Hádankový Labyrint

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 140
Registrován: 13 pro 2021, 10:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Busaraji -Bu- Ghulam » 14 črc 2022, 16:06

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

6. místnost


Když bylo po boji, zašátral Busaraji ve své brašně, ušklbl kus pšeničné placky a ten hodil kryse, co se k nim připojila. Alespoň částečně tak splnil co slíbil modlitbou. Samotný rituál, při kterém poděkuje i Kethullis však bude muset počkat. Nejprve se odsud budou muset dostat. Zerrikánec se rozhlédl, jak klaply dveře a zapraskaly šlahouny, které bránily úplnému otevření. Sáhl po své kukri a už se chtěl pustit do nějakého prosekávání roští. Když však zaznamenal s jakou silou se jedny z dveří uvolnily, raději od toho záměru ustoupil a šel nahlédnout do první z místností.

Ta místnost nabízela připravenou lázeň, Bu neodolal a vzhledem k událostem předcházejícím musel zavtipkovat: { Touží někdo po koupeli? } Na druhou stranu, pravdou bylo, že pár dní už na cestách byli a skutečná koupel by přišla vhod. Ta místnost vypadala opravdu lákavě. Zvědavost však zatím vítězila a Busaraji zvědavě vyčkával, zda i další dveře vyhrajou svůj boj a co jim odhalí. V tom však jejich nová partačka zapištěla a rychle prchla právě do lázní. Snad díky tomu Zerrikánec si všiml, jak jeho nohu ponalu obtáčí jeden ze šlahounů. Ucukl a raději se po šlahounu ohnal ještě svou kukrou. Pak už zavalel ostatním: { Asi bysme měli jít, pokud tu nechceme zůstat.} Ještě si tázavým pohledem ověřil, že i pro ostatní je lázeňská místnost přijatelnou variantou k ústupu a když mu přikývli, vyrazil.

Když byli uvnitř, Busaraji si místnost pořádně prohlédl a regulérně zvažoval, zda ji opravdu nevyužít k tomu, k čemu se zdá určena. Tedy k lázni. Ačkoliv pravdou bylo, že zde to s tím učelem místnosti nemuselo být tak snadné. Jako kdyby k tomu chtěl labyrint říct své, dveře klaply a místnost se uzavřela. Pak se prostorem rozezněla další hádanka. Buovi byla odpověď jasná hned, nebo o tom byl alespoň přesvědčen. Měl však své důvody, proč odpověď rovnou nevyhrkl, ale pustil se do konzultace s ostatními.

Konzultujeme odpovědi | +
{Asi to bude svíce.} Vychrlil Bu na ostatní. { Sice jsou i malé a buclaté svíce, ale už víme jak to tu funguje, takže do detailů bych nezacházel.} Svěřil se i s možnými pochybnostmi, ale jinak se zdálo, že si je odpovědí docela jistý. { Ale když už jsme tu, mám docela nutkání využít tu lázeń. Co vy na to? } Svěřil se i s další svou myšlenkou, byť tentokrát bylo znát, že v tomto si až tak jistý není.

{ Rozhodně bych koupelí nepohrdla, a pokud by mi ještě někdo dopřál masáž. Hmm…} Těkla Fari pohledem po Abdim a zasnila se. { Ale stojí to za to riziko? } Zareagovala pak pragmaticky. Abdi, snad při představě masáže, bez váhání a trochu laškovně vyhrkl: { Rozhodně to, za to riziko stojí. Kvůli tobě podstopím jakékoliv riziko! }

Rozhovor těchto hrdliček Buovi příliš nepomohl a on jen rozhodil rukama. { Rozhodně bychom si měli dopřát čas alespoň k tomu, abychom si prohlédli své rány a případně je vyčistili. } Nechtěl nic ponechávat náhodě, byť nikdo nejevil známky nějakého vážného zranění, věděl že i malá a zanícená ranka může způsobit nemalé komplikace do budoucna. Už samotný pád do nitra labyrintu mohl k pár šrámům přispět a možné krysí kousnutí byla kapitolka sama pro sebe. { Takže si dopřejeme chvilku odpočinku a pokud zbyde čas i na lázeň, tím lépe. }
Busaraji "Bu" Ghulam
Buovi NPC společníci | +
Abdi - Busarajův asistent a učedník (#008080)
Fari - Lovkyně, stopařka a Abdiho družka (#BF4000 )
Nasrin - Válečnice a skutečná Tamatiho teta (#800000)
Soraya - Bardka a hadí tanečnice (#BF0080)
Tamati - Mladý grazlík, všeználek a všeuměl (#00BFFF)
Tarsa - Vědma, čarodejnice, weirdo (#8040FF)


Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 165
Registrován: 29 čer 2020, 11:12

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Timeya » 14 črc 2022, 16:45

Skupina P – Timeya, Julian

Timeya ležela na zemi v prachu s nadávkou na rtech, protože tak prudké otevření dveří nečekala, respektive, že když k jejich otevření stačí skutečně pouze to, aby se o ně opřela. Pokusila se hbitě zvednout na nohy a zrovna když vstávala, měla pocit, jako by ji něco zase táhlo k zemi. Medailon sebou zacukal tak silně, že měla skutečně pocit, že ji povalí. Instinktivně si přitiskla ruku k hrudi, aby jej trochu uklidnila a tu druhou bleskově položila na jílec jednoho ze svých mečů. Páska přes zaklínačské oko byla dole, takže se jím snažila místnost pečlivě prozkoumat, jestli se v ní nenachází ještě něco dalšího kromě prachu a kostlivce holuba.

„Cítili jste to taky...?“ otočila se na své dva společníky a najednou zjistila... že už je jenom jeden. Trochu se zaklonila, aby lépe viděla, jestli třeba není jenom schovaný za některým z rohů, ale bylo to tak – Sojka zmizel. „Kde je Sojka?“ zkusila se ještě pro jistotu zeptat Juliana, ale její smysly na otázku jasně odpovídaly. Prostě tu nebyl. „Skvělý,“ podotkla Timeya ironicky a utrousila další nadávku. Teď ještě začínali mizet, tohle se jí přestávalo líbit. Dokud proti sobě měli hmotné protivníky nebo ty pitomé hádanky, alespoň pořád věděli, na čem jsou, ale teď šlo do tuhého... stejně tak mohla v dalším okamžiku zmizet ona nebo její druh... nebo v opačném pořadí. „Možná bude lepší, když se budeme držet víc při sobě a vzájemně si krýt záda,“ navrhla Julianovi a pokud jejímu návrhu přitakal, počkala, až se k ní připojí a poté s daleko větší ostražitostí a rukou stále připravenou tasit postupovala dále chodbou, na jejímž konci se ozvala další otázka.

Trochu kousavě podotkla k Julianovi, že jestli mu chyběla otázka, tak ji konečně dostal, poté se ale sama pokusila zamyslet a když společně došli k odpovědi, ozvalo se další uspokojivé cvaknutí. Na jednu stranu bylo příjemné vědět, že se ve svém úsudku trefili, na druhou stranu to mohlo znamenat přistup do další místnosti s možným dalším překvapením v podobě kostlivců, přízraků a kdoví čeho ještě.

Kdyby neměla Timeya veškeré své smysly zaměřené na ostražitost před nebezpečím, musela by vydechnout nad tím, že další místnost vypadala vskutku velkolepě. Přestože nebyla největší, mramorové stěny, nádherný vlys pod stropem a zlatem zdobený oltář dohromady působil vskutku majestátně. Na rozjímání ale nezbyl čas, protože se jí v hlavě ozval hlas s další hádankou. Její mozek už si na něj naštěstí stihl zvyknout, takže při jeho zaznění sebou přestala ostražitě cukat v očekávání náhlého nebezpečí. Nad touhle hádankou si ale musela hlavu lámat o něco déle.

přemýšlím nahlas | +
Bez jídla většina věcí vydrží dlouho, ale pít musí skoro všechno... co to jenom může být? „Dobře, asi to bude něco, co nemá rádo tekutiny... nebo vodu...“ rozvíjela Timeya své nápady, čímž svým způsobem Juliana nenápadně žádala o zapojení do diskuze, protože si vůbec nebyla jistá. „Co nemá rádo vodu... kov by neměl navlhnout... jinak zkoroduje,“ pokračovala ve svých nápadech a vzpomínala, co všechno nemá rádo vodu. Vycházela z vlastní zkušenosti o údržbě zbraní, které mohla být občas skutečnou alchymií. „Ale meče nepotřebují jíst...“ pokračovala. „Seno pro koně by nemělo navlhnout... ale senem se spíš krmí, než že by samo potřebovalo krmit...“ začínala mít pocit, že je v koncích. Co je ještě tak další činnost, kterou dělám, a při které se snažím vyhnout vodě nebo vlhkosti... Zkusila jít popořadě. Když se starám o Paka, dám mu seno, nějaký oves. Potom se dám sama dohromady, vezmu troud na rozdělání ohně.... Počkat, troud by měl zůstat suchý... jinak se s ním oheň nerozdělá... ale oheň potřebuje něco, co by spaloval – louči, knot, dřevo... Že by to bylo ono? „Nemohl by to být oheň? Nebo svíčka nebo pochodeň? Cokoliv, co hoří, potřebuje něco k hoření, ale voda ho přitom uhasí...“ řekla Julianovi svůj návrh s tázavým výrazem, jestli by ho nenapadlo něco konkrétnějšího.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 197
Registrován: 24 dub 2021, 17:31

