Hádankový Labyrint

 

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Chris » 19 úno 2022, 17:56

Skupina P (Chris, Timeya, Julian)

Společnými silami se nakonec všechny kostlivce podařilo porazit, byť to úkol nebyl nijak lehký. Následně se jim představila ona vědmačka - Timeya. Nutno říci, že měla pravdu pokřikovat na sebe hej ty nebylo zrovna praktické a příjemné. Chris jim své jméno sdělit nehodlal. "Známí mi říkají Sojka." Oznámil jim se zazubením. Bylo na nich jak si to přeberou. Načančanej společník ho následně oslovil jestli se odněkud neznají. Chris musel dlouho přemýšlet než si uvědomil, že ano. Otázkou bylo jestli mu to setkání chce připomínat. Pokud si dobře vzpomínal nestali se z nich zrovna souzněné duše nebo přátelé. "Víte milostpane, já jsem hlava děravá ale je to možné a nelze to vyloučit, byť já sám si vás nepamatuji odnikud."

Hlavně ať už jdem ven. Otevřeli se poté další dveře a Chrisovy obavy, že jejich cesta labyrintem nekončí ale jede se dál se ukázala opodstatněná. Vešel do nádherné místnosti ale k jeho smůle se zde nenacházelo nic co by mohl majiteli kterým jim připravil nepěknou kratochvíli s kostlivci a ještě jim trápil mozkové závity s hádankami. A jakoby to snad onen hlas slyšel už pokračoval s další hádankou.

"To by mě zajímalo taktéž, každopádně rozhodně to nebylo levný a onen majitel to asi neměl úplně v hlavě pořádku bych hádal." Využil Julianovo nabídky k navázání rozhovoru lepší se klidně bavit i o počasí než mít trapné ticho nebo nechávat konverzaci stát na místě.

| +
Ať nad tím přemýšlel sebevíce nenapadalo ho nic jiného než přesýpací hodiny. "Já asi zrovna nebudu nejostřejší brk u písaře ale tedy opravdu nic jiného než ty hodiny mě nenapadá. Vidím to stejně a risknem to."

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 89
Registrován: 27 bře 2018, 11:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Varren » 19 úno 2022, 22:47

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)


Na průčelí oxenfurtské filozofické fakulty visela plaketa s moudrým nápisem. Nil admirari. Ničemu se nedivit. A v zájmu zachování onoho zbytku příčetnosti, který se nějak dokázal vyrovnat s tím, že se dostali do podzemního labyrintu jako vystřiženého z prózy jistého Komínského, co se čas od času objevil na univerzitě jako hostující profesor. Takže si vzal poučení z moudra spousty a spousty filozofů před ním. A rozhodl se ničemu se nedivit. A inu… taky nemluvit více, než bude vhodné. Jak se totiž zdálo, jedna z nedobrovolných spoluzajatkyň zvládala mluvit za tři a ani se u toho nezadýchala. Že by měla tak vyvinuté nejen poprsí, ale i plíce? Nebo šlo o zcela nový živočišný druh, měla plíce i v... nádstavbě na plicích?
No, ať už to bylo jakkoliv, rozhodně jí v plicích zůstalo víc vzduchu než Varrenovi, když ho nečekaně objala. Vybalila na něj, že se s Timeyou znají, začala se vyptávat, kde je, a pak si vlastně i sama odpověděla, co by bylo potřeba udělat, takže trpaslík usoudil, že pravděpodobně není potřeba k tomu nic dodávat. Možná by ho stejně nepustila ke slovu. Až ve chvíli, kdy ho pustila alespoň z náruče a začala láteřit poněkud zparchantělou verzí trpasličtiny, si uvědomil, že ho označila předtím za trpaslici. Pár oxenfurtských techniků na univerzitě vymýšlelo petardu, která by udělala takový rambajz, že by to na chvíli všechny okolo ochromilo… a Rianne mu podobný vynález tak trošku připomínala. Měl tak trochu chuť zdvihnout ruce k uším, aby se ujistil, že mu neupadly, nebo aby si je aspoň na chviličku zacpal, ale to by vypadalo poněkud nespolečensky.
„Těší mě, Rianne,“ odpověděl tak nějak ze zvyku, když konečně skončila se svou tirádou a dokonce mu dala prostor, aby jí na něco odpověděl. „A díky za kompliment,“ pousmál se nazpátek. „Já… jsem zámečník.“ Rozhodl se jí sdělit tu méně zajímavou variantu, protože měl tušení, že kdyby na ni vybalil, že je spisovatel, asi by to vedlo jen k další záplavě otázek a zrovna na ně tak úplně neměl síly odpovídat, ještě pořád se cítil poněkud otřesen. „Zrovna teď žádný příběh v hlavě nemám, omlouvám se. Třeba na to bude jindy lepší příležitost,“ mávl rukou a zatvářil se omluvně. Tvůrčí blok byl svinstvo. Možná by z něj mohl něco vytesat, ale pořád se mu nedařilo najít to správné dlátko.
Světlovlasou elfku to nejspíš znudilo a tak se obrátila k jejich další společnici a vodopád slov spustila i jejím směrem, snad aby se necítila ochuzená.
Všichni tři došli ke stejnému závěru, dveře klaply a oni mohli dál. Freya odvážně vyrazila vpřed. Snad měla citlivější uši a cokoliv, co za těmi dveřmi číhalo, jí připadalo jako příjemnější varianta než sdílet omezený prostor s ukecanou elfkou.

Varren sám nastražil v další místnosti smysly, ale tohle nepřipomínalo ani práci jeho soukmenovců, takže na Riannina další slova jen přemýšlivě zamručel a být jen o něco menší flegmatik, asi by mu obočí vyskočilo kamsi vysoko. Jeho hrudník? Nezraněn? Cože?
Ani neměl šanci si vymyslet nějakou odpověď, protože dvě dámy vyrazily vpřed. Možná měl kuši v ruce, ale stačil tak možná vytáhnout šipku, ale než natáhl tětivu, bylo po všem. Snad bylo dobře, že s sebou měl tak šikovné dámy? Jen si bude muset dát dobrý pozor, aby se nespikly proti němu. I když, zatím to vypadalo, že z nich kamarádky asi nebudou.

To, že se trpaslík neohlušoval řinčením vlastních zbraní, mělo svá plus.
„Slečno Rianne…“ Varren si odkašlal a pak, o něco hlasitěji, zopakoval. „Slečno Rianne, mohla byste prosím na chvíli mlčet?“
A o chvíli později zpoza kamene uslyšel mnohem zřetelněji… no, znělo to jako miniverze toho, co tady sídlilo nebo hnízdilo. „Slyšíte to?“ Chtěl se ujistit, že nemá slyšiny.
Poškrábal se na bradě. „Nemáte po kapsách něco k snědku? Že bychom jim to pohodili někde směrem dál od dveří? Tady se jim potrava musí shánět teda těžko.“ Podezřívavě zamžoural směrem k podivným psům a přeměřoval si je, jestli náhodou nechtějí ratolestem dopřát svačinku o velikosti trpaslíka nebo něco podobného.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 18 pro 2021, 14:44

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Ahura » 20 úno 2022, 01:18

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

4. místnost


Ahura stála se zatajeným dechem a čekala co se stane, když jejich odpověď nebude správná. Klouby ji bolely z toho jak pevně svírala svou šavli. {Ano, můj milý, je to magie, celé je to tady prostoupené magií. koukej jak se mi amulet chvěje, mám pocit, že za chvilku se rozpadne na milion kousků.} Zavrčela a ukázala mu svůj amulet.

