Skupina S (Varren, Rianne, Freya)Jakmile Varren vyřkl řešení, ozvalo se cvaknutí dveří naproti, ale toho si nikdo nevšímal. Varren se snažil zpracovat prožitek z minulé místnosti, stejně jako Freya a Rianne se nejspíše vší silou snažila nechat se kousnout. V této vypjaté situaci jim všem zcela uniklo mramorové schodiště, které se objevilo na pravé zdi mezi lampami. Toto schodiště vedlo do vyššího patra.
Najednou se ozvalo cvaknutí dveří z míst, kudy jste přišli. Nic moc výrazného, stejně jako lehké zvonivé klepání, které se blížilo. Možná kdyby byla Rianne chvíli potichu, tak by bylo slyšet. Nicméně takto se něco dotklo Varrenovy nohy. Pokud by sundal ruce ze svých očí, uviděl by něco jako malinkého humanoida z hlíny, jak nese jakési kostky. Vypadaly jako z tmavě šedého kovu, ale byly matné. Po odložení kostek je vidět, že humanoid má velmi smutný výraz na obličeji. A pak přímo před očima během velmi krátké doby změní podobu. Vypadá to, jako by se roztekl, ale kostky jsou najednou v něčem, co vypadá jako pekáč do trouby. Široká mísa s uchy na obou koncích, která vypadá i zní, jako z vypálené hlíny. Pokud si ji důkladně prohlédnete, tak z boku naleznete lehce vystouplý nápis.
POHŘEB
VENKUprosímMramorové schodiště stoupá do delší místnosti, která vypadá vstupní místnost nějakého bohatého domu. Zdi obložené tmavým dřevem, čtyři ozdobné sloupy podpírající zdobený strop. Na podlaze dokonce koberec. U stěn knihovny, křesílka a zdobené odkladní stolky. Na stěnách obrazy a tapiserie. Všechno to vypadá na první pohled velmi honosně, ale jen na první pohled. Na ten druhý si všimnete, že na všem leží vrstva prachu, knihovny slouží jako bydliště pavouků a koberec je značně ochozený. Místy je snad dokonce vidět i kamenná podlaha pod ním. Cestou dále napočítáte troje dveře vpravo i vlevo a jen jedny před vámi. Dveře před vámi jsou mezi dvěma schodišti, které vedou na balkonek nad místností, ale nikam dále i když styl stěn by naznačoval něco jiného. U těchto dveří se také ozve hádanka.
“ Vezmou mě v dolech, zavřou mě v dřevěném obalu a nikdy už mě nepustí ven, a přes to všechno sloužím téměř všem.“Skupina B (Busaraji, Ahura) Po této odpovědi se žádné cvaknutí dveří neozve, ale ani nemáte pocit, že by to byla špatná odpověď. Možná to nebylo slyšet přes ten hluk, co vydávaly dveře stále bojující se zelení ve vedlejší místnosti. Skrze otevřené dveře vidíte, jak se ta zeleň tam vlní a po podlaze i ze stěn se začínají rozlézat další větve. Zkouší to i sem, ale něco jim v tom brání. Jako by jim v tom bránily dveře, ale které ale vidíte otevřené. Pokud vás zajímá více voda v lázni, tak je vlažná, sladká a má docela dobrou chuť. Lahvičky a flakonky po chvíli zkoumání vydají svá tajemství, anebo do jejich otevření. Někde jsou soli s bylinkami, někde silně vonící oleje a jinde zase masážní oleje. Bazén nakonec není tak hluboký, jak vypadá. Byl to jen trik podlahy, která postupně klesá do hlubiny. Jediné, co vám možná trochu brání se plně uvolnit je ta divoká zeleň vedle, kterou asi budete muset projít. Vypadalo to podobně, jako by tam zešílela Archespora, tedy spíše její kořeny. Protože v jednu chvíli zaútočily na dveře a vypadalo to, jako by se je snažily rozbít.
Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika) Běh bludištěm podle křičených pokynů by nebyla oblíbená kratochvíle asi nikoho. Obzvláště, když vám při tom mizí spoluputovníci. Jen jednou Irviel trochu zatahaly vlasy a ve zdi naproti viděla střelu, která ji minula. Bylo jí jasné, že by nebyla ráda, kdyby se to trefilo. Jakmile měla dveře na dohled, tak se rozhodla střelbu opětovat, aby měla na otevírání a zavírání klid. To se jí podařilo s rozhodně větším úspěchem než monstrům. Trefila jedno přímo do tlamy, což jej překvapilo natolik, že se překotilo kupředu, ale zůstalo ležet. Nebyl čas se kochat tím pohledem, protože další se blížili.
Osamocená Irviel za sebou zabouchla dveře, jen aby ji obklopila naprostá temnota. Zamrkání nepomůže, tma pořád stejná. Za pár desítek vteřin, což mohlo připadat jako věčnost, se v dálce lehce rozzářilo modré světlo. O okamžik později se objevilo světlo, tentokrát zelené, kousek od Irviel. Zeleně tam světélkoval podstavec, na kterém bylo posazeno něco, co vypadalo jako skleněné vejce. Velké skleněné vejce, výškově asi tak půl člověka. Také začíná zářit a svítí více jak kdejaká lucernaV novém světle je vidět, že stěna strop i podlaha jsou z kamenných desek, které jsou hladké, jen na podlaze jsou jemné opakující se vzory. Cesta dál prostě vede temnotou. Přibližně na okraji světla je vidět, že podlaha tam končí. Také s koncem podlahy sílí pocit, že to není dobrý nápad, se k tomu okraji blížit. Zbývá podstavec s vejcem. Podstavec kamenně vypadá i je tak cítit, ale vejce skleněně jen vypadá. Na omak je s tím sklem něco špatně. Studené je jen na první pocit, pak začne teplat. Také se zdá, že to vejce není ani tak těžké, jak vypadá. Vlastně by se dalo i zvednout. Pokud by to Irviel zkusila, tak jakmile by se vejce zvedlo z podstavce, tak by se rozpadlo na prach a na podstavci by se utvořilo nové.
Skupina H2 (William, Eleonor) Po vyřčení řešení se ozvalo známé cvaknutí dveří a vsup do další místnosti byl možný. Tentokrát to byl pěkný kontrast. Tato místnost byla docela široká. Vypadala stále jako chodba, ale docela bohatě zdobená sloupy, vlys u stopu a zlatem vykládaná zdobení na zdech. Ta zobrazovala různé heroické výkony trpaslíků, což znamenalo převážně válečné činy, aly byly tam i zobrazeny neuvěřitelné věci, které dokázali trpaslíci vytěžit z podzemí. Na konci nebyla vrata jak do trůnního sálu, ale jen dvoje dveře. Také zazněla otázka.
“Tisíce barevných přehybů vzpínajících se k nebi, na vrcholu jemné linky pocházející ze země. Dokud ji ruka panny nezabije, možná jako důkaz lásky, možná jako rozloučení.“Skupina P (Julian, Timea)Po zodpovězení se neozve žádné cvaknutí prozrazující cestu vpřed, ale ani nemáte pocit, že by odpověď byla špatná. Ani zopakování odpovědi nemá žádný výsledek. Vypadá to, že tudy cesta dál nevede a v předchozí místnosti to taky nevypadalo s dalšími východy slavně. Až místnost s věcmi hemžícími se na podlaze nabídla další dveře, které se neotvíraly hádankou ale předmětem. Ale který předmět by to mohl být, bylo jich tu tolik. Co by jen mohlo otevřít ty zelené dveře s číselným zámkem nebo ty žluté s tou placičkou. Bližším prozkoumáním nebo vzpomínáním zjistíte, že je potřeba 5 ciferné číslo. Krabička ale odolává pokusům o interakci. Jedinou nápovědu, kterou nabízí, je
obrázek na ní.