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Rianne » 17 črc 2022, 09:58

Skupina S

Když jí Freyja dodala vysvětlení, nechápavě se na ní podívala a pak si odfrkla a zasmála se. "Není divu, že to neznám, protože je to absolutně nesmyslnej blábol. Kyklopa zabít prakem?" Začne se smát, ale jen chvíli. Pak již zase jakž takž zvážní i když ten posměšný výraz jí tam zůstává pořád. "A nyní trochu vážně. S Prakem bys kyklopa maximálně tak oslepila, pokud by ses trefila, ale rozhodně bys ho nezabila a ten magor by zdemoloval vše kolem. Na to má až moc tvrdou lebku a kůži. s Prakem a dobře mířenou ranou zabiješ člověka, elfa, trpaslíka, možná zaklínače. Ale určitě ne kyklopa. Na toho když už, tak kuši se stříbrnou šipkou, která je prostě na monstra. Vážně, kdo tyhle kraviny vymejšlí?" Řekne pořádně ironicky. Nikdy nechápala, jak někdo mohl věřit bájím a legendám. Respektive věřit jim tak, že jak bylo řečeno, tak se stalo.

Když cvakli dveře díky Varrenovýmu psaní pochvalně si přikývla. "Ale dobrej mozek na tyhle hádanky ostrovanko." Řekla pochvalně. Sama si vzala dýky do rukou a pomalu s ostatními lezla dál. Zastavili se v další místnosti, kde přišla další hádanka. Rianne už jen zaúpěla a zakroutila očima. Ale na druhou stranu, jí tahle hádanka zase přišla až primitivní.
"Je to.." | +
"M Však ne? A.. Páni Varrene. Hlavně klid. Vím, že ten blbec s těma hádankama je iritující.. Ale až bude konec, můžeš mu střelit šipku mezi voči." Pokusí se povzbudivě ukonějšít zdrceného trpaslíka.


Prohlédla si Varrena, jak tam sedí. A pak se podívala na Freyju, která prostě vypadala, že mele z posledního. Už se chystala jí říct cosi pěkného od plic, aby se konečně zmátořila, dokud jí nezežloutli oči... No, to pro změnu zbledla Rianne. "Ale kurva.." Zanadává potichu a rychle zkontroluje trpaslíka, jak se tam topí v depresích. Sakra, snad jí neviděl. Pomyslí si a rychle skočí k Freyje. -Sakra, soustředit se.. Neproměnit. Ty vrásčitá potvora, tos nemohla něco říct?- Utrousí k ní tiše ve skelligštině a doufala, že jí trpaslík nebude rozumět. To musí být ty mrtvoly a jídlo.. Sakra, jestli je vlčoun, tak to musí cítit ještě hůře, než já.. Kurva, jestli se promění, je průser a tady jí těžko budu uhýbat a chránit Varrena.. Kurňajz trpajz. Pomyslí si a vytáhne racka. -Ty poslouchat.. Soustředit. Na mě. Můj pach.. Pochybovat, že to být spouštěč, jako ta mrtvola, či co.. Neproměnit a dát si racek. Zaklínačský elixír.. Možná zeblejt, ale jestli udržet, tak otupit smysly. Zaklínači ho použít proti smysl a bolest, když regenerovat. Jestli nechtít riskovat, tak soustředit na mě a myslet na trpaslík. Já se ubránit možná, ale trpaslík ne.- Řekla jí a záměrně vynechala jméno Varrena, aby se nepodíval. a nezačal přemýšlet, proč mluví o něm.
Obrázek

"Kdo jinému monstrum zabije, ten na něj vidlema. Možná to není kdovíjakej citát, ale sedí to dokonale, místo toho, aby ti držgrešle zaplatili za hlavu té příšery." - Rianne

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 150
Registrován: 22 dub 2021, 19:25

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Julian de Carnste » 21 črc 2022, 17:29