Bu přemýšlel nahlas a ona jen mlčela, koukala na něho, celé tyhle hádanky ji nedávaly smysl,kdyby si mohla vybrat, raději se porve s kuroliškem, než si lámat hlavu nad zbytečnostmi. Odfrkla si. Bu konečně přestal s dedukcí, kterou používal často, byl rozvážný a to se na něm Ahuře líbilo, byl balancem pro její horkokrevnost.
Ahura také obešla všechny dveře, snažila se prohlédnout temnotu tunelu, ale nic v něm neviděla, nelíbil se ji. Z druhých dveří se ji dotklo teplo, ukázala na ně. {Tam chci!} Řekla důrazně, ale i přes své první rozhodnutí, přešla i ke třetím dveřím, které ji na první pocit nepřišly taky nijak sympatické, byla tam zima a tu Ahura neměla ráda.
Ahura ihned souhlasila a jako první se protáhla dveřmi. Do nosu ji udeřilo horko a vlhko, takže se ji na čele objevily krůpěje potu.{Do prdele, to je jiné teplo.} Zahartusila hřbetem ruky si otřela pot z čela.

Čím více po mě dupeš, tím lépe spolu vycházíme. Ostatní mě mohou také využít, ale pouze tobě náležím.


{Po tobě budu dupat, jestli nám budeš dávat takové hádanky, kdo to má asi vědět.} Odpověděla naštvaně známému hlasu a když ucítila na sobě Buův pohled, jen pokrčila rameny. {Kdo ví, já šlapu občas po tělech svých nepřátel, ale to asi nebude správná odpověď.} Odfrkla si a opět si otřela pot z čela.

| +
{Osud i život, to by to mohlo být, ale co já o tom vím, jsem tu od toho, abych seřezala ty, kteří nám budou chtít ublížit a ne proto, abych si lámala hlavu. Lámat vazy mám já!} Řekla podrážděně.{Budu souhlasit, s tím co řeknete vy.}

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 133
Registrován: 12 srp 2021, 10:49

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Freyja an Varg » 20 úno 2022, 20:44

Skupina S - Freyja, Rianne, Varren

Zaklínačka se pustila do hovoru s tím trpaslíkem. Alespoň na chvíli tak byla sama ušetřena jejího drčivého plynutí slov z jejích úst, které zřejmě nemělo konce, ať na jednu stranu, či druhou. Do hovoru jim nezasahovala, úplně dobrovolně se do konverzace totiž nehnala, a to obzvlášť díky přítomnosti oné zaklínačky. Ovšem její mírné rozladění a jistá nevraživost neměla co dělat s tím, jak je Rianne ukecaná, ale spíše kým byla. Se zaklínači neměla vážně dobré zkušenosti, a i když ten hromotluk na Skellige nevypadal jako zrovna někdo, kdo by ji jen tak zabil, ani tak si za takovou chviličku nebyla schopná vytvořit nějaké pouto důvěry k sortě osob, které monstra lovili pro obživu. Možná, že zaklínač ze Skellige nezabíjel jen tak bez příčiny, ale pokud by na ni vypsali zakázku, tak nějak nepochybovala, že by po ní šel. A ona si na všechny, kteří se mohli potencionálně stát jejími vrahy, musela dávat dobrý pozor.

To už ale Rianne stočila hovor k ní, takže, byť nerada, musela věnovat svou pozornost vnadné zaklínačce. Na všechny její otázky jí spíše odsekávala, vážně se nemínila družit, ale moc platné jí to nebylo, protože se zdálo, že Rianne si ve vedení konverzace vystačí i sama se sebou. „To není žádná hádanka. Jméno Freya či Freyja je na Skellige dost běžné. To by pak musely být bohyně všechny toho jména,“ trpělivě, i když otráveně dovysvětlila Rianne tuto skutečnost, která se zdála víc než očividná, ovšem zřejmě ne pro zaklínačku. „Nevěř všemu, co slyšíš,“ zavrčela nevrle po jejím zhodnocení, co tu dělá, a jaká je vlastně podle ní náplň práce štítonošek. Víc to nekomentovala, protože ač se to všechno zdálo Rianne vtipné, jí vůbec. Ale hlavně, že se zaklínačka uměla sama pochválit. Vlkodlačice udržela jazyk za zuby, když jí na Freyny cecky chtěla opáčit – spíše u těch tvých. Nechtěla jí ale zavdat další příčinu k tomu, proč by do ní měla hučet. „Vlci tvoří smečku,“ poučila ji, když jako tlupu si spíše představovala bandu přesně takových zaklínaček jako je Rianne. To by se pak přesně taková tlupa hodila někde do cirkusu, ale ona by tam rozhodně nezavítala.

Freyja se po zhlédnutí další místnosti a divnopsů, kteří se v ní nacházely, chtěla chovat tiše a obezřetně, aby se co nejvíce mohla soustředit na možný souboj, pokud k němu mělo dojít. Ta Kočka, která jí lezla na nervy čím dál tím víc, ale zřejmě byla jiného názoru a místo toho, aby zavládl v místnosti klid, vše hlasitě komentovala a nechtěla pustit trpaslíka do souboje, který Freyja právě započala. Místo toho, aby jí Rianne ihned se psy pomohla, se tam lenivě opřela o zeď začala se s trpaslíkem sázet o to, že jí bude stejně muset pomoci. Trpaslík na to svými slovy nereagoval, aspoň někdo tu dokázal zachovat klid, ale v ní samotné už tohle všechno začalo vřít čím dál tím víc. Rianne se nakonec k souboji přidala a vzala si do parády posledního z monster, kterého, stejně jako ona ty dva, přemohla, takže se potvory stáhly na chvíli do ústranní. „Promiň, ale já přemohla dva, zatímco ty sis tu válela šunky opřená o zeď a sledovala to. Příště bys mohla míň kecat a víc makat, Kočko,“ obořila se na ni. Vážně neměla náladu na nějaké její vtípky.

Podivní psi se sice stáhli, ale to neznamenalo, že jim bude trvat věky, než se vzpamatují. Trpaslík požádal Rianne o to, aby mlčela. Trefná poznámka, protože zaklínačka, jako by si svým mletím pantem stále vynucovala pozornost, jenomže v tuto chvíli ji vážně nepotřebovali. Varren poté upozornil na to, že něco slyší zpoza kamene, který se nacházel vedle dveří, které by je odsud mohly dostat pryč. Ona sama se pečlivě zaposlouchala, díky svým zbystřeným smyslům slyšela lépe než trpaslík, který upozorňoval na zvláštní zvuk, ale měl pravdu. Vážně tam něco bylo a ona tušila, co. „Ano, pane Varrene,“ oslovila ho zdvořile, protože on jí na nervy rozhodně nehrál a ani jí drze netykal jako ta zaklínačka, která po vyslovení jména zřejmě myslí, že je hned se všemi kamarádka. „Vypadá to, že tam mají mladé, proto se chovali tak agresivně,“ vydedukuje. „Chrání je,“ zhodnotila situaci, ale to už se k ní pomalu přibližoval mohutný divnopes, kterého posekala Rianne.

