Hádankový Labyrint

[Timeya]

Skupina P - Chris, Julian, Timeya

Timeya se opírala o zeď s piktogramy a se svým obvyklým netečným výrazem pozorovala okolí, respektive své dva společníky, kteří se taktéž snažili zamyslet nad tím, co bylo v jejich odpovědi špatně. A zdálo se, že došli k podobnému závěru, jako Timeya ve svých myšlenkách. Překřížila si přes sebe kotníky, když se zády opírala o zeď a se založenýma rukama párkrát souhlasně kývla hlavou při Julianově odpovědi. „Zdá se, že máme podobný tok myšlenek,“ podotkl Timeya, „Je to sice trochu slovíčkaření, ale na nic lepšího jsem taky nepřišla." Slovíčkaření jako při uzavírání kontraktů nebo smluv, pomyslela si kysele Timeya. V komunikaci měla ráda jednoduchost, žádné vykrucování obchodníků a úředníků při vyřizování triviálních záležitostí. Poté se ozval i Sojka, že s návrhem odpovědi souhlasí a připojil i logický argument, že se v hádance zmiňuje množné číslo, což by taktéž odpovídalo zrnkům písku... ačkoliv hodiny byly taky v množném, respektive pomnožném čísle... Ale to teď bylo nepodstatné. Daleko podstatnější bylo to, že jejich odpovědi se setkaly s úspěchem a ozvalo se další uspokojivé cvaknutí dveří značících možnost průchodu do další místnosti.
Timeya se ztěžka odlepila od zdi a než vyrazila do další místnosti podotkla směrem k Sojce ohledně jeho předchozí poznámky. „Taky by to mohla být kletba,“ pronesla nijak nezabarveným hlasem, čímž konstatovala, že jejich současné patálie nemusel mít na svědomí někdo v reálném čase, ale mohlo se jednat o místo stižené nějakou kletbou. Jako zaklínač musela zvažovat všechny možnosti, kletbu nevyjímaje. Sice ji zaráželo to, že v místech prokletí se obvykle zjevovaly přízraky, ale jednak už narazili na kostlivce, jednak nebylo vyloučeno, že na nějaký přízrak narazí na konci jejich cesty... pokud k ní dorazí živí. Co se jí týkalo, nijak zvlášť proti mágům vysazená nebyla. Ona neměla ráda lidi tak nějak všeobecně stejně.
Timeya vkročila do další místnosti uvolněně, ale její smysly byly zbystřené v případě nečekaného útoku. A na krátký okamžik už se chystala naučeným pohybem zápěstí tasit své meče, když na podlaze a vlastně tak nějak všude po místnosti zaznamenala vlnivý pohyb. V prvním okamžiku si myslela, že se jedná o nějakou tekutinu nebo v předešlé místnosti zmíněný písek, ale když se pozorněji zaměřila i svým zaklínačským okem, zjistila, že se jedná o směsici různých předmětů všelijakých tvarů, velikostí a materiálů, které se tak nějak plácavě snažily vzlétnout na svých zakrnělých křidýlkách. Timeya si dřepla, aby si mohla předměty lépe prohlédnout, případně nějaký zkusit chytit, ale překvapilo ji, že jakmile se k předmětům přiblížila rukou, hbitě se kolem ní rozestoupily a její hrst zůstala prázdná. Timeya to pro tento okamžik nechala být a chvilku předměty zkoumavě pozorovala. Zahlédla lžíci, drobný nožík, kladívko, brousek, ale pak tu byly i podivné tvary, jejichž význam jí zůstával ukryt – jakási zvláštní kovová tyčinka se špičkou na jedné a s kulatým koncem na druhé straně... nejspíš nějaký zvláštní nástroj na obdělávání kůží nebo něčeho podobného, odhadla Timeya význam propisky. Byla zde i další spousta předmětů, které jí nic neříkaly a připadaly jí spíše jako nějaké nepovedené odřezky nebo zmetky při výrobě něčeho užitečnějšího. Ve své žabí perspektivě však stále zůstala a s mírně podmračeným výrazem se zaměřila na trojici dveří se zvláštními zámky. Respektive – zámek měly pouze jedny, protože v nich Timeya zahlédla otvor pro klíč, druhé měly místo kliky jakousi zvláštní placku a třetí jenom plošku s čísly.
Zaklínačka se zhluboka nadechla a poté se opět ztěžka postavila. Možná by stálo za to se na ty dveře podívat trochu blíž. Opatrně učinila jeden krok mezi předměty a čekala, jestli se na ni třeba najednou ze své „plácavosti“ krvežíznivě nevrhnou. Ale předměty se jí rozestoupily kolem chodidla podobně jako předtím kolem její ruky, když se je pokoušela uchopit. Uváženými kroky došla k levým dveřím s klíčovou dírkou a při cestě ještě mimo jiné zaznamenala i šrámy na podlaze v okolí sloupů. Jak s onou informací naloží teď, nevěděla, ale tušila, že by to v budoucnu bylo dobré podržet v patrnosti.
Přistoupila ke dveřím s klíčovou dírkou, kterou jemně přejela prstem, stejně tak i kliku a následně udělala to, co by nejspíš udělala většina lidí. Zkusila vzít za kliku a otevřít, ale narazila na odpor zamčených dveří. Alespoň to zkusila. „Možná by se k nim v tomhle bordelu dal najít klíč,“ otočila se na své dva společníky a se svým neutrálním výrazem ukázala na dveře s klíčovou dírkou. Pochopitelně se nabízely i zbývající dveře, ale hledání klíče k zámku jí nyní přišlo jako nejjednodušší řešení, ačkoliv se mohla mýlit a dveře mohly vést do pasti. I když on celý tento komplex byla jakási podivná past. Nedaly by se ty dveře prostě jenom vyrazit? napadlo ji v duchu, protože by se tím zřejmě zjednodušilo dost věcí, ale vzhledem k celému konceptu tohoto místa se dalo předpokládat, že jednak budou dveře vyrobeny z bytelného materiálu, jednak bylo vysoce pravděpodobné, že budou zajištěny i nějakou magickou bariérou. Sice byla zvyklá řešit věci silou, ale ta v tomto místě zřejmě příliš uplatnitelná nebyla.
Případné řešení zbývajících dveří ponechala svým společníkům, protože čísla i placka místo kliky se jí zdály nad její omezené zaklínačské vědomosti, takže se v chumlu věcí vydala hledat něco, co by mohlo připomínat klíč.