Vstup do další místnosti se nezdál ničím zajímavým, dokud nepocítil tu vlnu. Musel se zachytit, aby nepřepadl a nevěřícně se rozhlédl po místnosti. Co se stalo? Projelo mu hlavou a když se rozhlédl došlo mu to. Sojka tu nebyl. Nechápal to... pokud to byla magie, co by měla brát životy a lidi, proč nevzala je dva? Protože měli magickou substanci v sobě? Mohl být někde uvězněn? Měli jít do další místnosti, když je tam mohlo čekat zase tohle? CO když další zmizel? Dosud měl Julian pocit, že nejsou v takovém ohrožení, ale zmizení jednoho z nich mělo mnohem vyšší a nebezpečnější význam.
Teprve nyní si všiml, že je Timea na zemi, tedy už vstávala.
" Ano, cítil jsem to, ale moc netuším, co to bylo..." řekl tiše a stále se rozhlížel, zda někde Sojku neuvidí jen na zemi, ale stejně jako Timea neviděl nic. Julian vůbec netušil, co se to skrze ně přehnalo. " To bychom měli." řekl jedním dechem a připojil se k ní v opatrném postupu.
Ta další místnost ještě s oltářem v Julianovi nebudila mnoho důvěry. V místnosti to sice nevypadalo tolik nebezpečně, ale stejně to bylo prazvláštní, co se týče mramorové místnosti... nakonec vstoupil, byť jen velmi, ale velmi nerad. " Mám rád, když jsou nastavená pravidla stejná." pokrčil Julian rameny na Timeyinu kousavou poznámku.


Hádání | +
Na první teorii pokýval zamyšleně hlavou. Vodu by to nemělo mít v oblibě. Napadaly ho svitky, které by neměly navlhnout a knihy, ty by se taktéž daly nakrmit informacemi.
" Svitky by se neměly namočit a krmí se informacemi." navrhne nahlas poté, co Timea navrhuje meče, je vidět, že každý z nich má svůj okruh znalostí... Na ty koně pokýval hlavou, že má Timea pravdu a opřel se o stěnu, trochu zadoufal, že by to mohlo otevřít tajný průchod... ale pochyboval, že by se něco takového mělo stát. A pak zazněla trefa do černého. Většinou to bývá něco, co je jasné a viditelné, ale metaforicky funkční. " Oheň zní nejpravděpodobněji." potvrdil kývnutím hlavy. Svým způsobem bylo obdivuhodné jak to Timee pálilo.
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 18 pro 2021, 14:44

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Ahura » 21 črc 2022, 22:26

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

6. místnost

Krysy se nezdály býti největším nepřítelem, Ahura se vrhla do boje a větší krysu přeťala vedví jedním máchnutím své šavle a u toho se snažila ohlížet po svých přátelích, jestli někdo z nich nepotřebuje její pomoc. Zasmála se, když viděla, že si Bu ochočil jednu z velkých krys. {To bylo skvělé!} Švihla šavlí, aby se zbavila zbytků krve a tkáně.
Ahuřin medailon se stále chvěje, pod náporem magie a vibruje stejně tak jako se chvěje zeleň.
{Moc dlouho bych bych tu nezůstávala, nelíbí se mi tu.} Ahura kopla špičkou boty do mechu, kterým obrostla krysí tělíčka. {Nejlepší bude vydat se do lázní, všichni potřebujeme trochu odpočinku, tedy pokud nás tam nečekají topivci,či jiná monstra.}
Šla do místnosti jako první, aby své přátelé nevystavila nebezpečí, které tam mohlo čekat.
{Nejdřív vyřešme hádanku a potom využijme lázně?}


Řešíme hádanku | +
Ahura se přiklonila k tomu, že se jedná o svíci. Rozhovor Abdiho a Fari okomentovala jen protočením očí v sloup a sedla si na jednu z lavic. {Žádná jiná odpověď než svíce mne nepadá. Fari, Abdi, co vás?} Chtěla je odtrhnout od vrkání, které teď nebylo na místě.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 545
Registrován: 18 dub 2016, 23:04

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Irviel » 28 črc 2022, 21:30

Skupina H1

Dívka se představila a potvrdila, že okolnosti toho, jak se v podzemí ocitla, byly dosti podobné těm jejich. To vědomí Irviel příliš nepomáhalo. Neposkyto totiž žádnou indícii o tom, k čemu to vlastně všechno bylo. Nezbývalo nic, než hrubé domněnky, jejichž spřádání pro Irviel stejně nebylo silnou stránkou. Hlavní bylo se nějak dostat ven.

Když se před Veverkou zjevilo bludiště a Aldarey byl vystřelen kamsi do vzduchu nad jejich hlavy, vylekalo ji to. Teprve po chvíli nabrala kuráž a začala se společníka vyptávat, co vidí. Když už jej magie tohohle místa držela v takové nepěkné pozici, alespoň mohl být užitečný. Ovšem Irviel i tak odmítala do bludiště vstoupit nepřipravená. Pevně sevřela svůj luk, připravená jej použít, kdyby to bylo potřeba.

Nakonec se i s Kathikou vydala k té bráně, která vedla do jakéhosi bludiště. Aldarey na ně zahulákal, že se v některých uličkách pohybují nějaké přišery, takže Irviel ještě více zbystřila. Úplně netoužila po blízkém setkání, ať už to bylo cokoliv. Bylo trochu nepříjemné, že musela vložit důvěru do někoho, koho prakticky neznala, ale Aldarey to udělal o něco snažší díky svému přivítání. Připadala si trochu podobně jako při přepadu, když ještě byla ve Veverčím komandu. Jen ta komunikace byla o něco hlasitější. Skoro slepě následovala jednotlivé pokyny - doprava, doleva, rovně, doleva... půlelf je vedl k jednomu z mnoha barevných světélek. Nejspíš to byla součást nějakého rébusu. Irviel měla tendenci jít po červené, ale jakási intuice jí radila volit raději neutrálnější, mírnější barvu, třeba tu, co nosila nejčastěji, když ještě dělala zuvačku v Novigradských lázních. Ostatní nic nenamítali, a tak skončili u světla bílého. Ozvalo se známé klapnutí dveří, rovnou ze dvou směrů. Elfka si oddychla, protože tohle opravdu bylo víc štěstí, než rozumu.

K jakým dvěřím se vydat, to už víceméně měli dohodnuto, takže nemuseli ztrácet moc času s rozhodováním. Látal pokračoval s navigací a v jednu chvíli je upozornil, že se blíží monstra. Irviel se zastavila, natiskla se ke stěně a zklidnila dech. Měla pocit, že slyší funění a kroky. Vše by mělo být v pořádku, když je jen nechají projít a pak budou pokračovat dál...

Ale to by bylo moc jednoduché, že? Krok náhle přešel v běh a za malý okamžik měla Irviel možnost spatřit, co to na ně v bludišti vlastně číhalo. "Bloede," vydechla nevěřícně, když v tom kolem ní cosi prosvištělo. Něco, co tušila, že vystřelilo z ocasu toho monstra. Elfka přestala přemýšlet a jednoduše se dala na útěk. Cestou se pokoušela uhýbat, kličkovat, aby ji náhodou nezasáhla jedna z těch vystřelených věcí. Aldarey na dívky křičel další pokyny, ale Irviel to stejně připadalo jen jako jeden velký chaos. Běžela hlava nehlava a po nějaké době zaznamenala, že Kathika se asi někde zapomněla. Čert vem tu Dho´ine, pomyslela si, aniž by její hlavou probleskla byť jediná myšlenka na její záchranu. Myslela na vlastní přežití. Pokud příšery druhou ženu dostaly, třeba je to zdrží...
Nicméně když se Aldarey náhle přestal ozývat a ona se ohlédla směrem, kde dříve plaval ve vzduchu, už tam nebyl. Trochu ji to zamrzelo, neměla tušení, co s ním bude. Nicméně na přemítání nebyl čas, Irviel měla ty potvory stále v patách. A dveře konečně na dohled. Sprintovala směrem k nim a na konci ještě stihla směrem k příšerám vystřelit šíp. Pak prudce zabouchla dveře a svezla se k zemi. Tam se po dlouhém úprku pokoušela popadnout dech.

Mimo herně:
Útok - Lukostřelba 4, Smysly 3, talent
Irviel hodil/a 8d6 a součet kostek je 26:
5, 5, 3, 3, 2, 3, 2, 3


Úhyb - Obratnost 4, Akrobacie 3
Irviel hodil/a 7d6 a součet kostek je 27:
2, 4, 6, 3, 6, 1, 5
Obrázek

Irviel aep Savinne

Lukostřelkyně a šípařka
Bývalá Veverka, teď prostě rebelka
~"Yeááá!"~

Kostkový poker | Elder speech

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 207
Registrován: 16 bře 2020, 20:46

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od William Gavin » 29 črc 2022, 21:55

H2

Will pokrčil rameny a zakroutil hlavou. Zaklínačka mu v hádání moc nepomáhala a ať se snažil jak chtěl tak prostě hádance nerozuměl. A taky se nic nedělo. "Já... upřímně řečeno úplně nevím jak to funguje, ale neuměla by jsi nějaké... Něco? No..." Obrátil se v té tmě k zaklínačce, nebo minimálně tam kde tušil že je, ona jeho určitě viděla, přeci jen měla lepší zrak. "Jako na vylomení dveří nebo tak? Probourání zdi." Navrhnul trochu nešikovně, ale nutno dodat že to zkusil. Kdo ví co zaklínači skrývali v rukávu.
Pak se znovu rozhlédnul. "Třeba tamtím-" chtěl naznačit směr, ale zarazil se. Všiml si světélkujících podivností. Pomalu, s rukou mírně nataženou kupředu aby do ničeho nenarazil se přesunul k zářícím kamenům. "To je... nápověda." Dořekl, když mu došlo na co se dívá a zamrazilo ho. Slyšelo to něco co určovalo jejich kroky i o tom že z těch zdí okolo chtěl udělat ideálně kůlničku na dříví? Určitě. Hluché to nebude. Odpověděl si v duchu. A pak se znovu ozval ten hlas. Will se otřásl a rychle se rozhlédl, třebaže by i tak nic neviděl. "Ksakru." Zamumlal. "Dobrá, dobrá." Zavrčel a upřel zrak na svítící kameny. "Zkusíme vylučovací metodu, jo?" Navrhnul zaklínačce a zamračil se.

| +
"Tohle vypadá jako... mrak?" Povytáhl obočí. "Nemám ponětí jakou strukturu má mrak." Zakroutil nad tím hlavou. "Takže co tu máme dál... hrnek, jo tak to ne. Šála a klobouk taky ne. No a tohle je houba. Houba." Znovu se na to zamračil. Aniž by chtěl tak se mu vybavil večer se Sarrenem v kádi. Tehdy jako každý měli svoji a mýdlo. To jako byl naprostý luxus proto si tak dobře pamatoval. "Udržím spoustu vody." Jenže to může být i mrak. Takže mrak nebo houba. Co je tam dál...? Jak to tak procházel tak mu nic nedávalo lepší smysl než ty dvě položky co mu zbyly.
"Dobře. Takže za mě to je mycí houba, těžko někdo bude vědět jestli mrak má nebo nemá díry." Zhodnotil si to nakonec sám pro sebe než mrknul na zaklínačku jejíž pleť byla ve světle kamenů poněkud nezdravě vypadající.


"Co si myslíš ty?" Poptal se, aby v tom nezůstal sám.
„Nequaquam nobis divinitus esse paratam, naturam rerum; tanta stat praedita culpa.“
(Kdyby tento svět zamýšlel Bůh, nebyl by to svět tak křehký a plný chyb, jaký vidíme.)

C. S. Lewis

| +
Malíř byl překvapen
podobným dramatem,
však do díla v zápalu
pustil se obratem.
Rozuměl velice
trpkému vězení,
které naň uvrhlo
elfčino vzezření,
neboť sám lásku svou
nemohl míti,
ač byl už hluboko
polapen v síti.
Dva krásné portréty
a neštěstí hromádka,
obě už byly pryč,
zbyla jen památka.

(báseň od Irviel)


Rianne a její způsob Valentýna... xD
| +
ObrázekObrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 344
Registrován: 20 říj 2018, 21:36

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Belan » 02 srp 2022, 15:59

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Jakmile Varren vyřkl řešení, ozvalo se cvaknutí dveří naproti, ale toho si nikdo nevšímal. Varren se snažil zpracovat prožitek z minulé místnosti, stejně jako Freya a Rianne se nejspíše vší silou snažila nechat se kousnout. V této vypjaté situaci jim všem zcela uniklo mramorové schodiště, které se objevilo na pravé zdi mezi lampami. Toto schodiště vedlo do vyššího patra.
Najednou se ozvalo cvaknutí dveří z míst, kudy jste přišli. Nic moc výrazného, stejně jako lehké zvonivé klepání, které se blížilo. Možná kdyby byla Rianne chvíli potichu, tak by bylo slyšet. Nicméně takto se něco dotklo Varrenovy nohy. Pokud by sundal ruce ze svých očí, uviděl by něco jako malinkého humanoida z hlíny, jak nese jakési kostky. Vypadaly jako z tmavě šedého kovu, ale byly matné. Po odložení kostek je vidět, že humanoid má velmi smutný výraz na obličeji. A pak přímo před očima během velmi krátké doby změní podobu. Vypadá to, jako by se roztekl, ale kostky jsou najednou v něčem, co vypadá jako pekáč do trouby. Široká mísa s uchy na obou koncích, která vypadá i zní, jako z vypálené hlíny. Pokud si ji důkladně prohlédnete, tak z boku naleznete lehce vystouplý nápis.

POHŘEB
VENKU

prosím

Mramorové schodiště stoupá do delší místnosti, která vypadá vstupní místnost nějakého bohatého domu. Zdi obložené tmavým dřevem, čtyři ozdobné sloupy podpírající zdobený strop. Na podlaze dokonce koberec. U stěn knihovny, křesílka a zdobené odkladní stolky. Na stěnách obrazy a tapiserie. Všechno to vypadá na první pohled velmi honosně, ale jen na první pohled. Na ten druhý si všimnete, že na všem leží vrstva prachu, knihovny slouží jako bydliště pavouků a koberec je značně ochozený. Místy je snad dokonce vidět i kamenná podlaha pod ním. Cestou dále napočítáte troje dveře vpravo i vlevo a jen jedny před vámi. Dveře před vámi jsou mezi dvěma schodišti, které vedou na balkonek nad místností, ale nikam dále i když styl stěn by naznačoval něco jiného. U těchto dveří se také ozve hádanka.