Napadal na jednu nohu. Otočila se ještě na trpaslíka a sdělila mu: „To by byl dobrý nápad, ale bohužel bych u sebe našla možná tak oschlý krajíc chleba,“ pokrčila rameny a otočila se zpět na psa. Byla připravená zasáhnout znovu, jenomže chování stvoření se změnilo. Přistupoval k ní s jistou zvědavostí, větřil, ale nezdálo se, že by se znovu uchýlil k agresivitě, alespoň prozatím. A pak jí to došlo. Určitě z ní musel cítit vlkodlaka, jistá zvířecí část v ní toho netvora lákala. „Mám nápad,“ hlesla trochu tišeji s pohledem stále upřeným na psa. „Držte se za mnou a buďte zticha, i kdyby to, čeho tu budete svědky, působilo sebedivněji,“ poučila je a doufala, že k tomu nebudou mít žádné poznámky. „Pokud to dopadne dobře, mohlo by nám to zajistit volný průchod. Mám zkušenosti se zvířaty,“ zalhala, „dominance je v tomhle případě to nejdůležitější,“ dovysvětlila a počkala, až se oba postavili za ni – tedy snad uposlechli, protože nic z toho, co pronesla, rozhodně neříkala jen tak pro srandu králíků.

Poté velmi opatrně a pomalu začala klesat k zemi. Klekla si. Její oči zezlátly, protože chtěla podpořit své postavení něčím trochu divočejším, ukázat tomu zvířeti naproti ní, že pánem situace je tu ona a že si na ni jen tak nepřijde, že je tu tvor, který je silnější a dominantnější než on, který zřejmě vede onu podivnou smečku. Všechno samozřejmě činila tak, aby na ni neměla ani Rianne, ani trpaslík dobrý výhled a nemohli tak spatřit její divokost, tvrdost a vůdcovství v očích, které se těm lidským přestaly podobat.

Zírala mlčky na tvora s pohledem upřeným do jeho očí. Snažila se moc nemrkat a velmi pomalu kladla jednu ruku před druhou, sama teď možná působila jako nějaké zvíře, o to víc, když se z jejích úst vylinulo zavrčení, které se rozhodně s tím zvířecím srovnat nedalo. I pro ni to byl zvláštní pocit, protože tohle nikdy nedělala, rozhodně ne v lidské podobě. Pohled to mohl být trochu komický, nepochopitelný, jako by se sama stala na chvíli zvířetem v očích zaklínačky a trpaslíka. Opatrně se přibližovala k monstru a snažila se svým pohledem a pohybem přimět zvíře k podvolení se, nebo alespoň ústupu tak, aby skupince zajistila volný a bezpečný průchod k dalším dveřím, které by je odsud mohli dostat ven. Svým pohledem, mimikou ve tváři i držením těla tvorovi jasně říkala - Já jsem tady pánem, já jsem ta, koho bys měl poslouchat, jsem vůdce, jsem alfa.


Mimo herně:
Boj o dominanci

Freyja - vůle (2)
Freyja an Varg hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6


Mohutný - vůle (2)
Freyja an Varg hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 92
Registrován: 03 čer 2020, 22:17

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Aldarey alias Látal » 22 úno 2022, 13:28

Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika)

Elfčino chování je pro něj jako polití ledovou vodou. Tohle, společně s dříve vyslovenou otázkou kdo jste, vypadá, jako by vůbec nevěděla ona si mne nepamatuje uvědomí si pro něj krutou pravdu. Úsměv z jeho tváře zmizí nahrazen výrazem, které by mohlo míti malé dítě, které si přálo poníka, ale dostalo novou motyčku na okopávání pole, tedy naprostého zklamání. Mnohokrát, hlavně tedy po večerech, nechal svou představivost vytvořit mnoho scénářů jejich setkání, ale ani v nejdivočejším snu by jej nenapadlo, že to bude za takových podmínek. Někde v podzemí a ještě, že bude zapomenut. A navíc tu nejsou sami. Ohlédne se po ženě, která sem spadla s užitím mnoha nadávek, které by se hodily leda tak do námořnické nálevny, pak se podívá znovu na Irviel "setkali jsme se" na chvilku se odmlčí, protože nechce před cizí osobou, zvláště pak před člověkem, zmiňovat jejich účast v novigradském povstání. Přešlápne na místě a snaží se rozpomenout si na slova, aby jí mohl osvěžit paměť ~den co velká město v oheň~ dopoví lámanou starší mluvou, než znovu přejde do obecné, ve které si je hned jistější "jsem Lá" započne své představení se naučenou frází. Ale teď si přeci nemusí na nic hrát. Co na tom, že jich tu je víc. On jí našel. Dost bylo komedie "jmenuji se Aldarey" řekne hrdě. Pak do jejich dialogu vstoupí žena s dotazem, zda vědí, co se tu děje. Na to zakroutí hlavou "nevím, ale je to nějaké divné. Přísahal bych, že v té jeskyni jsem nikoho neviděl. Jak je tedy možné, že jsme sem spadli my tři?"

Po otázce, kterou zodpověděli správně, se otevřelo vícero dveří "asi máme jít dál" co je tohle za čortovinu? Tahle situace se mu vážně nechce líbit. Jak je to tady asi velké? A dá se odsud vůbec dostat? Překvapeně se podívá na Irviel, když vytáhne nůž, který měla předtím schovaný za zády ještě, že nejsi takový blázen a nešel jí hned objímat! Nechá jí, aby nahlédla do všech dveří, sám nakukuje z bezpečné vzdálenosti. "Rozhodně se nebudeme rozdělovat" řekne, když vidí, že to všude vypadá stejně. Nejen, že tu nechce bloudit sám, ale co kdyby na něj něco vyskočilo? Kathika nakonec zvolí, kudy se vydat. Přikývne a jako poslední vstoupí do dveří.

