předem nemají nic domluvené.

[Silas]

Tak uvidíme co tentokrát

Silas hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
3, 5, 4

[Hněvimír z Angrenu]

Taky zkusím své štěstí, ale už jsem psal Atraenovi, že tu od 22.6. do 5.7. nebudu a stoprocentně se ani nedostanu k netu během té doby - takže kdybych se do Q dostal a druhému hráči to nevadilo, tak paráda - jinak si toho hodu nevšímejte

Hněvimír z Angrenu hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
4, 4, 2

[Atraen]

Tak jelikož tady žádné jiné zaklínače nemáme a Lyrn už v Questu je, je rozhodnuto. Tedy za předpokladu, že by Silasovi nevadila ta dvoutýdenní pauza, kdy tady Hněvimír nebude (ozvi se soukromě, kdyby jo ). Pokud máte zájem a čas, můžeme klidně začít už o něco dřív. Nejvíce bodů měl Silas, takže má čestné právo začít.

[Silas]

Prostě jsem jel. Kam? Sem a tam. Při prvním náznaku císařských jsem prostě zmizel. Začínalo mě to unavovat. Asi se opravdu prostě vrátím. Ale bez jídla, vody a peněz těžko. Pořádně nechápu, proč jsem mířil do Kaedwenu a až sem.
Na kraji vesnice sesednu z koně a dál ho už jen vedu. Doslova se už skoro modlím, aby tady byl nějaký problém a aby to nebyl další ten typ zaměstnavatele, co místo měšce nabídne vidle. Vývěska toho moc nenabízela. Až na jednu věc, ze které jsem nebyl zrovna nadšený. Nerad lovím velké a zlé příšery. Teorii boje s nimi mám zvládnutou, ale nejsem jeden z těch, kteří s radostí skočí po každé nabídce až si nakonec vezmou velké sousto. Na druhou stranu, pokud dobře zaplatí. Pochybuju, že dobře zaplatí, ale snad něco vyjednám.
Uvážu koně u hostince a vezmu si to nenutnější. Tedy to, o co nechci přijít. Na záda si dám stříbrný a jeden z ocelových mečů, druhý si připnu k pasu. Dobrá, na zbytku vybavení mi až zas tak nesejde, jako na těchto třech věcech. Optám se tedy, kudy k rychtáři a po cestě přemýšlím, co to vlastně budu lovit. Co možná budu lovit. Wyverna, vidlonoh, kurolišek... gryf? Pokud to bude albín, tak to sedí. Snažil jsem se přemýšlet o těch jednodužších příšerách, než abych se uchýlil k té nejpravděpodobnější. Ne, že by ty předchozí nebyly nebezpečné, ale Haštěr je daleko horší. Bílá agresivní létající příšera. Nic jiného mě nenapadá a začínám být na pochybách, zda tuhle zakázku vezmu. V Angrenu jich pár bylo a na jihu byli častější, než tady na severu. Jedna ráda jeho ocasu a člověk to má spočítané. Pokud to není Letho, ten to přežil, už proto si zaslouží stařík můj obdiv. Jedno je přežít ránu ocasem, druhé jed. A pokud se člověk vyhne tomu, tlama plná ostrých zubů následuje. Křídla kam oko dohlédne, spáry co rozervou krávu během vteřiny a plivou oheň. Doufám, že se pletu. Ale už samotný popis mi stačí k tomu, abych vyloučil co to není a určil, co to je.

"Zdravím. Jmenuji se Silas, jsem zaklínač. Na vývěsce jsem viděl oznámení a mám pocit, že vím s čím máte problém." Vzpřímený postoj, natočený, ruka na jílci meče, sebejistý, ale ne arogantní hlas. Lidé málo věří zaklínačům a ještě méně těm arogantním. Potřebují ve mě vidět přesně to, co potřebují. Někoho, kdo zabije tu příšeru. Být jedním z těch, kteří po tom skočí jen aby se najedli... za předpokladu, že to přežijí začnu se ptát kde, kdo, jak, kdy... vidět všechno. Ale mě zajímají spíše peníze a naturálie. "Ještě, než se dám k dílu bych si rád promluvil o odměně. Kolik jste ochotní nabídnout. Podle popisu jde o Haštěra... poddruh draků. Jsou menší, ale plivou oheň a žerou, dokud je co. A doufejte, že nejde o samici." Mohl jsem začít líčit, kolik vajec kladou, kolik by jich tady brzo mohli mít a tak dále, ale... to moc nevychází, už teď jsem toho možná řekl moc, aby si mysleli, že je budu chtít jen oškubat. Taky bych ho mohl jít vyprovokovat, aby jim rozsekal ještě pár zvířat a možná budou ochotni zaplatit víc. Ale pro jejich dobro doufám, že nabídnou dost.