“ Vezmou mě v dolech, zavřou mě v dřevěném obalu a nikdy už mě nepustí ven, a přes to všechno sloužím téměř všem.“


Skupina B (Busaraji, Ahura)

Po této odpovědi se žádné cvaknutí dveří neozve, ale ani nemáte pocit, že by to byla špatná odpověď. Možná to nebylo slyšet přes ten hluk, co vydávaly dveře stále bojující se zelení ve vedlejší místnosti. Skrze otevřené dveře vidíte, jak se ta zeleň tam vlní a po podlaze i ze stěn se začínají rozlézat další větve. Zkouší to i sem, ale něco jim v tom brání. Jako by jim v tom bránily dveře, ale které ale vidíte otevřené. Pokud vás zajímá více voda v lázni, tak je vlažná, sladká a má docela dobrou chuť. Lahvičky a flakonky po chvíli zkoumání vydají svá tajemství, anebo do jejich otevření. Někde jsou soli s bylinkami, někde silně vonící oleje a jinde zase masážní oleje. Bazén nakonec není tak hluboký, jak vypadá. Byl to jen trik podlahy, která postupně klesá do hlubiny. Jediné, co vám možná trochu brání se plně uvolnit je ta divoká zeleň vedle, kterou asi budete muset projít. Vypadalo to podobně, jako by tam zešílela Archespora, tedy spíše její kořeny. Protože v jednu chvíli zaútočily na dveře a vypadalo to, jako by se je snažily rozbít.

Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika)

Běh bludištěm podle křičených pokynů by nebyla oblíbená kratochvíle asi nikoho. Obzvláště, když vám při tom mizí spoluputovníci. Jen jednou Irviel trochu zatahaly vlasy a ve zdi naproti viděla střelu, která ji minula. Bylo jí jasné, že by nebyla ráda, kdyby se to trefilo. Jakmile měla dveře na dohled, tak se rozhodla střelbu opětovat, aby měla na otevírání a zavírání klid. To se jí podařilo s rozhodně větším úspěchem než monstrům. Trefila jedno přímo do tlamy, což jej překvapilo natolik, že se překotilo kupředu, ale zůstalo ležet. Nebyl čas se kochat tím pohledem, protože další se blížili.
Osamocená Irviel za sebou zabouchla dveře, jen aby ji obklopila naprostá temnota. Zamrkání nepomůže, tma pořád stejná. Za pár desítek vteřin, což mohlo připadat jako věčnost, se v dálce lehce rozzářilo modré světlo. O okamžik později se objevilo světlo, tentokrát zelené, kousek od Irviel. Zeleně tam světélkoval podstavec, na kterém bylo posazeno něco, co vypadalo jako skleněné vejce. Velké skleněné vejce, výškově asi tak půl člověka. Také začíná zářit a svítí více jak kdejaká lucernaV novém světle je vidět, že stěna strop i podlaha jsou z kamenných desek, které jsou hladké, jen na podlaze jsou jemné opakující se vzory. Cesta dál prostě vede temnotou. Přibližně na okraji světla je vidět, že podlaha tam končí. Také s koncem podlahy sílí pocit, že to není dobrý nápad, se k tomu okraji blížit. Zbývá podstavec s vejcem. Podstavec kamenně vypadá i je tak cítit, ale vejce skleněně jen vypadá. Na omak je s tím sklem něco špatně. Studené je jen na první pocit, pak začne teplat. Také se zdá, že to vejce není ani tak těžké, jak vypadá. Vlastně by se dalo i zvednout. Pokud by to Irviel zkusila, tak jakmile by se vejce zvedlo z podstavce, tak by se rozpadlo na prach a na podstavci by se utvořilo nové.

Skupina H2 (William, Eleonor)

Po vyřčení řešení se ozvalo známé cvaknutí dveří a vsup do další místnosti byl možný. Tentokrát to byl pěkný kontrast. Tato místnost byla docela široká. Vypadala stále jako chodba, ale docela bohatě zdobená sloupy, vlys u stopu a zlatem vykládaná zdobení na zdech. Ta zobrazovala různé heroické výkony trpaslíků, což znamenalo převážně válečné činy, aly byly tam i zobrazeny neuvěřitelné věci, které dokázali trpaslíci vytěžit z podzemí. Na konci nebyla vrata jak do trůnního sálu, ale jen dvoje dveře. Také zazněla otázka.

