od Diana Morescu » 28 dub 2016, 07:07
„Možná nejsi čaroděj," pokrčila bělovlasá rameny, „ale rozhodně vím, že je v tobě něco magického."
Musela se zasmát, když řekl, že tu není sám, a ukazoval na své zbraně. Nebyl to ten smích, který by snad značil výsměch, protože by jí on připadal naivní, to vůbec ne, věřila, že ty zbraně umí používat - kdyby tomu nevěřila, neměla by z něj takový respekt a strach, ale ano, to, že ji odsud na férovku zkusil vyhnat, ji tak rozohnilo, že se nikdy necítila silnější a sebevědomější. Mluvila s ním tak, jako předtím s málokým, a bylo tomu tak i proto, že nechtěla dávat najevo, jak je z něj vyklepaná. Když bude vědět, jak mizerně se cítím, pomyslela si, jak by mě potom mohl brát vážně?
„Třeba nemám luk a šípy, ale také se dokážu ubránit, kdyby po mně někdo šel. Každopádně, díky, že se o mě tak bojíš." Při poslední větě se směrem k němu ironicky ušklíbla.
Zvláštní, jak podobné „skopičiny" dodají lidem na odvaze. Ale ono to možná bude tím, že její pohár trpělivosti skutečně přetekl. Nikdo nevydrží všechno. A on se k ní choval... On se na ni díval... No, vlastně ani nevím, jak. Ale bylo to zkrátka strašné.
„Myslíš, že já mám lidi ráda? Není to poprvé, co slyším o jejich krutosti. Dokonce i člověk, u něhož jsem žila jako dítě, hořel touhou mě zabít, jen kdyby se mě tolik nebál. Ale u nich to tak vždycky je, vždy chtějí zničit to, čeho se bojí, čemu nerozumí," odmlčela se a pohlédla do stolu, napila se vody a snažila se zahnat chmurné vzpomínky. „... Takže mi o tom nic neříkej, nejsem na světě dva dny. Jak už jsem říkala, dokážu se o sebe postarat. Ale řeknu ti: Mohu být kde chci. Pokud chci být tady, nevyženeš mě odtud. Ty určitě ne. Oni možná - lidé z venku, velký rozzuřený dav - ale ty ne." Zavrtěla hlavou a znovu upila ze sklenice.
Dál neříkala nic, čekala, co jí na to poví on, ale snažila se sama sebe přinutit úplně vychladnout. V jednom má pravdu, povídala si sama k sobě. Lidé tě budou chtít minimálně vyhnat, ne-li zabít. Takže tím, že toho zmetka vytáhneš ven, dáš mu co proto a někdo tě uvidí, ničemu nepomůžeš. Možná tak tomu, že se všechno zvrtne rychleji. Takhle možná stihneš projet krajem dřív, než si tvoji přítomnost uvědomí dost lidí na to, aby proti tobě mohli jít.

