Rasa: Trpaslík
Povolání: Obyvatel / bývalý válečník / kovář
Věk: 75
Vzhled:
- | +
Povaha: Tak co čekat od trpaslíka, že? Tvrdohlavost, nadšení pro alkohol, lásku pro peníze a řádnou hromádku trpělivosti. Se Skaldorem není moc moudré se hádat, protože jakmile mu něco vleze do hlavy a je přesvědčen, že to je tak nejlépe, nehnula by s ním ani skupina vojáků. Pokud mu ale nepůjdete proti vousům, tak můžete počítat s jeho maximálním nasazením, protože se vážně nejedná o typ osoby, která by se jen tak flákala a nechala všechno bez povšimnutí oka být. Vše většinou chce mít dokonalé a nepreciznost a nedůslednost vyloženě nesnáší. Možná proto si vybudoval nenávist proti některým kovářům různě ze světa, kteří brali své řemeslo spíše jako: „Jak někoho zabít díky nedůsledné práci“ než něco jiného.
Přesto se ale jedná o typ trpaslíka, který se rád pobaví a to do doby dokud o něco důležitého, tak se s ním dá i normálně bavit. Za určitých okolností. Těmi jsou třeba v případě, že jste mu právě zaplatili, doprovázíte ho a on nespí/neodpočívá nebo nedělá něco pro něj důležitého. Ne, že by vás pak naháněl kladivem za to, že ho rušíte, ale jednoduše by vás ignoroval a i kdyby jste mu strčili ruku pod kladivo, kterým by právě opracovával železo… tak by vám jej jednoduše rozdrtil na fašírku.
Jeho otázky jsou většinou přímé, tudíž jde rovnou k věci a řeči kolem většinou zcela ignoruje, nebo zopakuje svou otázku, aby se dozvěděl to, co chce. Většinou: „Co, jak, kdo, kolik, co dostanu“ a podobně. Nic typu jako: „Jak se má vaše dcera? Již je zdravá?“ To od něj vážně nečekejte.
Poslední část je asi jak se chová v boji. Právě v boji dokáže projevit poměrně dobrou kooperaci s kýmkoliv, kdo bojuje po jeho boku, poskytující mu jakoukoliv podporu svých dvou kladiv. A díky své hrdosti i schopen skočit před ránu vedoucí na svého partnera/partnerku, v případě nouze a pravděpodobnosti ušetření životu chráněného a přežití.
Víra: „Svěřenie? Skýtneš už ten měch na štok, nebo mám zplatiti vartéře aby tě šli šilinkovat?“ Skaldor, když jde, je podrážděný. Krátce? Kdo platí, v toho věří.
Schopnosti:
Boj s kladivy: 3
Nemůžete hledět jen na velikost palice, důležité je také, jak se s ní zachází!
Síla: 2
A bude se bušit!
Obchodování: 2
Aha! Tady je moje pivečko, tak pojď do bříška.
Práce s kovem (Obecně): 3
Mám práci, nechte mě!
Historie a rodina: Tož, co by se dalo říci o tomto trpaslíkovi. Narodil se páru honosící jmény: Doraznac a Grolmoulsia. Bylo to jejich jediné dítě ve svém dlouhém životě, který jistě naplnili tak, jak chtěli, aspoň tedy doposud.
Vyrůstající v rodině, která byla po generace známá svým uměním a nadšením pro práci s kovy. To jim samozřejmě vynášelo nemalý peníz, hlavně v období, kdy probíhal válka, nebo nějaký ten konflikt. S kovem to uměl jen málokdo jako Doraznac a jeho žena, hlavně když se do toho oba řádně opřeli. Někteří říkali, že se pro to narodili. Možná proto doufali, že i jejich potomek bude schopen převzít rodinnou tradici, která se jich držela již několik generací.
Během svého vyrůstání se malý Skal nacházel hlavně se svými rodiči. Jakmile byl schopen držet kladivo, tak již do všeho mlátil a snažil se pomoci, jak jen mohl. To způsobilo nemálo vtipných momentů, jako když udeřil plnou silou do kovadliny a ta ho odmrštila do škopku plného vody. Ta za normálních okolností byla používaná na rychlé ochlazení rozžhaveného železa. Taktéž takové věci, jakože si postavil stoličku vedle svého otce a v dobré víře začal mlátit do stejného železa jako on. A i když víc než půlka úderů byla spíše do prstů svého otce, tak ani jednou starý trpaslík nepípl a navíc pochválil svého syna za dobře odvedenou práci.
Jeho matka se ho též odhodlala naučit lidskou řeč, protože si byla vědoma jedné skutečnosti. A to, že si občas právě lidé a elfové dělají srandu z trpasličího nářečí, které vede k nevýhodným obchodům. Právě proto se v poměrně raném věku naučil mluvit jak nářečím trpaslíků, tak i lidské řeči, které bylo přijatelnější pro všechny ostatní.
Když mu bylo něco okolo deseti, tak mu táta řekl, že jakmile nadejde jeho čas, tak si přeje, aby převzal jeho kladivo, s kterým již jeho pra-pra-pra-pra… pra-děda pracoval. Vyprávěl mu o tom, že se jedná o mocný artefakt, který byl ukován samotným bohem. Co na tom bylo pravdy, nikdy malý Skal nezjistil, ale pohádka to byla dobrá!
Rostl jako z vody, i když u trpaslíků to není zas tak markantní, do doby dokud jim nezačnou růst vousy. Tak se i po několika letech, kdy se učil řemeslu svých rodičů, stalo, a začali mu růst stejně barevné vousy jako jeho vlasy. A to barevně bílé.
To mu bylo něco okolo 30, stále ještě mladík ale již s řádným vousem jako každý správný trpaslík. Věděl, že nikdy nechce mít dlouhé vousy a to hlavně protože mu kdysi otec říkal svou tragickou příhodu se svými tehdy dlouhými vousy. V kostce řečeno, rozžhavené železo dokáže podpálit téměř cokoliv… a něco jako vousy byla maličkost. Ono pak když si dotyčný ještě vylije škopek s jedinou vodou… tak to nedopadne zrovna dobře. Tehdy jeho otec prý přišel o metr a půl dlouhé vousy a nikdy je nechtěl mít tak dlouhé.
Ale právě v tomto věku přišel jeden baron, že si přeje jejich syna ve své armádě- Proto, aby jim tam opravoval zbraně, brnění a cokoliv mu přijde pod ruku. Jeho otec, který ho nebyl schopen během té doby naučit mistrovství kovovýroby se ho snažil přimluvit a jít místo něj, ale zmíněný člověk si nepřál někoho tak starého jako byl on. Sice jim dal dva tučné měšce a slíbil, že se o jejich syna postará, ale to jim nedávalo důvěru, že se ještě někdy vrátí.
A tak začala dlouhá a vyčerpávající služba u jednoho z baronů, který trpěl jakousi chorobou, kdy kašlal krev, ale o co se jednalo, mu nikdo nedokázal říci. Prý na to něco bral, ale bůh ví, co to bylo. To mu ale nebránilo posílat své jednotky pro peníze od občanů jeho panství. Taktéž je nechávat dodržovat pořádek a dělat různé důležité záležitosti různě v kraji. Skaldor se neměl ani tak špatně, i když prvních pár let se na něj koukali všichni přes prsty, právě protože se jednalo o trpaslíka. Možná to, že jim jeho těžce odvedená práce několikrát zachránila život otevřela oči. A právě proto se měl od té doby dost dobře.
Bylo mu 56 let a právě si posedával vedle výhně, jedl kus masa a popíjel pivo. Bylo jaro, sluníčko svítilo a on věděl, že se dnes má baron vrátit z výpravy, kde vedl své vojáky kamsi do neznáma. Problém byl, že se vrátila méně než polovina můžu a samotný vůdce výpravy byl fatálně zraněn. Chyběla mu pravá noha.
Ne, že by si ho Skal nějak oblíbil, ale byl to stále chlap, který ho sem tam pozval na jídlo, bavil se s ním, platil ho, když měl problém, tak ho vyřešil a on ho navíc viděl každý den. Vážil si ho o něco méně než přítel, řekl by.
Následující den se dozvěděl o tom, že beznohý muž umřel. Podle všeho jeho mění, mělo být rozděleno mezi všechny pozůstalé, kterých nebylo zrovna málo. Hlavně proto, že neměl manželku a ani žádného potomka. Byla to jeho poslední vůle.
Sice se našemu jedinci nelíbilo, že někteří, kteří zde byli jen týden, dostali stejný podíl jako on, ale nakonec se dohodl se stájníkem, že mu ponechá jednoho z baronových koní s postrojem pro trpaslíky za půlku svého podílu ze závěti.
Dohoda byla uzavřena a on se vydal domů, za svou rodinou, aby oznámil svůj příchod a pokračoval v jejich práci. To ale nečekal, že ho již nikdo nečeká. Tedy, jedna osoba ano.
Jednalo se o vysloužilého vojáka jménem Noral, který právě ten den popíjel v tamní hospodě. Nebylo zvykem, aby zde pili lidé, ale když nemohl Skal nikoho ze své rodiny najít, tak se šel poptat právě zde. Bez většího prodlení byl naveden na tuto osobu.
Již to, že mu ihned byl přinesen škopek a všichni se na něj dívali, mu říkalo, že to nebude něco dobrého. „Jak ti to říci Skale, tvoji rodiče se dožili dosti úctyhodného věku…“
„Zemřeli. Hm. Mohu vědět jak?“
„Chtěl jsem to říci něžněji, ale máš bohužel pravdu. Jsou to dva roky, kdy tvá matka zemřela a otec zemřel tři měsíce na to, je mi to moc líto,“ odpověděl mu.
Skal pomalu zvedl svůj korbel a řekl: „Na mé rodiče, ať poklidně odpočívají tam, kde jsou a kovou brnění samotným bohům!“ S čímž i zbytek hospody pozvedl korbely a uctili tak památku jeho zesnulých rodičů.
Den na to, kdy se hodlal odcestovat do neznáma, za ním Noral přišel a řekl: „Ještě než odjedeš, mám pro tebe dvě věci a jednu informaci. První…“ popošel ke svému povozu a vytáhl kladivo otce trpaslíka a podal mu ho téměř s posvátnou úctou.
„Téměř jsem na něj zapomněl,“ zasmál se Skal, když jej držel a pak se díval na větší palici, kterou mu člověk podával. „A toto je druhá. Daroval mi ji tvůj otec tak před 3mi roky, že prý na ní pracovali s tvojí matkou. Věděli, že se jejich čas blíží a že ti chtějí dát dárek za všechny narozeniny, co jsi tu nebyl.“
Trpaslík si potěžkal palici a hodil si ji přes rameno, při čemž v druhé ruce měl menší kladivo.
„A ta informace?“ Zeptal se.
„No, můj původní baron shání někoho, kdo by pro něj bojoval a…“ on ukázal na trpaslíky, kteří si různě balili.
„Je mi to jasné, tady zůstat nemůžu a on hledá žoldáky, pokud mi zaplatí a dostanu nějaký ten rozumný peníz, proč ne,“ zasmál se a na svém koni následoval Norala.
A tak bojoval, až do svých 73, tudíž 17 let, kdy den co den přemýšlel, jestli je toto to, co rodiče chtěli po svém potomkovi. Stát se žoldákem, který svým máchnutím dokáže rozdrtit nohy dvou osob stojící vedle sebe a pak je dorazit malou palicí, která byla používána původně k výrobě zbraní a výzbroje.
Věděl, že toto již nemůže takto pokračovat, opustil tedy toho, komu do té doby sloužil, i když mu nabízel nemalou sumu za jeho pokračování ve výslužbě. Přeci, jak často se vidí trpaslík, co dokáže nejen zabíjet, ale ještě k tomu opravovat zbraně a brnění ostatním žoldákům a vojákům?
Několik let na to, se svým koněm, kterého si pořídil tentokrát za žoldáckou výslužku a povozem, taktéž pořízeným za stejné peníze, se ocitl v jednom hostinci. Hleděl si celou dobu jen sám sebe, i když si všiml zaklínače, který byl možná až moc… pro to, aby ho ostatní svlékli do nahoty a zmlátili? ‚Tož jest to pablb?‘ Pomyslel si ještě ve svém nářečí, když viděl, jak se ožralý svalil na lavičku a ostatní se již natahovali po jeho vybavení.
Postavil se, položil peníze jak na svůj stůl, tak i na jeho, kde samotný zaklínač nenechal ani píď. Tedy, krom nedopitého alkoholu.
Chytl jej za ramena a táhl jej ven, ignorující výkřiky, že jej můžou uškubat a tak. Právě proto zaklínače vyhodil dveřmi, vzal si kladivo, a jakmile se jeden vandal chystal zabodnout nůž do trpaslíkových zad, tak se ohnal kusem vytvarovaného železa a rozdrtil útočníkovi čelist bez větších problémů. Člověk sebou praštil o zeď a omdlel.
„Ještě někdo si to chce rozdat, nebo vám bude stačit svléknout tohoto pobudu o vše, co má?“ Ušklíbl se, naprosto klidný, navíc, jakmile viděl, jak se tři lapkové rozhodli okrást právě poraženého jedince, tak se mohl poklidně rozejít z hospody, popadl zaklínače a táhl ho ke svému povozu.
Nechal jej spát až do rána, kdy ubral trochu vody svému koni a opláchl tomu pacholkovi řádně obličej.
Zaklínač se ihned hodlal konat „dobro“ a jít kamkoliv, kam to šlo, ale stačilo strčení do boku a již ležel na zemi a málem opět usnul jako šípková Růženka.
„Sedni si.“ Řekl mu, a i když jedinec před ním řekl nejméně deset důvodu proč ne a tři příhody jak překonal různé nestvůry, tak s trpaslíkem a jeho založenými rukami nehnul. Poražen ocelově vyztuženou povahou si zaklínač sedl, aby mohli začíst vést konverzaci, co se vůbec stalo a podobně. Nakonec se i dozvěděli, že by se chtěli společně dostat na stejné místo a právě proto se rozhodli cestovat společně.
Věděli, že se něco bude dít a že brzo bude proveden útok. Proto možná své koně a povoz nechali za sebou, něco jednoduše nehrálo. Navíc, co by jim ukradli? Ty přikrývky, které tam měli, nebo samotné koně? Hah, o to jim přeci nešlo, měšce měli u sebe.
„LOGANE!“ Zakřikl a strčením zachránil zaklínače před tím, aby se z něj stala palačinka. Úskok zpět byl jen tak tak, protože cítil, jak mu balvan tře o špičky bot.
Ihned po něm letěli šípy, které byly až nebezpečně blízko jeho… vosů. Jen tak tak uhnul a již s bojovým křikem běžel proti jednomu elfovi. Své malé kladivo zaháknuté za hák na svém pravém nárameníku, schopen držet dvojruční oběma rukama. Elf, panicky držící dýky a odhadující jak se vykrýt malému bojovníkovi brzo zjistil, že úder vedený na jeho kolena nemůže vykrýt. Se známým zakřupáním se složil k zemi a dalším máchnutím se mu rozprskla hlava o kámen díky kladivu Skala.
Již se ohlížel po zaklínačovi, který vypadal jak nějaká baletka, která okolo sebe mává panicky klackem. „Pf, dítě,“ podotknul a šel rozbít několik dalších hlav svým kladivem.
„Máš se ještě čemu učit zaklínači,“ podotkl a odplivl si, s čímž dodal: „Všeci,“ odpověděl, aby potvrdil smrt všech těch, kteří se tu nacházeli.
Dva týdny? Ne, tři týdny na to tam skoro již byli, kam se původně chtěli dostat, ale to nečekal Skal, že potkají něco, na co se měli právě zaklínači specializovat. Na bitevním poli potkal mnoho nepřátel, ale toto ne. Možná proto než dokázal nějak reagovat se topivec napřáhl a zasekl se do brnění trpaslíka. Jediné štěstí bylo to, že bylo dostatečně odolné, aby takovému útoku nepodlehlo. Už-už se napřahoval pro své malé kladivo, aby tvorovi rozbil kebulu, ale v tom nad jeho hlavou projel meč tělem a poskytl mu unikátní zkušenost! Být pokrytý celý krví toho tvora, který na něj svým rozťatým tělem dopadl.
Možná nebyl tak efektivní v boji proti těmto, ale jakmile se objevil nějaký, který aspoň trochu pohoříval s přičiněním záklínače, tak ho Skal bezmilostně zabil. Dokonce se mu povedlo některé zabít jen jedním úderem, přeci jen řádná rána do páteře dokázala způsobit fatální následky.
Po delším boji byli všichni mrtvý, a ti, kteří nebyli, nejspíše utekli. „Ty z města by ti za to měli zaplatit, ne?“ Byla jeho věta, než se vydali tam, kam původně mířili.
„Ne, že mi zdrhneš holomku. Ta ženská nám bude chtít dát určitě nějakou výslužku!“ Pohrozil na něj a s menším úšklebkem se vydal do města.
Speciální inventář:
Povoz + hřebec určený na tahání povozu
Váčky s penězi
Jednoruční kladivo, původně určeno na výrobu zbraní (viz historie + obrázek)
Dvouruční kladivo (viz obrázek)
Válečné brnění
Loajalita: Peníze? Hodně peněz?! Jinak neutrálnost.
Známé postavy: Logan – zaklínač, kterému zachránil život a i on jemu. Následně s ním cestoval do Novigradu. Kamarád.
Editace karty:
Odehrané questy:
