Když ta bledá žena promluvila, Eirlenn stiskl rty do uzounké linky a zamračil se, protože ať už se tu dělo cokoliv, nebylo to nic dobrého a jemu se to ani za mák nezamlouvalo.
„Ti banditi přišli o život zaslouženě,“ vzmohl se na protest, protože byl přesvědčen, že v tom lese jednali správně. Nebo jim měli nechat napospas bezbranné lidské mládě? To by si Lenn nikdy neodpustil a dobře to věděl.
Pronikavý pohled světlých očí ho sice mrazil až někde v páteři, ale přesto mladý kněz vytrval a očima neuhnul. Měl strach, byl by hlupák, kdyby neměl, ale nehodlal to dávat najevo. Nehodlal vypadat jako nejslabší článek unesené trojice.
„A pokud nezaplatíme životem jednoho z provinilců, zaplatíme životem vlastním, hádám správně?“ opáčil kněz s pohledem upřeným na osoby s pytli na hlavách. Jeho hlas zněl však navzdory situaci překvapivě pevně a zatím se ani na chvilku nezachvěl. A zatímco si prohlížel provinilce, přemýšlel o tom, co je tohle za podivnou sektu.
A to ho přivedlo k další otázce, kterou sice už položil, ale nebyla zodpovězena.
„Ještě jsi nám neřekla, kdo jsi,“ podotkl zamračeně.
„Proč bych měl plnit rozkaz někoho, o němž ani netuším, co je zač?“ Eirlenn tušil, že se klouže po hodně tenkém ledě, ale všechno to, co po nich chtěla neznámá žena, se mu neuvěřitelně příčilo. Možná ti s pytli na hlavách skutečně byli hříšníci, možná opravdu zasloužili smrt, ale něco takového měli rozhodovat soudci a kati, ne oni. Dva kněží a jedna zaklínačka.
Dost ale bylo řečí, neboť zaklínačka se rozhodla zhostit úkolu, který jí byl zadán - vybrala si jednu z žen a jednoduše jí podřízla hrdlo, aniž by přitom hnula brvou. Eirlenn poprvé odvrátil pohled a zaťal čelist ještě víc, než doposud.
Další popravy se zhostil Raimond, který se zřejmě pokoušel všem podat jakési rozhřešení a zakončil to popravou muže, jenž podle všeho zabil svou vlastní matku. Eirlenn opět odvrátil pohled a polkl; cítil, jak mu vysychá v hrdle.
Když sahal pro svůj meč, cítil, jak se mu každý sval vzpírá a všechno v jeho hlavě bije na poplach, na protest. K ničemu to ale nebylo - bylo mu ostatně jasně naznačeno, že pokud si chce zachránit krk, musí zabíjet. Nebylo by to ostatně poprvé, co vzal život, avšak poprvé, co měl popravit bezbrannou osobu. I přes velkou míru nechuti a neochoty provést něco tak zlého se však donutil k tomu, aby klidnými kroky přešel ke zbývajícím zajatcům.
Vybral si prakticky okamžitě - muž, který byl se smrtí smířený, byl nejjednodušším cílem, takovým, jehož smrt si kněz nebude vyčítat tolik.
„Nechť jsou bohové milostiví nad tvou duší,“ špitl, načež muži podřízl hrdlo. A zavřel oči, protože se mu na chvíli zhoupnul celý svět - tentokrát určitě ne vlivem kocoviny.
K modlitbě za zesnulé se přidal teprve poté a zahrnul do ní všechny tři nebožáky, kteří právě přišli o život.
Nechť vás vaše božstva doprovázejí na poslední cestě a hvězdy nad vámi bdí, vyslal v duchu krátkou modlitbičku, avšak ani si neklekal, nespínal ruce - jen pokorně sklonil hlavu.
Jakmile bylo po všem, nezbývalo než čekat, co bude dál. A přitom se Lenny pokoušel uklidnit žaludek, který se mu bolestivě svíral a houpal. Pohledem schválně bloudil všude možně, jen ne na mrtvá těla a krví zborcenou podlahu.
Mimo herně:Litanie za zemřelé (2)
Eirlenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
4, 5