[Atraen]

Rychtáře jsi zastihl zrovna cosi píšícího na kus papíru a zatímco tě jeho žena uvedla docela překvapivě slušně a zdvořile dovnitř, nejdříve ani nezvedl hlavu a cosi na tebe houkl aby ses posadil, než věnoval několik dalších minut tomu, aby dopsal načatou práci. A jen co úlevně odložil brk, konečně na tebe upřel živý pohled, kterým tě několik minut důkladně sondoval. Prvotní odpor na jeho tváři postupně vymizel a na konci se tam usadil jakýsi vděčný pohled člověka, který byl v dané situaci v koncích.
"Ach konečně k nám zavítal zaklínač. Jsem Igor a tuhle zapadlou díru tak nějak řídím. Budu upřímný a řeknu, že jsme už úplně v koncích. Zkoušeli jsme pročesat les, ale bezvýsledně."
Pak se překvapeně zarazil a párkrát zamrkal očima. Očividně jsi ho překvapil tím, že jsi ihned začal smlouvat o ceně a nezajímali tě podrobnosti kolem té příšery, takže rychle spolkl veškeré vlastní postřehy a trochu vyhýbavě začal.
"Ech jo ... odměna. No celá vesnice se složila a myslíme si, že by sto novigradských korun mohlo stačit. Tedy samozřejmě v přepočtu. Tady u nás funguje spíš výměnný obchod."
Vypadalo to, že tenhle úředníček nemá zrovna chuť ani prostředky na to smlouvat, ale samozřejmě ses o to mohl dále pokoušet. Hašter mu samozřejmě nic neříkal ale jelikož už teď cítil drobné náznaky rozporu, rychle tě opravil.
"Tedy svědkové žádný oheň nehlásili. Pokud tedy tu práci berete, zkuste se jich poptat sám. Jeden je sedlák Michal co má farmu kousek za vesnicí. Podél hlavní cesty, to nemůžete minout. A druhým je hostinský. Ten má podnik hned uprostřed vesnice."
Dodal první indície, které ti mohli pomoci zjistit o tom netvorovi více, než zabodl výmluvný pohled do dveří a vrátil se zase k pergamenu.

O pár hodin později.

Mimo herně:
Asi dva příspěvky budou alternativní, tedy Silas dorazil o pár hodin dříve a zatímco bude (nejspíše) vyzpovídávat svědky, s Hněvimírem budeme teprve hrát příchod. Čas se sladí až později podle průběhu.

Na vesnici už padla tma, když ses objevil i ty blízko vývěsky s touto zakázkou. Stejně jako u předchozího zaklínače jsi byl i ty odkazován k místnímu rychtáři, který by měl poskytnout více informací. Život v tomhle zapadákově už téměř utichl, jen poslední opozdilci rychle dokončovali svou práci a většině převážně mužské populace už mířila k jediné hospodě tady ve vesnici, která leží po pravé straně skromného náměstíčka.

[Silas]

Nehnul jsem ani brvou, když oznámil odměnu. Nebylo to moc, ale ani málo. Ale kdyby lidi platili zaklínačům, kolik by si oni říkali, byli bysme všichni větší boháči, než králové. Ale tohle je vždycky stejná pohádka. "Celá vesnice se složila." a "Nemáme víc peněz." Holt, už jsem si zvykl a to nejsem v řemeslu až zas tak dlouho. "Chápu. Bude to stačit, ale až bude hotovo, chtěl bych si odpočinout a najíst se, než vyrazím dál. Takže kdyby to šlo, byl bych rád."
Na to se otočím a vyrazím pryč. Další zmetek. Budu si muset dávat pozor, aby mě v noci nepodřezali. Jednou rukou mě vítá a má pěkné řečičky a druhou by mě nejraději zlynčoval. Ale holt tak se lidé chovají k nám zaklínačům.