Vzduch tu je zatuchlý a plný prachu. Rozkašle se a málem tak ztratí začátek další hádanky "Co není živé, ale přesto roste. Nemá ústa, přesto hltá. Nemá nos a přesto dýchá?" další hádanka?
| +
Není živé, ale přesto roste? Vždyť to může být tolik věcí. Třeba řeka na jaře, nebo měsíc. Nejdřív je z něj pouhý srpek a postupem času roste a roste. Ne, musíš si to říci všechno najednou "Co není živé, přesto roste. Nemá ústa, přesto hltá. Nemá nos a přesto dýchá" zamumlá si potichu na tu řeku by pasovaly první dvě věty. Roste a hltá. Ale nedýchá. Co není živé, ale potřebuje vzduch? Hmmm znovu se rozkašle já potřebuju vzduch rozptýlí se. Co není živé, potřebuje vzduch a hltá? než však stačí svou teorii rozvést více, tak se ozve odpověď oheň ano, ten potřebuje vzduch, ničí a není živý! Bude to oheň! "to zní jako rozumná odpověď"
Obrázek

Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 197
Registrován: 24 dub 2021, 17:31

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Rianne » 25 úno 2022, 22:55

Skupina S - Freyja, Rianne, Varren

Když se jí trpaslík představil, nadšeně mu potřásla s rukou. Když jí poděkuje za kompliment, tak se usměje jako sluníčko na hnoji a zastříhá obočím. "Žádnej kompliment, ale pravda Varrene. Jsi k nakousnutí." Zahihňá se a nad jeho odpovědí, že je to zámečník se zahihňá ještě víc. "Takže můžeš vytvořit klíč k mému srdci?" Zatváří se naoko zamilovaně "A nebo klíč k jinému srdci? Vzala bych si tři, nebo čtyři, jen tak pro jistotu." Řekne pobaveně a pak mávne rukou. "Samozřejmě, že si dělám srandu, ale je to skvělé povolání. Já ho vlastně dělám taky. Jen, asi trochu jinak? A používám paklíče? se šperhákem?" Lehce se zašklebí s myšlenkama, že tohle asi neměla moc říkat, ale co už. Minimálně neřekla to, že Alisse je ve službách císařství, to je bonus, protože tu její nahou zadnici by ráda ještě viděla. Holt za něco tak velkého se platí. A ne nadarmo se říká, mlčeti zlato. Ohledně příběhu si jen povzdychla. "Tak někdy jindy. Beru tě za slovo Varrouši!" Zazubí se na chudáka trpaslíka.

To už pozornost zaměřila na Freyju, na kterou nechápavě koukala. Jaksi se nedokázala dostat přes to, že by někdo jmenoval své dítě po bohyni, ale Skellige byl vždy zvláštní národ. "Jasně, národ polobohů. Nedivila bych se, kdyby jste se tak i chovali. Minimálně jednoho, vlastně dva ze Skellige jsem potkala, jeden byl obří plešoun s medvědem. Ale ten mi přišel až jako moc velkej lidumil. Pche! Na to, jak se snažil uklidnit trolla nezapomenu. Nabídl mu flašku alkoholu a ten trouba si to vylil do očí. To byl srandy kopec a já letěla několik metrů daleko kvůli jeho pazouře." Řekne v monologu víceméně. "Toho trolla, ne toho plešáka. A pak nějaké malé otravné hovado. A ne, já to nejsem!" Zabručí k Freyje, protože pohledy uměla číst docela dobře a bylo poznat, že tohle by asi možná někdy řekla. Freyja pak řekla cosi o tom, že vlci tvoří smečku. Na to Rianne pokrčila rameny. "Šak říkám, dělají vše společně. I to, co bych nerada možná věděla slečno Freyjo. Děkuji za optání. Vlci jsou dobří tak jako kožešina." Odbrblá a zapřemýšlí nad tím, jak se díky vlkům potkala s Alisse a zapříčinilo to jisté události.

Freyja začala bojovat se psy a Rianne jí bedlivě pozorovala. Nevedla si špatně, ale přesto musela zakročit. Inu tak co, alespoň by mohla dostat poděkování. Jaké to překvapení, když dostala opět jen kritiku. Rianne protočila očima tak hlasitě, že to museli slyšet snad i ostatní a zafuní a odfrkne si. "Za prvé dámičko. Ty jsi jakž takž zahnala dva malé lovecké jezevčíky, zatímco já nějaké obří monstrum. To je jako bys ty srovnala dva psy a já vlkodlaka. Úplně stejnej příklad princezničko. Já si vedu dobře jak s kecáním, tak bojováním. Víc snažit by se měl někdo jinej. Ale budiž ti odpuštěno, mám díky tomu pivo." Zazubí se a začne se rozhlížet. "Co kdybychom je našli a..." Víc nedořekne, protože Varren jí řekl, ať je zticha. To se Rianne nafoukla, nadechla. "Proč bych měla bejt zticha ty.." Pak ale uslyšela nějaké zvuky a zmlkla. "Nic jsem neřekla, už to slyším taky!" Řekla a to, co říkali ostatní dávali docela smysl. Mladé? Jo, tak to by opravdu dávalo smysl. "Jo, mladé. Možná." Řekne a rozhlíží se. Nakonec zmíní někdo jídlo. "Chleba bych si vzala já! přes 3 dny jsem nejedla a zajíc na oheň mi utekl tak nějak no... Po svejch. A nebo si můžeme udělat oběd z nich?" Řekne a mlaskne. Opravdu měla šílenej hlad, že jí napadlo i tohle. Otočila se k Varrenovi. "To nahoře taky, věř mi. Představ si, že za koruny mi nechtěli dát nic!" Posteskne si. Freyja se o něco hodlala pokoušet a řekla jim, ať zůstanou vzadu za ní. Rianne na ní koukala s pozvednutým obočím. Říkala cosi o dominanci a pak si začala klekat. Rianne zamrkala. "No moment, doufám, že si nehodláš dominanci vynucovat no... Na svejch čtyřech? Takhle to přece nemůže fungovat.. I když, proti gustu.. Já jdu jen.. Jinam a zacpu si uši a zavřu oči." Řekne a odejde o pár kroků za Freyju a opravdu se otočí, zavře oči, zacpe uši. "La,la,la,la,la." Začne broukat.
Obrázek

"Kdo jinému monstrum zabije, ten na něj vidlema. Možná to není kdovíjakej citát, ale sedí to dokonale, místo toho, aby ti držgrešle zaplatili za hlavu té příšery." - Rianne

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 344
Registrován: 20 říj 2018, 21:36

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Belan » 04 bře 2022, 14:27

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Vypadalo to na minimálně dočasné příměří, kdy obě strany chápaly, že tohle bude lepší řešit jinak než bojem. Přes povídání Rianne dokázali všichni zaslechnout kníkání a Freya správně odhadla, že jen chrání své mladé. Varrenův nápad na odlákání pomocí chleba pohltila Rianne ještě než se vůbec mohl stát realitou. Těžko říci, zda by byl chleba dost na odlákání od ochrany mladých. Freya zatím přišla s jiným nápadem zahrnujícím Mohutného, který se k ní opatrně blížil. Její zahrnoval krátkou ukázku jejího vnitřního zvířete. Broukání Rianne trochu kazilo atmosféru dominance, co se kolem Freyy tvořila, ale na výsledku to vůbec nic nezměnilo. Po krátkém zírání z očí do očí Mohutný sklopil zrak a přikčil se. Následně se přetičil na záda. To se neobešlo bez štěkavě-klapavých zvuků od dvou zbylých hlídačů, ale Freye stačil jeden pohled jejich směrem a námitky byly ukončeny. Mohutný se při tom zase zvedl a odbelhal se zpět ke kameni, kde se ohlédl na Freyu, zda ho následuje. Pokud Freya chtěla, mohla se podívat na mladé. Také jako nová vůdkyně této smečky se mohla snadněji postarat o klidnější průchod do další místnsoti. Ostatní nárok na přiblížení moc neměli, takže by se měli pohybovat opatrně.

Další místnost je opět čtveratá, s tesanou kamennou výzdobou, která vypadá dokončeněji než v minulé místnosti. Ale pořád to není ono, protože se tam nachází dvojí kamenické náčiní, deska se dvěma kvádry a sedátko. Jako by si mistr a učedník jen někam odběhli na oběd. Na stěnách jsou přidělané lucerny, které svítí i když v nich není vidět plamen. Jedna z luceren leží i na zemi vedle sedátka kameníkova. Dveří je tu už zase několik, za vámi troje, před vámi čtvery, po levici jen jedny a po pravici dvoje. Také se ozve onen tajemný hlas přednášející další hádanku.

“Můj život ohraničují hodiny, mým posláním je být pozřena a velký povzdech mi může ublížit. Když jsem štíhlá, tak jsem rychlá, když tlustá, tak zase pomalá.“


Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

Dohodnutá odpověď | +
“Život“

Po nějakém dohadování se opět shodnete na odpovědi. Ovšem namísto cvaknutí dveří se začne opakovat spíše předchozí místnost. Místnost se lehce zatřese a ozve se hluboké ale tiché zamručení, které se až nese ozvěnou. Dokonce je vidět ve vodě na podlaze, po které se rozeběhnou rychlá kola. Rozhodně máte pocit, že se děje něco špatného. Přelije se přes vás pocit velkého hrozícího nebezpečí. Ahuřin amulet začne prudce tancovat kvůli prudkému zvýšení magie v okolí. Po zkušenosti s předchozí místnosti víte, že tohle nebyla správná odpověď.

“Čím více po mě dupeš, tím lépe spolu vycházíme. Ostatní mě mohou také využít, ale pouze tobě náležím.“

Opět vám hlas zopakuje hádanku, která je zakončena zvukem zabouchnutých dveří. Jen tentokrát tu nejsou řádné dveře, na kterých by se náhle mohly objevit piktogramy, které minule s řešením pomohly. Možná byly piktogramy pouze jednorázové, nebo specifické pro tu místnost? Vzhlédnout nahoru a vyslat modlitbu by asi nebylo špatné, ale pohled dolů do zrcadlící se hladiny bude co, co by mohlo pomoci. Pod ní se totiž lehce rozzáří mnohé obrazce.
Piktogramy | +
Některé piktogramy je snadné poznat a některé ani dlouhé přemýšlení neodhalí. Z těch, co rozpoznáte, vidíte:
Káď
Boty
Hrnek
Měchy
Mapu
Dlážděnou cestu
Stužku


Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika)

Po odpovědi se ozve dvojí cvaknutí, jak se dveře před vámi a jedny po vaší levici pootevřou. Oboje dveře vedou do ohromné místnosti, která vypadá příliš velká na to, aby tu mohla být. Také je podivně prázdná. Ohromná prázdná čtvercová místnost se stěnami z kamene. A jen dvoje další dveře. Obojí na vzdálené straně levé, respektive pravé stěny.
Pokud se vám něco nezdá, pak je vaše tušení správné. Je tu ticho. Jakmile uděláte několik kroků kupředu, tak je toto ticho přerušeno zvukem bouchnutí dveří z poza vás, jak se zavřely dveře, kterými jste vešli. Také se ozve hlasité a velmi nepříjemné skřípání kamene o kámen. Místnost se začne třást a ze stropu spadne několik balvanů, které poškodí několik zdí, které před vámi vyrostly ze země. Za chvíli před sebou vidíte jen velmi vysokou zeď, která je přerušena v jednom místě, kde vypadá jako vstup do bludiště. Další změna je také ve světle, místnost je najednou plná světla. Kathice možná není nejlépe ze vší té probíhající magii v okolí.
A to ještě není všemu konec, protože Aldarey se najednou prudce vznese do vzduchu a zůstane viset nad tímto, jak nyní pohodlně vidí, vzniklým bludištěm. Vidí tam také několik různých barevných (modrá, zelená, bílá, žlutá, červená) světýlek. Minimálně jednou barvou musíte projít. Také si všimne, že je tam několik monster, která prochází bludištěm.
Mimo herně:
Aldarey se může volně pohybovat, natáčet či naklánět, jen z místa, kde se nachází se nemůže vzdálit o více než metr, kdy po překročení hranice dopluje vzduchem zpět na jeho místo.
Ostatní zůstali na zemi před stěnou. Aldarey pohodlně vidí Irviel s Kathikou, stejně jako ony vidí jeho. Vyjímá se docela dobře proti čistě bílému stropu.

Volba barev | +
Dohodli jste se, že prvně zkusíte projít bílým světlem. Ozve se dvojí cvaknutí a Aldraey váš může vesele informovat, že oboje dveře se otevřely. Při průchodu modrým světlem nepozorujete žádnou změnu, stejně jako pokud projdete Žlutým světlem.
Protože na sebe voláte přes celé bludiště. Tak by vás Aldarey upozornil, že se děje něco divného, protože ty příšery přestaly bloudit, chvíli naslouchaly a pak se začaly pohybovat k místu, kde jste před chvílí byly. Jakmile by na vás zavolal, že se máte schovat, nastal by hon, protože by prudce vyrazily kupředu.
Tak bych vás poprosil o opis hoňky v bludišti, kdy na vás Aldarey volá pokyny. Potvory vás nahánějí. Nějaký boj asi bude potřeba (co bude kdo dělat se domluvte) a míříte tedy k Levým dveřím.
Příšery jsou asi velikosti středního psa. V tlamě ostré zuby, 4 nohy ale na zádech má několik ocasů, které jak se záhy přesvědčíte, mohou metat kostěné projektily.



Skupina H2 (William, Eleonor)

Vstup do další místnosti byl v opatrném duchu. Oba vstoupili do dveří, které se vybrali a rozhlédli se v místnosti. Po pohlédnutí vlevo, respektive vpravo mohli vidět toho druhého, jak stojí u dveří. Po tomto šťastném shledání nastal čas hádání. Tehdy se to začalo nedařit. Místnost se lehce zatřásla a ozvalo se hluboké ale tiché zamručení. Rozhodně máte pocit, že se děje něco špatného. Přelije se přes vás pocit velkého hrozícího nebezpečí. Eleonořin amulet začne prudce tancovat kvůli prudkému zvýšení magie v okolí. Za vámi se ozve zapraštění a pak bouchnou dveře. Kámen, co použil William na zapření dveří, aby se přesně tohle nestalo, byl dveřmi rozdrcen vejpůl. Hlas také znovu zopakoval hádanku.

“Když mě nepotřebujete, držíte si mě u sebe, ale jakmile mě potřebujete, vyhodíte mě.“

Na zdech vedle dveří vám připadá, jako by se něco hýbalo, ale jak by se mohly cihly hýbat. Ale pod nějakým správným úhlem z té podivné hatmatilky vykoukne piktogram. Když to zkusíte jinde, tak tam je zase jiný. Piktogramů naleznete po hledání několik.
Piktogramy | +
Některé piktogramy je snadné poznat a některé ani dlouhé přemýšlení neodhalí. Z těch, co rozpoznáte, vidíte:
Váček mincí
Knihu
Hrnek
Ruku
Štětec
Kouli
Kotvu


Skupina P (Julian, Chris, Timea)

I tady se řešení hádanky nesetkalo s očekávaným úspěchem. Místnost se lehce zatřásla a ozvalo se hluboké ale tiché zamručení. Rozhodně máte pocit, že se děje něco špatného. Přelije se přes vás pocit velkého hrozícího nebezpečí. Timein amulet začne prudce tancovat kvůli prudkému zvýšení magie v okolí. Za vámi se ozve bouchnutí dveří.

“Jedno po druhém padáme z nebes do hlubin času. Když se náš svět převrátí vzhůru nohama, propast a nebesa se otočí a přeci zůstanou na místě, jen náš pád je o něco oddálen a my tak ještě moment vydržíme.“

Na stěnách začnou modře světélkovat části výzdoby. Do štukové výzdoby jsou velmi umě zakomponovány různé reiléfy a piktogramy.
Piktogramy | +
Některé piktogramy je snadné poznat a některé ani dlouhé přemýšlení neodhalí. Z těch, co rozpoznáte, vidíte:
Přesýpací hodiny
Mrak
Měcíc
Oheň
Ruka sypající něco na druhou
Hrnek
Soudek
Lano


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.
Belan momentálně vypadá jako v avataru.

Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 165
Registrován: 29 čer 2020, 11:12

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Timeya » 04 bře 2022, 22:41

Skupina P (Chris, Julian, Timeya)


Julian se na její díky zatvářil trochu nechápavě a zeptal se, jaký štít měla na mysli. Což mohlo znamenat, že štít tu byl skutečně jako nějaká pojistka, aby se vetřelcům nic nestalo a kostlivci je jenom vystrašili, nebo štít seslal druhý společník, který na to ale moc nevypadal, a nebo zkrátka Julian, jak se později představil, nechtěl, aby se vědělo, že je schopen magie. Timeya proto jenom pokrčila rameny a nezaujatým tónem odvětila. „Ale žádný, asi se mi něco zdálo,“ vytáhla placatku a pořádně si přihnula až jí zornička v zaklínačském oku zapulzovala. Když se jí na její placatku zeptal Julian, zarazila se a zadívala se na něj přes rameno, jako by jí chtěl ukrást její milované dítě. Podezíravě přivřela dvoubarevné oči, přičemž to zaklínačské se zlověstně zablesklo a následně Timeya zamumlala obvyklou výmluvu. „Zaklínačské lektvary nejsou pro obyčejné lidi...“ změřila si Juliana ještě jednou. Pochopitelně v placatce neměla žádný zaklínačský lektvar, ale obyčejnou (ačkoliv vynikající!) režnou pálenku, ale o tom ostatní nemuseli vědět. Po krátké chvilce si však rezignovaně povzdechla a natáhla ruku s placatkou k Julianovi. „Ale ať mi tam ještě něco zbyde...“ upozornila ho svým typicky tlumeným hlubším hlasem.
Julian jí následně oplatil její díky těmi svými, když jí poděkoval za pomoc s kostlivcem. „Jo, to já taky ne...“ odpověděla mu Timeya, když si brala zpátky svoji placatku a Julian podotkl, že si neumí představit, že by bojoval. Ne, tenhle maník na válečnou mlátičku vážně nevypadal... ačkoliv ten štít... No, bude si na něj dávat pozor, protože podcenění i případného spojence se mohlo v dnešním světě těžce nevyplatit.
Následovalo vzájemné představení všech tří nynějších spolublouditelů, přičemž se jí muži představili jako Julian a Sojka. Zvláštní jméno, ačkoliv se jednalo spíš o přezdívku. „Jako Sojka práskačka?“ rýpla si do něj Timeya, ale poté se uchechtla na znamení toho, že to myslela jako vtip, nikoliv jako přímou urážku. I když to bylo vždycky to první, co ji v souvislosti se sojkou napadlo, protože ta dokázala celému lesu vykecat skutečně každý vetřelcův krok, pokud si na ni nedal pozor.
Pánové se následně rozpovídali mezi sebou, protože se zřejmě znali už z dřívějška, jen si ani jeden z nich nemohl vzpomenout, odkud. To bylo nyní ale pramálo důležité, protože se jim všem v hlavě opět ozval onen vlastně ne nepříjemný hlas, ale Timeyi lezl na nervy spíš tím, že jí do hlavy lezl bez dovolení a ohlášení. Ale zbavit se ho zřejmě nešlo a bez zodpovězení na jeho otázku by se stejně dál nepohnuly, takže ho tolerovala jako nutné zlo.
V hlavě jí proběhla kaskáda myšlenek, kterou se dopracovala až k odpovědi přesýpacích hodin, kterou přednesla i Julianovi se Sojkou. V ten okamžik se ale stalo něco, co rozhodně neznělo, jako pozitivní odezva. Timeyi se zmijí medailonek roztancoval na hrudníku pod zbrojí a tak nějak odevšad se ozývalo podezřelé mručení. A co bylo horší, zabouchly se za nimi dveře. „Kurva,“ konstatovala věcně Timeya bez náznaku jakékoliv emoce. Místo toho sáhla po nyní již poloprázdné placatce a když se napila, opět možná poněkud zbytečně konstatovala: „Tak to asi nebylo ono...“
Pálenka na ni začínala pomaličku působit, takže se dostala do ideálního stavu, kdy byla stále bdělá a připravená se bránit se všemi smysly v pohotovosti, ale tak nějak ji nedokázalo nic rozházet. Vlastně jí to všechno začínalo být jedno. Ostatně jako téměř vždy.
Všimla si, že na stěnách se náhle objevily jakési světélkující obrazce, znázorňující různé předměty. Timeya kolem nich začala líně procházet a bez zájmu si je prohlížet.
Úvahy o smyslu života, podstatě vesmíru a vůbec... | +
Tak přesýpací hodiny to nebyly... přemítala pro sebe. Jedině, že by se jednalo o slovíčkaření a ten divný hlas by chtěl slyšet odpověď „zrnka písku v přesýpacích hodinách“, protože hádanka mluvila o tom, že „my padáme“... Ale na piktogramech byly znázorněny klasické přesýpací hodiny... No nic. Pokračovala k dalším symbolům. Mrak... z mraku prší, takže to taky padá dolů... ale to přece nemá nic společného s časem. Přešla k dalšímu symbolu. Měsíc... měsíc už by s časem dával větší souvislost. Ráno zapadá, aby v noci zase vyšel a pokračoval ve své dráze... takže hypoteticky taky padá, aby se pak zase vrátil a měřil další čas... Mohla to zkusit vzít do úvahy, i když jejím favoritem pořád zůstávaly přesýpací hodiny, nebo teda ten písek v nich. Oheň, pokud to byl oheň. Ale co jiného by ten symbol mohl znamenat? Hm... blbost, odfrkla si Timeya a pokračovala dál. Další piktogram znázorňoval ruce, které se... umývaly? Nebo něco odměřovaly? Přenášely? Každopádně se z jedné ruky něco sypalo nebo teklo do druhé. Tento symbol Timeya nepochopila, takže s lehce pozvednutým obočím pokračovala dál. Hrnek a něco jako soudek jí nedávaly nejmenší smysl, takže se přesunula k poslednímu piktogramu znázorňující lano... nebo to mohla být oprátka? No, když někoho pověsí, tak spadne dolů, oprátka se potom sundá a může s někým spadnout znovu... Ale tohle už jí připadalo přitažené za vlasy....

Nic lepšího, než písek v hodinách ji nenapadal, takže jenom pokrčila rameny, otočila se na oba dva muže a opřela se o zeď. „No, asi je to na vás, pánové,“ založila si ruce na hrudi, ale nevšimla si přitom, že nevědomky zavadila loktem o piktogram přesýpacích hodin.

Mimo herně:
Obratnost (4) + Akrobacie (0)
Timeya hodil/a 4d6 a součet kostek je 17:
5, 4, 4, 4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 140
Registrován: 13 pro 2021, 10:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Busaraji -Bu- Ghulam » 08 bře 2022, 01:01

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

4. místnost - druhý pokus



Po vyslovení odpovědi se stalo přesně to, co jsem očekával. Ačkoliv jsem si byl odpovědí jist, nebyl jsem si jistý přesnou a správnou formulací. A přesně na tom to, nebo ten, co nás tu zkoušel, trval. A tak odpověď nebyla uznána. Přestože jsem se na tu nepříjemnou vlnu nesouhlasu připravoval, opět jsem měl pocit, jak kdyby se mi zaryla až do morku kostí. Spolu s tím mnou projela i vlna zoufalství, když jsem si začal uvědomovat, že tahle hra rozhodně nebude kdo ví jak jednoduchá, ale rychle jsem zase na tvář nasadil odhodlaný výraz, aby si moji společníci ničeho nevšimli a rozhlédl se po nich.

Ani oni nevypadali zrovna nadšeni, že i zde jsme s prvním pokusem selhali. Nicméně, poučeni předchozí místností, pustili jsme se do hledání nějakých nápověd. Jako první, vlastně téměř okamžitě, si jich všimla Ahura. Nebylo to žádné velké překvapení, její smysly byly nejlépe trénované a teď navíc posílené elixírem. Nějakou chvíli nám zabralo, než jsme všechny piktogramy prozkoumali a vytřídili ty, kde jsme si byli alespoň trochu jistí významem. A já po tomto kroku začal pochybovat ještě víc.

Debata o další odpovědi | +
{ Boty. To bylo to první co mi přišlo na mysl. } Zkonstatoval jsem.{ Než jsem nad tím, možná zbytečně moc, začal přemýšlet. Nakonec budou správnou odpovědí. } Koukl jsem po nich, zda mi to schválí, ale dostalo se mi přesného opaku.

{ Až na to, že boty můžou patřit víc lidem, ale sloužej jenom tomu, kdo je má na nohách. } Začala oponovat Fari. { Když tě vezmu po hlavě a zuju tě z nich, už tvoje nebudou. A nebo ti zuju jenom jednu, čí pak budou? Jen tvoje? Jen moje? Hmmm? } Zaútočila Fari s podobnými argumenty, pro které i já původně “boty” jako odpověď vyřadil. Její podání bylo sice poněkud jednoduché, ale vcelku logické. { Ale klidně to řekni, jeslti tomu věříš. Když to bude špatně, tak tě pak těmahle botama nakopu! } Švihla jednou nohou v náznaku kopance a šplouchla na mě vodu z podlahy. Za ni to bylo vyřízené, skvělé.

Ani Abdi mi příliš podpory nedodal, trochu se uchechtnul výhružce, s kterou přišla jeho žena a přidal další protiargument: { Mistře, vy jakožto syn velekněžky, jste možná špatné boty nepoznal, vždy jste měl botičky jako z nejjemnější bavlnky…} Začal až příliš uctivě, a mě bylo hned jasné, že v tom bude nějaká zrada. A taky že byla. Ačkoliv věděl, že se mi kdo ví jak speciálního zacházení nedostávalo, přesto si mě tu začal dobírat. Nemyslel to zle, jen chtěl odlehčit situaci a já se musel taky zasmát. Ale to už přešel k jádru svého sdělení. { …ale když obujete mizerné boty a chvíli v nich budete chodit, rozhodně si na ně nezvyknete. Bude to jen a jen horší. Každým dnem se v nich bude chodit hůř a hůř, až nakonec z chodidel budeš mít krvavou kaši. } V tom jsem mu musel dát za pravdu, některé boty nemělo smysl zkoušet rozšlápnout. { Bu, volba je na tobě, budeme to respektovat a až ti Fari nakope zadek, já ti ho ošetřím. } Usmál se od ucha k uchu a přecijen mi nakonec nějakou tu podporu vyjádřil.

{ Jo, necháme to na tobě. Ale nenech se zmást pochybnostma, drž se toho prvního nápadu. } Ozvala se nakonec i Ahura { Boty smrděj. A tady máš i cestu. Cestu životem. } Ukázala na jeden piktogram a vrátila mě zpět k původním úvahám. Pak koukla na Abdiho a naoko mu pohrozila. { Pokud Fari Bua nakope, tak já nakopu tebe, jestli mu ten zadek zkusíš ošetřit! }


Dlouze jsem si povzdechl. Ještě před chvílí se to zdálo tak jednoduché. Prostě se jen vrátím k prvotnímu nápadu, který jsem hned ze začátku vyřadil a budeme mít odpověď. A moji společníci mi to rozmluvili, vlastně mi řekli ať se držím toho dalšího nápadu, jen ho lépe formuluji. A taky, že sice stojí za mnou, mám jejich důvěru, ale když se nakonec rozhodnu špatně, dají mi to sežrat. Nebo spíše nechají Fari, ať mi to pěkně vytmaví. Takový už je úděl vůdce. Znovu jsem se dlouze nadechl a nakonec vyřkl naši další odpověď.

Odpověď | +
{ Je to cesta. } Řekl jsem rozhodně, ale hned v zápětí k tomu ještě rychle dodal: { Cesta životem. }


Vlastně by to šlo hodnotit i jako dvě odpovědi vyřknuté v závěsu. Kdo ví, jak to tu funguje, ale proč to nezkusit. Třeba se to teď dozvíme. Lhal bych, kdybych tvrdil, že si jsem odpovědí jistý. Nervozita mnou lomcovala a já jen doufal, že odpověď je správná a zmiňovanému kopanci se vyhnu. A to i přesto, že jsem moc dobře věděl, že si dělají srandu a ten kopanec reálnou hrozbou nebyl. A stejně tak doufal, že pokud se pletu, onen kopanec je to nejhorší, čeho bych se mohl dočkat.
Busaraji "Bu" Ghulam
Buovi NPC společníci | +
Abdi - Busarajův asistent a učedník (#008080)
Fari - Lovkyně, stopařka a Abdiho družka (#BF4000 )
Nasrin - Válečnice a skutečná Tamatiho teta (#800000)
Soraya - Bardka a hadí tanečnice (#BF0080)
Tamati - Mladý grazlík, všeználek a všeuměl (#00BFFF)
Tarsa - Vědma, čarodejnice, weirdo (#8040FF)


Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 133
Registrován: 12 srp 2021, 10:49

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Freyja an Varg » 12 bře 2022, 17:00

Skupina S (Freyja, Varren, Rianne)

Moc její další kecy nevnímala, protože kdyby je nepouštěla druhým uchem ven, asi by jí za chvíli z té zaklínačky vybouchla hlava. Ovšem skazka o obřím plešounovi s medvědem ji celkem zaujala. Hned si vzpomněla na toho zaklínače, kterého potkala v jedné ze skelližských jeskyní. Možná, že o něm přesně zaklínačka hovořila, protože i přesto, že je Skellige rázovitý kraj, moc mužů si medvěda jako mazlíčka rozhodně nepořizovalo. I tak ale nechala Riannino povídání zcela bez odezvy, tedy až na drobné zamručení: “Hmm.”

Ve druhé místnosti již bylo po boji. Zaklínačka si začala ze Skelližanky utahovat, což se Freyje úplně nelíbilo, protože měla pocit, že si rozhodně mohla připisovat mnohem více zásluh za uklidnění situace, než ta pošahaná elfka. Takže se ozvala. Reakce Rianne na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat, protože ona nemínila zavřít hubu už tuplem, natož aby někomu přiznala pár zásluh. “Vlkodlaka, jo?” vytřeštila na ni na chvíli oči a pak se začala smát. “No, jak myslíš,” dodala ještě skrze smích, než se jí podařilo uklidnit se. Tak ten se jí vážně povedl. Kdyby měla skolit vlkodlaka, kdo ví, jak by to dopadlo, ale rozhodně by to netrvalo takhle krátce a ona by z toho nevyšla bez škrábnutí.

Pak se ale museli mít znovu v pozoru, protože ten, se kterým se předtím potýkala Rianne, se začal přibližovat k vlkodlačici. Trpaslík sice navrhnul jídlo, ona ale měla jiný nápad. Rianne se snažila ignorovat, ale pokud nepřestane aspoň na chvíli kafrat, tak jí snad ten chleba, který měla v brašně, narve do chřtánu, aby od ní byl na chvíli pokoj.

Požádala je, aby mlčeli a ona se tak mohla soustředit na boj o dominanci v této místnosti. Rianne si to ale přebrala po svém, takže stále něco mlela. “Ano, když si kleknu, bude to lepší, protože se mu můžu líp dívat do očí. A už sklapni, prosím tě,” napomenula ji, načež se pustila do soutěže v zírání mezi ní a divnopsem. Rianne bohužel nedala pokoj ani tak, protože zavřela oči, zacpala si uši, ale začala si broukat.

Až tohle skončí, tak ji vážně přetrhne.

Nadřela se víc, než by musela, kdyby ta blbá blondýna prostě držela hubu, ale ve chvíli, kdy svůj boj započala, už se nedalo nic dělat. Nemohla vycouvat, protože by to znamenalo, že automaticky svůj boj prohrála. Divnopes pochopil, že si na ni vyskakovat nemůže, protože je silnější než on, dominantnější. I přes Riannino vyrušování se to zdálo tak očividné, že Mohutný sklopil zrak, přikrčil se a přetočil se na záda, aby tím vyjádřil svou podřízenost. Druhé dvě, nejspíše samice, sice chvíli protestovaly, ale veškeré možné vzpoury vlkodlačice utnula jedním ostrým pohledem.
Divnopes se odbelhal zpět ke kameni a ohlížel se po ní. Otočila se na ty dva, zaklínačku a trpaslíka. “Zůstaňte tu, hned se pro vás vrátím. A když něco řeknu,” střelila naštvaným pohledem po Rianne, “tak to myslím vážně. Jestli ale tak toužíš po tom, abys byla jejich obědem, tak se samozřejmě můžeš dál chovat jako káča, ale mysli alespoň tady na pana trpaslíka, buď tak hodná,” zavrčela a pak se pomalu vydala za Mohutným, který měl zřejmě v úmyslu pochlubit se štěňaty. Samozřejmě bedlivě sledovala každý pohyb, protože kdyby usoudila, že chce některý i asipsů zaútočit na zaklínačku a trpaslíka, musela být připravena.

Štěňata působila stejně podivně jako dospělí jedinci. Těžko by o nich mohla říct, že jsou roztomilá, protože byla zkrátka divná, ale s trochou snahy… no, rozhodně by je jen tak nepodřízla. Vlastně se teď cítila spokojená i s tím, že neusmrtili ani dospělé jedince, protože to by ti mladí možná dlouho nepřežili. Monstra jsou někdy… ale nic.

Vrátila se zpátky k trpaslíkovi a zaklínačce. “Teď se držte za mnou. Půjdeme k těm dveřím, abychom se dostali do další místnosti. Nedělejte žádné prudké pohyby a buďte raději potichu i nyní. Vážně jim nechci dávat záminky k tomu, aby se cítili v nebezpečí,” vysvětlila jim a doufala, že alespoň nyní to zaklínačka pochopila, protože tohle se opravdu nesmělo podceňovat. A jestli je chce všechny ohrozit, tak prosím. Ona nemá problém s tím ji uzemnit, nechat ji tady a dostat se s trpaslíkem ven sama.

Postupovali - snad společně a podle jejích instrukcí - ke dveřím. Po jejich otevření nechala nejprve projít trpaslíka a zaklínačku a ona šla až poslední. Věnovala ještě poslední pohled podivné rodince a poté za sebou zaklapla dveře.

Další místnost se zdála podobná té předchozí, i když kamenná výzdoba působila dokončenějším dojmem. Jakoby ale i odtud někdo ve spěchu prchnul a své dílo nedokončil. Dokonce zde jako pozůstalost stálo sedátko, u kterého leželo nějaké kamenické náčiní. Dveří zde znovu bylo plno stejně jako v té první chodbě. Už ani neměla tendenci se ke všem rozeběhnout a zkoušet, jestli náhodou nejsou některé z nich odemčené.
Hlas, který už poprvé přednášel hádanku v její hlavě, se znovu ozval. -Ten hlas, znovu,- prohodila svou mateřštinou, ale pak si uvědomila, že jí její společníci nerozumí a zopakovala, co pověděla předtím, také v obecné. “Ten hlas, ozval se znovu,” začala pomalu přemýšlet nad onou hádankou.
uvažování o odpovědi | +
“Musí to být něco pomíjivého, něco, co podléhá zkáze velmi rychle. Na vzhledu té věci záleží, tedy spíš na jakési konstituci… Mým posláním je být pozřena a velký povzdech mi může ublížit,” zopakovala nahlas, jako by si snad díky tomu, že to sama znovu uslyší, mohla lépe utřídit svoje myšlenky. “Mohla by to být svíčka?” obrátila pohled k těm dvěma. “Svíčka je pozřena plamenem a povzdech by ji dokázal zhasnout, takže by jí vlastně ublížil. A je logické, že tlustá svíčka hoří déle než tenká kvůli množství vosku,” uvažovala nahlas. “Co myslíte?”

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků