Bylo vidět, jak se brejloun snaží z té nezávazné nabídky rozpačitostí nezalíst pod prkna. Morgan to přišlo trochu vtipný, ale přeci jen, byla tu kvůli konkrétní záležitosti a bylo fajn, že se konečně dostalo i na ni. Mládenec jen nakousl že ta věc je cennější spíše po citové stránce a pak si je bez dlouhých úvodů začal odvádět někam jinam. Šla za ním poněkud otupěle, protože uvažovala, jestli se jí to nakonec i vyplatí. Ale možná i právě za tu citlivou věc bude chtít ten okradený dobře zaplatit. Bude muset přehodnotit všechno až se dozví více.
Zapadli někam vcelku nevypadajícícm a skrytým vchodem, kterými bylo každé ošuntělé město poseto a člověk je ani nezaregistroval, pokud sám nevěděl, kde byly. I proto se snažila si zapamatovat cestu, třeba se jí to jednou při nějaké lumpárně bude hodit.
Morgan hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5
Jak tak koukala, kudy to prochází, nečučela samozřejmě pořádně pod nohy a že je každý schod ohlazený pomalu jak kočičí hlava zaznamenala až při lehkém sklouznutí nohy.
"Huuéé," stačila se ještě poplašeně chytit rukou stěny a vyrovnat téměř jistý pád, ale bohužel pro ni, byla na ní pavučina.
Bleh, pomyslela si a snažila se nenápadně otřít ruku o plášť/šaty toho, kdo šel před ní.
Kudy procházeli, rozhodně to nevypadalo jako všechny ty zazobaný stavby na hlavní ulici. Už už uvažovala, do jakýho průseru se to zase namočila a zvažovala, že pokud na ni odkud cosi vyskočí, jak to podřízne a zdrhne. Naštěstí pro ni, tentokrát se připravovala na útěkovou akci zbytečně. Došli do místnosti, při který jí málem upadla brada až na úroveň sklepa. Uvnitř to vypadalo zachovale a pohodlně i obyvatelně a jí to samozřejmě nedalo aby se hned neporozhlédla po nějaké té cetičce, která by možná hned nebyla vidět jako zmizelá. Zkrátka pudy straky se za ní táhly doslova kamkoli.
Ten dědula, kterej jim tu nabízel kšeft se tu pohodlně rozvaloval a měřil si je pohledem. Morgan se rozhodně nechtěla nechat zmást zjevem, mohl vypadat jako lenoch nebo doknoce stařec nad hrobem ale někteří dědoušci ještě umělí být po čertech živoučcí.
Když jim vysypal úkol, který před nima byl, Morgan nejdřív nevěděla, jestli se má smát nebo si ho přeměřit pohledem, který říkal
si šílenec! Ze všeho nejdříve musela vsáknout fakt, že ten chlapík byl asi určitě mág, jenže co bylo horší, ten koho chtěl aby vlastně okradli, byl mágem taky, nebo něčím podobným. A to byl fakt oříšek, protože chtít okrást někoho takového pro obyčejné smrtelníčky bylo něco jako jistá sebevražda. Anebo adrenalinový sport, záleželo, kolik ste toho předtím vypili...
"Jo, ty chechtáky budeš rozdělovat mezi nás nebo je dostane ten, kdo tu věc získá jako první?" chtěla ve svý podstatě vědět, jestli si představuje že by s těmahle měla
spolupracovat nebo jako co. Ona by si představila snad jenom jedinou spolupráci - tihle by zacinkali u vchodu na zvonek a předstírali že jsou koledníci zatímco by Morgan lezla zadním oknem do domu...jinak to nepadalo v úvahu. Nebyla žádnej blbej voják co by musel poslouchat ostatní, věci si dělala po svém.
"Jak to poznáme? Jak to vypadá?" zajímala se, protože bez toho by mohla zčořit skutečně něco úplně jinýho. A to by nerada, když už by tohle riskovala. Jestli ta věc opravdu patřila tomuhle fousáčovi nebo naopak on využíval je, aby okradl svého soka, ani nijak neřešila ale napadlo jí to. Tihle frajeři používali špinavý triky, což jí vlastně vedlo ještě k jedný otázce, docela nejdůležitější.
"Mám takovej pocit, že kdybys fakt chtěl, tu věc by sis moh vzít sám, proč tedy chceš po nás abychom se vloupali k tomu chmatákovi? Co je zač? Jestli vo tu věc fakt tak stojíš, trocha varování by neuškodila," založila ruce na prsa když hovořila téměř obchodním tónem, skoro jako kdyby tu věc měla už v ruce. Ale ona si docela věřila, jenže tohle zavánělo.