Budu muset zjistit, odkud létá a možná sehnat nějakou návnadu. Na vidlonohy se používá koza. Možná by to stačilo. Možná počkat, než hnovu zaúčotí a pak sledovat a najít hnízdo. To většinou funguje, ale tihle zmetci si často dělají hnízda, kam se člověk nedostane. Hlavně tady v horách.
Prvně zajdu do krčmy, hostince, či jak tomu říkají optat se hostinského.
"Zdravím, jsem tady ohledně té létající příšery... Rychtář říkal, že jste ji viděl. Potřeboval bych popis, popřípadě kde zaútočila, odkud a kam letěla. Všechno, co víte mi pomůže." Všechno ne, ale... vlastně je to jedno. Cokoli řekne bude lepší než nic, tedy pokud mě nepošle někam. Což... v jeho nejlepším zájmu by neměl. Ne, že by je sežrala ta příšera, ale asi vy chudák hostinský nosil piva jen jednou rukou. Možná jsem zaklínač, ale nenechám si jen tak srát na hlavu a následky mi jsou jedno. Stejně bych se sem už asi nevrátil. Jakmile mi prozradí, co potřebuji vědět, vydám se ještě za sedlákem. Počítám, že jednoho z nich ta příšera napadla. Popřípadě se na to ještě zeptám hostinského. Chtěl bych se na to podívat. Sice mi to asi neřekne, nic víc co bych už nevěděl, ale i tak.

[Hněvimír z Angrenu]

Den na Stezce jako každý jiný, pomyslel si Hněvimír, zatímco se blížil k jakési vsi na úpatí Dračích hor. Měl v plánu se tam utábořit, bude-li to možné, neboť mohutné hory měl již takřka na dosah a začínal pochybovat, že by dále měl nějaké další štěstí na případný poklidnější nocleh. Cestou do Kaedwenu si sliboval mnohé, jelikož slyšel lidi povídat o zakázkách, ale jak se zatím ukázalo, tak to byly akorát tak nadsazené a nepodnětné kecy. Za celou dobu nenarazil prakticky na nic, co by stálo za úsilí a obsah měšce se již nebezpečně krátil. Momentálně se nacházel ve stavu, kdy by byl ochotný přijmout takřka cokoliv - samozřejmě by se snažil nedat na sobě znát jakékoliv známky zoufalosti, což naštěstí nebyl takový problém vzhledem k účinkům mutací. Vesnice se zdála být přesně taková, jakou si ji představoval - zapadákov na konci světa. Což naplat, nedalo se nic dělat - o to větší překvapení jej čekalo, když se dostal až k vývěsce s oznámením. Kontrakt!
Zakázka informovala o sněhově bílé létající potvoře, pravděpodobně tedy čeleď drakovitých. Matně si tedy začal vybavovat, co se v pevnosti učil, nicméně moc odpovědí se mu nedostalo. Usoudil tedy, že nejlepší bude vyhledat osobu, která oznámení vyvěsila a zeptat se na pár otázek. I z té relativně krátké zkušenosti věděl, že vyzpovídání svědků, pokud nějací přežili a prozkoumání místa činu, napoví zpravidla mnohem více, než domněnky bez důkazů.

Už se stmívalo, ale raději než otálet, tak si chtěl s nějakým zodpovědným člověkem promluvit pokud možno okamžitě. Poptal se nějakých mužů, kteří akorát dokončovali práce a byl vyslán směrem k rychtářovi, alespoň tak mu to bylo řečeno. "Chtěl bych mluvit s rychtářem ohledně toho oznámení na létající potvoru," řekl klidným a vyrovnaným tónem. Očekával, že mu bude umožněno vejít, či případně získá alespoň další informaci o tom, kde by mohl rychtáře najít, pokud se zrovna nenachází doma. "Jsem Hněvimír z Angrenu, zaklínač," dodal pro ujištění. "Jsem ochotný vás té potvory zbavit. Rád bych si promluvil se svědky, případně ohledal těla, pokud nějaká jsou a případně prozkoumal místo činu." Ne že by to dělal naschvál, ale bylo zřejmé, že byl zvyklý hovořit otevřeně a k věci. "Ať je to cokoliv, vypořádám se s tím, ale budu pochopitelně vyžadovat odměnu," zakončil svůj proslov tím nejdůležitějším. Slyšel o případech, kdy zaklínač zabil příšeru, aniž by si vyžádal platbu předem a přišel zkrátka - něco takového se jemu nestane.

[Atraen]

Jakmile jsi rychtáře ubezpečil, že zmíněná částka bude stačit, bylo slyšet, jak hlasitě si oddechl a upřel na tebe už o něco příjemnější pohled (stále jakoby se díval na něco odporného) a poněkud nejistě pronesl. “Jistě, místní hostinec ti bude k dispozici po celou dobu zakázky. Ber to jako výraz naší pohostinnosti.“ Vypadalo to, že má evidentní zájem, aby daná šelma co nejrychleji zmizela, takže se nebál uzavřít dohodu s mutantem a zplozencem ďábla, jak si lidé zaklínače představují, i kdyby ho poté měli vlastnoručně vyhnat. Pokud je jen z poloviny pravda co se o nich říká, tak bude po všem dříve než znovu zapadne slunce. Při troše štěstí.

Zamířil jsi poté do hostince. Zřejmě jsi chtěl nejdříve zvlažit hrdlo pro namáhavé cestě a ne nadarmo se říká, že hostinský ví o všem, co se ve vesnici šustne. Zastihl jsi ho zrovna jak leštil jakýsi použitý korbel, zatímco znuděně cosi požvykoval a upíral nepřítomný pohled kamsi za tebe. Zřejmě ho tahle nudná práce zrovna nebrala, tedy až do chvíle, než ses ukázal. Už tak na tebe upírali pohledy všichni přítomní, takže jeden navíc v podobě pobouřeného hostinského lehce zanikne. Zřejmě už dostal nějakým způsobem zprávu od rychtáře, protože si tě zamračeně přeměřil od hlavy až k patě, přičemž obzvláštní pozornost věnoval mečům, než si odfrkl a pronesl. “To bych řekl. Ta potvora mi proletěla těsně nad hlavou a málem mě popadla do svých drápů.“ Pak kývl směrem k nejbližší barové židli v jasném gestu a začal ti čepovat pivo. Těžko říct jestli z vlastního popudu, nebo jestli mu to Igor přikázal, zatímco se dal do popisování. “Byla celá bílá, jako čerstvě popadaný sníh. A pekelně velká. Možná ještě větší než tenhle dům. A dva páry hrozivých drápů. Když mi proletěla nad hlavou, vzduch se zachvěl jako během vichřice a pak zařvala tak hlasitě, že mi málem praskli uši.“ Nějaký odbornější popis od něj asi nemůžeš čekat, neboť není takovým odborníkem jako ty. Jedno je ale jisté, v bestiáři žádná zmínka o tak velké a zároveň bílé potvoře není. Otázkou tedy je, co to sakra je? Tohle bude zřejmě mnohem těžší, než sis původně myslel.

Čas ubíhal a jelikož už venku za oknem okolí pohltila tma, nebyl důvod vyrazit na noční pátrání (protože bys viděl hov... však víte) a raději jsi využil pohostinnosti, kterou tě hostinský očividně neochotně napájel, zatímco tě ostatní přítomní po chvíli vypustili ze svých myslí a brzy se všude rozezněl hlasitý smích opilých sedláků, kteří tady obvykle končili denní šichtu. Pokud ti však servírované pivo neotupilo smysli, mohl jsi občas zaslechnout nějaký ten drb.

Mimo herně:
Házej na smysli. Každý násobek dvou bude znamenat jednu bonusovou indícii.


O něco později…

Očividně jsi zastihl ty ne zrovna povolané osoby, neboť dvojice očividně ne příliš vzdělaných vidláků po tvých slovech nejdříve překvapeně vykulila oči nad tvým zjevem (zaklínače tady přeci jen nemají každý den), než se jim na tváři vystřídali snad všechny druhy strachu a hrůzy, než se jeden z nich nechápavě poškrábal na bradě a koktavě pronesl. “Já-já bych ho hledal v hospodě. T-takhle večer je tam c-celá vesnice.“ Než oba spěšně sesmolili nějaké rozloučení a chvatně vyrazili k sobě domů nepřestávaje se vylekaně ohlížet. Ale na takové jednání jsi byl beztak zvyklý. Nijak se určitě nelíší od toho, co jsi potkával na stezce.
Hostinec byl jediným vodítkem, který jsi tedy měl, takže nezbývalo než tam vyrazit. Nebylo těžké tam natrefit, většina cest vesničanů mířila právě tam, takže se stačilo zařadit za nějaké ty pracanty, kteří tě tam brzy dovedli. Uvnitř už to v té době žilo živým hospodským ruchem, pivo teklo proudem a tvá přítomnost zde překvapivě nevyvolala takovou reakci, na jakou jsi v hospodách zvyklý. Skoro jakoby už jednoho takového ducha viděli, tak se přítomností druhého moc nezaobírali. Jen hostinský si tě prohlédl překvapeným pohledem, než párkrát němě otevřel ústa, než sklouzl pohledem k člověku před sebou a zpět na tebe. Tvé bystré zaklínačské smysli jistě rozeznali hned trojicí mečů a prázdný prostor kolem něj, jak se od něj všichni drželi stranou. Určitě nebylo těžké si domyslet, o koho jde.

[Hněvimír z Angrenu]

Pokud se něco o Hněvimírovi opravdu nedalo říci, tak to byl fakt, že nebyl znám pro svoji trpělivost. Na jednu stranu se zdálo, že konečně narazil na zakázku, na druhou stranu teď bude muset toho stupidního rychtáře nahánět po celé vsi, protože co by taky dělal u sebe doma že? Naběhla mu žíla na čele, zatímco mu dvojice vidláků sdělovala nepříznivou zprávu a chyběl kousek, aby se proměnil ve Hněvíra. Zhluboka si oddechl a zamračil se, což stačilo bohatě na to, aby se vidláci pěkně rychle zdejchli. Tak v hospodě jo?
Nezbývalo mu tedy nic jiného, než onu hospodu vyhledat. Po tomto prvotním neúspěchu už jej však přecházela nálada něco aktivně řešit ještě dnes. Navíc proč by vůbec měl někam spěchat? Tady na konci světa budou zaručeně rádi, že jim sem vůbec nějaký zaklínač přišel a případná konkurence se mu jevila spíše jako směšná představa. Rozhlížel se tedy kolem a tentokrát se žádné chybičky dopustit nechtěl a dobře se ujistil, že jde na správné místo. Stačilo se podívat, kam míří většina dělníků a měl jasno.
Vešel dovnitř a nestačil se divit - rozdíl mezi zaklínačem a obyčejným člověkem je ten, že kdyby nebyl zaklínačem, měl by asi pusu otevřenou dokořán, kdežto takhle na sobě nedal žádné emoce znát, ač byl rozhodně překvapený. Další zaklínač, o tom nebyl pochyb. Tak tohle by mohlo být ještě zajímavé, usoudil a vydal se směrem k němu. Vyřvávat na celou hospodu a vyptávat se po rychtáři, to se mu vážně nechtělo. Počítal s tím, že svou přítomností rychtáře upozorní, případně se za ním staví ráno. Jeho konkurence byla momentálně zajímavější. Přestože se tradovaly o zaklínačích Kočky různé báchorky, tak on osobně neměl s ostatními zaklínači problém, pokud mu nedali příčinu. "Zdravím," řekl poměrně vážným hlasem a pozdrav směřoval jak hostinskému, tak zaklínači, načež si objednal korbel piva, na kterej myslel už pěkných pár hodin. "Musím se přiznat, že jsem nečekal, že tahle zakázka bude tak atraktivní. Předpokládám, že ještě není hotovo, vzhledem k tomu že oznámení stále visí na vývěsce?" Započal konverzaci se zaklínačem - jednak nebyl důvod se tomu vyhýbat, protože se stejně ještě potkají a třeba se dozví něco užitečného.