Mimo herně:
Obratnost (4)

Timeya hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
2, 5, 3, 2

Timeya se předklonila a zahleděla se do chumlu předmětů až zahlédla několik klíčů různých barev na několika různých místech. Snažila se zaměřit především na ty modré, protože by dávalo smysl, že by modrý klíč mohl pasovat k modrým dveřím. Zkusila jeden z nich rychlým pohybem popadnout, ale klíč hbitě odhopkal o kus dál, takže Tim nezbylo než se zhluboka nadechnout a zkusit to znovu. Pokračovala pořád v pronásledování onoho klíče, který si vyhlídla a který se honosil tmavě modrou barvou, ale po několika pokusech okořeněných i několika nadávkami to vzdala a místo toho využila příležitosti k tomu, že se jí kolem kotníku vrtěl jiný modrý klíč, který měl pro změnu světle modrý nádech. Timeya ztuhla, napjala všechny smysly a poté se bleskovým pohybem vrhla k zemi, kde klíč hbitě chytla v pravé ruce a pro jistotu ho ještě zalehla, aby jí náhodou nevyklouzl. "Poď sem, ty malej hajzlíku," přechytila si ho pevněji do rukou a vítězoslavně s ním zamířila ke svým dveřím. Klíč vypadal na první pohled obyčejně, světle modrá barva na něm byla už trochu oprýskaná a ouško ve tvaru jakéhosi stylizovaného srdce neslo známky používání, jako ohlazený povrch nebo oprýsknutá barva.

[Belan]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

Jakmile se začaly tři vodní postavy zvedat z vody na podlaze, tak Busazaji ještě zkusil zavolat další odpověď, ale už bylo pozdě. Všem bylo jasné, že boj s vodními giganty nebude snadný. Všichni ve skupince se tak semkli a v očekávání nejhoršího začali do jednotlivých vodních těl sekat, bodat či je jinak zkoušet rozprášit. Kdyby to byli hmotní nepřátelé, jako třeba trollové, tahle sehraná skupinka by je pěkně pošramotila jen v prvním výpadu. Ovšem tohle nebyli normální protivníci. Jejich protivníkem byla magicky oživená voda. Bodat do vody zkoušel už Caligula, když vyhlásil válku bohu moří Neptunovi a nařídil tak vojákům, aby bodali meči do moře a do vln. O to stejné se teď pokoušeli zde. Šípy proletěly tělem, které nevypadalo, že by mu to nějak uškodilo, stejně jako bodání kopím. Sekání stříbrným meče vypadalo, že přináší účinky, když každé seknutí posílalo divoké spršky vody do okolí. Abdi a Fari se zaměřili na Vlníka, který se poměrně prudce pohnul a dostal se tak mezi ně, načež natáhl své končetiny nad oba dva. Podobně to vypadalo u Busaraje, který požádal o pomoc v boji samotné draky, kteří mu vyhověli. Stál tam a sekal do vody, ignorujíc zdviženou končetinu Gejzírníka. Zdyma by se mohl cítit osamocen, když ho členové skupiny zkoušeli ignorovat, tak se aspoň přesunul za Ahuru a naklonil se nad ni, jako by ji zkusil obejmout.
Všichni nejspíše očekávali tvrdou ránu jako od trolla, ale nestalo se tak. Busaraji se tak ocitl v prudkém proudu vody, který mířil dolů. Abdi a Fari dostali také vodou po hlavě a poté jim proud po kolena zkoušel podrazit nohy. Ahura se zkusila nenechat chytit, ale voda ji objala, vyzdvihla, udělala několik kotrmelců a poslala ji po zádech na jízdu po podlaze.
Každý z těchto úkonů vypadal, že příslušné vodní tělo vyčerpal, protože vak voda proudila kolem kohokoli, dané tělo se smrskávalo jako vyprazdňovaný měch s vodou, až úplně zmizela. Jakmile se voda uklidnila, zhasly všechny symboly pod vodou až na jeden.