“Tisíce barevných přehybů vzpínajících se k nebi, na vrcholu jemné linky pocházející ze země. Dokud ji ruka panny nezabije, možná jako důkaz lásky, možná jako rozloučení.“

Skupina P (Julian, Timea)

Po zodpovězení se neozve žádné cvaknutí prozrazující cestu vpřed, ale ani nemáte pocit, že by odpověď byla špatná. Ani zopakování odpovědi nemá žádný výsledek. Vypadá to, že tudy cesta dál nevede a v předchozí místnosti to taky nevypadalo s dalšími východy slavně. Až místnost s věcmi hemžícími se na podlaze nabídla další dveře, které se neotvíraly hádankou ale předmětem. Ale který předmět by to mohl být, bylo jich tu tolik. Co by jen mohlo otevřít ty zelené dveře s číselným zámkem nebo ty žluté s tou placičkou. Bližším prozkoumáním nebo vzpomínáním zjistíte, že je potřeba 5 ciferné číslo. Krabička ale odolává pokusům o interakci. Jedinou nápovědu, kterou nabízí, je obrázek na ní.


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.
Belan momentálně vypadá jako v avataru.

Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 89
Registrován: 27 bře 2018, 11:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Varren » 09 srp 2022, 08:50

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Byla pravda, že Varren si Riannina brebentění, ani snahy o uklidnění Freyi moc nevšímal. Jeho totiž vyrušilo drknutí. Shlédl dolů a… na chvíli nevěděl, na co se dívá. Asi mu z toho labyrintu začínalo pomalu přeskakovat. Človíček, rozteče se… co to u všech rozvrzaných brků a vyteklých kalamářů…
Pak si prohlédl onu mísu a dokonce na ni i prstem zacinkal. Nechápal to, vážně ne. A když si přečetl onen vzkaz, napsaný na boku, jen nevěřícně vyprskl.
„Někdo si z nás tropí šoufky,“ ukázal mísu oběma ženám. Těžko říct, jestli ho vnímaly, nebo jestli stále cosi řešily spolu stranou.
Trpaslíkovi nebylo dobře, ale tohle mu rozhodně dodalo trochu síly. Vzdor, ten nejlepší pohon, když máte pocit, že jste v koncích. Z toho labyrintu se dostane, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá!

Pak si všiml schodiště a ukázal na něj. „Jestli jste stejně jako já spadli dolů, doporučil bych, abychom zkusili vystoupat nahoru. Aspoň budeme mít pocit, že míříme zpátky k východu,“ navrhl trpaslík. I když bylo docela dost dobře možné, že prostě mířili někam dál do hlubin… ale naděje umírá poslední.
Každopádně vzal lucernu a vydal se nahoru. Pokusil se zamžourat na hřbety knih v knihovně. O čem asi tak byly? Prozkoumávání dveří, balkónků a jiných nechal na dvou dámách… Dámy mají přednost, no ne?
Jak jinak, čekala je tam i další hádanka. A zamrkal, když zazněla. Tohle mu znělo povědomě…
řešení | +
To bylo jako jeden z těch vynálezů, ve kterých se hrabali na Oxenfurtské univerzitě. A holedbali se, že jednou nahradí tak rozšířená a oblíbená olůvka. „Je to tuha… gráf… grafit, tak se tomu říká!“ vzpomněl si konečně. „A na univerzitě v Oxenfurtu na ni už mají patent v procesu schvalování! To tak milujete nové výstřelky techniky? Podle stavu týhle knihovny to tak moc nevypadá!“ zavolal, tak trochu posměšně. Možná se vyškrábal na nohy, ale ještě měl k vyrovnanosti daleko.

 
Příspěvky: 5
Registrován: 18 pro 2021, 17:16

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Eleonor Lindsey » 09 srp 2022, 21:22

H2


Když jsem uslyšela cvaknutí dveří a podívala se dovnitř, nemohla jsem si odpustit malé povzdechnutí a dvě slova "Co prosím?" Doslova jsem nevěděla, co na to říct. Předchozí místnost ať už byla jakákoliv, rozhodně nebyla takhle zlatě zdobená. Nejvíce mě zaujali zdobené výjevy na zdech, ze kterých jsem dokázala pochytit převážně boje a záhadné věci, které trpaslíci vykopali. Sice jsem slyšela hádanku, ale té jsem nevěnovala ani třetinu pozornosti. Tak moc jsem se soustředila na rozluštění výjevů, že jsem zapomněla, že nějaká hádanka zazněla.

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník