Když se hodlají človíčkové rozepisovat, nechť se rozepisují i vaši rozmilí vypravěči a pro jednou tedy potěšíme právě Zenna nějakou sáhodlouhou nádherou.
Zaklínač-nezaklínač, očividně rozhořčen z chování dívek se vcelku právem rozhořčil do takové míry, že z hospody vyrazil a nejspíš se začínal poohlížet po lopatě na přetáhnutí ostatních členů Questu. Pravděpodobně moc dobře chápal Arleightovu teorii sereš mě, bodnu tě do ruky, abys už konečně zmlkla. Pochopitelně však bral jako zbraň hromadného ničení něco co má na sobě aspoň trochu kravskýho lejna, aby to taky pěkně vonělo, protože parfémy v dnešní době stojí stejně za nic.
Zenn si určitě užíval také okolí, zablácených uliček plných pobudů, kteří v tuhle dobu občas zaváněli lehkým odérem zvratků a alkoholu, dívky snaživě se nabízející ožralům, aby z nich vymámily snad i ty poslední peníze, co jim po kapsách ležely. Slušní lidé byli v těchto válkou páchnoucích časech povětšinou zalezlí doma, sem tam se starali o úrodu a strachovali se o své bližní. Hospoda, na tu však nezapomněli nikdy, protože ta jim pomáhala zapomenout, proto se již začínala plnit těmi, kterým ještě drobné po kapsách zbyly, nebo našetřeno poctivě měli.
Noc už pomalu spadla na okolní krajinu a dělala jí tak děsivější, než vskutku byla. Mezi temnotou a stíny se prosmýkla žena v černém kabátci, jehož lem byl stříbrem vyšívaný, šaty pod ním byly na současnou dobu kratší, než se sluší, avšak ani to nepůsobilo nemravně, neboť pod nimi byly tmavé kalhoty a vysoké boty. To vše nebylo samo sebou vidět na první pohled, to až na ten druhý, kdy na ní lehce zasvitlo světlo z domu poblíž. Její tvář zahalena kapucí byla lehce odhalena, tak bylo možné si povšimnout nejen dlouhých, s délkou se postupně vlnících vlasů havranní černé barvy, ale také chladně zelených očí svítících z obličeje především díky tomu, že byly prosyceny zlem, pýchou a touhou po krvi.
A poněvadž dívka uměla vytipovat ty nejnasranější existence, Zenn jí připadal jako úžasná oběť k vyzvídání po chlapíkovi co pomalu vyrazil dveře z hospody.
"Ale, ale, zdá se že ti je něco proti srsti, kočkoočko," řekla a lehce pobaveně se zasmála. Její smích bychom mohli přrovnat ke smíchu zlé královny, poněvadž v něm nebylo nic než jedovatá zlost. Rádoby nenápadně koukla do okna, kde byla skupinka dívek uskupena okolo starce dost vrásčitého na to, že by mohl do těch prohlubní schovat kuličku hrášku.
"Hmm, co takhle mi za nějakou, ehm.." řekla a lehce a nepokrytě svůdně mu přejela po rameni,
" odměnu... pomoct tu sketu vevnitř odpravit ze světa živých," optala se a naoko nevinně se koukla. Bylo komické, když někdo absolutně prohnilý touží po tom vypadat nevinně. Sice dívka pomoc nepotřebovala, ale všechno je zábavnější ve více lidech a zkusit to alespoň mohla. Ne pokaždé potkáte dobře vypadajícího kumpána ve zločinu, víme? A konec konců, nebyl tu nedávno nějaký lov na panické zaklínače? Netušila, jestli je Zenn panic, ale víte co, za zkoušku to stálo, když už sex se zaklínačem byl tak vyhlášeným koníčkem čarodějek.
"Dělá ze sebe andílka, zkurvysyn jeden a přitom se má čím chlubit, ta svině," řekla na dívku absolutně nepřístojnou větu a ohrnula nad ním nosíkem. Nenadávala tu schválně, pro Zenna, spíše si potřebovala trochu ulevit a samomluva ještě hřích nebyla. Už jí jednou chtěli upálit, ale tak co, jako by jí to snad někdy vadilo.
A jak vlastně vypadám?