[Julian de Carnste]

Timee kývl na její názor. Zdálo se, že přišli na podobné řešení, to mohlo jen potvrzovat jeho správnost... i když to i hodiny? Raději se do toho více neponořoval. Nelíbila by se mu odpověď a tak nějak to tušil.
Zamyšleně poslouchal zaklínačku s její teorií o kletbách. Mohla mít pravdu? Svým způsobem. Umístit kletby na předměty by v teorii měly být možné, byť to v praxi sám moc nezkoušel. Stále si dobře pamatoval slova profesora Atina... " Já se domnívám, že i když kletba je obyčejně umístěna na osobu, šla by umístit na místo." Jako kdyby tam seděl včera. Tohle... ať to bylo cokoli dalo dohromady několik osob z různých míst, otázkou bylo jakým výběrem? Julian dobře cítil, že v místnosti je aktivních kouzel více, což mu na klidu nepřidávalo. A pak ho napadla další část... co když tu nejsou jen oni? Trochu by na jednu stranu litoval i ty ostatní, co do této pasti spadli a na druhou stranu toužil přijít na kloub celé téhle záhadě ať už prokletí nebo výstřelku někoho z čarodějů...

Julian na to, že Sojka nemá rád mágy nereagoval. Obecně tyhle řeči neměl rád a ze své pozice se k nim vždy jen nerad vyjadřoval jinak než rákoskou. Ta byla výmluvná sama za sebe, ale copak tady mohl? I proto mlčky přešel, že nemá rád "čáryfuky" i když mu jako jeden z nich měl menší touhu vylepšit den nějakým kouzlem, byť pochyboval, že by to mělo požadované účinky. " Jelikož jsme dosud nevedli žádný typ rozhovoru o čarodějích, pochybuji, že tato informace zazněla." odpověděl v negativním smyslu na otázku, zda se Sojka zmínil, že nemá rád čaroděje. Ostatně myslel si sám svoje o tom, že není moc vhodné obviňovat celé pokolení za chyby jednoho, či skupinky... nemluvě o tom, že nikdo z nich si to nevybral. S magií se člověk musel prostě narodit, jiná cesta nebyla a mluvit o požehnání se taky vždy nedalo.

Zamyšleně se rozhlédl po místnosti, kterou opouštěl a nebyl si jistý, zda to jdou k lepšímu nebo k horšímu. Ze současné bilance mu to zatím vždy přišlo jako z bláta do louže a vstup do další místnosti mu to potvrzoval. Barevnost byla jedním slovem příšerná. A to, co bylo na podlaze? Skoro se až bál mezi to vstoupit... uklidnilo jej až to, že se ty věci před zaklínačkou rozestupovaly. Nebyl si jistý jestli doopravdy vidí jen všemožné předměty neznámých tvarů, jak se převalují po zemi v barvách o jejichž existenci mimo přírodu dosud celkem snadno pochyboval.
Zamyšleně sledoval od pohledu neznámou věc se dvěma pásky, které z ní vycházely a na níž svítila čísla o nichž by byl přísahal, že se jedno z nich změnilo! Raději odvrátil zrak od chytrých hodinek a nebezpečně vyhlížející květiny, kterou viděl vedle čísel na tom skle. Takovouhle magii ani neznal... a volným krokem přešel blíže ke dveřím. Ty žluté měly prapodivnou placku na sobě a při bližším pohledu pak i podivné symboly, snad něco, co se mělo zmáčknout? Nebo něco, co se mělo přeskládat? Lákalo to k doteku jen svou existencí... ty modré ty měly klíč, ty mu smysl dávaly, ale ty zelené? Čísla? Nebyl si jistý jestli to je geniální nebo nesmyslné. Na jednu stranu ano, pokud by se skutečně mohl zámek otevírat jen čísly odpadla by nutnost klíče a s ní i mnoho nepříjemností... ale pamatoval si kdovíkolik čísel? Navíc jak složitý mechanismus by to muselo mít? Ani si to raději nepředstavoval. Magie v této místnosti byla silná a zcela jistě aktivní... a ta raději odstoupil ode dveří a zaměřil se ještě na jednu věc a to na sloupy.

Zaráželo ho, že od chvíle, kdy slyšeli ono cvaknutí se nic nedělo. Žádný hlas a žádná hádanka? To bylo silně podezřelé. Když se podíval na sloupy, měly pod sebou škrábance, ale ne jen pod sebou... Na podlaze byly rovné škrábance i mimo to, jako kdyby tu někdo něco těžkého přesouval. Podíval se nad sebe a trochu musel zamžourat... sloupy nedosahovaly stropu, tudíž jej nepodpíraly.
" Myslíte, že by s těmi sloupy šlo pohnout?" zeptal se zamyšleně, když si prohlížel on škrábance na zemi. Timea se ujala nejpraktičtější části a tedy hledání klíče. Musel jí uznat, že v tomhle byla dost před ním. " Pokud si to shrneme, máme tu troje dveře, klíč, čtyři pravděpodobně přesouvatelné sloupy... a žádnou hádanku od tajemného hlasu." shrnul to nahlas a začal přecházet z jedné strany místnosti na druhou. Možná měly význam ty barvy? Možná čísla? 4 sloupy, 3 dveře? Konečně se zastavil. Nic moc jej nenapadalo. Mezitím našla Timea klíč a jemu nezbývalo než vyčkat zda to bude dobré znamení a nebo problém? Nezbývalo než čekat zda se to vyplatí. Trochu se ho zmocňovala frustrace, protože si vůbec nebyl jistý na co se má správně zaměřit a co si z toho má vzít?

Rozhodl se, že vyčká, co se stane s klíčem a případně zkusí pak pohnout sloupy... Nic lepšího zatím nešlo dělat, jen tajit dech.

AN: Julian často o něčem uvažuje a v tu chvíli to bere jako fakt: př. Na slunci žijí skřítkové - za 1) nemá na to jak přijít, za 2) i kdyby to tak bylo, nemá pro to důkaz, za 3) teď si to usmyslel (vydedukoval) bere to jako fakt dokud se to nevyvrátí, prosím berte prosím jeho názory, či nápady a myšlenky s rezervou, nemá nic potvrzené, jen se tak obvykle tváří i sám před sebou.

[Chris]

Skupinka Chris, Timeya, Julian

Sledoval výměnu myšlenek mezi dlouhým maníkem a zaklínačkou. Akorát kmital očima z jedné strany na druhou? Kletba, chraň ho Melitelé to ještě aby mu zbývalo, už teď je až po uši v problémech a tohle by mu na klidu nepřidalo. Dlouhán jeho průpovídku vzal asi vážněji než by si myslel - vypadalo to, že s tímhle sucharem si moc nepopovídá, možná to bude i lepší. "Pochopitelné, zajímalo by mě jakej mág by se mohl tak nudit aby si vytvořil obrovský bludiště jen tak sám pro sebe." Vhodil do společnosti další nabídku k rozhovoru ale vypadalo to, že si bude muset asi spíše povídat sám se sebou.

Ozvalo se toužebné zaklapnutí a Chris mohl vstoupit do další místnosti. Jestliže doteď si myslel, že jej už nic nemůže zaskočit tak tvůrce této místnosti jej opět překvapil. Zem vypadala jakoby se někomu rozsypalo obarvené haraburdí. Původně se bál aby si až na to bude stoupat nezlomil nohu ale k jeho údivu mu věci sami před nohama uskakovaly. Poklekl na jedno koleno a začal si je prohlížet, nejprve si chtěl nějakou zachytit jenže skončilo to tak, že mu neškodně proklouzla mezi prsty. "Každá chujovina má vlastní křidélka a ani se nenechá chytit - paráda. Co víc si může člověk přát." Po chvilce zkoumání se pousmál a zaměřil se na troje dveře v místnosti. Dlouhán jednu chvíli něco zkoumal u zelených dveří ale pak poodešel. Chris se ještě rozhlédl po místnosti. A poté si sebejistě zamířil ke dveřím, protože to by přece bylo aby to nějak nevykoumal ne? Prohlížel si dveře a viděl jak se tam mění čísla, hlava mu šla z toho kolem. Místo zámku čísla? Dnes už může být možné opravdu všechno. Nejdříve bez rozmyslu naťukal pět náhodných čísel. Kromě toho že jej doprovázelo pípání by se toho moc nedozvěděl ale poté co si všiml jak čísla mizí se zaměřil právě na to.

Mimo herně:
Házím na všímavost po místnosti

hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Házím na všímavost na zámek s čísly

hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Ahura]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

Ahuřin medailon začal tančit ještě divočeji. S přivřenýma očima pozorovala vibrující vodu, naskočila ji husí kůže na krku a to nevěstilo nic dobrého, sevřela šavli pevně v ruce až ji zbělely klouby.
Fascinovaně hleděla na to, jak se z vody stávají postavy, chvilku jen fascinovaně hleděla a po chvilce promluvila.
{Vypadá to jako vodní elementál.} Prohlásila nepřítomně a potom udělala něco, co sama nečekala, svou šavlí zaútočila na postavu stvořenou z vody. Nasupeně do vody sekala a podnikala různé výpady na elementála. Dávala pozor, na to, aby se nestalo nic jejím společníkům, kteří také ťali do vody. I když si připadala jako blázen, nenapadlo ji použít nic jiného.
Ahuřino oblečení bylo promočené už od výpadů, shodila ze zad plášť, který s plesknutím dopadl na chvějící se podlahu.
Chvilku obratně unikala před vodou, ale ta ji nakonec objala a zdvihla. Byla to vlastně pro ni zábava, kdyby neměla plný nos vody, smála by se, jak to spláchlo její společníky.
{To bylo skvělé! Já chci ještě!} Vyhrkla ze sebe, když se začala sbírat ze země. Potom ale hodila omluvný pohled na Fari, která se nejspíš tak moc dobře nebavila. Místo toho si začala ždímat mokré vlasy.
{Bu, koukej, svítí tam nějaký symbol. Myslím, že to jsou boty.} Ahura přešla k symbolu a přejela jej prsty.
{Boty, to jako doopravdy? Čekala jsem v tom nějakou větší záludnost.} Ohrnula ret a snažila se ze svých bot vylít vodu u toho něco brblala.

[Busaraji -Bu- Ghulam]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

4. místnost - Do třetice všeho dobrého?

Požehnání možná zbraně Buových druhů vedlo na cíl jistěji, ale voda byla stále vodou. Šplouchala, cákala a zase se formovala zpět do původního tvaru. První série výpadů s Gejzírníkem ani nehnula a tak Bu zvedl kukru vzhůru vstříc jeho ruce od, které očekával úder. Byl to spíš instinkt. Podvědomě však Zerrikánec tušil, že stejně jako byl marný jeho útok, bude marný i tento způsob obrany. Váhavě pohlédl na lucernu svírající ve své druhé ruce. Co se asi stane, pokud bych jí mrštil vstříc bytosti? Zastaví ho to? Odpovědi se už nedobral. Vodní bytost zaútočila. Bylo to, jak kdyby mu na hlavu vylila vědro vody. Jen místo vědra použila vlastní ruku a část těla.

Busaraji stál uprostřed místnosti jako zmoklá slepice a trochu překvapeně se rozhlížel. Poté, co se bytost přes něho takto vylila a vsákla do podlahy, si uvědomil, že zemřít tu asi nemají. Pohledem se ujistil, že všichni jsou v pořádku a spíše než zdraví mohla utrpět nějaká jejich hrdost. A v případě Ahury možná i příčetnost, evidentně si tuto koupačku užila, radovala se a dožadovala se opakování. Busaraji se rozesmál.

{ Nejprve nás tyto jeskyně ochrání před tím božím dopuštěním venku, aby nás v tom pak mohly vykoupat tímto způsobem. }

Abdi se mezitím sbíral na nohy v jednom koutě místnosti, kam ho voda odplavila a pak se pustil do hledání svých šípů. Cíl nezasáhly a s trochou štěstí se ani neroztříštily o stěnu. A i kdyby, přinejmenším letky bude moci použít znovu. Fari už stála na nohou, syčela jako kočka a ždímala vodu ze svého copu. Když si Bu ulevil pustil se do kontroly své brašny, obsah sice obstojně chránila proti nepřízni počasí, ale s takovou koupelí se přeci jen nepočítalo. Dle očekávání, některé váčky byly durch, stejné to bylo s obvazy, ale u těch to tolik nevadilo. Léčitel jeden z váčků zmáčkl v dani, přičichl k němu a pak suše konstatoval: { Tohle už je dobré leda na čaj, ten nás alespoň zahřeje až se odtud dostaneme. } Přestože se mu právě snížila zásoba léčiv a přestože právě dostali pořádně za uši, neztrácel naději. Ale to už ho Ahura upozorňovala na jediný piktogram, který na podlaze doposud zářil.

Bu zkouší další odpověď | +

Měla pravdu, byly to boty. Odpověď, kterou už několikrát zavrhli. Nakonec to nejjednodušší, byť z jejich pohledu trochu děravé, řešení mělo být nejspíše tím správným. Bu pohlédl kamsi ke stropu a promluvil k jejich ‘hádánkáři’ ať už jím bylo cokoliv. { Fajn, fajn, fajn. Zabít nás asi nechceš. Jenom si tu s náma hraješ jak kočka s myší! } Byla to výčitka? Nebo jen dal průchod nějaké flustraci? Či si tím prostě jen tak ulevil? { Ať je tedy po tvém. Správná odpověďí jsou B-O-T-Y! } Řekl důrazně a pak ještě zabrblal spíš ke svým druhům: { I když od nás dostal několik stejně dobrých, možná lepších, odpovědí. Tvrdohlavec jeden. }

[Varren]

V rámci zachování vlastní zdravé kůžičky se mezi handrkování dvou nebezpečných žen nepletl. Ale když bylo potřeba, přiložit ruku k dílu… ruku přiložil. Tedy ne tu svou, ale tu Rianninu na svou hruď. A jak se zdálo, zafungovalo to.
A i když si zažil nějaké to obdivné óchání a áchání, co se jeho mužné trpaslické hrudi týkalo, Rianne byla první, kdo mu na místě složil nejen poklonu, ale i krátkou modlitbičku. Takže trpělivě vyčkal, než ji elfka oddrmolí, a pak naštěstí už přešli do další místnosti. I když měl trochu obavy, jestli Rianne zvládne ty prsty pak z jeho kudrlinek vyplést, ale zas tak hustý porost tam neměl, aby tam uvázla. Naštěstí. Na druhou stranu, její záda byla jistě uvyklá nosit její… přednosti, takže by ji nemusela ani taková nepohodlná poloha namáhat. Její brebentění nekomentoval. Však ona si elfka dokázala odpovědět sama a vzápětí se vlastnímu vtipu i zasmát. Sama sobě obecenstvem i důvěrnicí.

Když je Freya vyzvala, ať vezme tu lucernu u sedátka, pokud se ho ještě Rianne držela, jemně jí ruku vzal, odtáhl, než ji přátelsky stiskl a pak pustil. Zrovna teď si připadal celkem neužitečně, takže pokud bude moci zazářit – doslova – jako glorifikovaný inteligentní světlonosič.
Takže se vydal vedle a pak donesl lampu do vedlejší místnosti.
Mimo herně:
Podívá se nahoru?
1-3 ne
4-6 ano

Varren hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Pak opět zazněla otázka. Tentokrát ho to nepřekvapilo.

řešení | +

Freya se opět ponořila do luštění zadané otázky a Varren se soustředil na to, o čem mluvila. To alespoň dávalo celkem smysl. „Dveře jsou veřej, panty, samotná deska a zámek s klikou. Teoreticky by to mohl být i klíč, vzhledem k tomu, že některé z mechanismu mohou vykouknout na druhé straně. Ale doteď byly ty otázky dost jednoznačné. Bude to něco jednoduchého… přímočarého. Klika je také z obou stran, ale ta je zahnutá. Jediná část dveří, která prochází přímo skrz a je součástí a nedrží ji tam nýtky nebo hřebíky… je ta nehmotná. Prázdno klíčové dírky. Zdá se, že jste na to asi přišla, slečno Freyo.“ Pousmál se na tmavovlásku. A pak se znovu zadíval na pokoj kolem, zvědavý, které dveře cvaknou tentokrát. Jestli cvaknou.

[Rianne]

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Lehce se nafoukla nad tím, jak jí tahle princeznička urážela. "Tak to pozor! Já.. Ale co sakra. Však uvidíš, určitě tady na nás jeden vlkodlak vybafne. A pak uvidíš, čeho jsem schopna. A vůbec, nejsi nějaká moc chytrá princezničko?!" Pronese uraženě. Nakonec si odfrkne a radši jde dál, jinak by jí asi majzla.

xxxxx

Varren se jí ujal a když došli do další místnosti, tak Freyja si zase musela stěžovat jen proto, že elfka říkala pravdu a očividné. Rianne protočila očima. "A čím? Těma ručičkama, které by se při sebemenším poškození nejspíš rozbily? Nenech se vysmát. Než by ses vzpamatovala z toho, že mi chceš vrazit, už dávno mě máš na zádech." Zaprská nakvašeně. A když si přisadí, tak se nafoukne ještě více. "A já sděluju očividné náfuko!" Prskne k ní a vyplázne na ní jazyk.

Nakonec dosáhli společné odpovědi a šli dál, když se odevřeli další dveře. Byla to pořád díra, ale alespoň se to trochu zlepšovalo. Když Freyja požádala o lucernu, tak Varren jí donesl. Vřele se na něj usmála. "Varren světlonoš.." Zazubí se na něj. A prohlížela si, kdyby chtěl k tomu něco říct. A to už se podívala na Freyju. "Ty jako nic nevidíš?! Vždyť já vidím dobře. Nechápu.. A jo.. Zaklínačka. Ale to nic nemění na faktu, že jak je možné, že nic nevidíš." Řekne a pokrčí rameny. Nakonec se ozval další hlas a Rianne už si jen povzdychla. "Připadám si jak v nějakém školním bludišti." Pak se ale zamyslí.

Možné řešení. | +

"Vždyť to nedává smysl. Pokud dveře otevřeme tam, nebo zpět, nepůjde ta ďoura s těma dveřma? čili dovnitř i ven?" Řekne nechápavě a podívá se na Varrena. "Takže ty taky stojíš za tím, že to je klíčová ďoura?" Zeptá se Varrena a pak si povzdychne. Ještě chvíli čeká, jestli se někdo vyjádří, ale vypadá to, že ne tak jen rozhodí rukama "Fajn, tak je to klíčová dírka. A jestli budu mít další díru kvůli tomuhle někde jinde, tak si mě nepřejte!" Řekne odpověď a šlehne pohledem po Freyje. Na Varrena se jen usměje..

[Belan]

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Jakmile doznělo utvrzování se ve správné odpovědi, tak ve chvíli ticha bylo možné slyšet cvaknutí dveří. Ve světle lucerny bylo možné zahlédnout dveře, jak se otevírají nalevo od vás a když popojdete kousek kupředu, tak i dveře před vámi.

Před vámi je místnost, co ani jako místnost nevypadá. Spíše to vypadá jako lidmi lehce upravená jeskyně. Ve stěnách jsou tu a tam pochodně, lehce upravené výklenky či malé sklípky. Protože pochodně jsou nezapálené, je tu tma. Tma a smrad, jako by se tu něco rozkládalo. Někdo z vás možná na ten zbytek krysy šlápne, ale to není ono. Pokud odoláte a půjdete se podívat, zjistíte, že na výklencích jsou velmi se rozkládající zbytky potravin. Ale něco na tom pořád nesedí, ale dále není příliš vidět, protože tunel se stáčí doleva.

Místnost vlevo vypadá asi nejprázdněji, co jste viděli. Prostá čtvercová místnost, hrubé zdi, hliněná podlaha a v ní jen tu a tam kamenné dlaždice. Dveře na protější straně a dostatek světla od stropu a z pochodní na zdech. Ta se nikomu asi moc nepozdávala. Asi podezřele prázdná, či co.

Po překování prvotního i druhotného odporu vkročíte do jeskynního smradu. Freya asi trpí nejvíce, ale v tom smradu rozezná i jeden velmi specifický smrad. Ten by mohla poznat i Rianne, jen Varren se s ním snad nepotkal. Puch hnijícího masa. Jak dojdete k zatáčce a nakouknete za ni, tak jako první uvidíte povalený sud a za ním těla. Na zdech možná ještě půjdou rozeznat cákance od krve. Zcela jistě neumřeli přirozenou smrtí. Pokud se o těla budete zajímat, tak to byli lidé, možné elfové, ale už těžko říci. Všichni posekaní, někteří bez rukou, ty se válejí vedle. Spíše než bitka se tu odehrál masakr. Pokud dohlédnete za tuto spoušť uvidíte, že dveře jsou nedaleko. Tentokrát je vedle dveří pultík, odpověď bude potřeba napsat. Tehdy se konečně ozval ten známý hlas přednášející rébus.

“Pět stovek to začíná, pět stovek to končí, pětka uprostřed trůní. První z písmen a první z čísel usadí se do zbývajících míst. Pospolu vám představí jméno vznešeného krále.“

Skupina B (Busaraji, Ahura)

Když zazněla ta správná odpověď, tak se ozvalo lehké zahřmění. Ale to si jen ozvěna hrála se zvukem cvaknutí dveří. Nastal lehce problém, ze které strany to přišlo, protože v mlze se orientuje těžko. Přinejhorším vás nohy zanesou ke dveřím do předchozí místnosti, kde vás napadne, že to není ono, když se neozve hádanka a další dveře jsou otevřené. Ty druhé dveře vedou přibližně čtvercové místnosti, která asi velmi těží z blízkosti vlka a tepla. Na zemi je plno mechu. Stěny jsou zarostlé zelení, která docela stíní lucerny na zdech. Vypadá to, že tu jsou dveře v každé zdi, ale rozhodně jsou dost zarostlé. A aby toho nebylo málo, zeleň se začne hýbat a pištět, jakmile se za vámi zavřely dveře. Někomu se očividně vaše návštěva nelíbí. Ze zeleně na zdech a dokonce i z mechu na vás vyběhly krysy.

Krysy!! | +

Celkem 6 krys
Krysa 1 – 4 (1 kostka)

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Belan hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Krysa M1 – 2 (2 kostky)

Belan hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

Belan hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

Skupina P (Julian, Chris, Timea)

Skupinka se poněkud rozešla v tom, co by se mělo dělat. Chris byla natolik zaujatý číselným zámkem, že nevnímal nic okolo. Nakonec se odhodlal a zjistil, že stisknutím čísla se ozve tón a číslo se objeví nad zámkem. Naštěstí se nestane nic špatného, když se zadá špatný kód, jen se ozve zamítavý tón a čísla zmizí. Je jich potřeba celkem 5. Julian zase zkoumal sloupy a zjistil, že teoreticky by je asi posunout šlo, ale pokud by to zkusil, tak by zjistil, že mu prakticky chybí síla. Timea se zatím zaměřila na jí nejznámější způsob zamykání dveří a rozhodla se ulovit si modrý klíč k modrým dveřím dával smysl. Do zámku pasoval, otočil se a pak přišla zrada. Nic se nestalo. Po chvíli nevěřícného zkoušení otáčení klíče na obě strany se Timea dlaní opřela o dveře a ty se rázem otevřely.
V další místnosti to vypadá, jako byste vešli někde pod střechu. Dřevěná podlaha se vlní pod nohama. Podpůrné trámy rámují cestu a podpírají šikmé trámy, na nichž leží desky. Na podpůrných trámech jsou rozžaté lucerny, takže je tu dost světla. Když se podíváte do správné škvíry, tak možná uvidíte i kostru holuba, co tu byl příliš dlouho. O kousek dál se místnost zatáčí v pravém úhlu doleva a pokračuje tam ve stejné podobě k podobným dveřím, jakými jste vešli. V ohybu se ozve místní hádanka.

“ Není na mě troška masa, pozbývám i peří. Nemám šupiny ni kosti, přesto mám palce i ostatní prsty.“

[Busaraji -Bu- Ghulam]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

5. místnost

Konečně mechanismus bludiště uznal jejich odpověď a klaply dveře, ale ještě neměli vyhráno. Ozvěna a ani mlha jim to totiž neusnadňovala. Busaraji se marně rozhlédl a poté zkusmo vykročil skrz opar z vodní páry, byť byl boj krátký, s jeho orientací výrazně zatočil. Ostatní tápali podobně. Bylo však jen otázkou času, než trefili správný směr. Snad i trochu napomohlo, že vodní opar se trochu rozptýlil do dalších místností a viditelnost se nepatrně zlepšila.

Nakonec celá zerrikánská kompanie skončila v další místnosti. Ta byla obrostlá mechem a další zelení, která pokrývala naprosto vše. Zdálo se, že kdesi pod ní jsou i několikery dveře a prosvítalo zpod ní i světlo nějakých lamp. Zeleň však vyhrávala a zerrikánci mohli být konečně vděční Buově lucerně, která konečně byla také k něčemu platná. Než se však mohli pořádně rozkoukat, dveře, kterými přišli, klaply a oni opět zůstali uvězněni. Tentokrát se však neozvala žádná hádanka, místo toho sebou roští po stěnách začalo mrskat, šustit a pištět. V první chvíli Bua napadlo, zda to není nějaká živoucí vinná réva, matně si vybavoval, že snad o něčem takovém někde četl. Pravda však byla mnohem prostší a na zerrikánce se vrhlo divoké krysí hejno.

Fari zareagovala rychle, neřešila po kom se která krysa vrhá a prostě těch pár nejbližších zkusila odpálkovat stranou a hned v zápětí na nějaké další zaútočila. Busaraji se přikrčil, jak ze zelených šlahounů vyskočila jedna krysa přímo proti němu, doufajíc, že to bude stačit k tomu, aby ho krysa přeletěla. Ani Abdimu se krysy nevyhnuli a i on před jednou musel uskočit. Vzápětí však natáhl tětivu a do vzdálenější části hejna poslal šíp. Bu se už napřahoval, že nejbližší krysu prostě zkusí nakopnout, ale pak se zarazil, dostal úplně jiný nápad.

Na mysl mu přišla rudá dračice, která podle legend po dekády vedla boje s trpaslíky z Mahakamu až se s ní nakonec trpaslíci dohodli a uzavřeli nějakou obchodní smlouvu a příměří. Teď by třeba s její pomocí mohl srovnat počty. V mysli se zaměřil na jednu z větších krys a polohlasně vyslal i modlitbu.

{ Kethullis! Patronko smíru, obchodu a diplomacie.
Nechť tento mrzký hlodavec prozře! Než v boji proti nám ho Ocvist pozře!
Přiměj ho bojovat po našem boku, ukaž mu blahobyt co nabízíme.
Chléb a píci pro něho i na tvůj oltář. }

Boj s krysama | +

Mimo herně:
Fari - obrana (Obratnost: 1 + Boj s kopím: 2 + Požehnání kopí: 1)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 4d6 a součet kostek je 14:
5, 1, 5, 3

Busaraji - obrana (Obratnost: 0)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Abdi - obrana (Obratnost: 1)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Fari - útok, malé krysy (Obratnost: 1 + Boj s kopím: 2 + Požehnání na kopí: 1)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 4d6 a součet kostek je 13:
1, 4, 4, 4

Abdi - útok, malé krysy (Obratnost: 1 + Lukostřelba: 1 + Požehnání lukostřelby: 1)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
5, 3, 4

Busaraji - ochočení velké krysy (Víra 2 + péče o zvířata: 1 + meditace: 1)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
6, 2, 3, 1