QUEST: ZRÁDNÉ MALINY - D

[Lyrn Rys]

Lyrn súhlasil s tým, že zmysly zaklínača sú pri pátraní vo výhode oproti tým, ktoré mutácia nevylepšila. Tentokrát sa ale nepokúšal nejako učičíkať bedákajúceho chlapa, ktorého reči síce počúval, ale sústredil sa len na to podstatné. Sedliakove odpovede ho jednak znechutili - zmiznutie znelo naozaj nevinne, a žena sa zrejme naozaj len stratila, a jednak potešili - tak primitívny spôsob zárobku nebol pod jeho úrověn. Keďže on nijakú úroveň nemal.
Utešovanie teda prípadne nechal na chlapčati, a sám mlčky kráčal. Keby chlap nesľúbil, že zaplatí, možno by sa aj otočil a skúsil nájsť v tej dedine, alebo čo to bolo, nejakú krčmu, ak nie hostinec. Z myšlienok, ktorými sa zaoberal vlastne len tak zo zvyku, ho vyrušilo rozpriahnutie paže, ktorá švihla okolo jeho nosa a oka. Zaklínač sa zháčil a ak nie zrak, tak česť si zachránil.
Sedliaka prepustil roztržitým mávnutím ruky, a otočil sa k- no, k hocikomu, kto s nimi na miesto prišiel.
"Tak dobre, amatéri, nemotajte sa mi a navzájom popod nohy," naznačil zvesela, a potom sa sústredil na znaky, ktoré by naznačili, čo sa vlastne stalo. Ale on sa dokázal sústrediť aj na to, aj na zoznamovanie sa, takže hulákal do vetra v korunách stromov, že on je Lyrn, a zaklínač, a že aká je to česť, a že kto sú oni?

Mimo herně:
Hádžem na Zmysly.

Lyrn Rys hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Arleight Primm]

Když se do celé té situace měl zapojit i Arleight, neboť se ho ten muž taky velice hořečně optal, nemohl jinak a prohodil tedy pár poněkud sarkastických poznámek. Nebo možná ne tak sarkastických, jak spíše naprosto nepravdivých.
"Pokud je vaše žena děvka, pak tady ta možnost je, ale jsem si jistý, že včera jsem ji neobjednával," začal větu poněkud nepřístojným začátkem a po chvíli pokračoval, snad ještě nepřístojněji "a pokud není, pak ji možná rozcupoval nějakej bazilišek." řekl s čistě teoretickým nádechem v tónu a koukl se na ty dva, kteří tu očividně taky stáli a pokoušeli se horlivě pomoct. Arleight pokrčil rameny a zatvářil se zcela nevinně. Bylo mu vcelku jedno, co poví za řečičky tomu ubohému muži, kterému se žena zaběhla nejspíš za nějakým milencem.
Pokud ale šlo o peníze, dal se zlákat i Arleight. Bylo mu celkem jasné, že to v tomhle případě asi nebude moc, ale stejně se nudil a kondičku udržovat možná musel. Nebo si to spíš nalhával, aby se nějak zabavil. Protože proč by jinak dělal takové hlouposti, aby někomu hledal ženu?
Ze svého pozorovacího místečka se tak přemístil o kousek blíž k přítomným, kteří nevypadali tak zajímavě, jak si dříve myslel a tak vypadal jako největší flegmouš z vesnice, protože takovým vypravěči nejraději opláceli jejich nespolupracovitost, což byla rozhodně obrovská švanda.

Mimo herně:
Všímavost (1)

Arleight Primm hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Mimo herně:
Jsme asi hackli kostky xDD

[Elim Alerion]

Elim sice nebyl zaklínač, ale při výzkumu bylo potřeba, aby jeho smysly byly ostré a pozornost k detailům velká. Otázkou bylo, zda se to dobře promítalo i do přírody. Přeci jen Elimův svět byl obvykle ohraničen zdmi laboratoře jeho mistra, nebo jeho hradu.
"Nebojte se, pokud tam někde je, tak ji najdeme... hlavně neztrácejte naději. Snad budeme brzy zpátky." pokusil se o nějaké to uklidnění, než sedlák odešel, ale nebyl si zrovna jist, jak moc se mu to dařilo. Daleko více ho zajímalo, co ukáže skutečný zaklínač v praxi, jeho mistr by dal kdo ví co za tuhle šanci, vidět opravdového zaklínače v praxi. Jeho prvním zjištěním bylo to, že nebyl zrovna příliš přátelský k cizincům, ale rozhodně byl přátelštější, než ten s páskou přes oko, který velice aktivně sypal sůl sedlákovi do rány.
"Vynasnažím se nepřekážet, pane expert" odpověděl Elim a začal se rozhlížet po okolí, aby alespoň trochu pomohl při hledání. Snad tu bylo něco, co by je navedlo na správnou stopu. Bylo sice neuvěřitelně legrační, jak moc se nevyznal ve stopování, hledání v přírodě či vlastně jakékoliv zálesácké konání. Svojí pozornost navíc dělil mezi zaklínače a své okolí. Přeci jen musel sledovat zaklínače při práci, aby z tohohle taky něco měl... sedlákovi peníze rozhodně přijmout nehodlal...

Mimo herně:
Smysly (2)

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

[Zenn]

V první řadě si naše banda mohla všimnout toho, jak vzdušný a krásně prosvětlený tenhle les je (tedy kdyby v rámci našeho Questu nepanovalo počasí, do kterého by ani psa nevyhnal). Zkrátka takový přívětivý lesík z pohádek, žádný temný hvozd plný krvelačných příšer. Pro pána zaklínače možná docela škoda.
Každopádně byla manžílkem vymezená oblast docela veliká, tudíž se její pročesávání trochu protáhlo, ale všichni zúčastnění pánové mají dobré oči a první indicie na sebe nenechali až tak moc čekat. Nejsou to žádné upejpavé fiflenky.
Prvním takovým úspěchem bylo pár černých vlasů zachycených ve větvičkách menších stromů, zřejmě zachycených a vytržených během prodírání se podrostem. Nic moc směrodatného, ale aspoň něco – skutečně tu byla. O tom samém hovořil stav mýtinky plné maliníků, neb velká část byla pěkně do čista zbavena zralých plodů.
Nejdůležitější pro naši skupinku však bylo něco, co našla na kraji mýtinky. Pěkný malovaný džbánek rozmlácený na velké střepy upatlané od rozmačkaných malin. Přilehlý porost byl od prvního pohledu pořádně ušlapaný. Tak ušlapaný, že by to jedna subtilní ženština sama sotva zvládla, a tahle stopa destrukce znázorněná především kopou polámaných větví, zdupaným mechem a postupovala dál, celým lesem až na jeho samotný okraj.
Čas na dedukce pánové. A také na další hod – podmínky stejné jako předtím. :P

[Elim Alerion]

Tohle počasí se člověku zařezávalo pod kůži. Elim brzy litoval svého rozhodnutí, protože mu byla zima a cítil se celkem mizerně. Teď už ale bylo pozdě couvnout a tak prolézal les a rozhlížel se kolem sebe. Ani jeho nápad zkoumat zaklínače při práci zatím příliš nefungoval, protože prostě jen viděl zaklínače, jak chodí lesem sem a tam... nicméně brzy alespoň našli první důkazy, že tu snad někdo skutečně byl. Nejdřív to bylo jen pár vlasů, které se jako zázrakem udržely i v silném větru, brzy ale našli důkazy, které jasně značily, že tu nejspíš ta žena skutečně byla. A také se jí tu nejspíš přihodilo něco nepěkného. Elim nebyl stopař, neměl tušení co přesně se tu stalo, ale nic moc pěkného to jistě nebylo.
"Co mohlo tohle udělat? Divoké prase?" zeptal se Elim svých "společníků".
"Vyznáte se taky ve stopování, pane expert?" zeptal se zaklínače.
Velice opatrně se prošel okolo, aby snad nezničil nějakou důležitou stopu a začal se rozhlížet kolem. Podle toho, do jaké výšky byly polámané větve snad mohl alespoň přibližně odhadnout, jak vysoké bylo to, co tu udělalo tenhle bordel. Zkoumání stop nechal na zaklínači a chlápkovi s páskou. On sám měl problémy rozeznat stopy srny od vozu...

Hod na smysly (2)

Elim Alerion hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
5, 4

[Arleight Primm]

"Nebo se tady prostě ta ženská s někým vyspala," řekl naprosto ležérně, protože se ještě stále nemohl dokopat k tomu, aby ho vůbec celá tahle věc nějakým způsobem zajímala. On totiž byl vcelku skeptický, pokud šlo o nějaké příšery. V životě jich potkal docela málo a možná také proto si nemyslel, že by mohla nějaká taková přepadnout ženskou co šla na maliny. Stále ještě nechápal myšlenkové pochody ženské, která asi zbožňovala chození na maliny, ale řekl si, že to je to poslední o co by se měl starat a tak si jen bezvýznamě odfrkl a koukl se kolem, jestli tu nebude něco zajímavého.
"Stejně si myslím, že tohle je bezvýsledný tápání," prohodil jen tak do větru a lehce se protáhl i když to nepotřeboval. Zatím si říkal, že by se raději vrtl někam do lesa na lov srnek a jiné lesní havěti, protože přeci jen i to by mohlo být zajímavější, než hledat něčí poběhlici. Nakonec se ale rozhodl nedělat až takového křena a zhodnotit situaci očima improvizovaného znalce.
"Takže, mám tu vlasy, hrníček pomačkaných malin a podupanou zem. Prostě jí mohl někdo unést, nebo to pohla být, heh.. příšera když tomu věříte a třeba se uplatnila moje verze a ta ženská je prostě běhna," řekl Arleight a podímal se směrem k Elimovi pohledem, který jako by říkal, že všechno ví všechno zná. A tak ačkoli to nebyla pravda, byl ten pohled rozhodně otrávený až hrůza.

Mimo herně:
Všímavost

Arleight Primm hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Lyrn Rys]

Bolo zjavné, že tam tá ženská bola, alebo niekto veľmi chcel, aby to tak videli. Podľa Lyrna v tom žiadny zásadný rozdiel nebol. Na Elimovu otázku neodpovedal, pretože Rozprávač im nepovedal, o aké stopy sa jedná, takže to samozrejme nevedel, a teda nemal o čom hovoriť, čo by nahlas nikdy nepriznal. Ten útly provokatér však začal skúmať vetvičky, a tak sa on rozhliadal po zemi, či nenájde odtlačok nohy alebo také niečo.
"Nikto ťa nenúti ostávať," pokrčil plecami nad Arleightovými poznámkami a jeho prístupom k veci. "Vyzerá, ale len vyzerá to, akoby došlo k súboju - a to medzi ľuďmi alebo ženskou a nejakou potvorkou, čo si rada robí zásoby, ale niečo tak inteligentné sa vyskytuje zriedkavo, alebo myslíš, že ten džbán rozbila v náruči vášne?"
Zaklínač vykročil cestičkou, ktorú mu tak láskavo niekto pripravil, a nespúšťal oči z okolia, nevšímavý k tomu, či jeho spoločníci idú s ním, alebo nie. Zato sa snažil vnímať všetko navôkol, vrátane jeho medailónu a ich prípadných poznámok. Dúfal, že v prípadnom súboji nebudú prekážať.

Všímavosť.

Lyrn Rys hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

[Světlomila]

Bystrý pozorovací talent a vytříbené smysly navíc znásobené snahou o spolupráci brzy odhalily další stopy. A nyní již nebyly jen takové neurčité, Lyrn jasně mohl rozeznat šlápoty bot, aniž by se mezi nimi vyskytl byť jen náznak po nějakých jiných, tudíž dedukce týkající se zásahu líté bestie toužící po ženském mase brala takříkajíc za své. Ani Elim neodhalil nic nového, podezřelého a zkoumání výše způsobených škod nevydalo žádné závěry konkretizující původce. Naproti tomu se jeden z pronesených scénářů ve spojení s vědmákovo nálezem mohl začínat jevit nejpravděpodobnější, ačkoliv autor projevoval nejslabší účast a spíš se držel hanlivých příčin neštěstí sedlákova. Nebo v sobě skrývala pohřešovaná žena temnou stranu a vyhledávala uspokojení ve změti vícero propletených těl?
Tak či onak, konečně jste nalezly usvědčující důkazy o přítomnosti nejen hledané nebožačky, nýbrž i skupinky dalších lidí. Podupaným porostem se vinula cestička mezi stromy skrz les až do míst rozvodněné řeky. Pokud jste nabrali stejný směr, po cestě jste mohli kromě stop, které v pár úsecích vykazovaly známky táhnutí namísto chůze, objevit další důkazy v podobě kousku utržené látky z šatů, zadupanou stužku do vlasů i s pár vlasy, a zaklínačské smysly dokonce dokázaly odhalit i kapičky zaschlé krve na lístcích borůvčí.
Soustředění ale narušoval právě zvuk rozvodněné řeky, která se díky svým zpěněným a rychle uhánějícím vlnám netvářila zrovna dvakrát přátelsky. A jak se zdálo, ani místní stavitelé nebyly na takovou divočinu uvyknutí, protože jste mohli s lítostí shledat, že most, který v tomto úseku tok překonával, byl nejspíš stržen zrychleným proudem spolu se zvýšenou hladinou. Zde se veškeré stopy ztrácejí.

[Arleight Primm]

Arleight vůbec neměl péči o nějakého zaklínače, který nesdílel jeho názor a snad ho ještě vyháněl. On vědmáky povětšinou moc nemusel a nemluvit s nimi byl ten nejlepší způsob, jak je ignorovat. Což také velice ukázkově dělal, sláva nečinnému přihlížení a škodolibému komentování!
"Simtě, když se na ženskou vrhne chlap, nějaký džbánky jdou stranou, ale chápu že jsi měl zkušenosti spíše s monstry," řekl Arleight jako pravá přimadona a hezky si obhlédl celé to podupaniště. Když uviděl krev, trochu se štítivě otřásl, protože když měla žena svoje dny, dělaly to snad jen prasata a úchyláci. Nakonec tedy uznal, že by to mohlo přeci jen být napadení a krapítek zaujatěji šel po stopě těm rozkošným krvavým stopám a nijak zvláště nevnímal svoji společnost, protože neviděl důvod se s nimi bavit. Byla tu přeci jedna odměna ne? A pokud se už měla rozdělit, čím méně lidí, tím více peněz pro něj

[Lyrn Rys]

Lyrn sa snažil, ako vedel, nejaviť známky zaujatia svojimi spoločníkmi. Ale vzhľadom na to, že neodolal pobaveniu z Arleeho poznámky - pravdivej, a že nebolo potrebné sústrediť sa na sledovanie stôp, napokon sa otočil k nim, takže v niektorých úsekoch kráčal pospiatky. Snáď sa nikde nerozpleštil na zemi..."Takže, vy viete kto som ja, ale ja neviem kto ste vy. Nezvyknem stretávať zatúlané šľachtické decká alebo jednookých... ktovie, čo si zač." Mávol neurčito rukou smerom k nim, a priateľsky sa na nich vyškieral, než mu napadlo poobzerať sa po nejakých nápovedách. Nejaké našli, ale moc toho nenapovedali, takže sa zase venoval socializácii, a ptoom im cestu skrížila rieka.
"Vážení, mali by sme nájsť nejaký brod alebo most, ale nezabudnúť na opatrnosť a všímavosť. Ja na opačnom brehu nevidím nič, a ak mal niekto rozum na to, aby skryl svoje stopy riekou, možno skúsil pokračovať... po prúde? Žeby mali nejaký čln alebo tak? Alebo zostali na tomt brehu?" pokrčil plecami, a náhlivo vykročil po prúde rieky, pozerajúc jednak na opačný breh, jednak popod nohy, a snažil sa nestratiť z očí svojich spoločníkov - nebol až taký dôverčivý. Hoci stopy nenaznačovali, že by bola žena zranená vážnejšie, ak môže zabrániť aby sa jej niečo stalo, asi by nemal ln tak postávať. Dúfal, že Elim zmýšľa podobne, a že Arlee sa nebude chcieť unudiť, a zapojí sa tiež.